Zvedněte laťku
Získejte jistotu v tom, že snadno splníte minimální požadavky pro službu na misii, a dbejte na to, abyste laťku nadále zvyšovali.
Měl jsem výsadu navštívit minulý měsíc seminář s misijními presidenty z území Severní Amerika-západ. Mezi přítomnými misijními presidenty byl i můj syn Lee. Byl povolán sloužit ještě předtím, než jsem dokončil své jednoleté působení v předsednictvu území Evropa-střed. Kromě krátkých návštěv, když jsem projížděl jeho oblastí na cestě za jinými úkoly, jsem se se svým synem naposledy viděl před třemi lety.
Po seznamovací večeři se všemi misijními presidenty a s jejich manželkami jsme zašli s Leem a s našimi manželkami k nám na hotelový pokoj. Náš rozhovor se samozřejmě zaměřoval na misionářskou práci. Lee mi vyprávěl, co se stalo s jeho misionáři od chvíle, kdy nás president Hinckley požádal, abychom pozvedli laťku týkající se kvalifikace pro misionářskou službu. Řekl mi, že misionáři, kteří vstupovali do misijního pole, byli rozhodně lépe připraveni. Naše konverzace nás pak zavedla ke vzpomínce na jeden zážitek, který jsme s Leem prožili, když ještě chodil na střední školu.
Lee byl na střední škole členem atletického týmu – běhal sprinty a skákal do výšky. Během letní olympiády, která se konala v roce 1968 v Mexico City, byl svět okouzlen málo známým skokanem, který se jmenoval Dick Fosbury. Tento skokan zkoušel novou techniku skoku do výšky, při níž se rozběhl diagonálně k laťce, pak se pootočil a skočil přes laťku pozadu. Tomuto stylu se pak začalo říkat „flop“.
Podobně jako mnozí další i Leeho zaujala tato nová technika, ale až do začátku nového školního roku neměl místo, kde by si ji mohl zkoušet. Jednou večer jsem přišel domů a on si procvičoval skok „flopem“ u nás ve sklepě. Ze židlí naskládaných na sebe si vytvořil dvě podpěry a skákal přes násadu na koště položenou na židlích, přičemž jako místo dopadu mu sloužila pohovka. Bylo mi jasné, že pohovka takové zacházení nevydrží, a tak jsem tyto sálové skoky do výšky zarazil. Místo toho jsem s ním zašel do obchodu se sportovními potřebami, kde jsme koupili pěnové polštáře pro dopad a stojany pro skoky do výšky, aby mohl své sportování přesunout mimo dům.
Lee zkoušel nějakou dobu skok flopem, a pak se rozhodl, že se vrátí k technice, kterou používal předtím. Po zbytek léta až do podzimu však mnoho hodin trávil tím, že na zahradě za domem procvičoval skok vysoký.
Jednou večer, když jsem se vrátil z práce, Lee trénoval skoky. Zeptal jsem se ho: „Jak vysoko máš laťku?“
On řekl: „174 centimetrů.“
„Proč zrovna takovou výšku?“
Odpověděl: „Takovou výšku musíš skočit, aby ses kvalifikoval na celostátní atletické závody.“
„Jak ti to jde?“, zeptal jsem se.
„Dokážu to skočit pokaždé. Ani jednou jsem laťku neshodil.“
Řekl jsem: „Tak zkusme zvednout laťku, abys viděl, jak ti to půjde potom.“
Odvětil: „To bych ji pak mohl shodit.“
Zeptal jsem se: „Pokud laťku nezvedneš, jak pak poznáš svoje možnosti?“
A tak jsme začali zvedat laťku na 178 centimetrů, pak na 182 a tak dále, a Lee se snažil ji přeskočit. A stal se lepším skokanem, protože se nespokojil jen s tím, že přeskočí minimální výšku. Poznal, že i když to někdy znamenalo, že laťku shodí, chtěl ji zvedat výš, aby se stal tím nejlepším skokanem, jakým byl schopen se stát.
Když jsem vzpomínal na tento zážitek se svým synem, vzpomněl jsem si na poselství staršího M. Russella Ballarda, které pronesl na kněžském zasedání říjnové generální konference v roce 2002 a během něhož vyzval mladé muže v Církvi, aby se stali tou nejlepší generací misionářů. Oznámil, že laťka pro úroveň minimálních požadavků pro misionářskou službu byla zvednuta. Řekl mladým mužům v Aronově kněžství, aby se intenzivněji připravovali, aby tak dosáhli těchto nových a vyšších minimálních požadavků. Také vysvětlil otcům, biskupům a presidentům kůlů, jak mají pomáhat mladým mužům, aby se připravili sloužit na misii na plný úvazek. (Viz „Největší generace misionářů“, Liahona, listopad 2002, 46–49.)
