Buďte připraveni
Nejdůležitější příprava spočívá v tom, že mladí muži činí rozhodnutí, díky nimž dosáhnou svého velkého určení jako Boží služebníci v kněžství.
Ve dne v noci mám všude při sobě nádobku s olivovým olejem. Mám ji uloženou v prostřední zásuvce stolu, kde pracuji. Když jsem mimo kancelář nebo na cestách, mám jednu u sebe v kapse. Jedna je také ve skříňce v kuchyni u nás doma.
Ta, kterou držím nyní, má na sobě datum. Označuje den, kdy někdo použil moc kněžství k tomu, aby posvětil čistý olej pro uzdravení nemocných. Mladí muži Aronova kněžství, a zřejmě i jejich otcové, si možná myslí, že ve své přípravě zacházím do extrémů.
Ale telefonát během dne či zaklepání na dveře v noci pokaždé přicházejí neočekávaně. Někdo řekne: „Mohl byste prosím rychle přijít?“ Jednou před lety mi zavolal z nemocnice jeden otec. Jeho tříletou dceru odhodilo 15 metrů daleko rychle jedoucí auto, když přebíhala silnici za svou matkou. Když jsem dorazil do nemocnice, otec naléhavě prosil o to, aby moc kněžství zachránila její život. Lékaři a zdravotní sestry nám s nelibostí dovolili prostrčit ruce plastikovým závěsem, abychom ji pomazali olejem na jediném místě na hlavě, které nebylo překryto obvazem. Jeden lékař mi podrážděným hlasem řekl: „Ať už se chystáte dělat cokoli, tak si pospěšte. Umírá.“
Mýlil se. Žila dál, a navzdory tomu, co řekl lékař, nejenom žila, ale znovu se naučila i chodit.
Když tehdy zazvonil telefon, byl jsem připraven. Příprava obnáší mnohem více než jen mít po ruce posvěcený olej. Musí začít dlouho předtím, než dojde k nečekané události, kdy je třeba kněžské moci. Ti, kteří jsou připraveni, budou připraveni zareagovat.
Příprava začíná v rodině, v kvorech Aronova kněžství, a z největší části v osobním životě mladých mužů. Kvorum i rodina musejí pomáhat, ale ta nejdůležitější příprava spočívá v tom, že mladí muži činí rozhodnutí, díky nimž dosáhnou svého velkého určení jako Boží služebníci v kněžství.
Osud dorůstajícího pokolení nositelů kněžství znamená mnohem více než jen být připraven přivolat Boží moc k uzdravení nemocných. Příprava znamená, že jsme schopni jít a vykonat cokoli, co si Pán přeje, zatímco se svět připravuje na Jeho příchod. Nikdo z nás přesně neví, o jaké úkoly se bude jednat. Ale víme, co bude obnášet připravenost, a tak se může připravovat každý z nás.
To, co budete v kritické chvíli potřebovat, si osvojíte vytrvalým vykonáváním oddané služby. Povím vám o dvou věcech, jež budete potřebovat, a o tom, co dělat, abyste byli připraveni.
Zaprvé musíte mít víru. Kněžství je pravomoc jednat ve jménu Božím. Je to právo přivolat moci nebeské. Proto musíte mít víru, že Bůh žije a že jste si získali Jeho důvěru, což vám umožňuje používat Jeho moc pro Jeho záměry.
Jeden příběh z Knihy Mormonovy vám pomůže poznat, jak se takto připravoval jeden muž. Jistý nositel kněžství jménem Nefi obdržel od Pána náročný úkol. Byl Bohem vyslán, aby volal zlovolné lidi ku pokání, dříve než pro ně bude příliš pozdě. Ve své zlovolnosti a nenávisti se navzájem zabíjeli. Ani jejich utrpení je nepokořilo natolik, aby činili pokání a poslouchali Boha.
Protože Nefi byl připraven, Bůh mu požehnal mocí, aby mohl splnit svůj úkol. V láskyplných a posilujících slovech Boha k Nefimu se nachází vodítko pro nás:
„Požehnaný jsi, Nefi, pro věci, jež jsi učinil; neboť jsem viděl, jak jsi s neúnavností oznamoval tomuto lidu slovo, jež jsem ti dal. A nebál ses jich a nehleděl jsi na to, abys zachoval svůj vlastní život, ale vyhledával jsi vůli mou a hleděl jsi zachovávati přikázání má.
A nyní, protože jsi to činil s takovou neúnavností, viz, budu ti žehnati na věky; a učiním tě mocným ve slově a ve skutku, ve víře a v dílech; ano, dokonce tak, že všechny věci se ti stanou podle slova tvého, neboť ty nepožádáš o to, co je proti vůli mé.
Viz, ty jsi Nefi a já jsem Bůh. Viz, oznamuji ti v přítomnosti andělů svých, že budeš míti moc nad tímto lidem a podle zlovolnosti tohoto lidu stihneš zemi hladem a morem a zkázou.
