Snažte se poznat Boha, našeho Nebeského Otce, a Jeho Syna, Ježíše Krista
Světlo víry je ve vás a čeká, až bude probuzeno a posíleno Duchem Božím.
Bratři a sestry, rád bych vyjádřil svou vděčnost za svědectví o Bohu, našem Nebeském Otci, a o Jeho Synu, Ježíši Kristu, která nám na této konferenci vydali žijící proroci, a za učení Ducha Svatého.
Jak bylo prorokováno, žijeme v době, kdy kolem nás houstne temnota sekularismu. Víra v Boha je běžně zpochybňována a je vystavována útokům ve jménu politických, společenských, a i náboženských záležitostí. Ateismus, neboli nauka, že Bůh neexistuje, se rychle šíří světem.
Přesto jako členové znovuzřízené Církve Ježíše Krista prohlašujeme: „Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.“1
Někteří se ptají, proč je víra v Boha tak důležitá? Proč Spasitel řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista?“2
Bez Boha by život skončil smrtí a naše smrtelná existence by neměla žádný smysl. Růst a pokrok by byl dočasný, naše práce by nebyla důležitá a zkoušky by neměly žádný význam. Neexistovalo by žádné skutečné dobro ani zlo ani žádná morální zodpovědnost pečovat jeden o druhého jako děti Boží. Ano, bez Boha by neexistoval žádný smrtelný ani věčný život.
Pokud vy nebo někdo, koho máte rádi, hledáte smysl života nebo hlubší přesvědčení o Boží přítomnosti ve svém životě, nabízím vám, jako přítel a jako apoštol, své svědectví. On žije!
Někteří se mohou ptát: Jak to mohu poznat já sám? Víme, že On žije, protože věříme svědectvím Jeho dávných i žijících proroků a protože jsme pocítili, jak nám Duch Boží pravdivost svědectví těchto proroků potvrdil.
Z jejich svědectví zaznamenaných ve svatých písmech víme, že „[Bůh] stvořil člověka, muže a ženu, podle svého vlastního obrazu a podle své vlastní podoby“.3 Někoho možná překvapí, když se dozví, že vypadáme jako Bůh. Jeden významný náboženský učenec dokonce učil, že představovat si Boha v podobě člověka znamená vytvářet rytou zpodobeninu a že je to modlářské a rouhavé.4 Ale Bůh sám řekl: „Učiňme člověka k obrazu svému, podle podoby své.“5
Použití slov učiňme a svému v tomto verši nás také učí o vztahu mezi Otcem a Synem. Bůh dále učil: „Skrze svého Jednorozeného [Syna] jsem stvořil tyto věci.“6 Otec a Syn jsou dvě samostatné a různé bytosti – což Otec a Syn vždycky jsou. Možná i proto není Elohim, jméno Boha v hebrejštině, v jednotném, ale v množném čísle.
