Vědět, že víme
Svědectví druhých může podnítit a živit touhu po víře a svědectví, ale nakonec ho musí každý člověk pro sebe objevit sám.
Před lety byl jeden muž obžalován z vážného zločinu. Obžaloba představila tři svědky, z nichž každý viděl tohoto muže při činu. Potom představila tři svědky obhajoba – nikdo z nich spáchání zločinu neviděl. Porota složená z prostých lidí byla zmatena. Na základě počtu svědků se porotě zdálo, že důkazy jsou rozděleny rovnoměrně. Onen muž byl zproštěn viny. Bylo samozřejmě nepodstatné, že nesčíslné miliony nikdy zločin neviděly. Bylo zapotřebí pouze jediného svědka.
Duch plánu evangelia vyžaduje nakonec pouze jednoho svědka, ale tím svědkem musíte být vy. Svědectví druhých může podnítit a živit touhu po víře a svědectví, ale nakonec ho musí každý člověk pro sebe objevit sám. Nikdo nemůže natrvalo setrvávat ve vypůjčeném světle.
Znovuzřízené evangelium není pravdivější dnes než v roce 1820, kdy osamělý chlapec vyšel z Posvátného háje. Pravda nebyla nikdy závislá na počtu těch, již ji přijali. Když Joseph opustil háj, byl na zemi jediným mužem, který znal pravdu o Bohu Otci a o Jeho Synu Ježíši Kristu. Je však nutné, aby každý objevil toto planoucí svědectví pro sebe a odnesl si ho do příštího života.
Když byl třiadvacetiletý Heber J. Grant ustanoven presidentem kůlu Tooele, řekl Svatým, že věří, že evangelium je pravdivé. President Joseph F. Smith, rádce v Prvním předsednictvu, se ho zeptal: „Hebere, řekl jsi, že celým srdcem věříš evangeliu, ale nevydal jsi svoje svědectví, že víš, že je pravdivé. Nevíš snad zcela jistě, že toto evangelium pravdivé je?“
Heber odpověděl. „Nevím.“ Joseph F. Smith se potom obrátil na Johna Taylora, presidenta Církve a řekl: „Jsem pro to, abychom teď odpoledne zrušili to, co jsme udělali dnes dopoledne. Nemyslím si, že by měl nějakému kůlu předsedat člověk, který nemá dokonalé a nepomíjející poznání božskosti tohoto díla.“
President Taylor odpověděl: „Josephe, Josephe, Josephe, [Heber] to ví právě tak jako ty. Jediné, co neví, je to, že to ví.“
Mladý Heber J. Grant si během několika týdnů toto svědectví uvědomil a proléval slzy vděčnosti za dokonalé, nepomíjející a zcela jisté svědectví, které vstoupilo do jeho života.1
Je velkou věcí vědět – a vědět, že víte – a že to světlo nebylo vypůjčeno od někoho jiného.
Před lety jsem předsedal misii, jejíž sídlo bylo na středozápadě. Jednoho dne jsem s hrstkou našich misionářů hovořil s váženým zástupcem jiného křesťanského vyznání. Tento vlídný muž hovořil o historii a nauce svého náboženství a nakonec zopakoval tato známá slova: „Milostí jste spaseni. Každý muž a žena musí používat víru v Krista, aby se stali spasenou bytostí.“
Mezi přítomnými byl i nový misionář. O jiných náboženstvích nevěděl naprosto nic. Musel položit otázku: „Ale, pane, co se stane s malým dítětem, které zemře dříve, než je dostatečně staré na to, aby rozumělo víře v Ježíše Krista a používalo ji?“ Učený muž sklonil hlavu, podíval se do země a řekl: „Měla by být výjimka. Měla by být skulina. Měla by být cesta, ale není.“
Misionář se podíval na mě a se slzami v očích řekl: „Ty má dobroto, bratře presidente, my přece máme pravdu, že ano!“
Onen okamžik uvědomění si svědectví – když víte, že víte – je sladký a nádherný. Toto svědectví, bude-li živeno, bude na vás spočívat jako plášť. Když vidíme světlo, jsme jím obklopeni. Rozsvěcí se v nás světlo porozumění.
