Dřívější způsob, jak čelit budoucnosti
Ponaučení z dřívějších dob… nás mohou připravit na to, abychom dokázali čelit výzvám budoucnosti.
Letos v létě jsme s manželkou navštívili v utažském městě Manti představení pod širým nebem s názvem Mormonský zázrak. Večer před začátkem představení jsme promlouvali k účinkujícím. Vzhledem k jejich velkému počtu jsme museli mluvit na dvou zasedáních. V představení účinkuje více než 800 lidí, z nichž 570 je mladších 18 let. Letos se představení zúčastnilo sto dalších účinkujících, a tak sestry, které mají na starost kostýmy, je musely pro ně zajistit – což také udělaly. Bylo inspirující vidět, jak dobře byli zorganizováni a jak věnovali pozornost každému detailu.
Představení se odehrává na nádherném úbočí přímo pod chrámem Manti. Onoho večera, kdy jsme představení sledovali, se ho zúčastnilo 15 000 lidí. Bylo úžasné vidět tuto skupinu mladých mužů a žen, jak se zhostili vize tohoto příběhu o Znovuzřízení a s jakým nadšením a elánem hráli své role.
Když navštívíme Manti, vždy se rádi zúčastníme chrámového zasedání. Tyto starší chrámy postavené díky veliké oběti prvotních pionýrů mají zvláštního ducha.
Účast na chrámovém zasedání v chrámu Manti byla pro mne dojemným zážitkem. Připomnělo mi to, jak jsem znal chrám Logan v Utahu, než byl přestavěn a modernizován. Když jsme procházeli chrámovým zasedáním, slyšel jsem v každé místnosti slova oněch prvotních pionýrů: „Podívej se, co jsme postavili vlastníma rukama. Neměli jsme žádné elektrické nářadí. Neměli jsme na stavbě žádné dodavatele ani subdodavatele, žádné skvělé jeřáby na zvedání těžkých kamenů. Vše jsme vykonali vlastní silou.”
Tito prvotní pionýři z kraje Sanpete nám zanechali slavný odkaz.
Dřívější president Spojených států Ronald Reagan kdysi řekl: „Nechci se vracet do dřívějších dob; chci se vrátit k dřívějšímu způsobu, jak čelit budoucnosti.“1 Jeho postřeh je mi stále blízký. Něco na tom je – vrátit se k ponaučením z dřívějších dob, která nás mohou připravit na to, abychom dokázali čelit výzvám budoucnosti. A tito prvotní mormonští pionýři nám zanechali úžasný odkaz víry, odvahy a důvtipu, na němž můžeme stavět. Čím déle žiji, tím více je obdivuji.
Přijetí evangelia pro ně znamenalo úplnou změnu života. Opustili vše – domov, podnikání, farmy, a dokonce i milované členy rodiny – a vydali se na cestu pustinou. Musel to být skutečný šok, když Brigham Young oznámil: „Toto je to… místo.“2 Před nimi byla rozsáhlá pustina, bez zelených pahorků, lesů a krásných luk, které většina z těchto prvotních pionýrů znala. Ale s pevnou vírou v Boha a ve své vedoucí se pustili do práce a ve stínu těchto hor vytvořili krásná města.
Mnozí vyčerpaní pionýři si sotva začali užívat skromného pohodlí života, když je Brigham Young vyzval, aby znovu opustili svůj domov a vydali se na východ, na západ, na sever a na jih, aby osídlili tuto velkou pánev. A tak byla založena města v kraji Sanpete – Fairview, Ephraim, Manti, Moroni a Mount Pleasant.
Když jsem se vrátil z návštěvy kraje Sanpete, přál jsem si dozvědět se něco více o těchto prvotních pionýrech. Rozhodl jsem se strávit pár hodin v nové Knihovně církevní historie a přečíst si něco o jejich historii.
V roce 1849, pouhé dva roky poté, co dorazili do Údolí Solného jezera, Brigham Young, velký kolonizátor západu, povolal skupinu Svatých, aby se vydala na jih a začala znovu stavět domy a osady v jiné pustině. Krátce poté, co se usadili v Sanpete, president Heber C. Kimball, rádce presidenta Brighama Younga, navštívil Manti a slíbil jejím obyvatelům, že na pahorku nad údolím bude postaven chrám z kamene z hor ležících směrem na východ.
