Čehož mi se ještě nedostává?

Starší Larry R. Lawrence

Sedmdesátník

Pokud budeme pokorní a budeme ochotni se učit, Duch Svatý nás vezme za ruku a povede nás domů. Cestou se však musíme ptát Pána, kudy přesně máme jít.

Jako mladý dospělý jsem se začal zajímat o Církev. Nejprve mě k evangeliu přitahoval příklad mých přátel z řad Svatých posledních dnů, ale nakonec mě začala lákat ona jedinečná nauka. Když jsem se dozvěděl, že věrní muži a ženy mohou neustále činit pokrok a nakonec se stát takovými jako naši nebeští rodiče, upřímně jsem užasl. Ta představa se mi moc líbila; pociťoval jsem, že je to pravda.

Nedlouho po svém křtu jsem studoval Kázání na hoře a zjistil jsem, že Ježíš učil tutéž pravdu o věčném pokroku i v Bibli. Řekl: „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“¹

Nyní jsem členem Církve už přes 40 let, a kdykoli si v písmech přečtu tento verš, připomenu si účel našeho života zde na zemi. Přišli jsme proto, abychom se učili a zlepšovali se, až budeme postupně posvěceni neboli zdokonaleni v Kristu.

Cesta učednictví není jednoduchá. Říká se jí cesta soustavného zdokonalování.² Když se ubíráme po oné těsné a úzké cestě, Duch nás neustále vyzývá k tomu, abychom se zlepšovali a stoupali výše. Duch Svatý je ideální společník na cesty. Pokud budeme pokorní a budeme ochotni se učit, vezme nás za ruku a povede nás domů.

Cestou se však musíme ptát Pána, kudy přesně máme jít. Musíme položit několik obtížných otázek, jako například: „Co musím změnit?“ „Jak se mohu zlepšit?“ „Které své slabé stránky potřebuji posílit?“

Zamysleme se nad tím, co se v Novém zákoně píše o bohatém mladém knížeti. Byl to spravedlivý mladý muž, který již dodržoval Desatero přikázání, ale chtěl být ještě lepší. Chtěl dosáhnout věčného života.

Když se setkal se Spasitelem, zeptal se: „Čehož mi se ještě nedostává?“³

Ježíš bohatému mladému muži okamžitě odpověděl a dal mu radu, která byla určena přímo jemu. „Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, … a poď, následuj mne.“⁴

To mladého muže ohromilo; na takovou oběť nikdy nepomyslel. Měl dost pokory na to, aby se obrátil na Pána, ale nikoli dost víry na to, aby se řídil božskou radou, jíž se mu dostalo. Když dostaneme odpověď, musíme být ochotni jednat.

President Harold B. Lee učil: „Každý z nás, chceme-li dosáhnout dokonalosti, si musí jednou položit tuto otázku: ‚Čehož mi se ještě nedostává?‘“⁵

Znal jsem jednu věrnou matku, která se pokořila a zeptala se: „Co mi brání v pokroku?“ V jejím případě přišla odpověď od Ducha okamžitě: „Přestaň si stěžovat.“ Tato odpověď ji překvapila; nikdy neměla pocit, že by si nějak zvlášť stěžovala. Poselství od Ducha Svatého však hovořilo velmi jasně. V příštích dnech si začala všímat toho, že má ve zvyku si stěžovat. S vděčností za ono vnuknutí, aby se zdokonalila, se rozhodla sčítat svá požehnání namísto obtíží. Po několika dnech pocítila ze strany Ducha vřelý souhlas.

Jeden pokorný mladý muž, který si nemohl najít tu pravou, se na Pána obrátil s žádostí o pomoc: „Co mi znemožňuje být tím pravým?“ zeptal se. Na mysl a do srdce mu vstoupila odpověď: „Očisti svou řeč.“ V tom okamžiku si uvědomil, že součástí jeho slovníku se stalo několik hrubých výrazů, a zavázal se, že to změní.

Jedna svobodná sestra odvážně položila otázku: „Co musím změnit?“ a Duch jí našeptal: „Neskákej lidem do řeči.“ Duch Svatý opravdu dává rady na míru. Je to naprosto upřímný společník a řekne nám to, co nikdo jiný neví nebo co nám nemá odvahu sdělit.

Jeden navrátivší se misionář zjistil, že je ve stresu kvůli velmi náročnému rozvrhu. Snažil se najít čas na práci, studium, rodinu a církevní povolání. Požádal Pána o radu: „Jak mohu pociťovat pokoj s tím vším, co musím dělat?“ Odpověď nezněla tak, jak očekával; dostalo se mu vnuknutí, že má s větší pečlivostí dodržovat den sabatu a světit ho. Rozhodl se zasvětit neděli službě Bohu – odložit onen den práci do školy, a místo toho studovat evangelium. Tato malá úprava mu přinesla pokoj a rovnováhu, o něž usiloval.

