Nechť ctnost zdobí myšlenky tvé
Musíme stát zpříma a odhodlaně chránit křesťanské hodnoty.
Děkuji vám, starší Pace, za krásnou úvodní modlitbu – zejména za posluchače a řečníky.
„Nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále; potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží.“ (NaS 121:45.)
Když se blížily mé 12. narozeniny, zbývalo mi splnit ještě několik podmínek, abych mohl postoupit z Primárek. Jednou z nich bylo odříkat třináct Článků víry ve stanoveném pořadí. Prvních dvanáct článků bylo poměrně snadných, ale ten třináctý byl mnohem těžší. Problémem bylo zapamatovat si pořadí jednotlivých ctností. Díky trpělivé a vytrvalé učitelce Primárek jsem si nakonec všechno zapamatoval.
Po letech jsme se s manželkou a dětmi nastěhovali do našeho prvního domu. S překvapením jsme zjistili, že naší sousedkou bude moje bývalá učitelka Primárek. Během čtyřiceti let, kdy jsme žili ve stejné ulici, uchovala naše malé tajemství o mojí poruše učení.
„Věříme, že máme býti čestní, pravdiví, cudní, dobrotiví, ctnostní a že máme činiti dobro všem lidem; vskutku, můžeme říci, že následujeme nabádání Pavlovo – věříme všem věcem, doufáme ve všechny věci, snášeli jsme mnohé věci a doufáme, že budeme schopni snésti všechny věci. Je-li cokoli ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné, o to usilujeme.“ (Články víry 1:13.)
Dnes bych rád mluvil o charakterových vlastnostech, jež nazýváme ctnosti. Ctnostné vlastnosti tvoří základ křesťanského života a jsou vnějším projevem našeho vnitřního já. Mnoho ctností končí na písmena ost: bezúhonnost, skromnost, dobročinnost, duchovnost, zodpovědnost, zdvořilost, věrnost a tak dále. Spoléhaje na uměleckou svobodu, říkám takto zakončeným ctnostem „ost“ ctnosti. Přípona „ost“ označuje stav bytí.
Stačí se jen porozhlédnout, co se děje v naší společnosti, abychom si uvědomili, že ctnostné charakterové vlastnosti prudce upadají. Pomyslete na chování řidičů na přeplněných silnicích; agresivita na silnicích je až příliš častým jevem. Zdvořilosti v politice jsme svědky jen výjimečně. Zdá se, že v době, kdy státy na celém světě čelí finančním a ekonomickým problémům, je poctivost a čestnost nahrazena chamtivostí a korupcí. Při návštěvě střední školy se často setkáte s hrubou řečí a nemravným oblečením. Někteří sportovci se chovají nesportovně a pokoru projevují jen tehdy, jsou-li veřejně nařčeni z nelegálního nebo nemorálního jednání. Velká část naší populace pociťuje jen málo osobní zodpovědnosti za své časné blaho. Někteří jsou ve finanční nouzi a obviňují bankéře a věřitele, že jim půjčili na uspokojení nenasytných tužeb namísto skutečných potřeb. Občas zvítězí touha pořídit si víc, než potřebujeme, a naše štědrost na podporu dobré věci se vytrácí.
Bratři a sestry, není nutné, abychom se podíleli na této nákaze ctností, jež proniká do společnosti a zamořuje ji. Budeme-li se řídit podle světa a upouštět od tradičních křesťanských hodnot, mohou být následky katastrofální. Osobní víra a poctivost, jež mají věčný význam, ochabnou. Soudržnost a duchovnost v rodině bude nepříznivě ovlivněna. Vliv náboženství na společnost bude oslaben a zákony země budou porušovány, a možná i ignorovány. Semínka všeho, co souží přirozeného člověka, budou vzkvétat k Satanově dokonalé radosti.
V každodenním životě musíme stát zpříma a odhodlaně chránit křesťanské hodnoty, neboli ony „ost“ ctnosti. Výuka ctnostných vlastností začíná v rodině, kde rodiče pečují o děti a jsou pro ně příkladem. Dobrý příklad rodičů vyzývá k napodobování; špatný příklad vede děti k tomu, že nedbají učení rodičů, a tento špatný příklad dokonce šíří dál. Pokrytecký příklad ničí důvěryhodnost.
