Dnes je ten pravý čas
Co děláme dnes pro to, abychom si do duše vštípili zásady evangelia, které nás v časech protivenství budou podpírat?
Když mne a mou manželku president James E. Faust informoval o našem přeložení do Limy v Peru, netušili jsme, že se 15. srpna 2007, jen pár dnů po svém příjezdu, staneme svědky ničivého zemětřesení. Jeho pustošivá síla zničila více než 52 000 domů. A co více, zahynulo při něm přes 500 lidí. Devět z nich bylo členy Církve. Členové z kůlů Ica a Pisco a z okrsků Cañete a Chincha byli postiženi zemětřesením nejvíce.
Církev poskytla okamžitou pomoc jak svým členům, tak lidem jiného vyznání. Ráno po zemětřesení obdrželi naši členové v postižené oblasti potraviny a oblečení a před polednem Církev přispěla humanitární pomocí národní civilní obraně. Mnozí členové, kteří zůstali bez domova, nalezli útočiště v našich sborových domech. Přestože tato katastrofa byla zcela nečekaná, kněžská organizace pracovala velmi dobře a poskytovala pomoc méně šťastným.
Presidenti kůlů a okrsků vyrazili spolu s biskupy na pomoc svým členům jen několik minut po zemětřesení. Hrozné podmínky, za kterých vedoucí kněžství vyšli ven, stojí za povšimnutí: byla noc; světla nesvítila; panovala zkáza; a země se nepřestávala otřásat. Tito velkolepí vedoucí kněžství zabezpečili svou rodinu a vyrazili do tmy mezi plačící lidi obklopené zničenými domy. Takto naši vedoucí pomáhali během této noci i v dalších dnech, kdy čelili častým a silným dozvukům zemětřesení a varování před tsunami. Uprostřed všeho toho zmatku prohledávali trosky a riskovali život, aby se dostali ke všem členům. Jeden biskup řekl: „Bez rozmýšlení jsem běžel hledat své bratry, sestry a vedoucí z Církve.“ A našel je. Strávil tím většinu noci.
Co motivovalo tyto vedoucí, aby šli a pomáhali druhým, přestože tím riskovali vlastní život? Jistě to byla jejich velká víra ve Spasitele a Jeho Církev. Dále to bylo porozumění jejich povolání jako vedoucích kněžství. Byly to zásady evangelia, které si vštípili do života před zemětřesením, nikoli během krize, a které nebyly na masité desky jejich srdce zapsány inkoustem, ale ohněm Ducha (viz 2. Korintským 3:3).
Hrozba zemětřesení tady byla neustále. Jen nikdo nevěděl, kdy a jak udeří. Když přišlo, tak ničilo. Ale pod vedením kněžství se dařilo bezprostředním problémům čelit. V mnoha případech, kdy členové nebyli schopni pomoci, pomohl Pán. Někteří členové říkají, že viděli muže v bílém, kteří jim pomáhali zachránit si život. Jiní slyšeli hlasy, které je vedly. Léta služby v Církvi posloužila jako přípravná škola, aby se zorganizovali a vzájemně si pomáhali.
Totéž se stává i v našem životě. Nevíme, kdy a jak na nás zemětřesení udeří. Asi to nebudou doslovné otřesy země, tak jak tomu bylo v Peru, ale spíše to budou otřesy ve formě pokušení, hříchu nebo zkoušek jako nezaměstnanost nebo vážné onemocnění. Dnes je ten pravý čas na přípravu na dobu, kdy tyto formy otřesů přijdou. Dnes, a ne během krize, je ten pravý čas na přípravu. Co děláme dnes pro to, abychom si do duše vštípili zásady evangelia, které nás v časech protivenství budou podpírat?
Co si, například, do duše zaséval Jozef, který byl prodán do Egypta, aby na naléhání Putifarovy manželky, aby porušil zákon cudnosti, dokázal odpovědět: „Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?“ (Genesis 39:9.) Co si dříve do duše zasel Nefi, aby dokázal stát tváří tvář přikázání od Boha a přitom odpovědět: „Půjdu a učiním …, neboť vím.“ (1. Nefi 3:7.)
