V tomto díle nejste sami
President Henry B. Eyring
První rádce v Prvním předsednictvu
Jak budete přecházet z jedné kněžské služby do další, uvidíte, že Pán je v tomto díle s vámi.
Milovaní bratří, jsme vděční, že Pán povolal staršího Ronalda A. Rasbanda, staršího Garyho E. Stevensona a staršího Dalea G. Renlunda apoštoly Pána Ježíše Krista. Podporujeme je celým srdcem, modlitbami i vírou.
Známe jejich velké schopnosti. Přesto však budou, jako my všichni, ve svém povolání potřebovat ujištění, že Pán je v tomto svém díle s nimi. Toto ujištění potřebuje při přijetí nového povolání jak nejnovější jáhen, tak i ten nejzkušenější vysoký kněz.
A toto ujištění se prohlubuje, když poznáváte, že Pán vás povolal skrze své služebníky. Svým povzbuzením bych vám chtěl pomoci poznat, že když konáte svůj díl práce, Pán k vašemu úsilí připojí svou moc.
Jakékoli povolání, které v Pánově království přijímáme, vyžaduje více než jen náš lidský úsudek a osobní schopnosti. Tato povolání vyžadují pomoc od Pána, která přijde. Dokonce i nový jáhen pozná, že to je pravda, a bude to dál poznávat v průběhu let.
Jeden z mých vnuků je zde dnes večer na svém prvním kněžském zasedání. Před šesti dny byl vysvěcen jáhnem. Možná očekává, že prvním projevem jeho kněžských povinností bude roznášení svátosti příští neděli. Modlím se o to, aby viděl pravou podstatu oné příležitosti.
Může si myslet, že jeho úkolem v Pánově zastoupení je roznášet podnos se svátostí lidem, kteří sedí na shromáždění svátosti. Pánovým záměrem ale není jen to, aby si lidé vzali chléb a vodu. Jeho záměrem je to, aby dodržovali smlouvu, která je bude posouvat po cestě k věčnému životu. A aby toto nastalo, Pán musí tomu, komu jáhen nabídne podnos, dát nějaký duchovní zážitek.
Tohoto jsem byl svědkem v jednom pečovatelském domově, když se jáhen naklonil, aby podal podnos jedné bělovlasé paní. Podívala se na chléb, jako by to bylo něco drahocenného. Nikdy nezapomenu na její úsměv, když si vzala svátost a pak natáhla ruku, aby pohladila tohoto jáhna po hlavě, a docela nahlas řekla: „Děkuji ti!“
Tento jáhen zkrátka jen vykonával svou kněžskou povinnost. A přesto tento jáhnův skutek Pán poté rozhojnil. Z toho, jak tato sestra vyjádřila upřímnou vděčnost za jáhnovu službu, bylo zřejmé, že pamatovala na Spasitele. Díky tomu, že jí jáhen podal svátost, byla ujištěna o tom, že s ní bude Duch. Onoho dne v pečovatelském domově nebyla osamocena. A ani onen jáhen nebyl ve své skromné službě osamocen.
Když jde mladý učitel v Aronově kněžství učit nějakou rodinu, možná nevnímá, že je společníkem Páně v Jeho díle. Dodnes si pamatuji prosté svědectví jednoho mladého domácího učitele, který přišel k nám domů. Duch potvrdil jeho slova mně i mé rodině. On si možná ten den nepamatuje, ale já ano.
Pán znovu zvelebí úsilí mladého muže, až bude povolán knězem. Například první křest, který vykoná, bude křest nějakého mladého člověka, kterého on nezná. Možná si bude dělat starosti s tím, zda řekne ta pravá slova a zda obřad vykoná správně.
Ale Pán, jehož je tento mladík služebníkem, jeho povolání zvelebí. Ten, koho pokřtí, se rozhodl kráčet po cestě k věčnému životu. Pán vykoná svůj větší díl. Vykonal Ho jednou i pro mě, když mi chlapec, kterého jsem pokřtil, se slzami stékajícími po tváři do ucha řekl: „Jsem čistý. Jsem čistý.“
Jak budete přecházet z jedné kněžské služby do další, uvidíte, že Pán je v tomto díle s vámi. Poznal jsem to před lety na setkání s jedním presidentem kvora starších na konferenci kůlu. Na konferenci bylo oznámeno více než 40 jmen mužů, kteří měli obdržet Melchisedechovo kněžství.
