Malé a prosté věci
Kéž znovu objevíme božskou moc každodenní modlitby, přesvědčující vliv Knihy Mormonovy a pravou oddanost, když přijímáme svátost.
Každý, kdo bude žít podle evangelia Ježíše Krista a vytrvá až do konce, získá věčný život – to je Pánův slib.1 Ve svých základech je evangelium jednoduché a snadno srozumitelné, a přizpůsobené pro schopnosti i těch nejslabších.2 Alma, prorok Knihy Mormonovy, výstižně prohlásil: „Nyní, ty se můžeš domnívati, že to je pošetilost ve mně; ale … malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké; a … velice malými prostředky Pán zahanbuje moudré a uskutečňuje spasení mnoha duší.“3
Zcela nedávno jsem měl výsadu pozorovat tento proces v životě Stana, jednoho bratra, který byl asi 45 let méně aktivní. Žil dobrým životem a podporoval svou manželku i syna v tom, co dělali jako věrní členové Církve. Přesto se z osobních důvodů rozhodl zůstat mimo společenství Církve. Ale i tak každý měsíc vítal domácí učitele.
V únoru 2006 Stan obdržel nové domácí učitele. Jejich první návštěva byla dosti příjemná, i když Stan neprojevil žádný skutečný zájem o evangelium nebo o cokoli jen vzdáleně spojeného s duchovními věcmi. Další návštěva v podstatě nezměnila jejich původní postřehy, i když Stan byl trochu vřelejší a přátelštější. Avšak při jejich třetí návštěvě byla ve Stanově vzezření a chování viditelná změna. K jejich největšímu překvapení, a dokonce ještě předtím, než mohli přednést své poselství, je Stan přerušoval množstvím hloubavých otázek. V následné diskusi také podrobně vylíčil své zážitky z minulého měsíce, kdy spolu se svou manželkou začali číst jednu kapitolu z Knihy Mormonovy denně.
Starší Bruce R. McConkie výstižně popsal tento druh znovuprobuzení, které Stan prožil: „Zde je člověk, který získává výtisk této požehnané knihy, začíná ji číst a pokračuje… dokud ji celou nepřečte a jeho vyhladovělá duše není nasycena chlebem života. Nemůže ji odložit ani ignorovat její učení. Je to, jako kdyby do vyprahlé pouště jeho duše proudily vody života a zaháněly pocit hladu a prázdnoty, který ho dosud odděloval od Boha.“4
Domácím učitelům byla připomenuta pozoruhodná moc Knihy Mormonovy a to, že vliv Ducha Páně je zcela zřetelný, když se obrátíme k jejím posvátným stránkám. Také plněji porozuměli prohlášení proroka Josepha Smitha „že Kniha Mormonova [je] nejsprávnější ze všech knih na zemi… a člověk se dodržováním jejích předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy“.5
Stanova žízeň po učení se a opětovné objevení znovuzřízeného evangelia brzy způsobily, že četl více než jednu kapitolu denně, a to vše doprovázelo hluboké bádání v duši a vroucí modlitba. Těm z nás, kteří si občas činí starosti, zda Pán skutečně slyší jejich modlitby, Spasitel připomíná:
„Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada? …
Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá dobré dary, skrze Svatého Ducha, těm, kteříž ho prosí?“6
Náš milovaný prorok, president Gordon B. Hinckley, nám rovněž poradil: „Nemůžete to udělat sami…. potřebujete Pánovu pomoc… a je úžasné, že máte příležitost modlit se s nadějí, že vaše modlitby budou vyslyšeny a zodpovězeny… On je připraven pomoci.“7
V srpnu 2006 se Stan spolu se svou vždy věrnou manželkou odvážil na shromáždění svátosti svého sboru – poprvé za 45 let. Tam s pokorným srdcem naplněným modlitbou naslouchal prostým modlitbám svátosti, které pronášeli mladí kněží. Protože se necítil hoden a protože v tomto nesmírně posvátném obřadu pociťoval cosi hlubokého a významného, po řadu týdnů hluboce a bolestně přemítal, aniž by přijal chléb a vodu.
President Joseph Fielding Smith v dojemném svědectví před mnoha lety řekl: „Podle mého mínění je shromáždění svátosti nejposvátnějším a nejsvatějším ze všech církevních shromáždění. Když přemýšlím o shromáždění Spasitele a jeho apoštolů v onen památný večer, kdy zavedl svátost… moje srdce je naplněno úžasem a dojímá mě to. Považuji toto shromáždění za jedno z nejposvátnějších a nejúžasnějších od počátku času.“8
Stan pokračoval ve studiu, modlitbě, návštěvě shromáždění a přijímal patřičné rady a povzbuzení od svých domácích učitelů. Potom nadešel ten den, kdy s radostí pocítil, že je připraven, aby natáhl ruku a přijal drahocennou svátost. Když se způsobile, soustředěně a uctivě účastníme svaté svátosti, jsme díky Kristovu usmíření a moci Ducha Svatého uschopněni stát se podílníky „božské přirozenosti“.9
Když se Stan vrátil k aktivitě v Církvi, obdržel povolání a o několik měsíců později byl vysvěcen starším. V červenci 2007 Stan se svou manželkou poklekl u oltáře v domě Páně a pravomocí a věčným zákonem Božím byli oddáni na čas a na celou věčnost.10
Bratři a sestry, kéž znovu objevíme božskou moc každodenní modlitby a přesvědčující vliv Knihy Mormonovy a svatých písem. Když v neděli přijímáme svátost, kéž tak činíme v duchu pravé oddanosti Tomu, kdo je dárcem všech věcí.11
Díky našemu nejlepšímu a velmi omezenému úsilí a pro Pánovu nekonečnou dobrotu „se uskutečňují věci veliké“, „malými a prostými věcmi“.
Nakonec bych chtěl dodat, že jsem přesvědčen o pravdivosti těchto posvátných věcí a že mám o nich osobní svědectví, ve jménu Ježíše Krista, amen.