Aby břemena vaše byla lehká

Starší L. Whitney Clayton

Předsednictvo Sedmdesáti

Břemena nám dávají příležitost používat ctnosti, které přispívají k výsledné dokonalosti.

Obrázek

Elder L. Whitney Clayton

Před mnoha lety jsem se brzy po ránu procházel dlážděnými ulicemi města Cusco v Peru, vysoko v Andách. Po jedné ulici jsem uviděl jít jednoho místního domorodce. Onen muž nebyl velké postavy, ale nesl na zádech ohromný náklad dříví v obrovském vaku z pytloviny. Vak se zdál být stejně velký jako on. Jeho břemeno muselo vážit tolik, kolik vážil on sám. Měl ho upevněno provazem, který byl provlečený zespodu pod vakem, a nahoře ho měl omotaný kolem hlavy. Provaz u hlavy z obou stran pevně přidržoval. Na čele měl pod provazem hadr, aby se mu provaz nezařezával do kůže. Pod tíhou břemene se skláněl dopředu a kráčel opatrně a ztěžka.

Dřevo nesl na trh, aby ho tam prodal. V průměru mohl s takto těžkým a nemotorným břemenem za den urazit přes město jen dvě nebo tři cesty tam a zpět.

Vzpomínka na tohoto muže, jak sehnutě a s námahou kráčí ulicí, pro mě nabyla v průběhu let na významu. Jak dlouho mohl v nošení takových břemen pokračovat?

Život na nás vkládá mnoho různých břemen, některá jsou lehká, ale jiná neúprosná a těžká. Lidé se každý den prohýbají pod břemeny, která zatěžují jejich duši. I mnozí z nás se pod nimi prohýbají. Mohou nás zatěžovat citově nebo fyzicky. Mohou nás znepokojovat, skličovat a vyčerpávat. A mohou trvat celá léta.

Obecně řečeno mohou naše břemena pocházet ze tří zdrojů. Některá břemena jsou přirozeným důsledkem podmínek, v nichž ve světě žijeme. Nemoc, fyzické postižení, hurikány a zemětřesení přicházejí čas od času, aniž bychom se o to přičinili. Na tato rizika se můžeme připravovat a někdy je dokážeme předvídat, ale v běžném životě se my všichni musíme vyrovnávat s některými těmito těžkostmi.

Jiná břemena jsou na nás vložena skrze prohřešky druhých. Zneužívání, týrání a závislosti mohou pro nevinné členy rodiny udělat z domova cokoli jiného než nebe na zemi. Hřích, nesprávné tradice, utiskování a zločiny za sebou zanechávají obtížené oběti. I méně závažné prohřešky, například pomlouvání a nelaskavost, mohou druhým působit opravdové utrpení.

Mnohé naše problémy jsou způsobeny našimi vlastními chybami a nedostatky, a mohou na nás vkládat těžká břemena. Nejtíživější břemeno, které na sebe vkládáme, je břemeno hříchu. Všichni známe lítost a bolest, které nevyhnutelně následují, když nedodržujeme přikázání.

Bez ohledu na břemena, která v životě máme v důsledku přírodních podmínek, nesprávného chování druhých nebo vlastních chyb a nedokonalostí, všichni jsme dětmi milujícího Nebeského Otce, který nás poslal na zem v rámci svého věčného plánu pro náš růst a pokrok. Naše jedinečné osobní zkušenosti nám mohou pomoci připravit se na návrat k Němu. Naše protivenství a strasti, ať již jsou jakkoli těžké, potrvají z nebeského hlediska „jen malou chvilku; a potom, jestliže v tom [vytrváme] dobře, Bůh [nás] oslaví na výsosti“.¹ Musíme udělat vše, co můžeme, abychom svá břemena nesli „dobře“, ať už naše „malá chvilka“ trvá jakkoli dlouho.

Břemena nám dávají příležitost používat ctnosti, které přispívají k výsledné dokonalosti. Vyzývají nás k tomu, abychom se poddali „nutkáním Svatého Ducha a [odložili] přirozeného člověka a [stali] se [svatými] skrze usmíření Krista Pána a [stali] se jako dítě, poddajnými, mírnými, pokornými, trpělivými, plnými lásky, ochotnými podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na [nás] vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému“.² Tím se břemena stávají požehnáním, i když taková požehnání často bývají dobře skrytá a k jejich porozumění a přijetí může být zapotřebí času, úsilí a víry. Vysvětlím to na čtyřech příkladech:

