Což nemáme důvod k radosti?
Toto je radostné náboženství, náboženství naděje, síly a osvobození.
Stále se raduji z úžasného ducha, kterého jsme pociťovali, když jsme ráno společně zpívali:
Nyní se radujme ze dne spasení.
Již se nemusíme na zemi toulat jako cizinci.
Dobré zvěsti znějí nám i každému národu.
(„Now Let Us Rejoice“, Hymns, no. 3.)
Tato slova bratra Williama W. Phelpse jsou v naprostém kontrastu s tendencí světa zaměřovat se na špatné zprávy. Je pravda, že žijeme v době, o níž písma předpovídala, že to budou dny válek, pověstí o válkách a zemětřesení na různých místech (viz Mormon 8:30), kdy „celá země bude ve zmatku a srdce lidské jim ochabne“. (NaS 45:26.)
Jak to ale ovlivňuje nás členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů? Žijeme s obavami, strachem a starostí? Nebo nemáme, uprostřed všech svých problémů, důvod k radosti?
Všichni procházíme různými životními zkušenostmi. Někteří jsou naplněni radostí, a druzí bolestí a nejistotou.
Pamatuji si na dobu, kdy jsem byl dítě a kdy situace, v níž se nacházela naše rodina, nevypadala dobře. Bylo to v zimě roku 1944, v jedné z nejchladnějších zim během druhé světové války. Válečná fronta se blížila k našemu městu a naše matka musela vzít nás čtyři děti, opustit veškerý náš majetek a připojit se k milionům uprchlíků, kteří zoufale hledali místo k přežití. Otec byl stále v armádě, ale s matkou se domluvili, že kdyby se během války někdy oddělili, budou se snažit setkat se ve městě, kde žili moji prarodiče. Měli pocit, že toto místo poskytuje největší naději na přístřeší a bezpečí.
Za bombardování v noci a leteckých útoků ve dne trvala cesta k prarodičům mnoho dnů. Moje vzpomínky na ony dny jsou spojeny s temnotou a chladem.
Otec se k nám vrátil nezraněn, ale naše budoucnost vypadala nesmírně bezútěšně. Žili jsme v sutinách poválečného Německa a se zničujícím pocitem beznaděje a temnoty jsme hleděli do budoucna.
Uprostřed tohoto zoufalství se moje rodina dozvěděla o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a o uzdravujícím poselství znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Toto poselství vše změnilo; povzneslo nás nad naši každodenní bídu. Život byl stále trnitý a okolnosti strašné, ale evangelium do našeho života přineslo světlo, naději a radost. Prosté a jednoduché pravdy evangelia nám zahřívaly srdce a osvěcovaly nám mysl. Pomáhaly nám nahlížet na sebe a na svět kolem sebe jinýma očima a z vyšší perspektivy.
Drazí bratři a sestry, není znovuzřízené evangelium Ježíše Krista a naše členství v Jeho Církvi velkým důvodem k radosti?
Ať na této zemi žijete kdekoli a ať je vaše situace jakákoli, svědčím vám o tom, že evangelium Ježíše Krista má božskou moc povznést vás k větším výšinám od toho, co se někdy zdá nesnesitelným břemenem nebo slabostí. Pán zná vaši situaci a vaše překážky. Pavlovi a každému z nás řekl: „Dosti máš na mé milosti.“ A stejně jako Pavel můžeme odpovědět: „Moc má v [slabosti] dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu [slabostmi] svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.“ (2. Korintským 12:9.)
Jako členové Církve Ježíše Krista si můžeme činit nárok na požehnání zaslíbená ve smlouvách a obřadech, které jsme obdrželi, když jsme přijali evangelium Ježíše Krista.
Co je to evangelium Ježíše Krista?
Evangelium Ježíše Krista jsou dobré zprávy, radostné zvěsti, a mnohem více. Je to poselství spasení, jak to opakovaně oznamoval Ježíš Kristus a Jeho apoštolové a proroci. Pevně věřím, že veškerá pravda a světlo, které mají původ v Bohu, jsou obsaženy v evangeliu Ježíše Krista.
