Posilováni Usmířením Ježíše Krista
Starší Dallin H. Oaks
Kvorum Dvanácti apoštolů
Spasitel má díky svému Usmíření moc poskytovat úlevu a pomoc v každé bolesti a strasti smrtelnosti.
Ve smrtelnosti máme jistotu smrti a břemene hříchu. Usmíření Ježíše Krista tyto dvě jistoty smrtelného života kompenzuje. Zatímco se ale prodíráme smrtelností, máme kromě smrti a hříchu ještě mnoho dalších těžkostí. Spasitel nám může díky témuž Usmíření poskytnout potřebnou sílu, abychom tyto těžkosti smrtelného života zdolávali. A to je téma mého dnešního proslovu.
I.
Většina záznamů v písmech o Usmíření se týká toho, že Spasitel zlomil pouta smrti a trpěl za naše hříchy. Alma učil o těchto základních zásadách ve svém kázání zaznamenaném v Knize Mormonově. Také nám ale poskytl ta nejsrozumitelnější ujištění, která se v písmech nacházejí, ohledně toho, že Spasitel rovněž vytrpěl bolesti, nemoci a slabosti svého lidu.
Alma popsal tuto část Spasitelova Usmíření: „A on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a to se stane, aby se naplnilo slovo, jež praví, že na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého.“ (Alma 7:11; viz také 2. Nefi 9:21.)
Jen si to představte! Spasitel v rámci svého Usmíření vytrpěl „bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“. President Boyd K. Packer vysvětlil: „On žádný dluh splácet nemusel. Nedopustil se ničeho špatného. Nicméně souhrn veškeré viny, zármutku a trápení, bolesti a ponížení, veškerého duševního, citového a fyzického utrpení, které člověk kdy poznal – to vše On pociťoval.“1
Proč vytrpěl tyto smrtelné těžkosti „všeho druhu“? Alma vysvětlil: „A vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“ (Alma 7:12.)
Apoštol Pavel například prohlásil, že díky tomu, že Spasitel „sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati“. (Židům 2:18.) Podobně tomu učil i president James E. Faust: „Vzhledem k tomu, že Spasitel vytrpěl vše, co bychom kdy mohli pocítit nebo zažít, může pomáhat slabým stát se silnějšími.“2
Náš Spasitel zažil a vytrpěl „podle těla“ plnost všech těžkostí smrtelného života, aby tak mohl „podle těla“ vědět, jak „pomoci [neboli jak poskytnout úlevu] lidu svému podle slabostí jeho“. A tak zná naše zápasy, naše zármutky, naše pokušení a naše utrpení, neboť je všechny ochotně prožil jako důležitou část svého Usmíření. A díky tomu Mu Jeho Usmíření dává moc, aby nám pomáhal – dodával nám sílu, abychom to vše snášeli.
II.
Ačkoli je Almovo učení v sedmé kapitole ohledně této základní moci plynoucí z Usmíření nejsrozumitelnější ze všech veršů, pojednává se o něm v rámci celých písem.
Ježíš na počátku svého působení vysvětlil, že byl poslán „uzdravovati skroušené srdcem“. (Lukáš 4:18.) Bible často vypráví o tom, jak uzdravoval druhé z jejich nemocí. (Viz Lukáš 5:15; 7:21.) Kniha Mormonova zaznamenává, jak uzdravil ty, „kteří byli jakkoli sužováni“. (3. Nefi 17:9.) Matoušovo evangelium vysvětluje, že Ježíš uzdravoval druhé, „aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť vzal na se mdloby naše, a neduhy nesl“. (Matouš 8:17.)
Izaiáš učil, že Mesiáš ponese naše „nemoci“ a „bolesti“. (Izaiáš 53:4.) Izaiáš nás také učil, jak nás bude Pán posilovat: „Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě.“ (Izaiáš 41:10.)
A tak zpíváme:
Tak já s tebou jsem, tobě netřeba se bát,
vždyť já jsem tvůj Bůh, nepadneš, zůstaneš stát.
Pomoc tvoje jsem pro jakýkoli čas, …
i když budeš klesat, já pozvednu tě zas.3
Když apoštol Pavel mluvil o některých svých těžkostech ve smrtelnosti, napsal: „Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje.“ (Filipenským 4:13.)