Zaprvé – Adamovi bylo řečeno: „Prokleta bude země pro tebe“, což znamená, že mu to bude ku prospěchu a „v potu tváře své budeš jísti chléb“.³ Práce je stálým břemenem, ale je „pro [nás]“ také stálým požehnáním, neboť nás učí tomu, co se můžeme naučit jen „v potu tváře své“.
Zadruhé – Alma si všiml, že chudoba a „strasti [chudých Zoramitů] je vpravdě pokořily a že byli připraveni slyšeti slovo“.⁴ A dodal: „Protože jste byli donuceni býti pokornými, jste požehnáni.“⁵ Současné ekonomické potíže mohou i nás připravit na to, abychom slyšeli slovo Páně.
Zatřetí – pro „nesmírně velikou délku války“ byli mnozí Nefité a Lamanité „obměkčeni pro své strasti, natolik, že se pokořili před Bohem, až do hlubin pokory“.⁶ Politické nepokoje, sociální rozbroje, a v některých oblastech světa i novodobí Gadiantonovi lupiči, nás mohou přimět k pokoře a k touze vyhledávat nebeské útočiště před společenskými otřesy.
Začtvrté – Josephu Smithovi bylo řečeno, že hrozné věci, které dlouhá léta musel snášet od svých nepřátel, mu „dají zkušenosti a budou pro [jeho] dobro“.⁷ Utrpení, kterým procházíme kvůli přestupkům druhých, je cennou, i když bolestivou, školou vedoucí ke zlepšení našeho chování.

Kromě toho, když pod břemeny vytrváme, může nám to pomoci vytvořit si zásobárnu soucitu s problémy, kterým čelí druzí. Apoštol Pavel učil, že máme „jedni druhých břemena [nésti], a tak [plniti] zákon Kristův“.⁸ V souladu s tím naše smlouvy křtu vyžadují, abychom byli „ochotni nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká; ano, a [být] ochotni truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí“.⁹

Dodržování smluv křtu nám pomáhá ulehčit vlastní břemena i břemena těch, kterým sloužíme.¹⁰ Ti, kteří nabízejí tuto pomoc druhým, stojí na posvátné půdě. Spasitel to vysvětlil těmito slovy:

„Kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme [tě], neb žíznivého, a dávaliť jsme [ti] píti?

Kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme [tě], neb nahého, a přioděli jsme [tě]?

Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?

A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“¹¹

Během toho všeho nám Spasitel poskytuje sílu a podporu, a v Jeho vlastním čase a Jeho způsobem nám nabízí vysvobození. Když Alma a jeho následovníci uprchli před armádou krále Noéma, založili společenství nazvané Helam. Počali obdělávat zemi, stavět stavby a prosperovat.¹² Armáda Lamanitů je ale bez varování uvedla do poroby a „nikdo je nemohl vysvoboditi nežli Pán, jejich Bůh“.¹³ Toto vysvobození však nepřišlo ihned.

Jejich nepřátelé jim začali „[ukládat] práci a [dosadili] nad nimi náhončí“.¹⁴ Přestože jim hrozili smrtí, když se budou modlit,¹⁵ Alma a jeho lid „vylili srdce své [Bohu]; a on znal myšlenky jejich srdce“.¹⁶ Díky své dobrotě a poslušnosti svých smluv křtu¹⁷ byli postupně vysvobozováni. Pán jim řekl:

„Ulehčím břemena, jež jsou vložena na vaše ramena, takže je… nebudete na bedrech svých pociťovati, dokonce dokud budete v porobě; a toto učiním, abyste pak pro mne mohli státi jako svědkové a abyste s jistotou věděli, že já, Pán Bůh, navštěvuji lid svůj ve strastech jeho.

A nyní, stalo se, že břemena, jež byla vložena na Almu a jeho bratří, byla učiněna lehkými; ano, Pán je posílil, takže snášeli svá břemena lehce a podrobovali se radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně.

A stalo se, že jejich víra a jejich trpělivost byly tak veliké, že k nim opět přišel hlas Páně řka: Buďte dobré mysli, neboť nazítří vás vysvobodím z poroby.“¹⁸

Syn Boží nám milosrdně nabízí vysvobození z poroby našich hříchů, což je jedno z nejtěžších břemen, která neseme. Během svého Usmíření trpěl „podle těla, aby na sebe mohl vzíti hříchy lidu svého, aby mohl vymazati přestupky jeho podle moci vysvobození svého“.¹⁹ Kristus „vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání“.²⁰ Když činíme pokání a dodržujeme přikázání, odpuštění a úleva od obtíženého svědomí přichází díky pomoci, kterou může nabídnout jen Spasitel, neboť „zajisté každý, kdo činí pokání, nalezne milosrdenství“.²¹

Vzpomínám na onoho muže z Peru, jak se prohýbá a s obtížemi nese svůj ohromný náklad dříví na zádech. Pro mě představuje nás všechny, jak se prohýbáme pod břemeny života. Vím, že když dodržujeme přikázání a své smlouvy s Bohem, On nám pomáhá s našimi břemeny. Posiluje nás. Když činíme pokání, odpouští nám hříchy a žehná nám klidným svědomím a radostí.²² Kéž se radostně a trpělivě podrobujeme veškeré vůli Páně, o to se modlím, ve jménu Ježíše Krista, amen.