Bůh, náš milující Otec v nebi, řekl, že Jeho dílem a slávou je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“. (Mojžíš 1:39.) Bůh Otec je autorem evangelia; je to klíčová součást Božího plánu spasení neboli plánu vykoupení. Nazývá se evangeliem Ježíše Krista, protože právě usmíření Ježíše Krista umožňuje vykoupení a spasení. Skrze usmíření jsou všichni muži, ženy a děti bezpodmínečně vykoupeni od fyzické smrti a všichni budou vykoupeni ze svých hříchů pod podmínkou, že přijmou evangelium Ježíše Krista a budou ho poslušni (viz NaS 20:17–25; 76:40–42, 50–53; Mojžíš 6:62).
Kristovo evangelium je jediným pravým evangeliem a „nebude dáno žádného jiného jména ani žádné jiné cesty ani prostředku, jímž k dětem lidským může přijíti spasení, pouze ve jménu a skrze jméno Krista“ (Mosiáš 3:17; viz také Skutky 4:12).
Hlavní prvky poselství evangelia se nacházejí ve všech svatých písmech, ale nejjasněji nám jsou dány v Knize Mormonově a ve zjeveních daných proroku Josephu Smithovi. Zde samotný Ježíš jednoduše hlásá svou nauku a své evangelium, s nímž se Boží děti musejí sjednotit, aby měly „věčný život“ (NaS 14:7; viz také 3. Nefi 11:31–39; 27:13–21; D&C 33:11–12).
Evangelium je jasné a jednoduché. Odpovídá na nejsložitější otázky života, a přesto mu mohou porozumět i malé děti a mohou ho uplatňovat v životě. Jak řekl Nefi: „Duše má se těší z jasnosti; neboť tímto způsobem Pán Bůh působí mezi dětmi lidskými. Neboť Pán Bůh dává světlo k porozumění; neboť promlouvá k lidem jazykem jejich tak, aby porozuměli.“ (2. Nefi 31:3.)
Prorok Joseph Smith se řídil stejným vzorem jasnosti a jednoduchosti, když světu velice stručně vysvětlil první zásady a obřady evangelia (viz Články víry 1:4), které musíme přijmout, abychom obdrželi věčná požehnání evangelia:
Zaprvé – víra v Pána Ježíše Krista, což znamená věřit ve Vykupitele, Syna Božího, mít „neochvějnou vírou v něho, cele spoléhajíce na zásluhy toho, který má moc ke spasení“, a potom „se tlačiti kupředu se stálostí v Kristu,… hodujíce na slově Kristově“ (2. Nefi 31:19–20).
Zadruhé – pokání, které obsahuje změnu mysli a to, že přinášíme „jako oběť srdce zlomené a ducha zkroušeného“; vzdáváme se hříchu a stáváme se mírným a pokorným „jako malé dítě“ (3. Nefi 9:20, 22).
Zatřetí – křest ponořením na odpuštění hříchů a jako smlouva, že budeme dodržovat přikázání Boží a že vezmeme na sebe jméno Kristovo.
Začtvrté – vkládání rukou pro dar Ducha Svatého, což je také známo jako křest ohněm, který nás posvěcuje a činí nás „novými stvořeními“ zrozenými z Boha (viz Mosiáš 27:26; viz také 1. Petr 1:23).
Dar Ducha Svatého, který nám dává náš Nebeský Otec a který uděluje ten, kdo k tomu má pravomoc, zahrnuje tento milosrdný slib: „Když vstoupíte na cestu a obdržíte Ducha Svatého, on vám ukáže všechny věci, které máte činiti.“ (2. Nefi 32:5.) Skrze stálé společenství Ducha Svatého může každý člen Církve obdržet přímo „slova Kristova“ (2. Nefi 32:3), na kterémkoli místě. Toto osobní božské vedení nám pomáhá, abychom zůstali statečnými ve svědectví o Ježíši Kristu a vytrvali až do konce svých dnů. Není to úžasné?!
Což nemáme důvod k radosti?
Co to znamená vytrvat do konce?
Písma nás učí, že když jsme přijali obřad křtu a konfirmace, naším úkolem potom je vytrvat do konce (viz 2. Nefi 31:20).
Když jsem byl malým chlapcem, „vytrvat do konce“ pro mě znamenalo hlavně to, že se musím usilovněji snažit, abych zůstal vzhůru až do konce našich církevních shromáždění. Později, jako dospívající, jsem ve svém porozumění tomuto výrazu z písem učinil pouze mírný pokrok. S mladickou empatií jsem ho spojoval s úsilím našich drahých starších členů vydržet zde až do konce života.
