„Vyvoleni, aby vydávali svědectví o jménu mém“

Starší David A. Bednar

Kvorum Dvanácti apoštolů

Je úžasné, když starší muži, kteří jsou duchovně vyzrálí a mají dobrý úsudek, slouží v nejvyšších vedoucích postaveních znovuzřízené Církve Ježíše Krista.

V roce 1996 se president Gordon B. Hinckley objevil v celostátním televizním pořadu 60 Minutes. Mike Wallace, zkušený a neústupný žurnalista, hovořil s presidentem Hinckleym o řadě důležitých témat.

Ke konci rozhovoru pan Wallace poznamenal: „Někteří říkají: ‚Tohle je gerontokracie. Tohle je církev vedená starými muži.‘“

President Hinckley nadšeně a bez váhání odvětil: „Není úžasné mít v čele zralého muže? Muže, který je soudný a který se nezmítá kolem každým větrem nauky?“ (Vysíláno 7. dubna 1996.)

Mým záměrem je vysvětlit, proč je vskutku úžasné, když starší muži, kteří jsou duchovně vyzrálí a mají dobrý úsudek, slouží v nejvyšších vedoucích postaveních znovuzřízené Církve Ježíše Krista – a proč máme slyšet a poslouchat (viz Mosiáš 2:9) učení těchto mužů, které Pán vyvolil, aby vydávali svědectví o Jeho jménu mezi všemi národy, pokoleními, jazyky a lidmi (viz NaS 112:1).

Modlím se o to, aby nás všechny učil Duch Svatý, zatímco se budeme společně zamýšlet nad tímto důležitým tématem.

Celoživotní ponaučení

Mluvím o tomto tématu ze zcela jedinečné perspektivy. Posledních 11 let jsem nejmladším členem Kvora Dvanácti, pokud jde o věk. Během let mé služby čítal průměrný věk mužů sloužících v Prvním předsednictvu a Kvoru Dvanácti apoštolů 77 let – což je v této dispensaci nejvyšší průměrný věk apoštolů za jedenáctileté období.

Jsem požehnán společnými apoštolskými, osobními i profesními zážitky a postřehy členů kvora, s nimiž sloužím. Jeden příklad týkající se mé spolupráce se starším Robertem D. Halesem charakterizuje úžasné příležitosti, které mám, abych se od těchto vedoucích učil a sloužil s nimi.

Před několika lety jsem strávil nedělní odpoledne v domě staršího Halese, který se zotavoval z vážné nemoci. Povídali jsme si o svých rodinách, o zodpovědnostech týkajících se našeho kvora a o důležitých zkušenostech.

V jedné chvíli jsem se staršího Halese zeptal: „Jste úspěšným manželem, otcem, sportovcem, pilotem, vedoucím v podnikatelské sféře a církevním vedoucím. Jaké ponaučení jste získal, když jste zestárl a omezují vás ubývající fyzické schopnosti?“

Starší Hales se na okamžik odmlčel a odvětil: „Když nezvládáš dělat to, co jsi dělal vždy, tak dělej jen to, na čem záleží nejvíce.“

Překvapila mě jednoduchost a obsáhlost jeho odpovědi. Můj milovaný apoštolský společník se se mnou podělil o celoživotní ponaučení – ponaučení, které získal díky zatěžkávací zkoušce fyzického utrpení a duchovního bádání.

Lidská omezení a slabosti

Omezení, která jsou přirozeným důsledkem pokročilého věku, se mohou ve skutečnosti stát pozoruhodným zdrojem duchovního poznání a pochopení. Tytéž faktory, které podle názoru mnohých efektivnost těchto služebníků omezují, se mohou stát jejich nejsilnějšími stránkami. Fyzická omezení mohou rozšířit vizi. Omezená vitalita může upřesnit priority. Nemožnost zvládnout toho hodně může zaměřit pozornost na to, co je nejdůležitější.

