Bůh je u kormidla
Starší M. Russell Ballard
Kvorum Dvanácti apoštolů
Přikázání a smlouvy jsou nedocenitelné pravdy a nauky, které se nacházejí na staré dobré lodi Sion, u jejíhož kormidla stojí sám Bůh.
Na loňské říjnové generální konferenci jsem posluchače vyzval, aby se řídili radou Brighama Younga a zůstali na staré dobré lodi Sion, což je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a aby se drželi oběma rukama.1 Jsem potěšen, že někteří členové mé rodiny a další lidé mě poslouchali a poté mi položili otázku: „Čeho se můžeme v této staré dobré lodi držet?“ Připomněl jsem jim slova presidenta Brighama Younga: „Jsme na staré dobré lodi Sion. … [Bůh] je u kormidla a zůstane u něj. … On uděluje příkazy, vede nás a řídí. Budou-li mít lidé bezvýhradnou důvěru ve svého Boha a nikdy neopustí své smlouvy ani Jeho samotného, On nás dovede do cíle.“2
Nebeský Otec a Pán Ježíš Kristus zjevně vybavili starou dobrou loď Sion jasnými a prostými věčnými pravdami, které nám pomohou udržet směr v rozbouřených vodách smrtelného života. Zde jsou jen některé z nich.
Církev Ježíše Krista byla vždy vedena žijícími proroky a apoštoly. Přestože jsou Pánovi služebníci smrtelní a podléhají lidské nedokonalosti, jsou inspirováni k tomu, aby nám pomáhali vyhýbat se překážkám ohrožujícím náš duchovní život a aby nám pomohli projít bezpečně smrtelností k našemu konečnému nebeskému cíli.
Za dobu téměř čtyřiceti let úzké spolupráce s generálními autoritami jsem byl osobně svědkem jak tiché inspirace, tak úžasných zjevení, jež vedla proroky, apoštoly, další generální autority a vedoucí pomocných organizací k činům. Tito dobří muži a ženy sice nejsou ani dokonalí, ani neomylní, ale jsou dokonale oddaní vedení Pánova díla kupředu dle Jeho pokynů.
A nenechte se mýlit: Pán vskutku vede svou Církev skrze žijící proroky a apoštoly. Tímto způsobem odjakživa uskutečňuje své dílo. Spasitel učil: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá.“3 Nemůžeme oddělit Krista od Jeho služebníků. Nebýt Jeho prvních apoštolů, neměli bychom záznam očitých svědků o tom, čemu učil, o Jeho službě, o Jeho utrpení v zahradě getsemanské a o Jeho smrti na kříži. Nebýt jejich záznamů, neměli bychom apoštolské svědectví o prázdném hrobu a o Vzkříšení.
Pán těmto prvním apoštolům přikázal:
„Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého;
Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám.“4
Toto pověření bylo obnoveno i v naší době, když Pán povolal Josepha Smitha, aby znovuzřídil Církev, v níž mají vysvěcení apoštolové hlásat Pánovo evangelium naposledy před Jeho návratem.
Pro svět bylo vždy těžké přijímat žijící proroky a apoštoly. Je to však zcela nezbytné k plnému porozumění Usmíření a naukám Ježíše Krista a k získání plnosti požehnání kněžství, která přicházejí k těm, jež Kristus povolal.
Příliš mnoho lidí se domnívá, že církevní vedoucí a členové by měli být dokonalí nebo téměř dokonalí. Zapomínají, že Pánova milost postačuje k tomu, aby bylo Jeho dílo konáno prostřednictvím smrtelníků. Naši vedoucí mají ty nejlepší úmysly, ale někdy chybujeme. Netýká se to jen vztahů v Církvi – totéž se děje i v našich vztazích s přáteli, sousedy a spolupracovníky, a dokonce i mezi manželskými partnery a v rodině.
Nacházení lidských slabostí u druhých je velmi jednoduché. Pokud si však jeden na druhém všímáme pouze naší lidské přirozenosti a nevidíme, jak Boží ruka působí skrze ty, které Bůh povolal, dopouštíme se závažné chyby.