Vytrvat do konce neboli zůstat věrným zákonům a obřadům evangelia Ježíše Krista po celý život je základním požadavkem pro spasení v království Božím. Tato víra odlišuje Svaté posledních dnů od mnoha dalších křesťanských denominací, které učí, že spasení je dáno všem, kteří prostě věří a vyznají, že Ježíš je Kristus. Pán jasně prohlásil: „A budeš-li zachovávati přikázání má a vytrváš-li do konce, budeš míti věčný život, kterýžto dar je největší ze všech darů Božích“ (NaS 14:7).
Vytrvat do konce neznamená tudíž pouze pasivně snášet obtížné životní okolnosti neboli „nějak to přečkat“. Naše náboženství je aktivní – pomáhá Božím dětem na přímé a úzké cestě, aby mohly rozvinout svůj plný potenciál během tohoto života a aby se jednoho dne mohly navrátit k Bohu. Při pohledu z této perspektivy je vytrvání do konce povznášející a slavné, nikoli ponuré a sklíčené. Toto je radostné náboženství, náboženství naděje, síly a osvobození. „Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.“ (2. Nefi 2:25.)
Vytrvání do konce je proces naplňující každou minutu našeho života, každou hodinu, každý den, od úsvitu do úsvitu. Dosahujeme ho osobní kázní následovat přikázání Boží.
Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista je způsob života. Není pouze pro neděli. Není to něco, co můžeme dělat pouze jako zvyk nebo tradici, očekáváme-li, že sklidíme všechna jeho zaslíbená požehnání. „Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti.“ (Galatským 6:7.)
Vytrvat do konce znamená trpělivě pokračovat v činění dobra (viz Římanům 2:7), ze všech sil dodržovat přikázání (viz 2. Nefi 31:10) a činit skutky spravedlivosti (viz NaS 59:23). Vyžaduje to oběť a usilovnou práci. Abychom vytrvali do konce, musíme důvěřovat Otci v nebi a činit moudrá rozhodnutí, včetně placení desátku a obětí, musíme ctít své chrámové smlouvy, a musíme ochotně a věrně sloužit Pánu a sobě navzájem ve svých církevních povoláních a zodpovědnostech. Znamená to sílu charakteru, nesobeckost a pokoru; znamená to bezúhonnost a poctivost vůči Pánu a svým bližním. Znamená to učinit ze svého domova silná místa obrany a útočiště před světským zlem; znamená to milovat a ctít své manželské partnery a děti.
Když činíme to nejlepší, co můžeme, abychom vytrvali do konce, vstoupí nám do života nádherné očištění. Naučíme se činit dobro těm, kteří nás nenávidí, a modlit se za ty, kteří nás zneužívají (viz Matouš 5:44). Požehnání, která k nám přicházejí, když se snažíme vytrvat do konce v tomto životě, jsou skutečná a významná, a požehnání v životě příštím přesahují naše chápání.
Ježíš Kristus chce, abyste byli úspěšní
Drazí bratři a sestry, přijdou dny a noci, kdy se budete cítit přemoženi, kdy budete mít těžké srdce a hlavu svěšenou. Tehdy prosím mějte na paměti, že hlavou této Církve je Ježíš Kristus, Vykupitel. Je to Jeho evangelium. Chce, abyste byli úspěšní. Právě z tohoto důvodu položil svůj život. Je to Syn žijícího Boha. Slíbil:
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ (Matouš 11:28.)
„Neboť hory se odvrátí a vrchy se pohnou, laskavost má se však od tebe neodvrátí.“ (3. Nefi 22:10.) „Budu k tobě milosrdný, praví Pán, Vykupitel tvůj.“ (3. Nefi 22:8.)
Drazí přátelé, Spasitel uzdravuje zlomené srdce a obvazuje vaše rány (viz Žalmy 147:3). Ať máte překážky jakékoli, ať žijete na této zemi kdekoli, vaše věrné členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a božské moci evangelia Ježíše Krista vám budou žehnat, abyste radostně vytrvali až do konce.
O tom vydávám svědectví z celého srdce a mysli v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.