President Hinckley ve své závěrečné řeči na témže kněžském zasedání připojil k proslovu staršího Ballarda několik poznámek. Řekl: „Starší Ballard k vám mluvil o misionářích. Rád bych potvrdil to, co řekl. Doufám, že naši mladí muži a naše mladé ženy se chopí výzvy, kterou přednesl. Musíme zvýšit laťku týkající se způsobilosti a kvalifikace těch, kteří jdou do světa jako vyslanci Pána Ježíše Krista.“(„Mužům v kněžství“, Liahona, listopad 2002, 57.)
Krátce poté První předsednictvo v dopise z 11. prosince 2002 předalo vedoucím Církve pokyny týkající se zásad způsobilosti pro misionářskou službu na plný úvazek. V těchto pokynech se uvádělo: „Misionářská služba na plný úvazek představuje výsadu pro ty, kteří jsou skrze inspiraci povoláni presidentem Církve. Biskupové a presidenti kůlů mají závažnou zodpovědnost, aby určili způsobilé, kvalifikované členy, kteří jsou duchovně, fyzicky a emocionálně připraveni na tuto posvátnou službu a kteří mohou být bez výhrad doporučeni. Ti jedinci, kteří nejsou schopni vyhovět fyzickým, duševním a emocionálním nárokům misionářské práce na plný úvazek, jsou se ctí omluveni a nemají být doporučeni. Mohou být povoláni sloužit v jiných prospěšných povoláních.“
Vedoucí Církve laťku zvedli, a nyní jsou minimálními požadavky pro účast v misionářské práci absolutní morální způsobilost, fyzické zdraví a síla a určitý stupeň intelektuální, společenské a emocionální úrovně. V každém závodě ve skoku vysokém existuje minimální výška, na které závod začíná. Skokan nemůže požadovat, aby začal u nižší výšky. Podobně ani vy nemáte očekávat, že požadavky budou sníženy, abyste tak mohli sloužit na misii. Chcete-li být misionářem, musíte být schopni splnit minimální požadavky.
Když už však těchto minimálních požadavků dosáhnete, neměli byste se snažit laťku zvednout? Ptám se vás stejně, jako jsem se před mnoha lety ptal svého syna: „Pokud laťku nezvedneš, jak pak poznáš své možnosti?“ Má výzva k vám spočívá v tom, abyste si uvědomili, že minimální požadavky existují – a že je musíte splňovat, abyste mohli sloužit jako misionáři na plný úvazek – ale abyste nezůstali na této úrovni. Nejlepší generace misionářů nedosáhne svého plného potenciálu, pokud nebude laťku neustále zvyšovat.
Dovolte mi navrhnout několik způsobů, jak může každý z vás zvednout laťku výše, zatímco se připravujete na misionářskou službu.
Minimální fyzické požadavky pro misionářskou službu na plný úvazek se týkají fyzického zdraví a síly potenciálního misionáře. Například jedna z otázek na formulářích pro doporučení misionáře se týká toho, zda „dokážete pracovat 12 až 15 hodin denně, ujít pěšky 10 až 13 kilometrů denně, ujet na kole 16 až 24 kilometrů denně a chodit každý den do schodů“. Misionářská práce je náročná, a misionáři na plný úvazek musejí být v dobré fyzické kondici, aby mohli sloužit. Zvednutí laťky k vyšším požadavkům na fyzické zdraví může vyžadovat další posílení vaší fyzické kondice.
Také to může vyžadovat zlepšení vašeho zevnějšku. Od misionáře se očekává, že se bude určitým způsobem oblékat, že bude vypadat čistě a upraveně – počínaje vhodným účesem, hladkým oholením, čistou bílou košilí, kravatou a dobře vyžehleným oblekem – a konče dobře vyleštěnými botami. Začněte se již nyní připravovat na misii na plný úvazek tím, že si osvojíte zevnějšek misionáře na plný úvazek.
Zvedněte laťku ve své intelektuální přípravě. Přistupujte vážně ke studiu. Je důležité, abyste byli schopni číst, rozumně mluvit i psát. Rozšiřte své poznání světa kolem sebe tím, že budete číst dobré knihy. Naučte se, jak studovat. A pak používejte své zdokonalené studijní návyky při učení se evangeliu Ježíše Krista. Soustavně a pravidelně čtěte Knihu Mormonovu.