Od návštěvy presidenta Kimballa uplynulo několik let a obyvatele Manti začalo zneklidňovat, že ohledně stavby chrámu pro jejich potřeby se nic neděje. „Musíme mít v našem městě chrám,“ prohlásil jeden z nich. „Čekali jsme na toto požehnání již dost dlouho.“ Jiný řekl: „Chceme-li mít chrám, měli bychom se pustit do práce a postavit ho.“ A přesně to také udělali.
Základní kámen byl položen 14. dubna 1879, asi 30 let poté, co dorazili do údolí Sanpete. Bylo by možné vyprávět hodně příběhů o pracovitosti dělníků, kteří vložili své nejlepší úsilí do stavby tohoto nádherného chrámu. President Gordon B. Hinckley před několika lety při znovuzasvěcení chrámu Manti řekl: „Byl jsem v mnoha významných budovách světa, ale v žádném z nich se necítím tak, jako když vstupuji do těchto pionýrských domů Božích.“3 Rodina Hinckleyova má k chrámu Manti velmi zvláštní vztah. Dědeček sestry Marjorie Hinckleyové přišel následkem zranění při stavbě tohoto chrámu o život.
Abyste lépe porozuměli tomu, jak doba dřívější může nabídnout lepší způsob, jak čelit budoucnosti, rád bych se podělil o jeden příběh z budování chrámu Manti. Pak bych se chtěl podělit o to, co jsem se díky tomu naučil o pravdivých zásadách.
Několik zručných tesařů z Norska, kteří dorazili do Manti a usadili se tam, dostalo za úkol postavit střechu chrámu. Nikdy sice nestavěli střechu, ale měli zkušenosti jako stavitelé lodí. Nevěděli, jaký tvar má střecha mít. Pak je ale napadlo: „Proč zkrátka nepostavíme loď? Protože dobře postavená loď je velmi pevná a bezpečná, když tedy nákresy otočíme vzhůru nohama, budeme mít bezpečnou střechu.“ A tak se pustili do projektu na stavbu lodě, a když byl hotov, otočili ho vzhůru nohama, a vznikl z toho projekt pro střechu chrámu Manti.
V tomto případě použili to, čemu se naučili z dřívější doby – zásady loďařství – aby jim to pomohlo vyrovnat se s tímto úkolem. Správně předpokládali, že tytéž zásady, které se týkaly stavby námořního plavidla, se budou týkat také stavby pevné střechy. Například obě stavby musely být vodotěsné. Základní celistvost stavby nebyla ovlivněna tím, jakým směrem byla postavena – ať již správnou stranou nahoru nebo opačně. To nejdůležitější bylo mít praktické znalosti základních zásad potřebných pro provedení jakékoli stavby, která měla něco vydržet.
V evangeliu Ježíše Krista jsou zakotveny věčné zásady a pravdy, které vydrží mnohem déle než zásady týkající se stavby lodí a střech. Vy i já, jako členové Pánovy pravé Církve, máme mimořádný přístup k těmto věčným zásadám a pravdám a můžeme jim mimořádně porozumět, zvláště když nasloucháme Duchu, aby nás osobně vedl, a nasloucháme hlasu proroka, když oznamuje vůli Boží členům Církve. Vy i já víte, jak důležité tyto věčné zásady a pravdy v našem životě jsou. Nejsem si jist, zda by bez nich tito prvotní pionýři mohli čelit nebezpečím a nejistotám budoucnosti, a nemůžeme jim čelit ani my. Jsou jediným pravdivým a věčným způsobem, jak čelit budoucnosti, zvláště v těchto čím dál nebezpečnějších a nejistějších časech, v nichž nyní žijeme.
Tito norští stavitelé lodí si s sebou přinesli základní dovednosti svého řemesla, které se místo na stavbu lodí mohly využít na stavbu chrámů. Co způsobilo tak překvapivý zvrat v jejich prioritách? Je jen jedna odpověď, která vysvětluje jejich ochotu obětovat vše pro to, aby se mohli stát staviteli království Božího. Byli učeni věčným zásadám a pravdám evangelia Ježíše Krista, a přijali je. Poznali, že jejich posláním není jen pomáhat při stavbě budov, ale také přispívat ke vzdělávání druhých tím, že budou sdílet poznání evangelia. V 50. oddíle Nauky a smluv čteme: „Ten, kdo káže, a ten, kdo přijímá, rozumějí si navzájem a oba jsou vzděláváni a radují se spolu.“ (Verš 22.)
