Členové jsou požehnáni za víru, se kterou čelí katastrofám

Svatí posledních dnů na Samojských ostrovech, kteří utrpěli značné škody způsobené zemětřesením a následnou vlnou tsunami, na chvíli odložili osobní i rodinné časné záležitosti, aby během generální konference uspokojili své duchovní potřeby.

K zemětřesení o síle 8 stupňů Richterovy stupnice došlo 29. září 2009 – jen několik dnů před generální konferencí – asi 190 km jihovýchodně od města Apia na Samoi. Toto zemětřesení a následné tsunami se čtyřmi vlnami vysokými až 5 metrů zabilo v oblasti Pacifiku více než 180 lidí – až na 9 lidí všechny na Samojských ostrovech.

Navzdory této katastrofě, při níž přišlo o život nejméně 26 členů Církve, a následným záchranným pracím, byli Svatí posledních dnů bohatě požehnáni za to, že si našli čas na sledování generální konference prostřednictvím rozhlasu, televize nebo satelitu.

Eni F. H. Faleomavaega, člen Církve, který slouží jako zastupitel Americké Samoy (samosprávného území Spojených států) v Kongresu Spojených států, řekl, že Svatí nabrali díky sledování konference uprostřed krize sílu. „Když jsme v oněch životně vypjatých chvílích naslouchali prorokovi, získali jsme pocit jistoty,“ říká.

Členové byli schopni obdržet tuto útěchu od novodobých proroků ve svém rodném jazyce především díky týmu překladatelů, kteří během této katastrofy sami utrpěli ztráty.

Jelikož byli pověřeni, aby vůbec poprvé zprostředkovali živé tlumočení přímo z ostrovů, namísto ze Salt Lake City, musel se překladatelský tým po příchodu katastrofy rozhodnout. Buď mohli narychlo přenechat tlumočení týmu v Salt Lake City, aby se mohli věnovat potřebám přátel a rodiny, kteří byli zemětřesením postiženi, nebo mohli splnit svůj úkol.

Aliitasi Talatainová, vedoucí překladatelského oddělení a koordinátorka tlumočníků, říká, že pociťovala vnuknutí, že na místě bylo mnoho těch, kteří se mohli postarat o fyzické potřeby lidí či pohřbít mrtvé, ale že „toto by si přál Pán, abychom učinili pro žijící i pro generace, které přijdou“.

Protože budovu, ve které bylo nainstalováno tlumočnické zařízení, obsadil krizový štáb, museli si tlumočníci najít jiné prostory, ve kterých byla digitální telefonní linka i další technická zařízení potřebná k tomu, aby bylo možno zabezpečit dálkové simultánní tlumočení.

Sestra Talatainová říká, že víra celého týmu byla jako ta Nefiova, když řekli: „I kdybychom [měli] tlumočit pod stromem, tak půjdeme a učiníme to.“ (Viz 1. Nefi 3:7.)

S Pánovou pomocí prostory našli, a několik dnů před konferencí potřebné vybavení přestěhovali, nastavili a vyzkoušeli.

„Když jsme konali to, co nám bylo přikázáno, pociťovali jsme ruku Páně,“ říká sestra Talatainová.

Když konference začala, členové, kteří přerušili rozsáhlé úklidové práce a vyhradili si čas na sledování přenosů, mohli díky úsilí celého týmu naslouchat Pánovu poselství, jež pro ně měl, a rozumět mu.