Tito velkolepí vedoucí dovolili Duchu, aby jim zásady evangelia vepsal do duše. To se ale nestane přes noc. Když svou duši opravdu vystavíme zásadám spravedlivosti, hodně to ovlivní naši připravenost na duchovní otřesy. Toto může být dále znásobeno přemítáním a odstraňováním špatných vlivů.
Věčné zásady v nás zapustí kořeny tehdy, když si uděláme čas nejen na čtení písem a učení proroků, ale také na přemítání o nich s duchem modlitby. Například Nefi si udělal čas, aby se posadil a přemítal. Tím, že toto učinil, byl vystaven perlám nauky (viz 1. Nefi 11:1). Udělejme si čas na to, co nám Pán nařídil, že máme dělat: „Uchovávejte tyto věci jako poklad v srdci svém a nechť vážnosti věčnosti spočívají na mysli vaší.“ (NaS 43:34.) Ve světě, který vyžaduje od nás stále více času, je nezbytné udělat si čas na přemítání doma, abychom mohli porozumět božské nauce a jejím zásadám. Jak řekl Spasitel: „Jděte do domova svého a přemítejte o [těchto] věcech…, abyste porozuměli, a připravte mysl svou na zítřek.“ (3. Nefi 17:3.)
Když tak budeme činit, a uposlechneme také Pánovo nabádání ohledně špatných vlivů, budeme nauce a jejím zásadám vystaveni stále více. Jistě se najdou lidé, kteří nás budou tlačit k takovému jednání a smýšlení, aby nás nadcházející otřesy nalezly nedostatečně připravené. Spasitel nám však dal klíč, který nám pomůže se již dnes lépe připravit na těžkosti, které teprve přijdou. Řekl: „Tudíž, pohoršuje-li tě ruka tvá, utni ji; neboli pohoršuje-li tě bratr tvůj a nevyznává to a nezanechává toho, bude uťat.“ (Překlad Josepha Smitha, Marek 9:40.)
Sám Spasitel nás naštěstí naučil, co znamená utnout si ruku. Neznamená to, že se máme zmrzačit, ale že máme ze svého života již dnes odstranit ty vlivy, které nám brání v přípravě na budoucí zemětřesení. Pokud mám přátele, kteří na mne mají špatný vliv, rada je jasná: „Je lépe tobě vstoupiti do života bez bratra svého, než abyste ty a bratr tvůj byli uvrženi do pekla.“ (Překlad Josepha Smitha, Marek 9:41.) Pán uplatnil stejnou zásadu, když varoval Nefiho, aby odešel od svých bratrů, jejichž vliv se stal nebezpečným (viz 2. Nefi 5:5).
Je samozřejmé, že toto utínání se nevztahuje jen na přátele, ale na všechny špatné vlivy, jakými jsou i nevhodné televizní pořady, internetové stránky, filmy, knihy, hry nebo hudba. Pokud si vryjeme tuto zásadu do duše, pomůže nám to odolávat pokušení poddat se nějakému špatnému vlivu.
Větší vystavení vlivu nauky a jejích zásad z nás udělá nositele kněžství s hluboce zakořeněnými hodnotami evangelia. Budeme lépe připraveni čelit otřesům přicházejícím bez varování, a když je nejméně očekáváme. Jako nositelé kněžství pocítíme, že slib učiněný proroku Jeremiášovi se vztahuje i na nás: „Nebo aj, já postavuji tě dnes jako město hrazené, a jako sloup železný, a jako zdi měděné proti vší této zemi.“ (Jeremiáš 1:18.)
Pak budeme schopni vyjádřit svou vděčnost jako sestra Linda Cruzadoová z města Ica. Poté, co byla po celou noc vystavena přírodním živlům, napsala: „Na rozbřesku nového dne nám Nebeský Otec ukázal svou lásku skrze hřejivé slunce, které toho dne vyšlo velmi brzy, a v noci nás utěšoval oblohou plnou hvězd.“
Dnes je náš pravý čas, kdy musíme být udatní a rozhodnout se, že svou duši opravdu vystavíme vlivu Spasitelova učení. Vím, že Spasitel žije, a že když my uděláme vše, co můžeme, On udělá to ostatní. O tom vám svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.