Když jsme obdrželi toto zvláštní požehnání znalosti evangelia Ježíše Krista a vzali na sebe jméno Kristovo tím, že jsme vstoupili do vod křtu, přijali jsme také závazek sdílet evangelium s druhými. Abychom lépe vykonávali naši společnou zodpovědnost hlásat evangelium, Církev nedávno obrátila misionářský program vzhůru nohama. Před několika lety jsme zrušili misie kůlů a přesunuli těžiště našeho úsilí na organizaci misie sboru. Díky plánu misie sboru vytvořenému na každé radě sboru Církve dochází k velkému pokroku. Tím, že misionáři na plný úvazek úzce spolupracují s radami sboru, s vedoucími misie sboru a se členy Církve, se dosahuje velkého úspěchu.
Zjistili jsme, že misionářská práce soustředěná ve sboru zvyšuje účast členů při nacházení a učení zájemců. Zájemci jsou často zváni na misionářské lekce vyučované u členů doma. Členové sboru mají více nadšení sdílet svou vzácnou znalost evangelia Ježíše Krista, když bezprostředně pociťují nádherná požehnání misionářské služby a když jim jejich vedoucí ve sboru pravidelněji připomínají jejich zodpovědnosti. Když členové o sdílení evangelia s přáteli, sousedy, a členy rodiny jiného vyznání přemítají a když se o to modlí, jsou vůči druhým otevřenější.
President Gordon B. Hinckley učil: „Mnoho z nás si misionářskou práci představuje jen jako klepání na dveře. Každý, kdo je s touto prací obeznámen, však ví, že existuje lepší způsob. A to prostřednictvím členů Církve. Kdykoli člen přivede zájemce, je pro něj od začátku připraven podpůrný systém. Člen mu vydává svědectví o pravdivosti tohoto díla. Má eminentní zájem na tom, aby byl jeho přítel-zájemce šťastný. Jeho nadšení roste, vidí-li, že jeho přítel činí v učení se evangeliu pokroky.“4
Misionáři na plný úvazek budou i nadále z větší části zajišťovat výuku zájemců, ale členové budou mít hojnost příležitostí zodpovídat otázky a sdílet své svědectví. Když se připravíme na výuku základních zásad evangelia, dbáme tím více hlasu proroka. Příprava zbavuje obav. Také zjednodušuje a posiluje snahu členů pomáhat misionářům na plný úvazek. Misionáři na plný úvazek učí třem zcela základním lekcím – Znovuzřízení, plánu spasení a evangeliu Ježíše Krista. Jak jste připraveni vydat svědectví o pravdivosti těchto zcela základních lekcí? Studujte inspirovanou misionářskou příručku Kažte evangelium mé a připravte se na to, abyste byli podporou pro misionáře na plný úvazek, když učí těmto základním lekcím z evangelia.
Kéž my všichni přijmeme obě důležitá ponaučení, která nám dali stavitelé lodí z Norska, kteří stavěli střechu chrámu Manti. Prvním ponaučením je používat zásady a pravdy z dřívějších dob, aby nám pomohli čelit budoucnosti. A druhým je poučit se z jejich touhy podělit se o to, co znali, s druhými, aby tak pomáhali budovat království Boží. Toto druhé ponaučení, pokud ho dobře pochopíme, pomůže mnoha našim dalším bratrům a sestrám – synům a dcerám Božím – čelit nejisté budoucnosti s tímtéž věčným ujištěním, které máme my.
Evangelium Ježíše Krista je pravdivé. Bylo znovuzřízeno, aby nám žehnalo v životě v těchto posledních dnech. Zahrnuje všechny pravdy, zásady a obřady obsažené ve velikém plánu štěstí našeho Otce v nebi, což je plán, podle něhož se můžeme vrátit k Němu a žít s Ním na věky v oné věčné říši. To, že evangelium Ježíše Krista je Jeho božským způsobem, kterým můžeme čelit své slavné budoucnosti, je mé svědectví, které vám dávám ve jménu Ježíše Krista, amen.