Duch Svatý jako váš společník
President Henry B. Eyring
První rádce v Prvním předsednictvu
Pokud žijeme tak, abychom toho byli hodni, můžeme mít to požehnání, že Duch bude s námi nejen občas, ale vždy.
Drazí bratři a sestry, jsem vděčný, že s vámi mohu být v tento sabatní den na generální konferenci Pánovy Církve. Pociťuji, podobně jako vy, Ducha Svatého svědčícího o slovech pravdy, která jsme zde již slyšeli.
Mým dnešním záměrem je posílit vaši touhu a odhodlání činit si nárok na dar, který je slíben každému z nás poté, co jsme pokřtěni. Při konfirmaci jsme slyšeli tato slova: „Přijmi Ducha Svatého.“1 Od té chvíle se náš život navždy změnil.
Pokud žijeme tak, abychom toho byli hodni, můžeme mít to požehnání, že Duch bude s námi nejen občas, tak jako to úžasným způsobem pociťujeme dnes, ale vždy. Ze slov modlitby ke svátosti víte, jak se toto zaslíbení naplňuje: „Ó Bože, Věčný Otče, prosíme tě ve jménu tvého Syna, Ježíše Krista, abys požehnal a posvětil tento chléb duším všech těch, kteří jej přijímají, aby jej mohli jísti na památku těla tvého Syna a tobě dosvědčiti, ó Bože, Věčný Otče, že jsou ochotni vzíti na sebe jméno tvého Syna a vždy na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání, jež jim dal.“
A pak přichází toto nádherné zaslíbení: „Aby mohli vždy míti jeho Ducha, aby byl s nimi.“ (NaS 20:77; zvýraznění přidáno.)
Mít vždy Ducha, aby byl s námi, znamená mít vedení a pokyny od Ducha Svatého v každodenním životě. Duch nás například může varovat, abychom odolali pokušení činit zlo.
Již jen z toho důvodu je snadné pochopit, proč se Pánovi služebníci snaží prohloubit naši touhu uctívat Boha na shromáždění svátosti. Přijmeme-li s vírou svátost, Duch Svatý pak bude moci ochraňovat nás i ty, které máme rádi, před pokušeními, která se dostavují s čím dál větší intenzitou a četností.
Společenství Ducha Svatého způsobuje, že to, co je dobré, je přitažlivější, a pokušení je méně zajímavé. To samo o sobě by měl být dostatečný důvod k odhodlání, že budeme hodni toho, aby byl Duch s námi vždy.
Tak jako nás Duch posiluje před zlem, tak nám i dává schopnost rozlišovat mezi pravdou a klamem. Pravdu, na níž záleží nejvíce, potvrzuje jedině zjevení od Boha. Náš lidský rozum a použití fyzických smyslů na to nestačí. Žijeme v době, kdy i ti nejmoudřejší budou mít potíže odlišit pravdu od důmyslného podvodu.
Pán učil svého apoštola Tomáše, který si přál získat fyzický důkaz o Spasitelově Vzkříšení tím, že se dotkne Jeho ran, že spolehlivějším důkazem je zjevení: „Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20:29.)
Pravdy, které vytyčují cestu domů k Bohu, jsou potvrzovány Duchem Svatým. Nemůžeme jít do lesíku a vidět Otce a Syna, jak promlouvají k mladému Josephu Smithovi. Žádný fyzický důkaz ani logický argument nemůže potvrdit, že přišel Eliáš, jak bylo slíbeno, a že předal klíče kněžství, které nyní drží a používá žijící prorok, Thomas S. Monson.
Potvrzení o pravdě přichází k synu Božímu či k dceři Boží, kteří si činí nárok na právo obdržet Ducha Svatého. Vzhledem k tomu, že nám klamy a lži mohou být předkládány kdykoli, potřebujeme stálý vliv Ducha pravdy, díky němuž se budeme moci vyhnout okamžikům pochybností.
