Milujete-li mne, přikázání má zachovávejte
Carole M. Stephensová
První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení
Boží přikázání jsou projevem Jeho lásky k nám a poslušnost Jeho přikázání je projevem naší lásky k Němu.
Když si naše nejstarší dcera Jen přivezla z porodnice svou třetí dceru, šla jsem jí domů pomoci. Když jsme nejstarší dcerku vypravily do školy, usoudily jsme, že Jen teď nejvíce potřebuje odpočinek. Největší pomocí bylo to, že jsem její dceru Chloe vzala k nám domů, aby její maminka a nová sestřička měly chvíli klid.
Připoutala jsem Chloe do sedačky, zapnula jsem si bezpečnostní pás a vyjela jsem od jejich domu. Než jsme však dojely na konec ulice, Chloe si pás odepnula, stoupla si, dívala se mi přes rameno a povídala si se mnou! Zajela jsem ke kraji, vystoupila jsem a znovu jsem ji připoutala do sedačky.
Znovu jsme vyjely, ale ujely jsme jen kousek a ona se znovu dostala ze sedačky. Všechny kroky jsem zopakovala, ale tentokrát Chloe stála, ještě než jsem stačila nastoupit a zapnout si svůj pás!
Seděla jsem tedy v autě zaparkovaném u kraje silnice a vedla jsem bitvu s vůlí tříletého dítěte. A ono vítězilo!
Vyzkoušela jsem vše, abych ji přesvědčila, že je správné zůstat připoutaná v sedačce. Nepomohlo to! Rozhodla jsem tedy zkusit přístup něco za něco.
Řekla jsem: „Chloe, když zůstaneš připoutaná, tak si hned, jak přijedeme k babičce, můžeme hrát s plastelínou.“
Žádná odpověď.
„Chloe, když zůstaneš připoutaná, tak spolu hned, jak přijedeme, můžeme péct chleba.
Žádná odpověď.
Zkusila jsem to znovu. „Chloe, když zůstaneš připoutaná, můžeme se stavit v obchodě pro něco dobrého!“
Po třech pokusech jsem si uvědomila, že je to marné. Chloe byla rozhodnutá a žádná míra něčeho za něco ji nemohla přesvědčit, aby zůstala připoutaná.
Nemohly jsme celý den strávit sezením u kraje silnice, ale chtěla jsem dodržet zákon, a řídit s Chloe ve stoje bylo nebezpečné. Potichu jsem se pomodlila a uslyšela jsem našeptávání Ducha: „Uč ji.“
Otočila jsem se k ní čelem a odtáhla jsem si svůj pás od těla, aby ho viděla. Řekla jsem: „Chloe, mám na sobě bezpečnostní pás, protože mě chrání. Ty na sobě ale pás nemáš, a proto nebudeš v bezpečí. Byla bych moc smutná, kdyby ses zranila.“
Pohlédla na mě; téměř jsem viděla, jak se jí hlavou honí myšlenky, a s obavami jsem čekala na její reakci. Nakonec se jí rozzářily její velké modré oči a řekla: „Babičko, chceš, abych na sobě měla pás, protože mě máš ráda!“
Vyjádřila jsem této drahocenné dívence lásku a auto naplnil Duch. Nechtěla jsem ten pocit ztratit, ale věděla jsem, že to je má příležitost, a tak jsem vystoupila a připoutala ji. Pak jsem se zeptala: „Chloe, zůstaneš prosím sedět v sedačce?“ Zůstala – až do obchodu pro něco dobrého! A zůstala připoutaná i cestou z obchodu k nám domů, kde jsme pekly chléb a hrály si s plastelínou, protože Chloe nic z toho nezapomněla!
Když jsem toho dne opět vyjížděla na silnici, vstoupil mi do mysli tento verš: „Milujete-li mne, [přikázání má zachovávejte].“1 Máme pravidla, která děti učí, vedou a chrání. Proč? Protože je velmi milujeme. Dokud však Chloe neporozuměla tomu, že jsem si přála, aby zůstala připoutaná v sedačce, z lásky k ní, nebyla ochotná se poddat tomu, co vnímala jako omezení. Měla pocit, že pás omezuje její svobodu.
Tak jako Chloe můžeme i my vnímat přikázání jako omezení. Občas můžeme mít pocit, že Boží zákony omezují naši osobní svobodu, berou nám svobodu jednání a brání našemu růstu. Když však budeme usilovat o hlubší porozumění a umožníme Otci, aby nás učil, uvidíme, že Jeho zákony jsou projevem Jeho lásky k nám a poslušnost Jeho zákonů je projevem naší lásky k Němu.
