Poddajnost a ochota věřit
Každodenní žití podle evangelia… přináší jemnost srdce potřebnou k tomu, abychom byli poddajní a ochotní věřit slovu Božímu.
Několik uplynulých měsíců mě opakovaně přitahovala jedna pasáž z písem zaznamenaná v 6. kapitole v Helamanovi: „A tak vidíme, že Pán počal vylévati Ducha svého na Lamanity, pro jejich poddajnost a ochotu věřiti ve slova jeho.“ (Verš 36.)
Když jsem četl tento verš během osobního studia, natolik se dotkl mého srdce, že jsem o něm několik týdnů přemýšlel. Začal jsem přemýšlet, zda je pro mě snadné věřit slovu Božímu. A proč to bylo snadné pro tyto lamanitské obrácené? Co přimělo lid naplněný nenávistí a nevírou k tomu, aby poddajně a ochotně věřil slovu Božímu? (Viz 4. Nefi 1:39.)
Dozvídáme se, že tato změna nastala během velmi pozoruhodného roku. Během 62. roku vlády soudců bylo v Zarahemle obráceno 8000 Lamanitů díky tomu, že Nefi a Lehi učili s mocí a pravomocí, a že jim bylo dáno, čemu mají učit. (Viz Helaman 5:18–19.) Tři sta dalších bylo obráceno díky zázračnému zážitku, při němž slyšeli hlas, který jim pronikal až do nitra duše. (Viz Helaman 5:30.) Původně šlo těchto 300 Lamanitů zabít Nefiho a Lehiho, kteří byli ve vězení, ale pak volali k Bohu, když si Aminadab, bývalý Nefita a odpadlík od Církve, vzpomněl na to – a uvědomil si to – že se mají modlit, dokud nebudou mít víru v Krista. (Viz Helaman 5:35–41.) Mnohem více Lamanitů se pak obrátilo díky svědectví těchto 300, kteří sloužili lidem a oznamovali, co viděli a slyšeli. (Viz Helaman 5:49–50.)
Zpráva a 62. roku končí těmito slovy: „Všechny tyto věci se… staly a Lamanité se stali, z větší části, spravedlivým lidem.“ (Helaman 6:1.)
Hloubka jejich obrácení přiměla tyto Lamanity odložit nenávist k Nefitům i své válečné zbraně (viz Helaman 5:51); byli pevní a stálí ve víře (viz Helaman 6:1); dodržovali přikázání a kráčeli v pravdě a bezúhonnosti (viz Helaman 6:34); a rostli v poznání Boha (viz Helaman 6:34).
Přesto mě však nejvíce zaujala jejich poddajnost a ochota věřit ve slovo Boží. Tato poddajnost a ochota věřit jim přinesla Ducha ve velké hojnosti a pomohla jim vytrvat ve víře do konce. (Viz Helaman 15:5–9.)
Naneštěstí se v témže období většina Nefitů stala „zatvrzelými a nekajícnými a hrubě zlovolnými“. (Helaman 6:2; viz také verše 31–34.) S Nefity se nyní děl přesný opak toho, co se přihodilo Lamanitům. Tvrdost jejich srdce vedla k tomu, že Duch se stáhl (viz Helaman 6:35), zatímco jemnost srdce Lamanitů vedla k tomu, že na ně byl Duch vyléván.
Když jsem přemítal o tom, co způsobilo tuto mocnou změnu v srdci oněch Lamanitů, uvědomil jsem si, že poddajnost a ochota věřit ve slovo Boží vyplývá z jemnosti srdce. Vyplývá z toho, že máme srdce, které je citlivé vůči Duchu Svatému. Vyplývá z toho, že máme srdce, které dokáže milovat. Vyplývá z toho, že máme srdce, které je ochotné uzavírat a dodržovat posvátné smlouvy. Vychází z jemného srdce, které dokáže pociťovat moc Kristova Usmíření.
Tato poddajnost věřit vyplývá z příkladu druhých, kteří mají jemné srdce a kteří jsou vzorem této poddajnosti věřit, podobně jako byli Nefi a Lehi. Helaman, jejich otec, je pojmenoval Nefi a Lehi, aby jim připomínal víru jejich otců. (Viz Helaman 5:6.) Podobně i mnozí z nás mají ve svém jménu vštípen odkaz víry od předků, kteří měli jemné srdce a pro něž bylo snadné věřit slovu Božímu. Patří mezi ně i můj prapradědeček Ephraim K. Hanks, který, když zjistil, že jeho starší bratr „odešel s mormony“, byl odhodlán přivést ho zpátky domů. Asi nikoho nepřekvapí, že Ephraim se přestěhoval do Nauvoo a dal se pokřtít brzy poté, co vyslechl svědectví svého bratra o Josephu Smithovi a o znovuzřízeném evangeliu. (Viz Richard K. Hanks, „Eph Hanks, Pioneer Scout“ [diplomová práce, Brigham Young University, 1973], 18–21.)
Jsme požehnáni tím, že v písmech čteme i o dalších, kteří nás učí, jak můžeme získat poddajnost a ochotu věřit. Jedním takovým příkladem je Nefi, syn Lehiův. Jeho prvním krokem poté, co slyšel svého otce učit o zničení Jeruzaléma, bylo to, že volal k Pánu, dokud jeho srdce nebylo jemné a on neuvěřil všem slovům, která jeho otec pronesl. (Viz 1. Nefi 2:16.) Pán přímo Nefimu řekl: „Požehnaný jsi, Nefi, pro víru svoji, neboť jsi mne hledal pilně, s pokorou srdce.“ (1. Nefi 2:19.) Nefi učí tomu, jak je důležité mít touhu a být pilným v dodržování přikázání a ve volání k Bohu, abychom byli schopni s lehkostí říci: „Půjdu a učiním.“ (1. Nefi 3:7.)