President kůlu se ke mně naklonil a pošeptal mi: „Všichni tito muži byli méně aktivní perspektivní starší.“ V úžasu jsem se presidenta zeptal, jaký měl program na jejich záchranu.
Ukázal na mladého muže v zadní řadě kaple. A řekl: „Tamhle je. Většina těch mužů byla přivedena zpět díky tomuto presidentovi kvora starších.“ Seděl v zadní řadě, neformálně oblečen, s nataženýma a překříženýma nohama v otlučených vysokých botách.
Požádal jsem presidenta kůlu, aby mně ho po shromáždění představil. Když jsme se setkali, řekl jsem tomuto mladému muži, že jsem překvapen tím, čeho dosáhl, a zeptal jsem se ho, jak to dokázal. Pokrčil rameny. Očividně si nemyslel, že na tom má nějaké zásluhy.
Pak jemným hlasem dodal: „Znám každého neaktivního chlapíka v tomto městě. Většina z nich má pick-upy. I já mám takové auto. Nechávám ho mýt tam, kde ho myjí i oni. Časem se stali mými přáteli.
A pak čekám, až se jim v životě stane něco nepříjemného. Vždy k tomu dojde. Oni mi o tom vyprávějí. Já poslouchám a nehledám na nich chyby. Když pak říkají: ‚V mém životě je něco špatně. Musí zkrátka existovat něco lepšího,‘ já jim řeknu, co jim chybí a kde to mohou najít. Někdy mi věří, a když mi věří, přivedu je s sebou.“
Asi chápete, proč byl skromný. Bylo to proto, že věděl, že odvedl svůj malý díl práce a Pán udělal zbytek. Pán byl tím, kdo se dotkl srdce oněch mužů, když měli nějaké potíže. Pán byl tím, kdo jim dal pocítit, že pro ně musí existovat něco lepšího, a kdo jim dal naději, že to mohou najít.
Tento mladý muž, který byl – podobně jako vy – služebníkem Páně, prostě věřil, že když vykoná svůj malý díl, Pán oněm mužům pomůže kráčet po cestě vedoucí domů a ke štěstí, které jim může poskytnout jedině On. Tento muž také věděl, že Pán ho povolal jako presidenta kvora starších právě proto, že vykoná svůj díl práce.
Během vaší služby nastanou okamžiky, kdy nebudete mít tak pozoruhodný a viditelný úspěch jako tento mladý president kvora starších. A to je chvíle, kdy si budete muset být jisti tím, že Pán, který ví, že vykonáte svůj díl práce, vás povolal skrze své oprávněné služebníky. Mít víru v povolání od Pánových služebníků bylo nesmírně důležité i v misionářské službě mého pradědečka Henryho Eyringa.
Byl pokřtěn 11. března 1855 v St. Louis ve státě Missouri. Erastus Snow ho krátce poté vysvětil do úřadu kněze. President kůlu St. Louis, John H. Hart, ho 6. října povolal na misii ke kmeni Čerokézů.1 11. října byl vysvěcen starším. A 24. října se na koni vydal na misii k Čerokézům. Bylo mu 20 let a byl obráceným členem teprve sedm měsíců.
Pokud měl nějaký nositel kněžství důvod cítit se nekvalifikovaný či nepřipravený, byl to Henry Eyring. Jediný důvod, kvůli němuž měl odvahu jít, byl ten, že v srdci věděl, že ho povolal Bůh skrze své oprávněné služebníky. To bylo zdrojem jeho odvahy. A to musí být zdrojem i naší odvahy vytrvat, ať již máme v kněžství jakékoli povolání.
Poté, co starší Eyring sloužil tři náročné roky, a po úmrtí presidenta misie, byl on jmenován novým presidentem misie a byla mu vyjádřena podpora na shromáždění konaném 6. října 1858. Byl překvapen a šokován podobně, jako by byl šokován nový jáhen. Napsal: „Bylo pro mě dosti nečekané být povolán do takového zodpovědného úřadu, ale pokud to byla vůle bratří, s radostí jsem to přijal, ačkoli jsem zároveň pociťoval svou velkou slabost a nedostatek zkušeností.“2
V roce 1859 se, nyní již jako president Eyring, vydal k Čerokézům, Kríkům a Čoktům. Díky jeho úsilí Pán přivedl, jak to Henry popsal, „do Církve řadu lidí“. Zorganizoval dvě odbočky, ale poznamenal, že „jen velmi málo jich žije evangeliem“.3
O rok později Henry čelil obtížné situaci, kdy političtí představitelé lidí, kterým sloužil, již nedovolovali misionářům Svatých posledních dnů, aby pokračovali ve své práci. Když přemítal o tom, co má dělat, vzpomněl si na pokyny od svého předchozího presidenta misie, že si má prodloužit misii až do roku 1859.4
V říjnu onoho roku Henry napsal presidentu Brighamu Youngovi a žádal ho o pokyny, ale na svou otázku nedostal odpověď. Henry napsal: „Vzhledem k tomu, že jsem nedostal žádnou zprávu od Předsednictva Církve, volal jsem k Pánu v modlitbě a žádal jsem Ho, aby mi zjevil svou mysl a vůli ohledně mého dalšího setrvání či mé cesty do Sionu.