Někteří tvrdí, že v Církvi jsou zapotřebí mladší a energičtější vedoucí, aby dokázali efektivně řešit závažné výzvy našeho moderního světa. Ale Pán k dosažení svých účelů nepoužívá novodobých metod a praktik vedení. (Viz Izaiáš 55:8–9.) Můžeme očekávat, že president a další služebně starší vedoucí Církve budou vždy starší a duchovně zkušení muži.

Pánův zjevený vzor vedení v Jeho Církvi skrze rady pamatuje na vliv lidských slabostí a zmírňuje ho. Zajímavostí je, že smrtelná omezení těchto mužů jsou ve skutečnosti potvrzením božského zdroje zjevení, která k nim a skrze ně přicházejí. Tito muži jsou vskutku povoláni Bohem skrze proroctví. (Viz Články víry 1:5.)

Vzor přípravy

U svých Bratří jsem vysledoval přinejmenším část Pánova záměru, aby v nejvyšších vedoucích postaveních v Církvi sloužili starší muži, kteří jsou vyzrálí a mají dobrý úsudek. Tito muži prošli dlouholetým školením od Pána, kterého zastupují, kterému slouží a kterého milují. Naučili se rozumět božské řeči Svatého Ducha a Pánovým vzorům pro přijímání zjevení. Tito obyčejní muži prošli nanejvýš neobyčejným rozvojem, který jim zbystřil vizi, zformoval postřeh, vštípil jim lásku k lidem ze všech národů a životních poměrů a potvrdil jim, že Znovuzřízení je skutečné.

Opakovaně bývám svědkem toho, jak se mí Bratří pilně snaží plnit a zvelebovat své zodpovědnosti, zatímco se potýkají s vážnými fyzickými problémy. Tito muži nejsou ušetřeni žádných strastí. Spíše jsou požehnáni a posilováni, aby se odvážně tlačili kupředu, zatímco své strasti snášejí.

Díky tomu, že sloužím s těmito Pánovými zástupci, jsem poznal, že jejich velkou touhou je rozpoznat a konat vůli Nebeského Otce a Jeho Milovaného Syna. Když se společně radíme, dostavuje se inspirace a jsou činěna rozhodnutí, která odrážejí určitou míru světla a pravdy, jež je daleko za hranicemi lidské inteligence, rozumu a zkušeností. Když spolu v jednotě pracujeme na složitých problémech, naše kolektivní porozumění dané záležitosti se skrze moc Ducha Svatého zázračně prohlubuje.

Mám to požehnání sledovat každý den individuální osobnostní rysy, schopnosti a vznešený charakter těchto vedoucích. Pro některé lidi jsou lidské nedostatky Bratří znepokojující a oslabují jejich víru. Pro mě jsou tyto nedokonalosti povzbuzující a víru podporující.

Dodatečné ponaučení

Do této doby jsem byl svědkem toho, jak bylo šest mých Bratří skrze fyzickou smrt přemístěno k novým zodpovědnostem v duchovním světě: president James E. Faust, president Gordon B. Hinckley, starší Joseph B. Wirthlin, starší L. Tom Perry, president Boyd K. Packer a starší Richard G. Scott.

Tito udatní Bratří zasvětili „celou [svou] duši“ (Omni 1:26) vydávání svědectví o jménu Ježíše Krista po celém světě. Souhrn jejich učení je neocenitelný.

Tito služebníci se s námi v závěrečných letech své služby ve smrtelnosti podělili o mocná duchovní shrnutí ponaučení, která získali v průběhu desetiletí své oddané služby. Tito vedoucí nám předali pravdy nesmírné hodnoty v době, kdy se někteří možná domnívali, že toho již mají velmi málo, co by mohli předat.

Zamyslete se nad posledními slovy velkých proroků v písmech. Například Nefi zakončil svůj záznam těmito slovy: „Neboť tak mi Pán přikázal, a já musím poslechnouti.“ (2. Nefi 33:15.)