A tak vidíme, že Spasitel má díky svému Usmíření moc poskytovat úlevu a pomoc v každé bolesti a strasti smrtelnosti. Někdy Jeho moc uzdravuje určitou slabost, ale písma i naše zkušenosti nás učí, že někdy nám poskytuje úlevu nebo pomoc tím, že nám dává sílu nebo trpělivost naše slabosti snášet.4
III.
Jaké jsou ony smrtelné bolesti, strasti a slabosti, které Spasitel prožil a kvůli nimž trpěl?
My všichni máme čas od času bolesti, strasti a slabosti. Kromě toho, co zažíváme kvůli svým hříchům, je smrtelnost plná častých zápolení, zármutků a trápení.
My i ti, které máme rádi, trpíme nemocemi. V určitou dobu každý z nás zažije bolest kvůli nějakému zranění při úrazu nebo kvůli jiným fyzickým či duševním obtížím. Každý z nás trpí a truchlí v souvislosti s úmrtím blízkého člověka. My všichni zažíváme nezdary v osobních zodpovědnostech, v rodinných vztazích či v zaměstnání.
Když manželský partner nebo dítě nepřijímá to, o čem víme, že je pravdivé, a schází z cesty spravedlivosti, zažíváme obzvláště stresující bolest – právě tak jako otec marnotratného syna v Ježíšově nezapomenutelném podobenství. (Viz Lukáš 15:11–32.)
Žalmista prohlásil: „Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej [vysvobozuje].“ (Žalm 34:20.)
A tak naše náboženské písně obsahují toto pravdivé ujištění: „Země nemá bolest, kterou nebesa nemohou uzdravit.“5 To, co nás uzdravuje, je náš Spasitel a Jeho Usmíření.
Pro dospívající je zvláště bolestný pocit odmítnutí, kdy se zdá, že jejich vrstevníci si užívají šťastných vztahů a akcí a záměrně je vyčleňují z kolektivu. Rasové a etnické předsudky vytvářejí další bolestné pocity odmítnutí – pro mládež i pro dospělé. Život je plný mnoha dalších těžkostí, jako jsou například nezaměstnanost či jiné změny našich plánů.
A to mluvím stále jen o slabostech, které nejsou způsobeny našimi hříchy. Někteří se rodí s tělesnými či duševními postiženími, která způsobují osobní trápení jim a obtíže těm, kteří je mají rádi a kteří se o ně starají. Pro mnohé je bolestivá či je trvale oslabuje slabost v podobě deprese. Další bolestivé trápení se týká toho, když člověk žije sám. Ti, kteří těmito okolnostmi trpí, mají pamatovat na to, že náš Spasitel si rovněž prošel tímto druhem bolesti a že skrze své Usmíření nám nabízí sílu, abychom to dokázali snášet.
Jen málo slabostí je pro náš časný či duchovní život více ochromujících než závislosti. Některé z nich, například závislost na pornografii nebo na drogách, jsou nejspíše způsobeny hříšným chováním. I když člověk z takového chování učiní pokání, závislost může přetrvávat. I z tohoto ochromujícího sevření lze najít úlevu skrze odhodlanou sílu dostupnou od Spasitele. Totéž platí i u závažných problémů, jež prožívají lidé poslaní kvůli zločinům do vězení. Jeden nedávný dopis svědčí o síle, kterou může obdržet i ten, kdo se v takové situaci nachází: „Vím, že náš Spasitel kráčí i po těchto chodbách, a často mezi těmito vězeňskými zdmi pociťuji Kristovu lásku.“6
Moc se mi líbí svědectví naší básnířky a přítelkyně Emmy Lou Thayneové. Ve verších, které nyní zpíváme jako náboženskou píseň, napsala:
Kdo setře slzu mou?
Kdo balzám vtírá?
Když jenom radu zlou svět umí dát?
Když srdce sténá mi, svár duši svírá,
když zloba nedá mi
dál klidně spát?
Kdo na mé zoufání,
kdo, když se soužím,
kdo jenom podá mi lék, o němž sním?
