Děti říkají: „My jsme Jeho ruce“

Děti po celém světě nadšeně zareagovaly na kampaň týkající se služby, kterou spustily církevní časopisy. Redakce časopisů děti vyzvaly, aby našly příležitost ke službě, pak na list papíru obkreslily svou ruku, do této kresby napsaly, co bylo oním skutkem služby, a poslaly papír do časopisu Liahona.

Časopisy obdržely více než 30 000 obrysů rukou od dětí z celého světa, které se s druhými podělily o lásku ke Spasiteli, a požehnaly tak své rodině i lidem v sousedství.

Inspirace k této kampani vzešla z proslovu presidenta Dietera F. Uchtdorfa, druhého rádce v Prvním předsednictvu, proneseného na generální konferenci v dubnu 2010, který měl název „Vy jste moje ruce“. President Uchtdorf vyprávěl příběh o soše Ježíše Krista, která byla poškozena během 2. světové války. Obyvatelé města nebyli při restaurování sochy schopni vytvořit pro ni nové ruce, a tak na podstavec přidali tato slova: „Vy jste moje ruce.“

Skutky služby, které děti vykonaly, byly tak jedinečné jako otisky rukou, které poslaly. Například:

Natalie S. (5 let) z Hongkongu poslala dva obrysy své ruky. Na jednom z nich stálo: „Pomohla jsem mamince při domácích pracích“ a na druhé: „Pomohla jsem tlačit někoho na invalidním vozíku.“

Erik S. (11 let) z Ruska vysvětlil: „Ve městě, kde bydlím, bývají chladné zimy.“ Do jeho města se přistěhovala rodina, která ale neměla teplé oblečení. „Dal jsem svou bundu Arturovi,“ napsal Erik, „a on se stal mým kamarádem.“

Desetiletá Gabriela P. z Venezuely na obrys své ruky napsala: „Ve škole jsem byla s přáteli ve třídě, kde jsme hráli šachy. Hledala jsem nějakého protihráče, se kterým bych si mohla zahrát, a uviděla jsem neznámého chlapce, který vypadal smutně. Chtěla jsem mu pomoci, ale nevěděla jsem jak na to. Pak mi nějaký hlas řekl, že zkrátka musím být jeho kamarádka. Šla jsem k němu a povídala si s ním. Teď jsme nejlepší přátelé.“

Obrysy rukou byly dva týdny v září a v říjnu vystaveny v církevním ústředí v Salt Lake City v Utahu.