Jákob nás na konci svého života nabádal:

„Čiňte pokání a vstupujte těsnou branou a pokračujte po cestě, která je úzká, dokud neobdržíte věčný život.

Ó, buďte moudří; co mohu říci více?“ (Jákob 6:11–12.)

Moroni zakončil svou práci na sestavování desek tímto nadějným očekáváním vzkříšení: „Brzy půjdu, abych si odpočinul v ráji Božím, dokud nebudou můj duch a tělo opět spojeny a dokud nebudu vítězoslavně přiveden vzduchem, abych se setkal s vámi před příjemnou stolicí velikého Jehovy, Věčného Soudce jak živých, tak mrtvých.“ (Moroni 10:34.)

Vy i já máme to požehnání učit se z posledních slov a svědectví proroků a apoštolů posledních dnů. Jejich jména v dnešní době nejsou Nefi, Jákob či Moroni, ale president Faust, president Hinckley, starší Wirthlin, starší Perry, president Packer a starší Scott.

Netvrdím, že poslední poselství těchto milovaných mužů byla nutně ta nejpamětihodnější či nejdůležitější z celé jejich služby. Avšak díky souhrnu svého duchovního poznání a životních zkušeností mohli tito vedoucí klást důraz na určité věčné pravdy s absolutní hodnověrností a velkou, pronikavou mocí.

President Faust na své poslední generální konferenci v dubnu 2007 prohlásil:

„Spasitel nám všem skrze své Usmíření nabídl drahocenný pokoj, ale ten se může dostavit jen tehdy, když jsme ochotni upustit od pocitů hněvu, zloby nebo pomstychtivosti. …

Mějme na paměti, že musíme odpustit, aby i nám bylo odpuštěno. … Celým srdcem a duší věřím v uzdravující moc, která k nám může přijít, když se řídíme radou Spasitele, abychom ‚odpouštěli všem lidem‘ [NaS 64:10].“ („Uzdravující moc odpuštění“, Liahona, květen 2007, 69.)

Poselství presidenta Fausta je mocným celoživotním ponaučením od muže, kterého mám rád, a od jednoho z nejvíce odpouštějících lidí, které jsem kdy poznal.

President Hinckley svědčil na své poslední generální konferenci v říjnu 2007: „Potvrzuji své svědectví o povolání Proroka Josepha, o jeho skutcích, o tom, že zpečetil své svědectví svou vlastní krví jakožto mučedník věčné pravdy. … Vy i já čelíme naléhavé otázce týkající se toho, zda přijmeme První vidění a to, co po něm následovalo, jako pravdivé. Na této otázce o jeho skutečnosti spočívá sama platnost této Církve. Pokud to je pravda, a já svědčím, že to pravda je, potom dílo, do něhož jsme zapojeni, je nejdůležitějším dílem na zemi.“ („Kámen vylomený z hory“, Liahona, listopad 2007, 86.)

Svědectví presidenta Hinckleyho potvrzuje mocné celoživotní ponaučení od muže, kterého mám rád a o němž vím, že byl prorokem Božím.

Starší Wirthlin pronesl své poslední poselství na generální konferenci v říjnu 2008.

„Stále si pamatuji na … radu [své matky], kterou mi dala před mnoha lety onoho dne, kdy náš tým prohrál fotbalový zápas: ‚Ať se stane cokoli, ber to s láskou.‘

… Protivenství, pokud na něj nahlížíme správně, může být v našem životě požehnáním. …

Když budeme používat humor, když budeme usilovat o věčný nadhled, když budeme chápat zásadu kompenzace a budeme se přibližovat našemu Nebeskému Otci, dokážeme snášet těžkosti i zkoušky. A můžeme říci totéž, co řekla má matka: ‚Ať se stane cokoli, ber to s láskou.‘“ („Ať se stane cokoli, ber to s láskou“, Liahona, listopad 2008, 28.)

