Modlitba a nabádání
Zážitky s nabádáním a s modlitbou nejsou v Církvi nic výjimečného. Jsou součástí zjevení, které nám Nebeský Otec dává.
Žádný Otec by neposlal své děti na celoživotní zkoušku do vzdálené a nebezpečné země, o níž se ví, že se tam volně potuluje Lucifer, aniž by je nejprve vybavil osobní schopností se chránit. Také by je vybavil komunikačními prostředky, díky nimž by Otec mohl mluvit k dítěti a dítě k Otci. Každému dítěti našeho Otce seslanému na zem je dán Duch Kristův neboli Světlo Kristovo.1 Nikdo z nás zde není ponechán osamocen a bez naděje na vedení a vykoupení.
Znovuzřízení započalo modlitbou 14letého chlapce a viděním Otce a Syna. Tím byla zahájena dispensace plnosti časů.
Znovuzřízení evangelia přineslo znalost o předsmrtelné existenci. Z písem víme o Radě v nebi a o rozhodnutí poslat syny a dcery Boží do smrtelnosti, aby tam získali tělo a byli zkoušeni.2 Jsme děti Boží. Máme duchovní tělo, které dočasně přebývá v pozemské tělesné schránce. V písmech se praví: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?“ (1. Korintským 3:16.)
Učíme se, že jako děti Boží jsme součástí Jeho „[velikého plánu] štěstí“. (Alma 42:8.)
Víme, že byla Válka v nebi a Lucifer a ti, kteří ho následovali, byli vyvrženi, aniž by tělo získali:
„[Satan, onen starý had, a to ďábel]… se vzbouřil proti Bohu a snažil se zmocniti se království našeho Boha a jeho Krista –
Pročež, vede válku se svatými Božími a obkličuje je kolem dokola.“ (NaS 76:28–29.)
Byla nám dána svoboda jednání.3 Musíme ji používat moudře a musíme zůstávat nablízku Duchu; jinak se stane, že se pošetile poddáme svodům protivníka. Víme, že skrze Usmíření Ježíše Krista mohou být naše chyby smyty a naše smrtelné tělo bude znovuzřízeno ke své dokonalé podobě.
„Neboť vizte, Duch Kristův je dán každému člověku, aby mohl rozeznávati dobro od zla; pročež, ukazuji vám způsob, jak souditi; neboť každá věc, která vyzývá činiti dobro a přesvědčuje věřiti v Krista, je vyslána mocí a darem Krista; pročež můžete věděti s dokonalým poznáním, že je od Boha.“ (Moroni 7:16.)
Skrze Ducha je možné komunikovat dokonale, neboť „Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské“. (1. Korintským 2:10.)
Poté, co jsme pokřtěni do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, přichází druhý obřad: „Vkládání rukou pro dar Ducha Svatého.“ (Články víry 1:4.)
Onen jemný a tichý hlas inspirace přichází spíše jako pocit než jako nějaký zvuk. Do mysli se nám může vlévat čistá inteligence. Duch Svatý komunikuje s naším duchem spíše skrze mysl než skrze fyzické smysly.4 Toto vedení přichází jako myšlenky, jako pocity skrze nabádání a dojmy.5 Slova duchovní komunikace můžeme spíše pociťovat než slyšet, a vidět můžeme spíše očima duchovníma než smrtelnýma.6
Mnoho let jsem v Kvoru Dvanácti apoštolů sloužil se starším LeGrand Richardsem. Zemřel ve věku 96 let. Vyprávěl nám, že jako 12letý chlapec navštívil úžasnou generální konferenci v Tabernaclu. A tam slyšel presidenta Wilforda Woodruffa.
President Woodruff vyprávěl o jednom zážitku, kdy byl nabádán Duchem. První předsednictvo ho vyslalo, aby „shromáždil všechny Svaté Boží v Nové Anglii a v Kanadě a aby je přivedl do Sionu“.7
Cestou se zastavil u jednoho bratra ve státě Indiana a nechal na dvorku stát svůj kočár, do něhož si šli s manželkou a s jedním dítětem lehnout, zatímco zbytek rodiny spal v domě. Krátce poté, co ulehli, ho Duch šeptem varoval: „Vstaň a postav kočár jinam.“ A tak vstal a postavil kočár do určité vzdálenosti od místa, kde původně stál. Když opět uléhal k spánku, Duch k němu znovu promluvil: „Jdi a odveď své mezky od tohoto dubu.“ Poté, co tak učinil, si šel znovu lehnout.
O 30 minut později zasáhla větrná smršť strom, k němuž byli mezci předtím přivázáni, a urazila ho téměř u země. Odnesla ho o 90 metrů dál, přičemž cestou smetla dva ploty. Veliký strom, který po obvodu měřil asi jeden a půl metru, spadl přesně na místo, kde předtím stál jeho kočár. Díky tomu, že starší Woodruff naslouchal nabádání Ducha, zachránil život sobě i své ženě a dítěti.8
Tentýž Duch může nabádat a chránit i vás.