Z Nového zákona víme, že Nebeský Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus, mají fyzickou přítomnost. Stojí v jednu dobu na jednom místě, jak o tom svědčil učedník Štěpán: „Aj, vidím, nebesa otevřená a Syna [muže] stojícího na pravici Boží.“7
Také víme, že Otec i Syn mají hlas. V Genesis a v knize Mojžíšově je zaznamenáno, že Adam a Eva „uslyšeli hlas Pána Boha, když za chladu dne chodili v zahradě“.8
Víme, že Otec a Syn mají tvář, že stojí a že rozmlouvají. Prorok Enoch řekl: „A viděl jsem Pána; a on stál před tváří mou a mluvil se mnou tak, jak člověk mluví jeden s druhým, tváří v tvář.“9
Víme, že Bůh i Jeho Syn mají tělo, jehož tvar a části jsou stejné jako naše. V knize Eterově v Knize Mormonově se dočteme: „A závoj byl sňat z očí bratra Jaredova a on spatřil prst Páně; a byl jako prst člověka, jako z masa a krve.“10 Později se mu Pán zjevil celý a řekl: „Viz, toto tělo, které nyní vidíš, je tělem ducha mého; a … tak se ukáži svému lidu v těle.“11
Víme, že Otec a Syn s námi soucítí. V knize Mojžíšově stojí: „A stalo se, že Bůh nebe pohlédl na zbytek lidu a plakal.“12
A víme, že Bůh a Jeho Syn Ježíš Kristus jsou nesmrtelné, oslavené a dokonalé bytosti. Prorok Joseph Smith nám o Spasiteli Ježíši Kristu říká: „Oči jeho byly jako plamen ohně; vlasy na hlavě jeho byly bílé jako čistý sníh; tvář jeho zářila nad jas slunce; a hlas jeho byl jako zvuk valících se velikých vod.“13
Žádné svědectví není pro nás a pro naši dobu důležitější než svědectví Josepha Smitha. On byl prorokem vyvoleným ke znovuzřízení původní Církve Kristovy v této poslední době, kdy bude evangelium na zemi před návratem Ježíše Krista. Stejně jako všichni proroci, kteří zahajovali dílo Boží ve své době, i Joseph obdržel obzvlášť jasné a mocné prorocké zkušenosti, aby připravil svět na Druhý příchod Spasitele.
Jako čtrnáctiletý chlapec chtěl vědět, ke které církvi se má připojit. A poté, co o tom přemítal, se obrátil k Bibli, kde četl:
„Jestliže pak komu z vás nedostává moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně …, i budeť dána jemu.
Žádejž pak [s vírou], nic nepochybuje.“14
Joseph těmto prorockým slovům uvěřil a s nepochybující vírou dítěte odešel do blízkého háje, kde poklekl a modlil se. Později zaznamenal:
„Spatřil jsem sloup světla přesně nad svou hlavou. …
Když světlo spočinulo na mně, spatřil jsem dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nade mnou ve vzduchu.“15
Když Joseph na tyto dvě bytosti pohlížel, ani on nemohl vědět, na koho se dívá – neboť ještě nebyl svědkem pravé podstaty Boha a Krista a neznal ji. A potom píše: „Jedna z nich ke mně promluvila, nazývajíc mne jménem, a řekla, ukazujíc na druhou – Toto je můj Milovaný Syn. Slyš jej!“16
Na základě tohoto a dalších jedinečných zážitků prorok Joseph Smith vydal toto svědectví: „Otec má tělo z masa a kostí tak hmatatelné jako lidské; Syn také.“17
Proroci všech věků se o podobná svědectví vždy dělili, a činí tak i na této konferenci. Ale každý z nás má svobodu jednání, aby se rozhodl. Jedenáctý článek víry uvádí: „Domáháme se výsady uctívati Všemohoucího Boha podle příkazů svého vlastního svědomí a dopřáváme všem lidem stejnou výsadu, nechť uctívají jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí.“18
Pokud jde o osobní víru – jak poznáme, co je skutečně pravdivé?
Svědčím o tom, že pravdu o Bohu poznáme skrze Ducha Svatého. Duch Svatý je třetím členem Božstva a je duchovní bytostí. Jeho úkolem je „svědectví vydávati … o [Bohu]“19 a „[naučiti nás] všemu“.20
Musíme však být opatrní, abychom neomezovali Jeho vliv. Když neděláme to, co je správné, nebo když našim názorům vládne skepticismus, cynismus, kritičnost a neuctivost vůči druhým a jejich víře, Duch s námi být nemůže. Jednáme pak způsobem, který proroci popsali jako jednání přirozeného člověka.