Když byl George Q. Cannon členem Kvora Dvanácti apoštolů, naléhavě nás žádal, abychom se neustále snažili o to, aby byl Duch s námi. Slíbil nám, a já to slibuji také, že pokud budeme takto postupovat, „nebude nám nikdy scházet poznání“ pravdy, „nebudeme nikdy na pochybách či v temnotách“ a naše „víra bude silná [a naše] radost … úplná“.2
Tuto neustálou pomoc plynoucí ze společenství Ducha Svatého potřebujeme ještě z dalšího důvodu. Úmrtí blízkého člověka může nastat nečekaně. A právě svědectví od Ducha Svatého o tom, že milující Nebeský Otec a vzkříšený Spasitel opravdu žijí, nám v případě ztráty někoho blízkého dodává naději a útěchu. Když k takovému úmrtí dojde, musí být toto svědectví čerstvé.
A tak potřebujeme trvalé společenství Ducha Svatého z mnoha důvodů. Toužíme po něm, ale přesto ze zkušenosti víme, že není snadné si ho udržet. Každý z nás v každodenním životě přemýšlí o něčem a říká a dělá něco, co může Ducha urazit. Pán nás učil, že Duch Svatý bude naším stálým společníkem tehdy, když naše srdce bude „plné pravé lásky“ a když bude „ctnost [zdobit] myšlenky [naše] neustále“. (NaS 121:45.)
Těm, kteří zápolí s dodržováním vysokého měřítka nutného k tomu, aby byli hodni daru společenství Ducha, nabízím toto povzbuzení. Již jste zažili chvíle, kdy jste pociťovali vliv Ducha Svatého. Možná se to stalo i dnes.
Na tyto okamžiky inspirace můžete pohlížet jako na seménka víry, která popisoval Alma. (Viz Alma 32:28.) Každé z nich zasaďte. To můžete udělat tím, že budete jednat na základě nabádání, které jste pocítili. Tou nejcennější inspirací pro vás bude ta, když poznáte, co by si Bůh přál, abyste udělali. Ať jde o zaplacení desátku nebo o navštívení truchlícího přítele, měli byste to udělat. Ať již to je cokoli, udělejte to. Když projevíte ochotu uposlechnout, Duch vám pošle další nabádání ohledně toho, co by Bůh chtěl, abyste pro Něj vykonali.
Když uposlechnete, nabádání od Ducha budou přicházet častěji – budou se čím dál více blížit stálému společenství. Vzroste vaše schopnost rozhodovat se správně.
Můžete poznat, kdy tato nabádání k tomu, abyste pro Něj něco vykonali, pocházejí od Ducha, a nikoli z vlastních přání. Když jsou tato nabádání v souladu s tím, co řekli Spasitel a Jeho žijící proroci a apoštolové, můžete se s jistotou rozhodnout, že uposlechnete. Pán vám poté pošle svého Ducha, aby vás doprovázel.
Když například obdržíte duchovní nabádání světit sabatní den, zvláště tehdy, když se to zdá být obtížné, Bůh vám pošle svého Ducha, aby vám pomáhal.
Tato pomoc se dostavila i k mému otci před mnoha lety, když ho práce zavedla do Austrálie. Byl v neděli sám a chtěl přijmout svátost. Nedokázal ale najít žádné informace o shromážděních Svatých posledních dnů. A tak se vydal pěšky ven. Na každé křižovatce se pomodlil, aby poznal, kudy má jít. Poté, co šel a různě odbočoval asi hodinu, se zastavil, aby se znovu pomodlil. Pocítil nabádání, že má zabočit do konkrétní ulice. Zanedlouho zaslechl zpěv vycházející z přízemí nedalekého bytového domu. Podíval se oknem dovnitř a uviděl tam několik lidí, jak sedí poblíž stolu zakrytého bílým ubrusem a s podnosy se svátostí.
