Trvalý odkaz Pomocného sdružení
Historie Pomocného sdružení je zaznamenána ve slovech a číslech, ale odkaz je předáván od srdce k srdci.
Jsem vděčný za to, že dnes večer mohu být s vámi. Předávám vám lásku a vděčnost presidenta Monsona a presidenta Uchtdorfa. Pomocné sdružení bylo již od svého založení v roce 1842 požehnáno bdělým a láskyplným dohledem proroka Božího. V počátcích Pomocného sdružení v Nauvoo Joseph Smith učil vedoucí i shromážděné členky.
Protože znám vaši slavnou historii, pociťoval jsem závažnost této výzvy od presidenta Monsona, abych k vám promluvil. Na jednom z prvních setkání tohoto sdružení Prorok Joseph Smith překvapil biskupa Newela K. Whitneyho žádostí, aby mluvil místo něj. Biskup Whitney řekl, že dorazil v radostném očekávání, že ho bude učit Prorok. Chápu jeho pocity zklamání – a možná i ty vaše.
A tak jsem se při přípravě na tuto chvíli ptal presidenta Monsona, co by podle něj bylo nejužitečnější, abyste slyšely. To, co řekl, potvrdilo inspiraci, kterou jsem získal již předtím, když jsem studoval a modlil se.
Dnes večer budu mluvit o velkém odkazu, který vám zanechaly ty, jež vás v Pomocném sdružení předešly. Součástí základů, jež pro vás položily, která mi připadá nejdůležitější a nejtrvalejší, je to, že „pravá láska“ je srdcem tohoto sdružení a má se vrýt do srdce každé členky, má se stát součástí její podstaty. Pravá láska pro ně znamenala mnohem více než jen dobročinnost. Pravá láska se rodí z víry v Pána Ježíše Krista a je důsledkem Jeho Usmíření, které působí v srdci členek. Existuje mnoho dobročinných skupin žen, které konají mnoho dobra. Mnoho z nich pociťuje nesmírný soucit s těmi, kteří v životě nemají takové štěstí, s nemocnými a s potřebnými. Ale tato organizace je jedinečná a je jí již od začátku.
Do středu základů, které ony úžasné sestry vytvořily, zasadily motto „pravá láska nepomíjí“.1 Tato slova jim sloužila v počátcích, sloužila jim v onom významném období, které následovalo, slouží jim i nyní, v nové době, a bude sloužit Pomocnému sdružení ve všech obdobích, která přijdou.
Toto sdružení se skládá z žen, jejichž pocity pravé lásky vycházejí z jejich srdce změněného tím, že jsou hodny smluv nabízených pouze v Pánově pravé Církvi, a že tyto smlouvy dodržují. Jejich pocity pravé lásky vycházejí z Něho, skrze Jeho Usmíření. Jejich skutky pravé lásky se řídí Jeho příkladem – a vycházejí z vděčnosti za Jeho nekonečný dar milosrdenství – a Svatým Duchem, jehož Pán sesílá, aby doprovázel Jeho služebnice při jejich milosrdném poslání. A díky tomu konají, a jsou pro druhé schopny konat, neobyčejné věci, a nacházejí radost, i když jejich vlastní nenaplněné potřeby jsou velké.
Historie Pomocného sdružení je plná příběhů o této úžasně nesobecké službě. V oněch hrozivých dnech pronásledování a strádání, když se věrní členové stěhovali ze státu Ohio do Missiouri, do Illinois a pak přes pustinu za západ, sestry v chudobě a ve strastech pečovaly o druhé. Plakaly byste stejně jako já, kdybych vám nyní přečetl některé příběhy z vaší historie. Byly byste dojaty jejich šlechetností, ale ještě více díky svému pochopení jejich víry, která je pozvedala a podpírala.