Když se naopak zaměřujeme na to, jak Pán inspiruje své vybrané vedoucí a jak vede Svaté k tomu, aby navzdory svému lidství uskutečňovali pozoruhodné a mimořádné věci, uplatňujeme jeden ze způsobů, jak se držet evangelia Ježíše Krista a zůstat bezpečně na staré dobré lodi Sion.
Druhou pravdou je nauka o plánu spasení. Skrze Proroka Josepha Smitha dal Bůh Církvi Knihu Mormonovu, Nauku a smlouvy a mnoho dalších zásad a nauk. Patří k nim i poznání plánu spasení, který je mapou toho, odkud jsme přišli, co je naším účelem zde na zemi a kam půjdeme, až zemřeme. Tento plán nám také poskytuje jedinečný věčný náhled na to, že jsme Boží duchovní děti. Když porozumíme tomu, kdo je náš Nebeský Otec a jaký je náš vztah k Němu a k Jeho milovanému Synu Ježíši Kristu, tak přijmeme Jejich přikázání a uzavřeme s Nimi smlouvy, jež nás přivedou zpět do Jejich věčné přítomnosti.
Pokaždé, když držím v náručí novorozené dítě, si kladu otázku: „Kdopak jsi, maličký? Co se z tebe stane díky Kristovu Usmíření?“
Podobné přemítavé otázky si klademe, když někdo, koho máme rádi, zemře: „Kde je? Co vidí a prožívá? Má život pokračování? Jaká bude podstata našich nejcennějších vztahů ve velkém světě duchů zemřelých?“
Naše rodina má v onom světě dvě vnučky, Saru a Emily, a jednoho vnuka, Nathana. Pokaždé, když nám zemřelo vnoučátko, jsme se jako rodina drželi oběma rukama pravd evangelia. V odpověď na naše otázky se nám prostřednictvím Spasitelova Usmíření dostalo útěchy a ujištění. Přestože se nám po vnoučatech stýská, víme, že žijí, a víme, že je znovu uvidíme. Ve chvílích osobního a rodinného neklidu jsme za toto duchovní porozumění nesmírně vděční.
Další klíčovou pravdou v Církvi je to, že Nebeský Otec stvořil Adama a Evu za vznešeným účelem. Jejich úkolem – a potažmo i úkolem jejich potomstva – bylo tvořit smrtelná těla pro Boží duchovní děti, aby mohly zakusit život ve smrtelnosti. Tímto způsobem Nebeský Otec posílá své duchovní děti na zemi, aby se učily a rostly skrze zkušenosti pozemského života. Protože Bůh své děti miluje, posílá nebeské posly a apoštoly, aby je učili o ústřední roli Ježíše Krista jakožto našeho Spasitele.
Proroci po staletí plní svou povinnost varovat lidi před nebezpečími, která jim hrozí. Pánovi apoštolové jsou vázáni povinností bdít nad těmi, kteří hledají odpovědi na životní otázky, varovat je a podávat jim pomocnou ruku.
Před dvaceti lety vydalo První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů dokument „Rodina – prohlášení světu“. Toto inspirované prohlášení jsme zakončili těmito slovy: „Varujeme ty jedince, kteří porušují smlouvy cudnosti, kteří týrají nebo zneužívají manželského partnera nebo své potomstvo nebo kteří neplní rodinné zodpovědnosti, že jednoho dne se budou zodpovídat před Bohem. Dále varujeme, že rozpad rodiny přivede na jedince, obce a národy pohromy předpověděné dávnými i současnými proroky.“5
Jako apoštolové potvrzujeme toto naléhavé varování znovu i dnes. Pamatujte prosím na to, že přikázání a smlouvy jsou nedocenitelné pravdy a nauky, které se nacházejí na staré dobré lodi Sion, u jejíhož kormidla stojí sám Bůh.
