Hodné svých zaslíbených požehnání
Linda S. Reevesová
Druhá rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení
Vize neuvěřitelných požehnání, jež nám Otec přislíbil, musí být středobodem, který budeme mít každodenně před očima.
No není ta sestra v tom videu úžasná? Víme, že mnohé z vás, jimž se nedostalo příležitosti mít vlastní děti, trávíte svůj život tím, že prokazujete lásku jiným dětem, učíte je a žehnáte jim. A náš Nebeský Otec a my, vaše sestry, vás za to máme nesmírně rádi.
Dostalo se nám všem, včetně našich milých mladých sester z Primárek a Mladých žen, příležitosti držet v náručí novorozené děťátko a zadívat se mu do očí? Vnímaly jsme ono posvátné a svaté pohnutí, jež obklopuje tohoto celestiálního ducha, kterého jen před kratičkou dobou náš Otec v nebi seslal do jeho nově stvořeného, neposkvrněného tělíčka? Jen zřídkakdy zažívám pocity, které by byly tak sladké, láskyplné a duchovní.
Naše tělo je posvátným darem od Nebeského Otce. Je naším osobním chrámem. Budeme-li ho udržovat čisté a neposkvrněné, budeme způsobilé pomáhat Nebeskému Otci tvořit těla pro Jeho milované duchovní děti.
President Boyd K. Packer ve svém posledním proslovu na generální konferenci, který si možná pamatujete jako „sladkost a polibek“, svědčil o tom, že „přikázání, abychom se množili a naplnili zemi, … je zcela zásadní … a je zdrojem lidského štěstí. Spravedlivým používáním této moci [stvoření] se můžeme přiblížit našemu Otci v nebi a zakusit plnost radosti, ba dokonce božství. Moc plození není nějaká náhodná součást plánu štěstí; je to plán [samotný].“
A pokračoval:
„Opravdová láska vyžaduje to, aby si dvojice nechala sdílení náklonnosti, jež odemyká posvátné moci …, na dobu až po sňatku. [A to tak, že se vyvarují] situací, při nichž by je mohly ovládnout fyzické tužby. …
Naše štěstí ve smrtelném životě, naše radost a oslavení závisejí na tom, jak na tyto neodbytné a naléhavé fyzické touhy reagujeme.“1
Mé drahé sestry, vy, které jste mladé, i vy, které nejste už tak mladé, když jsem si připravovala tento proslov, pociťovala jsem velkou úzkost. Jak řekl Alma mladší: „Přeji si z celé hloubky srdce svého, … abyste … vzývali svaté jméno jeho a bděli a modlili se stále, abyste nebyli pokoušeni nad to, co můžete snésti, … abyste mohli býti posledního dne pozvednuti.“2
Mormon později rovněž svědčil o tom, že v Almově době Korihor, antikrist, „kázal, sváděje srdce mnohých … žen.“3
Sestry, Satan v dnešní době pozvedá korihorovský prapor se stoupající úspěšností. Jaké nástroje například má? Svůdné milostné romány, nekonečné televizní seriály, vdané ženy a jejich bývalé lásky navazující kontakty na sociálních sítích, a pornografii. Musíme být velmi opatrné, drahé sestry! Nemůžeme si zahrávat se Satanovými ohnivými šípy, aniž bychom se spálily. Neznám nic, co by nás opravňovalo ke stálému společenství Ducha Svatého v takové míře jako ctnost.
Mnozí lidé v dnešním světě vyhledávají bezprostřední uspokojení a okamžité vědění na internetu. V porovnání s tím nám bude nesmírně požehnáno, budeme-li uplatňovat víru a trpělivost a přicházet k našemu Nebeskému Otci, zdroji veškeré pravdy, se svými starostmi. Prostřednictvím každodenního bádání v písmech a jejich studia a skrze upřímnou a snažnou modlitbu můžeme získat mnohé odpovědi a ujištění, ale s internetem žádná taková zaslíbení spojena nejsou. Prorok Jákob svědčí: „Duch praví pravdu a nelže. Pročež, promlouvá o věcech tak, jak skutečně jsou, a tak, jak skutečně budou.“4
Když se věnujeme sledování, čtení nebo prožívání čehokoli, co nesplňuje měřítka našeho Nebeského Otce, oslabuje nás to. Bez ohledu na náš věk, pokud to, co sledujeme, čteme, posloucháme nebo co chceme dělat, nesplňuje Pánova měřítka stanovená v brožurce Pro posílení mládeže, pak to vypněte, vyhoďte, roztrhejte a zabouchněte před tím dveře.