Možná se vám to nezdá jako něco velkého, ale pro něho to bylo úžasné. Věděl, že zaslíbení plynoucí z modlitby svátosti se naplnilo: „Vždy na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání, jež jim dal; aby mohli vždy míti jeho Ducha, aby byl s nimi.“ (NaS 20:77.)
To byl jen jeden příklad toho, kdy se pomodlil a poté udělal to, co mu Duch řekl, že Bůh chce, aby udělal. A dělal to dál celé roky, podobně jako to budeme dělat vy i já. Nikdy nemluvil o své duchovnosti. Zkrátka dál dělal pro Pána ony maličkosti, k nimž byl nabádán.
Kdykoli ho nějaká skupina Svatých posledních dnů požádala, aby k nim promluvil, udělal to. Nezáleželo na tom, zda to bylo 10 lidí, nebo 50 nebo jak moc byl unavený. Kdykoli ho o to někdo požádal, vydával své svědectví o Otci, Synu a Duchu Svatém a o prorocích.
Jeho nejvyšší povolání v Církvi bylo ve vysoké radě kůlu Bonneville Utah, kde vytrhával plevel na kůlové farmě a učil ve třídě Nedělní školy. V průběhu let, když to potřeboval, mu byl Duch Svatý k dispozici jako jeho společník.
Stál jsem vedle svého otce v nemocničním pokoji. Na lůžku ležela má matka, jeho manželka, s níž byl 41 let. Dívali jsme se na ni hodiny. Začali jsme si všímat toho, že jí z tváře zmizely vrásky bolesti. Prsty na rukou, které měla zaťaté v pěst, se uvolnily. Ruce si volně položila podél těla.
Bolesti, které ji kvůli několika desetiletím rakoviny sužovaly, ustupovaly. V její tváři jsem viděl pokoj. Několikrát krátce vydechla, pak zalapala po dechu a spočinula bez hnutí. Stáli jsme tam a čekali, zda přijde další nádech.
Nakonec tatínek tiše pronesl: „Holčička se vrátila domů.“
Netekly mu žádné slzy. A to z toho důvodu, že Duch Svatý mu již dávno předtím jasně zjevil, kým ona je, odkud přišla, čím se stala a kam odchází. Duch mu mnohokrát svědčil o milujícím Nebeském Otci, o Spasiteli, který zlomil moc smrti, a o tom, že chrámové pečetění, které měl se svou manželkou a rodinou, je skutečné.
Duch ho již dávno předtím ujistil, že díky její dobrotivosti a víře byla hodna návratu do nebeského domova, kde na ni bude pamatováno jako na úžasné dítě zaslíbení a kde bude se ctí přivítána.
Pro mého tatínka to bylo něco více než jen naděje. Duch Svatý mu dal poznat, že je to skutečnost.
Někteří by mohli říci, že jeho slova a obrazy v jeho mysli o nebeském domově byly jen sentimentálním názorem, zastřeným úsudkem manžela ve chvíli ztráty manželky. On ale poznal věčnou pravdu tím jediným způsobem, kterým ji můžete poznat i vy.
Byl vědcem, který celý svůj dospělý život bádal po pravdě týkající se fyzického světa. Používal nástroje vědy tak dobře, že ho uznávali jeho vrstevníci po celém světě. Většina z toho, čeho v chemii dosáhl, přišla díky tomu, že v duchu viděl pohybující se molekuly a poté svou vizi potvrdil pokusy v laboratoři.
Avšak aby objevil pravdy, které pro něj a pro každého z nás byly nejdůležitější, vydal se jiným směrem. Jedině skrze Ducha Svatého můžeme vidět lidi a události tak, jak je vidí Bůh.
Tento dar měl i v nemocnici, poté, co mu zemřela manželka. Shromáždili jsme maminčiny věci, abychom je vzali domů. Tatínek pak poděkoval každé zdravotní sestře a lékaři, které jsme cestou k autu potkali. Pamatuji se, že jsem si s jistým podrážděním říkal, že bychom měli jít, abychom byli se svým zármutkem o samotě.