Od Enose se učíme tomu, jak je důležité nechat slova Boží pronikat hluboko do srdce, dokud nehladovíme po pravdě. (Viz Enos 1:3–4.) Poddajnost věřit se dostaví tehdy, když je nám slovo Boží vyryto do srdce. (Viz Jeremiáš 31:33; 2. Korintským 3:3.)
Z příkladu Lamoniova otce se učíme tomu, jak je důležité jemné srdce, které je ochotné se změnit. Lamoniův otec byl ochoten dát Ammonovi polovinu svého králoství výměnou za svůj život. (Viz Alma 20:21–23.) Poté, co Ammon jednoduše požádal krále o to, aby dovolil Lamonimu uctívat ve svém království podle svého přání, velkorysost a velikost Ammonových slov způsobila, že král byl v mysli i v srdci rozrušen. (Viz Alma 20:24; 22:3.) Když Aron přišel krále učit, jeho srdce se již změnilo a byl dostatečně poddajný, aby mohl věřit, jak to i řekl Aronovi: „Viz, uvěřím.“ (Alma 22:7.) Poté vyjádřil ochotu vzdát se všeho, co vlastnil, dokonce se vzdát svého království, aby získal radost Páně. (Viz Alma 22:15.) Když se poprvé modlil, nabídl těmito slovy to, co si Nebeský Otec přeje: „Odložím všechny hříchy své, abych tě poznal.“ (Alma 22:18.) Poddajnost a ochota věřit slovu Božímu vyplyne z pokání a z poslušnosti.
Když zkoumáme svůj život, objevíme období, kdy věřit slovu Božímu bylo pro nás snazší. Období významné změny, jako je například sňatek nebo narození dítěte; období intenzivní služby díky novému povolání nebo na misii; období v našem mládí s úžasným biskupem, s vedoucími mládeže a učiteli semináře; období zkoušek a období růstu od prvního seznámení s evangeliem – to vše jsou období poddajnosti věřit. Možná tím nejvýznamnějším obdobím je dětství. Když jsem byl dítě, bylo pro mne snadné věřit slovu Božímu, kterému mě učili stateční rodiče a prarodiče. Není divu, že jsme nabádáni, abychom se stali jako malé děti, abychom mohli zdědit věčný život. (Viz 3. Nefi 11:38.) Není divu, že jsme učeni, abychom „vychovávali děti své ve světle a pravdě“. (NaS 93:40.)
Pokud jste na tom podobně jako já, zjistíte, že to, co ve skutečnosti způsobilo tuto poddajnost a ochotu věřit, nebyly okolnosti, ale závazek žít v těchto obdobích podle evangelia. V těchto obdobích jste byli častěji na kolenou a ponořeni do písem. Bylo pro vás snazší se sejít k rodinnému domácímu večeru a k rodinné modlitbě. Bylo pro vás snadné být na shromáždění a uctívat v chrámu. Bylo pro vás snadné platit desátky a oběti. Každodenní žití podle evangelia vskutku přináší jemnost srdce potřebnou k tomu, abychom byli poddajní a ochotní věřit slovu Božímu.
Mám svědectví o tom, že budeme-li následovat učení našeho proroka a apoštolů na této konferenci, povede nás to k poddajnosti a ochotě věřit ve slovo Boží. Jsme nabádáni, abychom uctívali v chrámu; posilovali rodinu pravidelnou rodinnou modlitbou, studiem písma a rodinným domácím večerem; pilně sloužili v kněžských a církevních povoláních; platili desátky a oběti; měli víru a modlili se o vedení a žili tak, abychom byli hodni společenství Ducha Svatého.
Často jsme jako Náman, syrský malomocný, kterého poslali k proroku v Izraeli, aby byl očištěn. Když Elizeus jednoduše vyslal posla s pokyny, aby se Náman sedmkrát smočil v řece Jordán, Náman rozzlobeně odešel. Naštěstí měl služebníka, který řekl: „Jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho? Čím tedy více, kdyžť řekl: Umej se, a budeš čist.“ (2. Královská 5:13.)
Svědčím o tom, že tato poddajnost a ochota věřit se dostaví díky konání oněch zdánlivě nevýznamných věcí, kterým se opakovaně učíme již od mládí. Poslušnost přinese jemné srdce a poddajnost věřit slovu Božímu. Vydávám svědectví, že poddajnost věřit přinese vylití Ducha.
Zkouška, kterou lze změřit míru naší poddajnosti a ochoty věřit, může probíhat každý týden na shromáždění svátosti. Na tomto shromáždění obnovujeme smlouvy tím, že vyjadřujeme ochotu vzít na sebe jméno Kristovo, vždy Ho mít na paměti a dodržovat Jeho přikázání. (Viz NaS 20:77.) Když sedíme na shromáždění svátosti, mělo by pro nás být snadné uzavírat tyto smlouvy a naslouchat Duchu Svatému a učit se skrze něj.
Přeji si, aby na mě byl vyléván Duch Páně díky tomu, že budu poddajný a ochotný věřit Jeho slovům. Mám pocit, že tento verš mě probudil k vědomí „povinnosti vůči Bohu“ – že mám být poddajný a jemný, aby se se mnou dalo snadno vycházet, a plný trpělivosti; pilný v zachovávání přikázání Božích za všech dob; vždy Bohu vzdávaje díky za vše, co dostávám. (Viz Alma 7:22–23.)
Kéž je pro nás vždy snadné věřit Jeho slovu. Kéž můžete snadno prohlásit, podobně jako já, že Ježíš je Syn Boží. On je náš Pastýř, a ti, kteří jsou poddajní a ochotní věřit, poznají Jeho hlas. Ve jménu Ježíše Krista, amen.