Kdo je mou útěchou, po níž tak toužím?
Kdo zklidní duši mou?
Jen Boží Syn.7
IV.
Kdo může skrze Usmíření Ježíše Krista získat pomoc a posilu? Alma učil, že Spasitel „na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého“ a že bude „pom[áhat] lidu svému“. (Alma 7:11, 12; zvýraznění přidáno.) Kdo je v tomto zaslíbení Jeho lidem? Jsou to všichni smrtelníci – všichni ti, kteří budou mít skrze Usmíření užitek ze vzkříšení? Nebo to jsou jen vybraní služebníci, kteří jsou způsobilí díky obřadům a smlouvám?
Slovo lid má v písmech mnoho významů. Nejpřiměřenější význam nauky, že Spasitel bude pomáhat „lidu svému“, se nachází v tom, co použil Ammon, když učil, že „Bůh pamatuje na každý lid, ať je v kterékoli zemi“. (Alma 26:37.) To je také to, co měli na mysli andělé, když oznamovali narození děťátka Krista: „Radost [veliká], kteráž bude všemu lidu.“ (Lukáš 2:10.)
Spasitel je díky tomu, že prožil smírnou oběť ve smrtelnosti, schopen utěšit, uzdravit a posílit všechny muže a ženy, ať jsou kdekoli, ale jsem přesvědčen, že tak činí jen v případě těch, kteří Ho hledají a žádají Ho o pomoc. Apoštol Jakub učil: „[Pokořte] se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.“ (Jakub 4:10.) Tohoto požehnání jsme hodni tehdy, když v Něj věříme a modlíme se o Jeho pomoc.
Miliony zbožných lidí se modlí k Bohu, aby je pozvedl z jejich strastí. Spasitel zjevil, že „sestoupil pod všechny věci“. (NaS 88:6.) Starší Neal A. Maxwell učil: „Tím, že ‚sestoupil pod všechny věci‘, dokonale a osobně rozumí širokému spektru lidského utrpení.“8 Dokonce bychom mohli říci, že tím, že sestoupil pod toto všechno, je v dokonalém postavení, aby nás pozvedl a dodal nám sílu potřebnou k tomu, abychom své strasti snášeli. Musíme Ho jen požádat.
Pán v novodobém zjevení mnohokrát prohlašuje: „Tudíž, budete-li mne prositi, obdržíte; budete-li klepati, bude vám otevřeno.“ (Například NaS 6:5; 11:5; viz také Matouš 7:7.) Nebeský Otec a Jeho Milovaný Syn Ježíš Kristus díky své všeobjímající lásce skutečně slyší a vhodným způsobem zodpovídají modlitby všech těch, kteří Je s vírou hledají. Apoštol Pavel napsal: „Naději máme v Bohu živém, kterýž jest ochránce všech lidí, a zvláště věřících.“ (1. Timoteovi 4:10.)
Vím, že je to pravda. Usmíření našeho Spasitele toho přináší více než jen ujištění o nesmrtelnosti skrze všeobecné vzkříšení a než jen poskytnutí možnosti být očištěni od hříchu skrze pokání a křest. Jeho Usmíření nám také umožňuje volat k Tomu, kdo zažil všechny naše slabosti smrtelného života, aby nám dal sílu snášet břemena smrtelnosti. Zná naše bolesti a je připraven nám pomáhat. Podobně jako milosrdný samaritán, když nás On najde zraněné u cesty, ošetří nám rány a postará se o nás. (Viz Lukáš 10:34.) Uzdravující a posilující moc Ježíše Krista a Jeho Usmíření je k dispozici nám všem, kteří o to požádáme. O tom svědčím a také svědčím o našem Spasiteli, který toto vše umožňuje.
Jednoho dne všechna tato břemena smrtelnosti pominou a již nebude žádných bolestí. (Viz Zjevení 21:4.) Modlím se o to, abychom všichni chápali naději a sílu Usmíření našeho Spasitele – ujištění o nesmrtelnosti, příležitost obdržet věčný život a posilující moc, kterou můžeme obdržet, pokud o ni jen požádáme. Ve jménu Ježíše Krista, amen.