Žádná nejsme dokonalá, ale když zhřešíme, president Packer nám připomíná:
„Slib zní takto: ‚Vizte, ten, kdo činil pokání z hříchů svých, tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.‘ (NaS 58:42.) …
Usmíření, jež může napravit každého z nás, nezanechává žádné šrámy. To znamená, že bez ohledu na to, co jsme udělali nebo kde jsme nebo jak se co stalo, pokud budeme činit opravdové pokání, On nám slibuje, že nás usmíří. A když nás usmířil, tak je vše vyřešeno. Mnozí z nás jsou … zmítáni pocity viny a dost dobře nevědí, jak tomu uniknout. Uniknout tomu můžete tím, že přijmete Kristovo Usmíření, a veškerý zármutek se bude moci proměnit v nádheru, lásku a věčnost.“5
Co ještě kromě pokání nám pomáhá nebo je nástrojem k tomu, abychom zůstaly čisté a ctnostné? Děti z Primárek a mladé ženy všechny znají a zpívají píseň „Moc písem“.6 Mohly bychom to rozšířit na „Moc modlitby“, „Moc chrámu“, „Moc smluv“, „Moc sabatu“, „Moc proroka“ a „Moc ctnosti“?
Úžasná požehnání a zaslíbení ochrany jsou rovněž spojena se správným nošením našeho chrámového garmentu. Mám pocit, že si symbolicky oblékám královské roucho, které mi dal můj Nebeský Otec. Svědčím o tom, že když se snažíme nosit garment správně, náš Otec to vnímá jako významné znamení toho, že Ho milujeme a jsme Mu oddané. Je to znamení smluv, které jsme s Ním uzavřely, a On nám slibuje: „Já, Pán, jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“7
Nedávno jsem hovořila s jednou starou přítelkyní, která prošla kvůli závislostem a nevěře svých manželů dvěma rozvody. Ona a její tři děti velmi trpěly. Naléhala: „Tolik jsem se snažila vést spravedlivý život. Proč mě potkává tolik zkoušek? Co jsem udělala špatně? Co si Nebeský Otec přeje, abych udělala? Modlím se a čtu písma, pomáhám svým dětem a často chodím do chrámu.“
Když jsem této sestře naslouchala, chtělo se mi zvolat: „Děláš to, co máš! Děláš vše, co si Nebeský Otec přeje, abys dělala, a doufá, že budeš!“
Mnozí lidé pochopitelně mají za to, že zaslíbená požehnání našeho Otce jsou prostě „příliš vzdálená“, a to hlavně tehdy, kdy náš život překypuje obtížemi. Ale Amulek učil svého syna, že „tento život je dobou na to, [abychom se] připravili na setkání s Bohem“.8 Není určen k tomu, abychom během něj přijali všechna svá požehnání. President Packer vysvětlil, že věta „,A všichni žili šťastně až navěky‘ se nikdy nepíše ve druhém dějství. Tato věta patří do třetího dějství, kdy jsou záhady rozluštěny a všechno je uvedeno do pořádku.“9 Ale vize neuvěřitelných požehnání, jež nám Otec přislíbil, musí být středobodem, který budeme mít každodenně před očima – stejně jako si musíme být vědomy „množství láskyplných milosrdenství“,10 jež každý den zažíváme.
Sestry, nevím, proč procházíme tolika zkouškami, ale osobně se domnívám, že ona odměna je natolik veliká, tak věčná a bez konce, tak radostná a přesahující naše pochopení, že v den, kdy se nám jí dostane, možná budeme chtít říci našemu milosrdnému a milujícímu Otci: „To je vše, co bylo zapotřebí?“ Domnívám se, že kdybychom si dokázaly denně připomenout a rozpoznat hloubku lásky, kterou k nám Nebeský Otec a Spasitel chovají, byly bychom ochotny udělat cokoli, abychom byly znovu zpět v Jejich přítomnosti, obklopeny na věky Jejich láskou. Co bude záležet na tom, drahé sestry, co jsme vytrpěly zde, když v konečném důsledku jsou ony zkoušky právě tím, co nás bude opravňovat k věčnému životu a oslavení v království Božím s naším Otcem a Spasitelem?
Svědčím o tom, že naše tělo je posvátný dar od našeho Nebeského Otce a že když budeme prostřednictvím smírné oběti našeho Spasitele udržovat svůj život čistý a neposkvrněný a mít každý den na paměti vizi zaslíbení, jimiž si nás Otec přeje odměnit, obdržíme jednoho dne „vše, co [náš] Otec má“.11 V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.