Viz, dávám ti moc, že cokoli zpečetíš na zemi, bude zpečetěno na nebi; a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi; a tak budeš míti moc mezi tímto lidem.“1
V Knize Mormonově se ale píše o tom, že lidé pokání nečinili. A tak Nefi požádal Boha, aby změnil jejich poměry. Prosil o zázrak, který by lidem pomohl rozhodnout se činit pokání následkem hladomoru. Hladomor přišel. Lidé činili pokání a poté prosili Nefiho, aby Boha požádal o déšť. On Boha požádal a Bůh jeho neochvějnou víru přijal.
Tato víra se nedostavila až v okamžiku, kdy ji Nefi potřeboval; stejně tak ani Boží důvěra v Nefiho. Tuto velkou víru a Boží důvěru si získal díky odvážné a vytrvalé práci ve službě Pánu. Vy, mladí muži, budujete tuto víru dnes, abyste ji měli v budoucnu, až ji budete potřebovat.
Mohou to být maličkosti, jako například pečlivě vést zápis z jednání kvora jáhnů nebo učitelů. Před lety vedli jistí mladí muži důkladné záznamy o tom, co rozhodli a vykonali chlapci jen o několik měsíců starší, než byli oni sami. K tomu, aby Bůh do své služby povolal dokonce i dvanáctileté, kteří byli vedeni zjevením, bylo zapotřebí víry. Někteří z tehdejších tajemníků kvor nyní zasedají v předsedajících radách Církve. Dnes čtou zápisy, jež připravují jiní. A zjevení k nim dnes plyne podobně, jako k oněm vedoucím, kterým sloužili, když byli chlapci jako vy. Byli připraveni věřit tomu, že Bůh zjevuje svou vůli ve svém království, dokonce i ve zdánlivých maličkostech.
Pán řekl, že Nefimu může důvěřovat, protože by Ho nepožádal o nic, co by bylo v rozporu s Boží vůlí. Aby mohl mít Pán v Nefiho takovou důvěru, musel si být jist, že Nefi věří ve zjevení, usiluje o ně a řídí se jím. Součástí Nefiovy kněžské přípravy byly bohaté zkušenosti s následováním inspirace od Boha. To musí platit i pro vás.
Vídám to i v dnešní době. V posledních měsících jsem slyšel proslovy jáhnů, učitelů i kněží, jež byly stejně tak inspirované a mocné, jako ty, kterým nasloucháte na této generální konferenci. Když jsem pociťoval onu moc danou mladým nositelům kněžství, napadlo mě, že ono dorůstající pokolení kolem nás povstává jakoby na přílivové vlně. Modlím se o to, abychom my, kteří jsme se narodili v generacích před nimi, nastoupili na onu vlnu s nimi. Příprava Aronova kněžství je požehnáním pro nás všechny, a také pro ty, jimž budou sloužit ve své generaci i v generacích, jež přijdou.
Avšak v Sionu není vše dokonalé. Ne všichni mladí lidé se rozhodnou připravovat se. Musí to být jejich rozhodnutí. Jsou zodpovědni sami za sebe. Tak je to podle Pánova láskyplného plánu. Ale mnozí mladí muži mají malou nebo žádnou podporu od těch, kdo by jim s přípravou mohli pomoci. Ti z nás, kteří pomoci mohou, se budou zodpovídat před Pánem. Otec, který zanedbává nebo narušuje rozvoj synovy víry nebo jeho schopnost řídit se inspirací, toho bude jednou litovat. Totéž platí pro každého, kdo má zodpovědnost pomáhat těmto mladým mužům v přípravném kněžství moudře a správně se rozhodovat.
Zadruhé budou potřebovat jistotu, že si svým životem zaslouží požehnání a důvěru, kterou jim Bůh nabízí. Většina vlivů kolem nich je bude strhávat dolů, aby pochybovali o existenci Boha, o Jeho lásce k nim a o tom, že ona občas tichá sdělení, jež získávají skrze Ducha Svatého a Ducha Kristova, jsou skutečná. Jejich vrstevníci je mohou vybízet k hříchu. Rozhodnou-li se mladí muži pro hřích, ona sdělení od Boha budou stále slabší.
Můžeme jim pomoci připravovat se tím, že je budeme mít rádi, budeme je varovat a projevovat jim důvěru. Ale ještě více jim můžeme pomoci svým příkladem věrného a inspirovaného služebníka. V rodině, v kvoru, ve třídě, a kdykoli jsme s nimi v jakékoli situaci, se můžeme chovat jako praví nositelé kněžství, kteří užívají jeho moc tak, jak nás učí Bůh.
Podle mě tuto zásadu nejlépe objasňuje 121. oddíl Nauky a smluv. Pán nás v tomto oddíle vyzývá k tomu, aby naše pohnutky byly čisté: „Žádná moc nebo vliv nemohou ani nemají býti udržovány působením kněžství, pouze přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou.“2 Když vedeme a ovlivňujeme mladé muže, nikdy to nesmíme dělat pro uspokojení své pýchy nebo ctižádosti. Nikdy nesmíme uplatňovat donucování v jakékoli míře nespravedlivosti. Toto jsou vysoká měřítka našeho příkladu pro naši mládež.