A pokračoval: „V odpověď na modlitbu mi byl dán tento sen. Zdálo se mi, že jsem přijel do [Salt Lake] City a ihned jsem se vydal do kanceláře [presidenta Brighama] Younga, kde jsem ho zastihl. Řekl jsem mu: ‚[Presidente] Youngu, odešel jsem z misie, přišel jsem ze své vůle, ale pokud to není správně, jsem ochoten se vrátit a misii dokončit.‘ [Prorok mu ve snu] odpověděl: ‚Byl jsi tam dost dlouho, je to v pořádku.‘“
Henry si napsal do deníku: „Vzhledem k tomu, že jsem již předtím měl sny, které se doslova vyplnily, měl jsem víru domnívat se, že tak tomu bude i v tomto případě, a tak jsem se začal ihned chystat na cestu.“
Do Salt Lake City dorazil 29. srpna 1860 – přičemž většinou šel pěšky. O dva dny později vstoupil do kanceláře presidenta Brighama Younga.5
Henry tento zážitek popsal těmito slovy: „Zastavil jsem se u [presidenta] Younga, který [mne] velmi laskavě přijal. Řekl jsem mu: ‚[Presidente] Youngu, přišel jsem, aniž by pro mě někdo poslal – pokud je to špatně, jsem ochoten se vrátit a misii dokončit.‘ [Brigham Young] odpověděl: ‚To je v pořádku, očekávali jsme tě.‘“
Henry popsal svou radost těmito slovy: „A tak se mi onen sen doslova vyplnil.“6
Jeho radost vyplývala z potvrzení, že Pán s ním pracoval a že nad ním bděl. Poznal to, co platí pro každého z nás – že Pánovi služebníci jsou inspirováni, aby poznali Jeho vůli. A Henry Eyring získal potvrzení, podobně jako to vím i já, že prorok jakožto president kněžství, je Bohem inspirován, aby bděl nad Pánovými služebníky a staral se o ně a povolával je.
Ať již je vaše povolání v kněžství jakékoli, možná jste měli někdy pocit, že Nebeský Otec o vás neví. Můžete se pomodlit, abyste poznali Jeho vůli, a díky upřímné touze udělat cokoli, o co vás požádá, obdržíte odpověď.
Nebeský Otec vám umožní pocítit, že vás zná, že si cení vaší služby a že začínáte být hodni Pánova pozdravu, který si tolik přejete slyšet: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.“7
Modlím se o to, aby každý nositel kněžství s vírou projevoval zájem o záchranu každé duše, za niž je zodpovědný. Bůh připojí k úsilí svého služebníka svou moc. Dotkne se srdce druhých, aby učinili taková rozhodnutí, která je povedou po cestě evangelia ke štěstí a stranou od hříchu.
Modlím se i o to, aby každý nositel kněžství ve svém kněžském povolání pociťoval láskyplnou a pozornou péči Nebeského Otce, Spasitele a proroka Božího.
Vydávám vám své zvláštní svědectví, že jsme ve službě vzkříšeného Pána Ježíše Krista. Svědčím o tom, že povolal vás i mě do své služby a že zná naše schopnosti a pomoc, kterou budeme potřebovat. Když věnujeme Jeho službě vše, co máme, požehná našemu úsilí tak, že to přesáhne naše nejtoužebnější očekávání. Svědčím o tom, že Boží prorok, který je presidentem celého kněžství na zemi, je inspirován Bohem.
Jsem vděčný za příklady věrných nositelů kněžství po celém světě. Nebeský Otec a Spasitel jsou vděčni za to, že konáte svůj díl práce. Znají vás, bdí nad vámi a milují vás. Ve jménu Ježíše Krista, amen.