Poselství staršího Wirthlina je mocným celoživotním ponaučením od muže, které ho mám rád a který byl živoucím kázáním toho, jak překonávat obtíže vírou ve Spasitele.

Starší Perry stál u tohoto řečnického pultu před pouhými šesti měsíci. Tehdy jsme nemohli tušit, že to bude jeho poslední svědectví na generální konferenci.

„Dovolte mi na závěr vydat svědectví (a mých devět desetiletí na této zemi mě plně opravňuje k tomu, abych řekl), že čím starší jsem, tím více si uvědomuji, že rodina je středem života a klíčem k věčnému štěstí.

Vyjadřuji díky za svou manželku, své děti, svá vnoučata a pravnoučata a za … celou širší rodinu, která tolik obohacuje můj život, a činí ho dokonce věčným. O této věčné pravdě vydávám své nejsilnější a nejposvátnější svědectví.“ („Proč záleží na manželství a na rodině – všude na světě“, Liahona, květen 2015, 42.)

Poselství staršího Perryho je mocným celoživotním ponaučením od muže, kterého mám rád a který díky nesmírným zkušenostem rozuměl tomu, jak zásadní je vztah mezi rodinou a věčným štěstím.

President Packer na generální konferenci před šesti měsíci kladl důraz na Otcův plán štěstí, Spasitelovo Usmíření a věčné rodiny:

„Vydávám svědectví o tom, že Ježíš je Kristus a Syn živého Boha. On stojí v čele této Církve. Díky Jeho Usmíření a moci kněžství mohou rodiny, které vzniknou ve smrtelnosti, být spolu po celou věčnost. …

Jsem velmi vděčný za … Usmíření, jež může smýt všechna poskvrnění bez ohledu na to, jak závažná jsou, jak dlouho již trvají nebo jak často jsme je opakovali. Usmíření vás může znovu osvobodit, abyste mohli jít vpřed, čistí a způsobilí.“ („Plán štěstí“, Liahona, květen 2015, 28.)

Poslední poselství presidenta Packera je celoživotním ponaučením od muže, kterého mám rád a který důrazně a opakovaně prohlašoval, že účelem „všech činností v Církvi je dosáhnout toho, aby muž a žena a jejich děti byli v rodině šťastní a byli spolu zpečetěni na čas a celou věčnost“. (Liahona, květen 2015, 26.)

Starší Scott ve svém posledním proslovu na generální konferenci v říjnu 2014 řekl: „Do smrtelného života jsme přišli právě proto, abychom rostli na základě zkoušek a prověřování. Překážky nám pomáhají stát se více takovými, jako je náš Otec v nebi, a Usmíření Ježíše Krista nám umožňuje tyto překážky překonat. Svědčím o tom, že když k Němu budeme aktivně přicházet, budeme moci překonat každé pokušení, každý zármutek a každou zkoušku, které budeme čelit.“ („Nechť je používání víry vaší hlavní prioritou“, Liahona, listopad 2014, 94.)

Poselství staršího Scotta je mocným celoživotním ponaučením od muže, kterého mám rád a který je milovaným zvláštním svědkem jména Kristova na celém světě. (Viz NaS 107:23.)

Zaslíbení a svědectví

Spasitel prohlásil: „Ať [praveno] mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“ (NaS 1:38.) Kéž slyšíme věčné pravdy, kterým nás učí Pánovi oprávnění zástupci, a dbáme jich. Budeme-li tak činit, slibuji vám, že naše víra v Nebeského Otce a v Ježíše Krista se posílí a my obdržíme duchovní vedení a ochranu pro svou konkrétní situaci a potřeby.

S veškerou silou své duše svědčím o tom, že vzkříšený a žijící Kristus řídí záležitosti své znovuzřízené a živoucí Církve skrze své služebníky, kteří byli vyvoleni, aby vydávali svědectví o Jeho jménu. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.