Před lety jsem v jednom církevním časopise četl příběh dívky, která chodila na vysokou školu a už nebydlela doma. Byla pozadu s učením, její společenský život nebyl takový, jak si představovala, a celkově byla nešťastná. Nakonec jednoho dne padla na kolena a zvolala: „Co mohu udělat, aby se můj život zlepšil?“ Duch Svatý zašeptal: „Vstaň a ukliď si pokoj.“ Toto vnuknutí pro ni bylo velkým překvapením, ale byl to přesně ten impuls, který potřebovala. Poté, co si utřídila své věci a dala je do pořádku, pocítila, jak její pokoj naplnil Duch a pozdvihl ji v srdci.

Duch Svatý nám neříká, abychom zdokonalili vše naráz. Pokud by tak činil, odradilo by nás to a vzdali bychom to. Duch s námi pracuje naším vlastním tempem, krok za krokem, neboli jak učí Pán: „Řádku za řádkou, předpis za předpisem, … a požehnaní jsou ti, již poslouchají předpisy moje …; neboť tomu, kdo přijímá, dám více.“⁶ Když vás třeba Duch Svatý nabádá k tomu, abyste častěji říkali děkuji, a vy na to zareagujete, pak možná získá pocit, že nastal čas přejít k něčemu náročnějšímu – jako například naučit se říkat: „Omlouvám se, byla to moje chyba.“

Ideální čas na položení otázky „Čehož mi se ještě nedostává?“ je při přijímání svátosti. Apoštol Pavel učil, že je to chvíle určená k sebezpytování.⁷ V této uctivé atmosféře, kdy se v myšlenkách obracíme k nebi, nám Pán může jemně říci, na čem dalším musíme pracovat.

I mně se v životě, stejně jako vám, dostalo mnoha poselství od Ducha, která mi ukázala, jak se zdokonalit. Dovolte mi podělit se o několik osobních příkladů poselství, jež jsem si vzal k srdci. Mezi tato vnuknutí patří:

Nezvyšuj hlas.
Buď organizovaný; napiš si každý den seznam věcí, které je třeba udělat.
Lépe se starej o své tělo tím, že budeš jíst více ovoce a zeleniny.
Choď častěji do chrámu.
Než se začneš modlit, chvíli přemítej.
Ptej se na radu své ženy.
A buď trpělivý, když řídíš; nepřekračuj povolenou rychlost. (Na tom posledním stále pracuji.)

Tím, co nám umožňuje zdokonalovat se neboli posvětit se, je Spasitelova smírná oběť. Vlastními silami bychom to nikdy nedokázali, ale Boží milost postačuje k tomu, aby nám pomohla. Starší David A. Bednar kdysi podotkl: „Většina z nás jasně chápe, že Usmíření je pro hříšníky. Nejsem si ale jist, zda víme a chápeme, že Usmíření je určeno také pro svaté – pro dobré muže a ženy, kteří jsou poslušní, způsobilí a zásadoví a kteří se snaží stát lepšími.“⁸

Chtěl bych každému z vás navrhnout, abyste někdy brzy, možná dnes večer při modlitbě, provedli jakési duchovní cvičení. S pokorou položte Pánu tuto otázku: „Co mi brání v pokroku?“ Jinými slovy: „Čehož mi se ještě nedostává?“ Pak tiše čekejte na odpověď. Budete-li upřímní, brzy budete mít jasno. Bude to zjevení určené jen pro vás.

Možná vám Duch řekne, že je třeba, abyste někomu odpustili. Nebo se vám může dostat poselství, abyste si pečlivěji vybírali filmy, které zhlédnete, či hudbu, kterou posloucháte. Možná pocítíte inspiraci, abyste byli poctivější ve svých obchodních záležitostech nebo štědřejší v postních obětech. Možností je nekonečně mnoho.

Duch nám může ukázat naše slabosti, ale je schopen ukázat nám i naše silné stránky. Někdy je třeba se zeptat, co děláme dobře, aby nás Pán mohl pozvednout a povzbudit. Když si pročítáme své patriarchální požehnání, připomínáme si, že Pán zná náš božský potenciál. Raduje se z každého našeho kroku vpřed. To, kam směřujeme, je pro Něj mnohem důležitější než naše rychlost.

Buďte vytrvalí, bratři a sestry, a nikdy se nenechte odradit. Budeme muset jít až za hrob, než skutečně dosáhneme dokonalosti, ale zde ve smrtelnosti můžeme položit základy. „Naší povinností je být dnes lepší, než jsme byli včera, a zítra být lepší, než jsme dnes.“⁹

Pokud duchovní růst není v našem životě prioritou, pokud nejsme na cestě soustavného zdokonalování, pak se nám nedostane důležitých zkušeností, které nám Bůh chce dát.

Před lety jsem četl následující slova presidenta Spencera W. Kimballa, která na mě udělala trvalý dojem. Řekl: „Zjistil jsem, že kde je srdce naplněné modlitbou, hlad po spravedlivosti, upuštění od hříchů a poslušnost přikázání Božích, tam Pán vylévá více a více světla, dokud nakonec nevznikne moc dostatečná k tomu, aby pronikla nebeským závojem. … Člověku s takovou mírou spravedlivosti se dostává nesmírně cenného zaslíbení, že jednoho dne uzří tvář Páně a bude vědět, že On je.“¹⁰

Modlím se o to, abychom této vrcholné zkušenosti jednou dosáhli i my, když dovolíme Duchu Svatému, aby nás dovedl domů. Ve jménu Ježíše Krista, amen.