Když jsem byl téměř před 50 lety povolán generální autoritou, bydleli jsme na jednom malém pozemku v utažském údolí, kterému jsme říkali naše farma. Měli jsme krávu, koně, slepice a hodně dětí.
Jednou v sobotu jsem se chystal na letiště, odkud jsem odlétal na konferenci kůlu v Kalifornii. Ale naše kráva čekala telátko a měla nějaké problémy. Telátko se narodilo, ale kráva nebyla schopna vstát. Zavolali jsme veterináře, který zakrátko dorazil. Ten nám řekl, že kráva spolkla nějaký drát a že se nedožije konce dne.
Opsal jsem si číslo společnosti zabývající se živočišnou výrobou, aby jim mohla manželka zavolat a oni mohli přijet ihned poté, co kráva zahyne.
Než jsem ale odjel, měli jsme rodinnou modlitbu. Modlil se náš malý syn. Poté, co požádal Nebeského Otce, aby „požehnal tatínkovi na cestě a aby požehnal nám všem“, pronesl svou upřímnou prosbu. Řekl: „Nebeský Otče, prosím požehnej naši krávu Bossy, aby byla uzdravená.“
Když jsem o tomto zážitku vyprávěl v Kalifornii, řekl jsem: „Musí se naučit, že ne všechno, za co se modlíme, se tak snadno splní.“
Někdo se sice potřeboval něčemu naučit, ale byl jsem to já, kdo to potřeboval, ne můj syn. Když jsem se v neděli večer vrátil domů, Bossy byla „uzdravená“.
Tento proces není vyhrazen jen pro proroky. Dar Ducha Svatého působí stejně na muže i na ženy, a dokonce i na malé děti. A právě díky tomuto zázračnému daru a moci lze najít duchovní lék na jakýkoli problém.
„A nyní, on udílí slovo své skrze anděly lidem, ano, nejen mužům, ale také ženám. Nyní, to není vše; malým dětem jsou mnohokráte dána slova, která zahanbují moudré a učené.“ (Alma 32:23.)
Pán zná mnoho způsobů, jak nám do mysli vpravit poznání, aby nás mohl nabádat, vést, učit, napravovat i varovat. Pravil: „Budu mluviti k tobě v mysli tvé a v srdci tvém skrze Ducha Svatého, jenž sestoupí na tebe a jenž bude dlíti v srdci tvém.“ (NaS 8:2.)
A Enos zaznamenal: „Zatímco jsem se tak v duchu potýkal, vizte, hlas Páně přišel do mé mysli opět.“ (Enos 1:10.)
Vy můžete vědět to, co vědět potřebujete. Modlete se o to, abyste se naučili přijímat inspiraci a abyste zůstali hodni ji přijímat. Udržujte tuto komunikační cestu – svou mysl – čistou a neovlivněnou světským shonem.
Starší Graham W. Doxey, který kdysi sloužil v Druhém kvoru Sedmdesáti, mi vyprávěl jeden zážitek. Tentýž zážitek mi vyprávěla i jeho matka, která byla později rádkyní v generálním předsednictvu Primárek.
Během 2. světové války sloužil v námořnictvu a byl vyslán do Číny. Společně s několika ostatními se vydali vlakem na prohlídku města Tientsin.
Později, když se vlakem vraceli na základnu, se po více než hodině cesty vlak stočil na sever. Byli ve špatném vlaku! A nikdo z nich nemluvil čínsky. Zatáhli proto za záchrannou brzdu a vlak zastavili. Vystoupili někde na venkově a nezbývalo jim nic jiného, než jít zpátky do města pěšky.
Po chvíli chůze našli malou drezínu, kterou používají drážní dělníci. Postavili ji na koleje a vyrazili pomocí pumpování vpřed. Dolů to jelo snadno, ale do kopce museli drezínu tlačit.
Když drezínu vytlačili na jeden prudký kopec, jeden přes druhého na ni naskákali a začali sjíždět. Graham nastupoval jako poslední. Zbylo na něj místo jen v přední části drezíny. Nejprve běžel podél ní a nakonec na ni vylezl. Přitom však uklouzl a spadl. Narážel zády o zem a nohama se vzpíral o drezínu, aby ho nepřejela. Zatímco drezína rychle nabírala na rychlosti, uslyšel matčin hlas: „Bude, buď na sebe opatrný!“
Na nohách měl těžké vojenské boty. Noha se mu smekla a silná podrážka boty se zachytila v hnacím soukolí a drezína se zastavila pouhých 30 centimetrů od jeho ruky.
Jeho rodiče, kteří tehdy předsedali misii Východních centrálních států, v té době spali v hotelovém pokoji. Jeho matka se ve dvě hodiny ráno probudila a vzbudila svého manžela: „Bud je v nebezpečí!“ Poklekli u postele a modlili se o to, aby byl jejich syn v bezpečí.
V příštím dopise, který obdržel, stálo: „Bude, co se děje? Co se ti přihodilo?“
A on jim pak popsal, co se stalo. Když pak porovnali čas, právě v té chvíli, kdy ho drezína tlačila před sebou, jeho rodiče klečeli v hotelovém pokoji na druhém konci světa a modlili se o jeho ochranu.