Nyní si uvědomuji, že on viděl něco, co mu mohl ukázat jedině Duch Svatý. Viděl ony lidi jako anděly, které Bůh poslal, aby pečovali o jeho drahou ženu. Možná sami sebe považovali za profesionální zdravotníky, ale tatínek jim děkoval v zastoupení Spasitele za jejich službu.
Vliv Ducha Svatého s ním přetrvával i poté, co jsme dorazili domů, kde moji rodiče bydleli. Pár minut jsme si povídali v obývacím pokoji. Tatínek se pak omluvil a odešel do sousední ložnice.
Po několika minutách se do obývacího pokoje vrátil. Radostně se usmíval. Přišel k nám a potichu řekl: „Měl jsem strach, že Mildred vstoupí do duchovního světa sama. Napadlo mě, že by se mohla v těch zástupech cítit ztracená.“
Pak radostně prohlásil: „Zrovna jsem se pomodlil. Vím, že s Mildred je všechno v pořádku. Čekala tam má matka, aby ji přivítala.“
Vzpomínám si, že když to řekl, usmíval jsem se při představě mé babičky, jak jí kmitají krátké nohy a ona pádí zástupy lidí, aby si byla jistá, že tam bude včas, aby se setkala se svou snachou a při jejím příchodu ji objala.
Jedním z důvodů, proč můj otec žádal o onu útěchu a obdržel ji, bylo to, že se vždy, již od dětství, modlil s vírou. Byl zvyklý na to, že dostával odpovědi, které mu přicházely do srdce a které mu poskytovaly útěchu a vedení. Kromě toho, že byl zvyklý se modlit, znal také písma a slova žijících proroků. A tak rozpoznal důvěrně známé našeptávání Ducha, které jste možná dnes pocítili i vy.
Společenství Ducha pro něj učinilo více než jen to, že ho utěšovalo a vedlo. Skrze Usmíření Ježíše Krista ho proměnilo. Když přijímáme ono zaslíbení, že budeme mít vždy Ducha, Spasitel nám může poskytnout očištění nutné k získání věčného života, největšího Božího daru ze všech. (Viz NaS 14:7.)
Jistě si vzpomínáte na Spasitelova slova: „Nyní, toto je ono přikázání: Čiňte pokání, všechny končiny země, a pojďte ke mně a buďte pokřtěni ve jménu mém, abyste mohli býti posvěceni přijetím Ducha Svatého, abyste mohli posledního dne přede mnou státi bez poskvrny.“ (3. Nefi 27:20.)
Tato přikázání přicházejí s tímto zaslíbením od Pána:
„A nyní, vpravdě, vpravdě, pravím tobě, vlož důvěru svou v toho Ducha, který pobízí činiti dobro – ano, činiti správně, kráčeti pokorně, souditi spravedlivě; a toto je můj Duch.
Vpravdě, vpravdě, pravím tobě, udělím ti ze svého Ducha, který osvítí mysl tvou, který naplní duši tvou radostí.“ (NaS 11:12–13.)
Vydávám vám svědectví, že Bůh Otec žije, že vzkříšený Ježíš Kristus vede svou Církev, že president Thomas S. Monson je držitelem všech klíčů kněžství a že zjevení skrze Ducha Svatého vede a posiluje Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů a její pokorné členy.
Také svědčím, že tito úžasní muži, kteří k nám dnes promlouvali jako svědkové Pána Ježíše Krista a jako členové Kvora Dvanácti apoštolů, jsou povoláni Bohem. Vím, že Duch vedl presidenta Monsona, aby je povolal. A zatímco jste naslouchali jim a jejich svědectví, Svatý Duch vám potvrdil to, co vám nyní říkám já. Jsou povoláni Bohem. Podporuji je, mám je rád a vím, že i Pán je má rád a bude je v jejich službě podporovat. A to činím ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.