Nezanedbávejte příležitost navštěvovat třídy semináře a institutu. Zapojujte se do výuky a získejte co možná nejvíce z písem, o nichž se učí v těchto úžasných třídách náboženského vzdělávání. Připraví vás to na to, abyste seznámili s poselstvím znovuzřízeného evangelia ty, s nimiž se budete mít možnost setkat. Studujte příručku Kažte evangelium mé s důrazem na základní nauky vysvětlené ve 3. kapitole. Pokaždé, když budete požádáni, abyste promluvili na shromáždění nebo abyste učili lekci na rodinném domácím večeru, zaměřte se na tyto základní nauky.
V Nauce a smlouvách 11:21 nám Pán říká: „Neusiluj o to, abys oznamoval slovo mé, ale nejprve usiluj o to, abys slovo mé získal, a potom bude jazyk tvůj uvolněn; potom, budeš-li si slovo mé přáti, budeš míti Ducha mého a slovo mé, ano, moc Boží k přesvědčování lidí.“ Období před dosažením misionářského věku je ideální příležitostí pro zvedání laťky, zatímco připravujete svůj intelekt tím, že si osvojujete světlo a pravdu evangelia Ježíše Krista.
Musíte si uvědomit, že misionářská služba je emocionálně náročná. Když opustíte domov a vyjdete do světa, ztratíte své podpůrné zázemí. Mnohé postupy, kterými se nyní vyrovnáváte s emocionální zátěží – například možnost vyrazit si někam s kamarády, jít se někam sám projít, zahrát si videohru nebo poslouchat hudbu – nejsou podle pravidel misionářského chování povoleny. Zažijete dny plné odmítání a zklamání. Seznamte se již nyní se svými emocionálními hranicemi a naučte se, jak ovládat své emoce v situacích, kterým budete jako misionáři čelit. Takto pozvednete laťku ještě výše, a tím se v podstatě opevníte před emocionálně náročnými chvílemi, s nimiž se během své misionářské služby setkáte.
I když se o tom president Hinckley nezmínil, perspektivní misionáři musejí být také vybaveni sociálními dovednostmi potřebnými pro službu na misii. Stále více a více mladých lidí se izoluje od ostatních tím, že hrají videohry, nosí sluchátka a komunikují mobilními telefony, e-mailem, textovými zprávami a tak dále, místo aby jednali osobně. Většina misionářské práce zahrnuje osobní jednání s lidmi tváří v tvář, a pokud nezvýšíte laťku v rozvíjení sociálních dovedností, zjistíte, že nejste dobře připraveni. Dovolte, abych vám nabídl jednoduchou radu: najděte si práci, která zahrnuje osobní jednání s lidmi. Pro ještě větší motivaci si stanovte cíl vydělat si ve svém zaměstnání na částečný nebo plný úvazek dostatek peněz, abyste si zaplatili alespoň významnou část své misie. Každému mladému muži, který si zaplatí významnou část své misie, slibuji veliká požehnání – požehnání sociální, fyzická, duševní, emocionální a duchovní.
Osobní způsobilost je minimálním duchovním požadavkem pro službu na misii. To znamená, že jste v každém ohledu hodni uzavřít posvátné chrámové smlouvy a dodržovat je. Neztraťte nárok na požehnání udílená těm, kteří slouží v tomto velmi výjimečném povolání, tím, že byste spáchali přestupky, kvůli nimž byste nebyli hodni sloužit.
Uvědomte si prosím, že i když vaše výuka jako misionáře může být přesvědčivá, pouze Duch způsobuje obrácení. Příručka Kažte evangelium mé nabízí dobrý popis toho, co to misionářská práce je. Uvádí se v ní: „Jako zplnomocnění zástupci Ježíše Krista můžete učit lidi s mocí a pravomocí, že ,vykoupení přichází ve Svatém Mesiáši a skrze něj’ a že nikdo nemůže ,dlíti v přítomnosti Boží, aniž by to bylo skrze zásluhy a milosrdenství a milost Svatého Mesiáše‘ (2. Nefi 2:6, 8).“ ([2005], 2.)
Připomínáme vám, že kde je mnoho dáno, je mnoho požadováno. Opakuji, že vyzýváme všechny duchovně, fyzicky a emocionálně způsobilé mladé muže, aby vykročili kupředu, připraveni stát se misionáři v Církvi Ježíše Krista. Získejte jistotu v tom, že snadno splníte minimální požadavky pro službu na misii, a dbejte na to, abyste laťku nadále zvyšovali. Připravujte se, abyste efektivněji působili v tomto velikém povolání.
Kéž vám Bůh žehná, aby toto bylo vaším přáním, a kéž byste z tohoto kněžského zasedání generální konference odcházeli s rozhodnutím začít již nyní s přípravou na onu nádhernou službu, která na vás čeká jako na misionáře Pána Ježíše Krista. Ve jménu Ježíše Krista, amen.