Pocházely z velmi rozmanitých poměrů. Všechny čelily běžným zkouškám a zármutkům života. Zdá se, že jejich odhodlání zrozené z víry sloužit Pánu a druhým je nepřeneslo přes bouře života, ale přímo do nich. Některé byly mladé, jiné starší. Pocházely z mnoha zemí a národů, jako vy dnes. Ale byly jednoho srdce, jedné mysli a měly jeden cíl. Byly odhodlány pomáhat Pánu budovat Jeho Sion, kde by mohly šťastně žít, jak jim to tak živě popisovala Kniha Mormonova. Jistě si vzpomínáte na výjevy ze 4. Nefiho, které si nesly v srdci, kudykoli je Pán na jejich cestě do Sionu vedl:
„A stalo se v třicátém a šestém roce, že všichni lidé na celé tváři země byli obráceni k Pánu, jak Nefité, tak Lamanité, a nebylo mezi nimi žádných svárů a sporů a každý člověk jednal s druhým spravedlivě.
A měli všechny věci mezi sebou společné; tudíž nebylo bohatých a chudých, porobených a svobodných, ale všichni byli učiněni svobodnými a podílníky nebeského daru. …
A stalo se, že v zemi nebylo žádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí.“2
Tyto prvotní členky Pomocného sdružení nežily v tak idylické době. V srdci jim však přebývala láska Boží. A tato láska – i ony samy – vytrvala během putování na západ, i v následných letech. Vzhledem k obtížným okolnostem přestalo Pomocné sdružení jako celocírkevní organizace fungovat a nefungovalo téměř čtyři desetiletí. V roce 1868 ale Brigham Young povolal Elizu R. Snowovou, aby pomáhala biskupům organizovat Pomocná sdružení. V roce 1880 pak byla povolána jako druhá generální presidentka Pomocného sdružení. Záznamy Pomocného sdružení dokládají, že když se vedoucí obrátili na sestry po celé Církvi, aby začaly znovu oficiálně pracovat jako Pomocné sdružení, zjistili, že pravá láska v jejich srdci se nijak nezmenšila. Nadále projevovaly milosrdný zájem o potřebné. Těm, které zůstaly věrné svým smlouvám, dar pravé lásky, čisté lásky Kristovy, zůstal. Byl stále jejich.
V následných letech se Pomocné sdružení rozrostlo v počtu i ve schopnosti sloužit potřebným. Pod vedením žen s velkou vizí a schopnostmi se Pomocné sdružení chopilo vedení a zahájilo dobročinnou službu, která pro potřebné v pohraniční oblasti tehdy neexistovala. Založily malou nemocnici. Finančně podporovaly ženy, které odešly na východ získat zdravotnické školení, aby nemocnici personálně zajistily. To byl počátek jednoho z nejvýznamnějších nemocničních systémů ve Spojených státech.
Zahájily programy, z nichž časem vznikly celosvětové programy Rodinných služeb SPD. Vytvořily tak účinný systém pro uskladnění obilí, že mohly vyhovět žádosti federální vlády o pomoc v době války a krize. Zahájily programy, z nichž v Církvi vznikly Primárky a organizace Mladých žen. Založily vlastní časopis pro ženy. Staly se jednou z největších organizací pro ženy na světě. Stály také v čele organizací pro ženy ve Spojených státech.
Když si Církev začala osvojovat schopnost poskytovat humanitární pomoc po celém světě, Pomocné sdružení bylo u toho. Když vedoucí představitelé národů navštíví Utah, s úžasem vyjadřují obdiv nad tím, co Církev dělá všude ve světě pro chudé a pro oběti válek a přírodních katastrof. Tyto úžasné dary dětem Božím jsou součástí trvalého odkazu Pomocného sdružení.