Ocitnete-li se obrazně řečeno u kraje silnice, navrhuji několik zásad, jež vám, budete-li se jimi řídit, pomohou dostat se bezpečně na „cestu víry a poslušnosti“.2
Zaprvé – důvěřujte Bohu. Důvěřujte věčnému plánu, jejž pro vás má. Každý jsme „milovaný duchovní syn nebo dcera nebeských rodičů“. Jejich láska k nám je patrná z přikázání. Přikázání jsou důležité pokyny, jež nás učí, vedou a chrání při získávání pozemské zkušenosti.3
V „předsmrtelné říši“ jsme použili svobodu jednání k přijetí Božího plánu4 a poznali jsme, že poslušnost věčného Božího zákona je nutná k našemu úspěchu v Jeho plánu. Písma učí: „Je zákon, neodvolatelně ustanovený v nebi před založením tohoto světa, na němž jsou všechna požehnání založena.“5 Jsme-li poslušni zákona, získáváme požehnání.
Navzdory všem chybám, protivenstvím a učení se, jež naši zkušenost ve smrtelnosti doprovázejí, Bůh nikdy neztrácí ze zřetele náš věčný potenciál, i když my někdy ano. Můžeme Mu důvěřovat, „protože Bůh si své děti přeje zpět“.6 A připravil pro nás cestu prostřednictvím Usmíření svého Syna Ježíše Krista. Usmíření „je … jádro plánu spasení“.7
Zadruhé – důvěřujte Ježíšovi. Tím nejvyšším vyjádřením poslušnosti a lásky je Usmíření Ježíše Krista. On se podrobil vůli Otce a dal za nás život. Řekl: „Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.“8
Ježíš rovněž učil:
„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
To jest přední a veliké přikázaní.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“9
Každou neděli máme příležitost přemítat o Spasitelově čisté lásce a pamatovat na ni, když přijímáme symboly Jeho nekonečného Usmíření. Během svátosti sleduji ruce, které se natahují, aby podaly či přijaly chléb a vodu. Když natáhnu svou ruku a přijmu svátost, zavazuji se, že budu ochotná vzít na sebe Jeho jméno, vždy na Něj pamatovat a dodržovat Jeho přikázání. A On slibuje, že budeme moci vždy „míti Jeho Ducha, aby byl s [námi]“.10
Zatřetí – důvěřujte našeptáváním Ducha. Vzpomínáte si, jak mi během zkušenosti s Chloe Duch našeptal verš z písem? Je v Janovi 14:15: „Milujete-li mne, [přikázání má zachovávejte].“ A poté následují tyto důležité verše:
„A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky;
Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude.“11
Každý způsobilý konfirmovaný člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů má právo na společenství Ducha Svatého. Půst, modlitba, studium písem a poslušnost významně prohlubují naši schopnost slyšet a pociťovat nabádání Ducha.
Naplňují-li vaši mysl pochybnosti a zmatek, Otec a Syn pošlou Ducha Svatého, aby vás varoval a bezpečně vás provedl nebezpečími tohoto putování ve smrtelnosti. Pomůže vám rozpomenout se, utěší vás a naplní vás „nadějí a dokonalou láskou“.12
Začtvrté – důvěřujte radám žijících proroků. Otec nám poskytl způsob, jak můžeme slyšet Jeho slovo a poznat Jeho zákon – skrze Jeho proroky. Pán prohlásil: „[Slova má] … všechna budou splněna, ať pravena mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“13
Žijící proroci nám nedávno udělili radu, že máme pamatovat „na den sobotní, aby[chom] jej světil[i]“,14 a žít podle zákona půstu. Poslušnost této prorocké rady nám umožňuje být poslušnými Božího přikázání milovat Ho a milovat své bližní, když posilujeme svou víru v Ježíše Krista a podáváme pomocnou ruku druhým, abychom jim projevili lásku a pečovali o ně.15
Bezpečí spočívá v následování slova Páně předávaného skrze proroky. Bůh povolal presidenta Thomase S. Monsona, rádce v Prvním předsednictvu a členy Kvora Dvanácti apoštolů jako proroky, vidoucí a zjevovatele. Ve světě, v němž narůstají strach, rušivé vlivy, protivenství a zloba, se od nich můžeme poučit, jak na sporné záležitosti pohlížejí učedníci Ježíše Krista plní pravé lásky, jak se k nim vyjadřují a jak na ně reagují. Svědčí o Ježíši Kristu a jednají s pravou láskou – čistou láskou Ježíše Krista, jehož jsou svědky.
Po svém zážitku s Chloe jsem v písmech hledala verše, které nějak zmiňují přikázání a lásku. Našla jsem jich mnoho. Každý z těchto veršů nám připomíná, že Boží přikázání jsou projevem Jeho lásky k nám a poslušnost Jeho přikázání je projevem naší lásky k Němu.
Svědčím o tom, že když budeme důvěřovat našemu Věčnému Otci; důvěřovat Ježíši Kristu a používat víru v Jeho Usmíření; důvěřovat našeptáváním Ducha; a důvěřovat radám žijících proroků, najdeme od kraje silnice cestu, v níž budeme bezpečně pokračovat domů – nejen vytrvale, ale i s radostí. Ve jménu Ježíše Krista, amen.