Byl jsem toho svědkem, když jsem byl učitel a kněz. Můj biskup a ti, kteří sloužili pod jeho vedením, byli odhodláni neztratit ani jednoho z nás. A do té míry, do jaké to mohu posoudit, bylo jejich odhodlání motivováno láskou k Pánu a k nám, nikoli sobeckými úmysly.
Biskup měl určitý systém. Každý poradce kvora měl kontaktovat každého mladého muže, se kterým tu neděli nemluvil. Nešli spát, dokud nepromluvili buď s oním chlapcem, který nepřišel, nebo s jeho rodiči nebo s kamarádem. Biskup jim řekl, že on sám nepůjde spát, dokud mu všichni nepodají zprávu o každém chlapci. Nemyslím si, že by jim to přikazoval. Pouze jim dal jasně najevo, že očekává, že neulehnou k spánku, dokud mu nepodají zprávu.
On i ti, kteří sloužili pod jeho vedením, dělali daleko víc než jen to, že nad námi bděli. Svým příkladem nám dávali najevo, co to znamená starat se o Pánovy ovce. Žádná snaha nebyla pro biskupa ani pro ty, kteří nám sloužili v kvoru, přehnaná. Svým příkladem nás učili tomu, co znamená být neúnavný ve službě Pánu. Pán nás připravoval skrze jejich příklad.
Nemám tušení, zda se domnívali, že někdo z nás bude jednou nějak významný. Ale tak se k nám chovali a byli ochotni zaplatit jakoukoli osobní cenu, aby nám pomohli neztratit víru.
Nevím, jak se biskupovi podařilo přimět tolik lidí, aby měli tak vysoká očekávání. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to „přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou“. Biskupova metoda, že nepůjdeme spát, dokud nepodáme zprávu, by někde nefungovala. Ale příklad neúnavného zájmu o každého mladého muže a nabízení pomocné ruky nám rychle vnesly do života moc nebes. Vždy tomu tak bude. Mladým mužům to pomohlo připravit se na dny, kdy je Bůh potřeboval v rodině a v Jeho království.
Můj otec byl pro mě příkladem toho, čemu Pán učí ve 121. oddíle ohledně obdržení nebeské pomoci při přípravě mladých mužů. V mém raném dětství byl tatínek občas zklamán mými výkony. Dával mi to najevo. Z jeho hlasu jsem měl pocit, že si myslí, že mám na víc. Ale dělal to Pánovým způsobem: „Pokáráním v pravý čas s ostrostí, když jsi pohnut Duchem Svatým; a pak, následně, projevením větší lásky vůči tomu, jehož jsi pokáral, aby tě nepovažoval za nepřítele svého.“3
I po tom nejpřísnějším napomenutí jsem věděl, že mě tatínek kárá s láskou. Vlastně se zdálo, že jeho láska vzrostla, když použil i své nejpřísnější napomenutí – nesouhlasný a zklamaný pohled. Byl mým vedoucím a mým učitelem, nikdy neužíval donucovacích prostředků, a jsem si jist, že zaslíbení dané v Nauce a smlouvách se pro něj vyplní. Jeho vliv na mě k němu bude plynout „na věky věků“4.
Když mnozí otcové a vedoucí slyší slova 121. oddílu Nauky a smluv, mají pocit, že se musejí pozvednout, aby této úrovně dosáhli. Já takový pocit mám. Dokážete si vybavit okamžik, kdy jste ostře pokárali dítě a byli jste k tomu pohnuti něčím jiným než inspirací? Vzpomenete si na dobu, kdy jste svému synovi řekli, aby udělal nebo obětoval něco, co byste sami nebyli ochotni udělat či obětovat? Tyto pocity lítosti nás mohou přivést k pokání, abychom se více přiblížili těm příkladům, k nimž jsme se zavázali.
Budeme-li plnit své povinnosti jako otcové a vedoucí, pomůžeme tím příští generaci chopit se své nádherné budoucnosti. Budou lepší než my, právě tak, jako jste se vy snažili být ještě lepšími rodiči, než byli rodiče vaši, a lepšími vedoucími, než byli ti, kteří pomáhali vám.
Modlím se o to, abychom byli každý den odhodláni lépe připravovat dorůstající generaci. Pokaždé, když uvidím nádobku s posvěceným olejem, vzpomenu si na dnešní večer a na pocit, který nyní mám – že chci více pomáhat mladým mužům připravit se na jejich dny služby a příležitostí. Modlím se o to, aby byli ve své přípravě požehnáni. Jsem přesvědčen o tom, že s Pánovou i s naší pomocí připraveni budou.
Vydávám vám své svědectví o tom, že Bůh Otec žije a že Ježíš Kristus žije a vede tuto Církev. On je dokonalým příkladem kněžství. President Thomas S. Monson drží všechny klíče kněžství na zemi a používá je. Je to pravda. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.