Tyto zážitky s nabádáním a s modlitbou nejsou v Církvi nic výjimečného. Jsou součástí zjevení, které nám Nebeský Otec dává.
Jedním z nejostřejších nástrojů protivníka je snaha přesvědčit nás, že již nejsme hodni se modlit. Nezáleží na tom, kdo jste nebo co jste udělali, modlit se můžete vždy.
Prorok Joseph Smith učil, že „všechny bytosti, které mají tělo, mají moc nad těmi, které ho nemají“.9
Když přijde pokušení, můžete si v mysli vytvořit klávesu pro mazání – třeba slova oblíbené náboženské písně. Vaše mysl vše řídí; vaše tělo je nástrojem vaší mysli. Když se vám do mysli vtírá nevhodná myšlenka, odstraňte ji klávesou pro mazání. Hodnotná hudba je mocná a může vám pomoci myšlenky ovládat.10
Když Oliver Cowdery neuspěl ve snaze překládat, Pán mu řekl:
„Viz, ty jsi nerozuměl; domníval ses, že ti to dám, i když tomu nevěnuješ žádné myšlenky leda tu, abys mne požádal.
Ale, viz, pravím tobě, že ty to musíš promysleti v mysli své; potom se mne musíš tázati, zda je to správné, a jestliže je to správné, já způsobím, aby nitro tvé v tobě hořelo; tudíž, ty pocítíš, že je to správné.
Avšak nebude-li to správné, nebudeš míti žádných takových pocitů.“ (NaS 9:7–9.)
Tuto zásadu znázorňuje příběh o jedné holčičce. Hněvala se na svého bratra, který nalíčil past na chytání vrabců.
Když nedokázala najít pomoc, řekla si: „Tak se o to pomodlím.“
Po modlitbě tato holčička řekla mamince: „Vím, že už nechytí do pasti žádného vrabce, protože jsem se o to pomodlila. Jsem si úplně jistá, že žádného už nechytí!“
Maminka se zeptala: „Jak si tím můžeš být tak jistá?“
Ona odpověděla: „Potom, co jsem se o to pomodlila, jsem šla ven a tu past jsem celou rozšlapala!“
Modlete se i tehdy, když jste mladí a vzpurní jako prorok Alma, nebo když jste v mysli uzavření jako Amulek, který „věděl o věcech těchto, a přece … věděti nechtěl“. (Alma 10:6.)
Naučte se modlit. Modlete se často. Modlete se v mysli i v srdci. Modlete se na kolenou. Modlitba je vaším osobním klíčem k nebi. A zámek je na vaší straně závoje. Naučil jsem se zakončovat každou svou modlitbu slovy: „Buď vůle tvá.“ (Matouš 6:10; viz také Lukáš 11:2; 3. Nefi 13:10.)
Neočekávejte, že budete zcela zbaveni starostí, zklamání, bolesti a ztráty odvahy, neboť právě kvůli tomu jsme byli posláni na zem, abychom tímto procházeli.
Kdosi napsal:
Rukama svýma nedbale a netrpělivě
jsme zamotali záměry,
které Pán pro nás přichystal.
Když pak v bolesti k Němu voláme, On praví:
„Utiš se, člověče, dokud uzel ten nerozvážu celý.“11
V písmech je zaslíbení: „Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.“ (1. Koritnským 10:13.)
Spasitel pravil: „Přibližte se mi, a já se přiblížím vám; hledejte mne pilně, a naleznete mne; proste, a obdržíte; klepejte, a bude vám otevřeno.“ (NaS 88:63.)
Toto konferenční zasedání jsme začali tím, že jsme vyjádřili podporu autoritám. Prvním z nich, komu byla vyjádřena podpora, byl Thomas S. Monson jakožto president Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Znám presidenta Monsona, a myslím, že ho nikdo na této zemi nezná lépe, a rád bych vydal zvláštní svědectví o tom, že byl „povolán Bohem, skrze proroctví“. (Články víry 1:5.) Potřebuje naše modlitby – i jeho manželka Frances a jejich rodina – kvůli nesmírné zodpovědnosti, která je na něj vložena.
Modlím se o to, aby byl posílen na těle i na duchu a aby byla posílena jeho mysl a aby bylo Církvi zcela zřejmé, jako to je zřejmé těm, kteří mu jsou nablízku, že byl „povolán Bohem, skrze proroctví“. Poté byl do svého úřadu ustanoven „skrze vkládání rukou těch, kteří mají pravomoc, aby kázal evangelium a vykonával jeho obřady“. (Články víry 1:5.)
Kéž nám Pán žehná a kéž posiluje presidenta Monsona a jeho rodinu všemi možnými způsoby, kterých bude zapotřebí, aby mohl nést toto veliké dílo na svých bedrech. Vydávám vám toto svědectví a prosím o toto požehnání jako službník Páně ve jménu Ježíše Krista, amen.