Jednou jsem hovořil se skvělým mladým mužem, který nebyl naší víry, ačkoli se déle než rok účastnil většiny našich bohoslužeb. Zeptal jsem se ho, proč nevstoupil do Církve. Odpověděl: „Protože nevím, zda je pravdivá. Myslím, že by docela dobře pravdivá být mohla, ale nemohu se postavit a svědčit tak, jako to děláte vy: ,Skutečně vím, že je pravdivá.‘“
Zeptal jsem se: „Četl jste Knihu Mormonovu?“ Odpověděl, že si v ní četl.
Zeptal jsem se, zda se o této knize modlil. Odpověděl: „Ve svých modlitbách jsem to zmínil.“
Svému příteli jsem řekl, že pokud bude jen příležitostně číst a modlit se, nikdy, skutečně nikdy to nezjistí. Když ale bude věnovat určitý čas půstu a naléhavým prosbám, v jeho srdci vzplane pravda, a on bude vědět, že ví. Neřekl mi nic víc, ale příštího rána řekl manželce, že se bude postit. Příští sobotu byl pokřtěn.
Chcete-li vědět, že víte, že víte, musíte zaplatit cenu. A tuto cenu musíte zaplatit vy sami. Pro obřady existují zástupci, žádný ale neexistuje pro získání svědectví.
Alma vylíčil své obrácení těmito krásnými slovy: „Po mnoho dnů jsem se postil a modlil, abych mohl poznati tyto věci sám za sebe. A nyní opravdu vím sám za sebe, že jsou pravdivé; neboť Pán Bůh mi je projevil.“ (Alma 5:46.)
Když si vlastník svědectví uvědomí, že ho má, vzplane v něm nutkání vydávat svědectví druhým. Když Brigham Young vyšel z vod křtu, řekl: „Spočíval na mně duch Páně a já jsem měl pocit, že mi shoří kosti, pokud to nepovím lidem… První kázání, které jsem kdy pronesl, trvalo přes hodinu. Otevřel jsem ústa a Pán je naplnil.“2 Tak jako oheň nebude hořet bez plamene, tak svědectví nepřetrvá, nebude-li vyjadřováno.
Brigham Young řekl později o Orsonu Prattovi tato slova „Kdyby [byl] bratr Orson rozštípán na coulové třísky, každá tříska by volala: ,Mormonismus [je] pravdivý‘.“3 Otec Lehi velebil svého ušlechtilého syna Nefiho těmito slovy: „Ale vizte, nebyl to on, ale byl to Duch Páně, jenž byl v něm, který otevřel ústa jeho, aby promluvil, takže je nemohl zavříti.“ (2. Nefi 1:27.)
Příležitost a zodpovědnost za vydávání svědectví existuje především v prostředí rodiny. Naše děti mají být schopny zapamatovat si světlo v našich očích, zvuk našeho svědectví ve svých uších a pocit v srdci, který mají, když vydáváme svědectví svému nejdrahocennějšímu publiku, že Ježíš je vskutku Syn samého Boha a že Joseph byl Jeho prorok. Naše potomstvo musí vědět, že víme, protože jim to často říkáme.
První vedoucí Církve zaplatili velkou cenu, aby založili tuto dispensaci. Snad se s nimi setkáme v příštím životě a budeme naslouchat jejich svědectví. Až budeme vyzváni svědčit, co řekneme? V příštím životě budou duchovní nemluvňata i duchovní giganti. Věčnost je příliš dlouhá doba pro život bez světla, zejména pokud náš partner v manželství a naše potomstvo žijí také v temnotě, protože v nás a v druhých nebylo žádné světlo, a tudíž nemohli zažehnout své lampy.
Každé ráno a večer bychom měli pokleknout a prosit Pána, abychom nikdy neztratili svou víru, své svědectví nebo svou ctnost. Musí být pouze jeden svědek, ale tím musíte být vy sami.
Mám svědectví. Nutí mě, abych ho vyjadřoval. Vydávám svědectví, že v této Církvi je moc živého Boha. Vím, co vím, a moje svědectví je pravdivé. Ve jménu Ježíše Krista, amen.