Osmiletá Megan hraje ráda na klavír. Nedávno jí učitelka na klavír slíbila odměnu v podobě koblihy za každodenní poctivé cvičení. Řekla Megan, že koblihy objedná a někdy v průběhu týdne jí zavolá. Pokud ten den cvičila, získá svou odměnu. Když učitelka zavolala, nebyla Megan doma a nemohla odpovědět. Na příští hodině se učitelka Megan zeptala, zda cvičila, načež jí Megan odpověděla, že si myslí, že ano, a vzala si svou odměnu. Když si koblihy všimla Meganina maminka, zeptala se jí na to a pomohla jí pochopit, že musí být poctivá. Z podnětu maminky zavolala Megan své učitelce, aby se jí omluvila. Když se pak s učitelkou viděla, vyšlo najevo, že Megan opravdu splnila svůj úkol z hudební teorie a tím si svou odměnu zcela zasloužila. Díky moudrým a starostlivým rodičům si bude Megan dlouho pamatovat cenná ponaučení.
Náš 15letý vnuk Ben je velmi nadšený lyžař – zúčastnil se několika závodů a vedl si velmi dobře. Před jedním takovým závodem v Idahu mu jeho rodiče připomněli, že o jeho účasti na závodech rozhodnou známky ve škole. Rodiče rezervovali byt v Sun Valley v Idahu, chystali se přijet prarodiče a Ben se horečně snažil dosáhnout ve škole oněch vysokých cílů, které on i jeho rodiče očekávali. Nakonec však svého cíle nedosáhl. Na lyžařské závody nejel a ztratil body potřebné na kvalifikaci na juniorskou olympiádu. Ben však porozuměl významu spolehlivosti a zodpovědnosti. Když si rodiče stojí za svým, velmi často trpí a trápí se víc než jejich děti, které chtějí něčemu naučit.
President James E. Faust podotkl, že bezúhonnost je matkou mnoha ctností. Řekl, že bezúhonnost lze definovat „jako přísné zachovávání kodexu mravních hodnot“. Také poznamenal, že „bezúhonnost je světlem, jež vychází z ukázněného svědomí. Je to síla poslušnosti v našem nitru.“ („Integrity, the Mother of Many Virtues“, v Speaking Out on Moral Issues [1998], 61, 62.) Postrádá-li člověk bezúhonnost, je pro něj těžké projevovat ctnostné vlastnosti. Chybí-li bezúhonnost, na poctivost se často zapomíná. Chybí-li bezúhonnost, je narušena zdvořilost. Je-li bezúhonnost nedůležitá, je obtížné uchovat si duchovnost. V dobách Starého zákona poučoval Mojžíš děti Izraele, že „jestliže by muž slib aneb přísahu učinil Hospodinu, závazkem zavazuje duši svou, nezruší slova svého; podlé všeho, což vyšlo z úst jeho, učiní“. (Numeri 30:2.)
President Thomas S. Monson nám před několika lety připomněl, že „většina lidí se nedopustí zoufalých činů, pokud byli učeni, že důstojnost, čestnost a bezúhonnost jsou důležitější než odplata nebo vztek; pokud chápou, že úcta a laskavost nakonec dávají člověku lepší šanci na úspěch“. („Family Values in a Violent Society“, Deseret News, Jan. 16, 1994, A12, citováno v „Finding Peace“, Liahona, Mar. 2004, 4.)
Možná jste slyšeli o Ztraceném praporu v 1. světové válce, o deseti ztracených kmenech Izraele nebo o „ztracených chlapcích“ ve hře Petr Pan od J. M. Barrieho. Možná také znáte hudební album od Michaela McLeana nazvané The Forgotten Carols [Zapomenuté koledy]. Ctnostné vlastnosti, zvláště ty „ost“ ctnosti, nesmíme nikdy zapomenout ani odložit. Pokud je zapomeneme nebo je odložíme, nevyhnutelně se z nich stanou „ztracené ctnosti“. A ztratí-li se ctnosti, rodiny budou znatelně oslabeny, osobní víra v Pána Ježíše Krista poleví a důležité věčné vztahy mohou být ohroženy.
Praktikování ctností v širokém měřítku může uvolnit Satanovo pevné sevření společnosti a zničit jeho záludný plán zmocnit se srdce, mysli i ducha smrtelníků.
Nyní je načase, abychom se spojili v záchraně a zachování toho, co je „ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné“. Dovolíme-li, aby ctnost zdobila naše myšlenky neustále, a budeme-li ve svém životě pěstovat ctnostné vlastnosti, zlepší se společnost i instituce, naše děti a rodiny budou posíleny a náš život bude požehnán vírou a bezúhonností.
Prohlašuji, a svědčím o tom, že Nebeský Otec od svých dětí očekává, že budou praktikovat bezúhonnost, zdvořilost, věrnost, dobročinnost, štědrost, mravnost a všechny ostatní „ost“ ctnosti. Kéž jsme natolik pokorní, abychom měli příležitost jednat dle své zodpovědnosti projevovat svou schopnost tak činit, o to se modlím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.