Prorok Joseph Smith řekl Pomocnému sdružení na jejich prvním setkání, že tyto úžasné věci vyplynou z jejich věrné služby. Řekl, že se od nich přijdou učit královny a budou se podílet na jejich službě.3 Byl jsem svědkem toho, jak se toto proroctví naplňuje. A ze záznamů lze vyčíst, že zaslíbení dané v písmech a určené těm, kteří slouží Pánu v Jeho díle, bylo uděleno i oněm průkopnicím Pomocného sdružení. Toto zaslíbení, dané skrze Proroka Josepha Smitha, je zaznamenáno v 88. oddíle Nauky a smluv. Mluví o těch, kteří budou povoláni sloužit s Pánem v po sobě jdoucích obdobích:
„A řekl prvnímu: Jdi a pracuj na poli a v první hodině přijdu k tobě a ty budeš viděti radost v tváři mé.
A řekl druhému: Jdi také na pole a v druhé hodině tě navštívím s radostí ve tváři.
A také třetímu, řka: Navštívím tě;
A čtvrtému a tak dále až k dvanáctému.
A pán pole šel k prvnímu v první hodině a zůstal s ním celou tu hodinu a on byl naplněn radostí skrze světlo tváře pána svého.“4
Ze záznamů, které nám zanechaly, je zřejmé, že tyto ženy v prvním období Pomocného sdružení pociťovaly radost, kterou Pán zaslíbil. Pán pracoval s nimi. Zajistil, aby se dílu dařilo, a ony pociťovaly radost a světlo.
Ale Prorok Joseph předvídal, že bude následovat i další období. Viděl velkolepá díla, která vybudují v onom prvním období. Také jim ale řekl, že mají sloužit a žehnat těm, kteří jsou jim nablízku a které osobně znají, a že o ně mají pečovat.
Po radostném období služby pro Pomocného sdružení je Pán vedl do dalšího období, daleko od polí, která tak úžasně osázely. I pro ony věrné muže, kteří zdědili například nemocniční systém a kteří ho dále rozšiřovali na základech postavených Pomocným sdružením, to bylo těžké. Pán skrze své proroky dal najevo, že Jeho služebníci v kněžství mohou správu a budování tohoto mocného nástroje pro dobro předat jiným. A tak se Církev vzdala svého úžasného nemocničního systému.
Znám muže, kteří pociťovali radost ze služby v onom nemocničním systému, a obdivuji je. A viděl jsem, jak si uvědomovali, že tato radost pocházela z jejich práce s Pánem, nikoli z jejich vlastních výsledků. A tak s úsměvem a s radostí odevzdali to, co budovali. Měli víru, že Pán jejich službu potřebuje v dalším období – někde jinde, na jiných polích.
Drahocennou součástí vašeho odkazu Pomocného sdružení je tatáž víra v srdci vedoucích i členek Pomocného sdružení. Pán věděl, kde bude jejich velkých talentů zapotřebí v dalším období a kde najdou dokonce ještě větší radost než v oněch úžasných dobročinných počinech, které kdysi založily a budovaly.
Církev rostla a rozrůstala se po celém světě. V rozvíjející se Církvi a ve stále neklidnějším světě začaly služby, které Pomocné sdružení založilo, vyžadovat velké zdroje a neustálý dohled. Řízení velkých a centralizovaných programů by ubíralo vedoucím a členkám Pomocného sdružení příležitosti pociťovat radost z toho, že pro Pána a s Pánem slouží jednotlivci.
Pán měl pro ně, pro nové období, již připravené další příležitosti. Jediný způsob, kterým by bylo možné poskytnout pomoc a útěchu v církvi tak velké a v tak rozmanitém světě, je skrze jednotlivé služebnice, které jsou nablízku potřebným lidem. Pán toto předvídal již od počátku Pomocného sdružení.
Stanovil pro to vzor. Dvě sestry z Pomocného sdružení přijímají pověření navštívit další sestru jako povolání od Pána. To platilo již od počátku. Úřednice Pomocného sdružení organizovaly členky, o nichž věděly, že mají víru poskytovat soucitnou službu v případě, kdy to přesahovalo schopnosti dvou pověřených navštěvujících učitelek. Dělo se to vždy v blízkém okolí, mezi známými. Členky učí evangeliu na místních shromážděních a vydávají svědectví o Spasiteli a o Znovuzřízení. Dcery bdí nad matkami. Matky naslouchají dcerám, učí je a pečují o ně.