„[Přirozený] člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“21 Tento „přirozený člověk je nepřítelem Boha … a bude [jím] na věky věků, ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha… a stane se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým [a] plným lásky“.22
Pokud se nepoddáme jemnému vlivu Ducha Svatého, vystavujeme se nebezpečí, že se staneme stejnými jako Korihor, antikrist z Knihy Mormonovy. Korihor nejenže nevěřil v Boha, ale dokonce se vysmíval Spasiteli, Usmíření a duchu proroctví, když lživě učil, že Bůh ani Kristus neexistují.23
Korihorovi nestačilo Boha jen odmítnout a jít si tiše svou cestou. Posmíval se věřícím a vyžadoval od proroka Almy, aby ho přesvědčil o existenci a moci Boží pomocí znamení. Almova odpověď je dnes stejně významná, jako byla tehdy: „Měl jsi dosti znamení; budeš pokoušeti svého Boha? Budeš říkati, ukažte mi znamení, když máš svědectví všech těchto svých bratří, a také všech svatých proroků? Písma leží před tebou a všechny věci ukazují, že Bůh jest; ano, dokonce země a všechny věci, jež jsou na její tváři, ano, a její pohyb, ano, a také všechny planety, jež se pohybují ve svém pravidelném uspořádání, dosvědčují, že jest Nejvyšší Stvořitel.“24
Korihor své znamení nakonec dostal. Byl stižen němotou. „A Korihor vztáhl ruku a napsal řka: … Vím, že nic, leda moc Boží to na mne mohla přivoditi; ano, a vždy jsem věděl, že Bůh jest.“25
Bratři a sestry, vy už možná v hloubi své duše víte, že Bůh žije. Asi Ho ještě úplně neznáte a nerozumíte všem Jeho cestám, ale světlo víry ve vás je a čeká, až bude probuzeno a posíleno Duchem Božím a Světlem Kristovým, se kterým jste se narodili.
A tak pojďte. Uvěřte svědectvím proroků. Učte se o Bohu a Kristu. Tomuto vzoru nás jasně učí jak proroci dávní, tak i ti současní.
Pěstujte v sobě vytrvalou touhu poznat, že Bůh žije.
Tato touha nás vede k přemítání o věcech nebe – a to dovolí důkazům o Bohu, které nás obklopují, aby se dotkly našeho srdce.
S obměkčeným srdcem jsme připraveni uposlechnout Spasitelovy výzvy „ptejte se na písma“26 a pokorně se z nich učit.
Pak jsme připraveni, abychom se Nebeského Otce upřímně, ve jménu Spasitele, Ježíše Krista, otázali, zda je to, čemu se učíme, pravdivé. Většina z nás Boha neuvidí tak, jak ho viděli proroci, ale tiché a jemné nabádání Ducha – myšlenky a pocity, které nám Duch Svatý přináší do mysli a do srdce – nám dají nepopiratelné poznání, že On žije a že nás miluje.
Úsilím všech dětí Božích na zemi je nakonec získat toto poznání. Pokud si na víru v Boha nepamatujete, pokud jste přestali věřit nebo pokud věříte, ale bez skutečného přesvědčení, pak vás vyzývám, abyste svědectví o Bohu začali hledat nyní. Nebojte se výsměchu. Síla a klid, které pocházejí z poznání Boha a z přítomnosti uklidňujícího společenství s Jeho Duchem, způsobí, že vaše vynaložené úsilí nabude věčné hodnoty.
A navíc skrze vlastní svědectví o Bohu budete také moci požehnat svou rodinu, potomstvo, přátele, svůj vlastní život – všechny, jež máte rádi. Vaše vlastní poznání Boha není jen největším darem, jaký kdy dáte, ale přinese vám také tu největší radost, jakou kdy zažijete.
Jako zvláštní svědek Ježíše Krista, Jednorozeného Syna našeho milujícího Nebeského Otce, svědčím, že Bůh žije. Já vím, že žije. Slibuji, že pokud Ho vy a vaši drazí budete vyhledávat se vší pokorou, upřímností a pílí, budete to s jistotou vědět také. Vaše svědectví se dostaví. A požehnání plynoucí z poznání Boha budou vám a vaší rodině patřit na věky. Ve jménu Ježíše Krista, amen.