Proč jsme členové jediné pravé Církve?
Nejcennější moc, kterou můžeme mít, je poklad, jímž je osobní svědectví o našem Pánu Ježíši Kristu.
Proč jsme členové jediné pravé Církve? I když nemohu zodpovědět tuto otázku za 13 milionů členů Církve, rád bych vám nabídl několik odpovědí, které jsou blízké mému srdci a které patrně budou v souladu i s vašimi odpověďmi.
Bohatství věčnosti
„Vizte, ten, kdo má věčný život, je bohatý.“ (NaS 6:7.)
Bohatství do mého dětství nepatřilo. Bylo nás pět: tatínek a čtyři sourozenci. Maminka zemřela, když mi bylo pět let. Tatínkův skrovný příjem jsme používali na nákup potravin; nákup oblečení jsme odkládali tak dlouho, jak nejdéle to bylo možné.
Jednou jsem trochu nazlobeně přišel za tatínkem a řekl jsem: „Tati, proč mi nekoupíš nějaké boty? Podívej se na tyhle; už jsou hrozné, a koukej, jak mi z nich leze palec.“
„Opravíme je,“ odpověděl a černým krémem boty naleštil. A pak řekl: „No, a je to.“
„Není,“ odpověděl jsem, „pořád mi z nich kouká palec.“
„To můžeme taky opravit,“ řekl. Vzal znovu krém a palec mi natřel – a za chvíli se leskl jako mé boty. A tak jsem již brzy v životě poznal, že štěstí nespočívá v penězích.
Za nějaký čas nás dvojice misionářů učila o bohatstvích znovuzřízeného evangelia, o nauce plánu spasení a o věčných rodinách. Byli jsme pokřtěni, a když otec začal sloužit v povolání presidenta okrsku, jeho prvním cílem bylo jet do chrámu a přijmout požehnání, která díky této oběti přicházejí. Byla to patnáctidenní cesta dlouhá 7725 km a plná těžkostí a překážek; silnice byly rozbité, autobusy nepohodlné a my jsme ani nevěděli, kudy jet, ale díky naději na získání obřadů jsme to dokázali.
Když jsme přijeli do Mesy v Arizoně, jeli jsme širokou ulicí, na jejímž konci jsme viděli zářící a nádherný dům Páně. Vzpomínám si na radost, která naplnila naše srdce; nadšeně jsme začali zpívat a chválit Pána, a mnoha Svatým stékaly po tváři slzy.
Později jsme v chrámu poklekli jako rodina a naslouchali jsme nádherným příslibům o věčné rodině, které nás ujistily, že naše maminka, i když chyběla, je nyní naší maminkou na věky, a pociťovali jsme klid, který přichází díky znalosti, že jsme věčná rodina.
Přísliby života věčného nám tak daly bohatství věčnosti! „Vizte, ten, kdo má věčný život, je bohatý.“ (NaS 6:7.)
Znovuzřízené kněžství
Církev Ježíše Krista je církví kněží, královského kněžstva, národa svatého (viz 1. Petrova 2:9.)
Znovuzřízená Církev dává každému domovu nositele kněžství, aby mohl s mocí Boží žehnat. Mnohokrát jsem doma slyšel tichý a klidný hlásek malého dítěte, jak říká: „Tati, mohl bys mi dát požehnání?“ A pak jsem ve chvílích bolesti a těžkostí vložil ruce na jeho hlavu, pronesl požehnání pro útěchu a uzdravení a sledoval jsem, jak moc kněžství vykonává svůj vliv. A druhý den mi ten slabý hlásek zašeptal: „Děkuji, tati, v noci jsem spal dobře.“ Nemusíme nikam chodit a hledat někoho, kdo má tu moc – je mezi námi! Učit této zásadě naše děti je velké požehnání! Toto je jediná Církev na zemi, která rodinám takové požehnání nabízí.
Touto mocí jsem byl schopen vysvětit všechny své syny ke kněžství a dát jim tak moc Boží vykonávat Jeho obřady.
A tak toto je také jeden z důvodů, proč jsem členem této Církve – protože moc kněžství je opět na zemi a protože pronikla dokonce i do našeho domova.
Naše osobní svědectví
Nejcennější moc, kterou můžeme mít, je poklad, jímž je osobní svědectví o našem Pánu Ježíši Kristu a o Jeho smírné moci.
Svědectví získáváme tehdy, když žijeme dobrým životem a když o ně usilujeme v modlitbě. „A Duch vám bude dán skrze modlitbu víry“ (NaS 42:14), radil náš Pán skrze proroka Josepha.
Když bylo mému synu Danielovi šest let, viděl, že si dělám starosti se svou účastí na kůlové konferenci. Nevěděl jsem, čemu mám Svaté učit. Přišel za mnou a řekl: „Tati, to je přece jednoduché.“ Děti takto vidí všechno.
„Tak, synku,“ řekl jsem. „Protože je to jednoduché, řekni mi, o čem bych mohl mluvit.“
„Promluv k nim o modlitbě,“ řekl mi.
„To je dobré téma,“ řekl jsem mu, „ale oni toho již slyšeli o modlitbě mnoho; co nového bych jim mohl o modlitbě říct?“
„Tati, to je taky jednoduché. Nejprve jim řekni: ‚Než začnete mluvit k Nebeskému Otci, přemýšlejte o tom, co Mu chcete říct.‘“
„To je skvělá myšlenka,“ odpověděl jsem. „A co pak?“
„No, když jste si to promysleli, řekněte Mu to! Když skončíte, počkejte, abyste zjistili, jestli vám nechce něco říct On.“
A tak skrze naše modlitby Duch promlouvá k našemu duchu a svědčí nám, že náš Spasitel skutečně žije.
Údivem mě plní láska mého Spasitele Ježíše Krista, kterou projevil tím, že sestoupil z nebeských příbytků a přišel do světa, kde většina lidí Jeho poselství odmítla, a i když oni neměli moc připravit Ho o život, odsoudili Ho k smrti. Kristus zaplatil za mé hříchy, nemoci, strasti a bolesti. Jeho bolest byla nepopsatelná; Lukáš se jen zmiňuje, že „učiněn jest pot jeho jako krůpě krve“ (Lukáš 22:44).
Toto je důvod mého členství v Církvi, který je pádnější než všechny ostatní – protože Svatý Duch pronikl mým srdcem a oznámil mi, že Kristus žije, že je mým Spasitelem, že zaplatil za mé hříchy a že připravil cestu, abych se mohl těšit ze všech dalších zaslíbených požehnání, pokud budu žít podle Jeho předpisů.
Před několika týdny zemřel také můj otec, a nyní více než kdy jindy pociťuji vděčnost svému Bohu za bohatství a krásu Jeho nauky.
Protože život rodiny může pokračovat za hranicí smrti. Protože na zemi bylo znovuzřízeno královské kněžství. A protože Duch promlouvá k mému duchu a dává mi svědectví, že můj Spasitel Ježíš Kristus žije a že skrze Jeho přímluvu budu schopen, podle své věrnosti, žít s Ním. Z těchto důvodů, a i z dalších důvodů, jsem členem jediné pravé Církve na tváři země, a budu za to navěky vděčný. Ve jménu Ježíše Krista, amen.