Místní pastýři v kněžství vždy členkám Pomocného sdružení důvěřují. Každý biskup a každý president odbočky má presidentku Pomocného sdružení, na kterou se může spolehnout. Ta má navštěvující učitelky, které znají zkoušky a potřeby každé sestry. Díky nim pak může znát srdce jednotlivců i rodin. Může naplňovat jejich potřeby a pomáhat biskupovi v jeho povolání pečovat o jednotlivce i rodiny.
Nádherná část odkazu Pomocného sdružení je patrná i z toho, jak nositelé kněžství vždy projevují úctu Pomocnému sdružení a jak naopak přijímají projevy úcty od sester. Viděl jsem, jak se to děje, podobně jako vy. Biskup naší rodiny mi před lety s úsměvem řekl: „Proč, když jdu k někomu ve sboru, kdo něco potřebuje, tvá manželka tam už byla přede mnou?“ Každý biskup a president odbočky s jakkoli malou zkušeností již pocítil jemné pobídnutí od inspirovaného příkladu sester z Pomocného sdružení. Sestry nám pomáhají pamatovat na to, že pro nikoho – ani pro ženy, ani pro muže – nebude spasení bez soucitné služby.
Vy starší si jistě pamatujete na presidenta Mariona G. Romneyho, který, když citoval tento verš, řekl, že je tak odhodlán, jako sestry, tuto soucitnou službu věrně poskytovat. Citoval krále Beniamina: „A nyní, kvůli těmto věcem, jež jsem k vám promlouval – to jest, abyste si udržovali odpuštění hříchů svých ze dne na den, abyste mohli kráčeti před Bohem nevinní – chtěl bych, abyste udíleli ze jmění svého chudým, každý člověk podle toho, co má, abyste sytili hladové, šatili nahé, navštěvovali nemocné a poskytovali jim úlevu jak duchovně, tak časně, podle potřeb jejich.“5
President Romney se přitom usmíval, protože řekl, pokud se na to pamatuji, že si opravdu přeje, aby mu byly jeho hříchy odpuštěny. A tak si usmyslel, že se, kdykoli to bude možné, přidá k sestrám v každém skutku soucitné služby.
Nyní je na čase promluvit o tom, co musíte dělat, abyste předaly tento úžasný a posvátný odkaz Pomocného sdružení těm, které přijdou po vás. Bude to vyžadovat malé a prosté věci. Pamatujte jen na to, že tento odkaz se předává od srdce k srdci. Pravá láska, čistá láska Kristova, je součástí mocné změny srdce, kterou Pán slibuje svým věrným učedníkům. A tak není těžké poznat, jaké prosté věci můžete a musíte dělat, abyste tento odkaz předaly dál.
Například pokaždé, když se vy a vaše společnice připravujete na navštěvující učení, musíte jen pamatovat na to, co bude vaším úspěchem. Bude to něco více než jen projít dveřmi. Bude to něco více než jen předat poselství. Bude to něco více než jen nabídnout pomoc. Úspěch se dostaví možná až po mnoha návštěvách. A vy nemusíte v tomto světě získat důkaz o tom, že jste uspěly. Ale můžete Duchem pocítit, zda jdete správným směrem.
Mluvil jsem s jednou členkou Pomocného sdružení o jedné její návštěvě. Navštívila ženu, která brzy poté náhle a tragicky ztratila manžela. V poslední době byla tato žena s Pomocným sdružením jen v občasném kontaktu.
Sestra, která ji šla navštívit, se zastavila v obchodě, aby jí koupila květiny. Bylo to v době, kdy se prodávaly tulipány mnoha různých barev. Vybrala svou oblíbenou barvu, ale pak pocítila nabádání, aby vzala jinou. Nevěděla, proč si vybrala žlutou, ale vybrala právě ji.
