Starší Dale G. Renlund
Kvorum Dvanácti apoštolů
Starší Dale G. Renlund po prvotním překvapení z toho, že byl povolán do Kvora Dvanácti apoštolů, poklekl se svou manželkou Ruth k modlitbě, v níž usiloval o svědectví ohledně toho, že „směr této cesty řídí Bůh“.
Starší Renlund usiloval o podobné vedení mnohokrát – jako sedmdesátník – generální autorita, jako kardiolog i jako manžel a otec. Když například pobýval na lékařské stáži ve státě Maryland (USA), jeho manželka onemocněla rakovinou vaječníků. Jejich dceři Ashley bylo tehdy pouhých 16 měsíců. V této obtížné době, když Ruth v modlitbě děkovala Pánu za jejich chrámové zpečetění, starší Renlund opět pocítil, že je Mu nablízku.
Starší Renlund během své profesní dráhy kardiologa léčil pacienty se srdečním selháním. Mnoho z nich viděl umírat. Ale jednou, když zemřel pacient jménem Chad, se citový odstup, který si v kritických chvílích jako lékař zachovával, zcela zhroutil poté, co za ním na jednotku intenzivní péče přišli Chadovi rodiče. V onom okamžiku uviděl Chada z jejich pohledu.
O tomto zážitku starší Renlund řekl: „Dnes již vím, že pokud máme v Církvi úspěšně sloužit druhým, musíme na ně pohlížet očima rodiče – očima Nebeského Otce. Teprve pak si můžeme začít uvědomovat skutečnou cenu duše.“ (Strana 94.)
Dětství staršího Renlunda a jeho služba v Církvi mu rovněž pomohly připravit se na to, aby dokázal nahlížet na druhé z pohledu Pána a porozumět rozmanitosti mezi členy Církve.
Dale Renlund se narodil 13. listopadu 1952 švédským imigrantům, kteří přišli do Utahu, aby tam mohli být zpečetěni v chrámu. Když byl Dale chlapcem, jeho rodina se přestěhovala do Finska a poté zpátky do Švédska. O tři roky později se rodina vrátila do Utahu. Ve věku 19 let byl povolán sloužit na misii na plný úvazek ve Švédsku.
V roce 2009 byl starší Renlund povolán sloužit jako sedmdesátník – generální autorita. V rámci svého prvního pověření sloužil v předsednictvu území Afrika-jihovýchod. Starší Renlund ukončil svou profesní dráhu jako lékař a profesor, ale uvedl, že jeho manželka „přinesla větší oběť“. Když byl starší Renlund povolán, byla Ruth presidentkou své právnické firmy a stejně jako on i ona ze zaměstnání odešla. Ale jak říká, již od jejich sňatku v roce 1977 byla vždy naprosto oddaná a je pro něj zdrojem velké síly.
Když byli starší a sestra Renlundovi v Africe, „učili je Svatí tomu, na čem opravdu záleží“. Jednou v Demokratické republice Kongo se starší Renlund členů zeptal, jaké mají těžkosti. Vzpomíná si, že po určitém pobízení k odpovědi „se zvedl jeden starší muž a řekl: ‚Starší Renlunde, jak můžeme mít nějaké těžkosti? Vždyť máme evangelium Ježíše Krista.‘“ Starší Renlund přemítá: „Chceme být s manželkou jako tito Svatí z Kanangy. … Zdánlivě nemají nic, ale přesto mají všechno.“
Na závěr svého prvního proslovu v roli apoštola starší Renlund svědčil: „Z celého srdce si přeji být pravým následovníkem Ježíše Krista. Miluji Ho. Obdivuji Ho. Svědčím o tom, že On skutečně žije. Svědčím o tom, že On je ten Pomazaný, onen Mesiáš.“ (Strana 94.)