Další důležitou naukou, které se máme držet, je svěcení sabatu. To nám pomáhá zůstat neposkvrněnými od světa, poskytuje nám to fyzický odpočinek a každého z nás to po duchovní stránce občerstvuje prostřednictvím toho, že každou neděli uctíváme Otce a Syna.6 Činíme-li sabatní den radostí, je to projev naší lásky k Nim.7
V rámci snahy učinit sabat radostí jsme požádali místní vedoucí a členy Církve, aby pamatovali na to, že shromáždění svátosti patří Pánu a má být zakořeněno a zakotveno v Jeho učení. Při obřadu svátosti obnovujeme své smlouvy, upevňujeme svou lásku ke Spasiteli a připomínáme si Jeho oběť a Jeho Usmíření.
Tentýž duch uctívání má prostupovat i naše každoměsíční postní a svědecká shromáždění. To jsou shromáždění svátosti, při kterých mají členové příležitost stručně vyjádřit lásku k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu a vděčnost za Ně a za znovuzřízené evangelium a vydat o tom osobní svědectví. Postní a svědecké shromáždění je časem, kdy se můžeme podělit o krátké inspirující myšlenky a vydat posvátné svědectví. Není to čas na řečnění či proslovy.
Malé děti si mají procvičovat vydávání svědectví v Primárkách a s rodiči při rodinném domácím večeru, než porozumějí důležitému významu svědectví.
Nedávný důraz kladený na to, abychom činili sabat radostí, je přímým důsledkem inspirace od Pána skrze vedoucí Církve. Členové rady sboru mají pomáhat biskupstvu tím, že si vždy několik týdnů předem projdou hudbu a témata doporučená na jednotlivá shromáždění svátosti.
Jsme-li o sabatu naplněni láskou k Pánu doma i na shromáždění, je to požehnáním pro každého z nás. Když jsou naše děti učeny cestám Páně, učí se pociťovat Jeho Ducha a reagovat na Něj. Budeme-li pociťovat Ducha Páně, budeme mít všichni touhu přicházet každou neděli a přijímat svátost. A všichni, mladí i staří, kteří nesou těžká břemena, budou pociťovat duchovní povznesení a útěchu, kterou přináší sabatní den naplněný oddaným rozjímáním o našem Nebeském Otci a Pánu Ježíši Kristu.
Kristus je naštěstí vždy nablízku, čeká a je připraven nám pomoci, pokud Ho o to v modlitbě požádáme a jsme ochotni činit pokání a přijít k Němu.
Poté, co jsme se nyní zamysleli jen nad několika pravdami, jež se nacházejí na staré dobré lodi Sion, zůstaňme na palubě a pamatujme na to, že loď je podle definice dopravní prostředek a účelem dopravního prostředku je dovézt nás do cíle.
Cílem naší lodi jsou plná požehnání evangelia, království nebeské, celestiální sláva a přítomnost Boží!
Boží plán se naplňuje. Bůh je u kormidla a Jeho velká a mocná loď pluje směrem ke spasení a oslavení. Pamatujme na to, že tohoto cíle nemůžeme dosáhnout tím, že vyskočíme z lodi a budeme se snažit doplavat tam sami.
Cílem této cesty ve smrtelnosti je oslavení, kterého není možné dosáhnout bez využití prostředků evangelia Ježíše Krista – Jeho Usmíření, obřadů a základní nauky a zásad, jež se nacházejí v Církvi.
Právě v Církvi poznáváme Boží díla a přijímáme milost Pána Ježíše Krista, jež nám přináší spasení. Právě v Církvi činíme závazky a smlouvy, jež přináležejí k věčné rodině a jež se stanou naším cestovním pasem k oslavení. Je to Církev, která je poháněna kněžstvím, jež nás vede nepředvídatelnými vodami smrtelnosti.
Buďme vděčni za krásnou starou dobrou loď Sion, protože bez ní bychom byli vydáni na pospas dravému proudu, v němž bychom byli sami bez kormidla či vesel a byli bychom bezmocně hnáni silnými proudy vichru a vln protivníka.
Držte se pevně, bratři a sestry, a plujte dál na té úžasné lodi, Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a poté dosáhneme svého věčného cíle. Toto je mé svědectví a má modlitba za nás za všechny ve jménu Toho, po kom je stará dobrá loď Sion pojmenována, ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, amen.