Když tato sestra dala mezi dveřmi oné ženě žluté tulipány, žena se usmála a řekla: „Pojďte se podívat na mou zahrádku za domem.“ Byla plná rozkvetlých žlutých tulipánů. Pak jí řekla: „Zrovna jsem přemýšlela, zda bych si neměla nějaké natrhat na doma. Ale teď je nemusím trhat a mohu se z nich radovat o trochu déle zde, v zahradě, protože jste mi přinesla tyto.“ Příjemně si popovídaly, jako kdyby byly dlouholeté kamarádky. Díky inspiraci přinést květiny a díky tomu, že vybrala žluté tulipány, tato navštěvující učitelka poznala, že je ve službě Páně. Když mi to vyprávěla, v jejím hlase jsem slyšel radost.
Když se mnou mluvila, nevěděla, jak se tato vdova po její návštěvě cítila. Ale pokud tato vdova pocítila, že ji Bůh miluje a že k ní poslal anděla, tato navštěvující učitelka jí pomohla posunout se na cestě vedoucí k úspěchu v očích Páně. Tato sestra, která ji navštívila, možná zjistí úspěšnost svého věrného úsilí teprve ve světě, který přijde.
Totéž platí i pro dvě navštěvují učitelky, které opakovaně přinášely lásku jiné vdově, která téměř devět let žila v nedalekém pečovatelském domě. Po těžkých zkouškách zesnula před pouhými několika týdny. Podle toho, co jsem se dozvěděl od syna této vdovy, jsem si jist, že ony učitelky byly úspěšné. A prožijí onu radostnou událost, kterou matka Proroka Josepha Smitha popisovala sestrám na jednom shromáždění sdružení, kterého se účastnila. Řekla: „Musíme se o sebe vzájemně starat [a] bdít nad sebou, vzájemně se utěšovat a získávat ponaučení, abychom mohly všechny společně zasednout v nebi.“6
Tento odkaz předáváte dál tím, že pomáháte druhým přijmout do srdce dar pravé lásky. Ti pak budou schopni ho předat dál. Historie Pomocného sdružení je zaznamenána ve slovech a číslech, ale odkaz je předáván od srdce k srdci. A právě proto jsou rodiny díky Pomocnému sdružení tak požehnány.
Má matka mi zanechala malý odznáček se slovy „Pravá láska nepomíjí“. Sestra Becková mi dala tento malý do klopy u obleku.
Trvalým odkazem, který má matka zanechala své rodině, však bylo něco více než jen odznáček. Byla to její láska a Pánova láska, kterou jsem vídal a pociťoval v maličkostech, jimiž projevovala soucit v Pánově zastoupení. Byla to žena Pomocného sdružení. Neměla dcery, ale má manželka předala tento odkaz našim dvěma dcerám. A ty ho vštípí do srdce ostatních. A tento odkaz přetrvá dál, protože pravá láska nepomíjí.
Svědčím o tom, že pravá láska je čistou láskou Kristovou. On žije. Když spolu s Ním sloužíme druhým, pociťujeme Jeho radost. Díky svému Usmíření nám umožňuje prosit o dar pravé lásky a získat ho. Vím, že Otec žije a zodpovídá naše modlitby. Jste členky sdružení, které založil a kterému udal směr Prorok Znovuzřízení, Joseph Smith. Sestra Becková a její rádkyně byly povolány skrze inspiraci od Boha, která byla dána žijícímu prorokovi. Vím, že je to pravda.
Máte slavné dědictví. Modlím se k Bohu, aby vás inspiroval, abyste toto dědictví udržovaly a předávaly ho dál jako odkaz přinášející požehnání a radost těm v budoucích generacích a obdobích. V posvátném jménu Ježíše Krista, jemuž sloužíme, amen.