„Lekce 24 – přípravné materiály k vyučovací hodině: Pánova vysvobozující moc“, Učení a nauka Knihy Mormonovy – materiály pro učitele (2021)
„Lekce 24 – přípravné materiály k vyučovací hodině“, Učení a nauka Knihy Mormonovy – materiály pro učitele
Lekce 24 – přípravné materiály k vyučovací hodině
Pánova vysvobozující moc
Když jste se potýkali s nějakou zkouškou, ptali jste se někdy sami sebe: „Proč se mi to děje?“ nebo „Proč mě Pán této zkoušky nezbaví?“ Z Knihy Mormonovy se můžeme naučit důležitým ponaučením ohledně zdrojů našich zkoušek a toho, jak můžeme být požehnáni, když se obrátíme na Spasitele se žádostí o pomoc. Při přípravě na vyučovací hodinu přemítejte o tom, jak byste mohli prohloubit svou důvěru v nekonečnou lásku Ježíše Krista, Jeho moc a moudrost v době zkoušek, zatímco vás během nich Ježíš Kristus podporuje nebo vás od nich vysvobozuje.
Oddíl 1
Proč mě potkávají zkoušky, i když dělám to, co je správné?
Kniha Mormonova ukazuje, že zkoušky mají různé zdroje. Některé zkoušky jsou výsledkem hříchu. Zezrom se například potýkal se spalující horečkou a nemocí, která byla způsobena pocitem viny za jeho vlastní hříchy (viz Alma 15:3). Nefité a Lamanité přetrpěli léta válek jako následek zlovolných rozhodnutí Amalikiáše (viz Alma 46:9–10). Ne všechny zkoušky jsou ale výsledkem zlovolnosti. Rodiny Lehiho a Izmaela byly sužovány mnoha těžkostmi, které byly přirozenou součástí putování v pustině (viz 1. Nefi 16:9–17:4).
Starší Robert D. Hales z Kvora Dvanácti apoštolů ohledně zkoušek poznamenal:
Ve škole smrtelnosti je učitelem často bolest a soužení, ale záměrem lekcí je vytříbit nás, požehnat nám a posílit nás, nikoli nás zničit. („Víra v soužení přináší mír a radost“, Liahona, květen 2003,17.)
Prohlášení staršího Halese dokládá zkušenost, kterou měli Alma a jeho lid. Lidé uvěřili ve varování proroka Abinadiho. Poté, co se obrátili k Pánu a Alma je pokřtil, byli vyhnáni do pustiny armádou zlovolného krále Noéma. Po osmidenní cestě dorazili do nové země, kterou nazvali Helam. Zde žili podle evangelia a „množili [se] a převelice se jim dařilo“ (Mosiáš 23:20). Jejich pokoj byl ale časem narušen, když je armáda Lamanitů našla a uvrhla je do poroby. (Viz Mosiáš 17–18; 23.)
Oddíl 2
Proč je pro nás důležité, abychom ve svých zkouškách důvěřovali Pánovu načasování?
Poté, co Alma a jeho lid uposlechli Abinadiovo nabádání, aby činili pokání, a uprchli do pustiny, král Noé a zbytek jeho lidu proroka zavrhli a pokání nečinili. Následkem jejich hříchů je Lamanité porazili a uvrhli do poroby. Během vlády krále Limhiho, Noémova syna, uvalili Lamanité na lid vysoké daně a těžce je pronásledovali. Limhiův lid se třikrát marně pokoušel vysvobodit ze zajetí a mnoho lidí při těchto pokusech zemřelo. (Viz Mosiáš 12:2; 19:1–21:12.) Nakonec se obrátili o pomoc k Pánu.
Když se Limhiův lid upřímně pokořil a čekal na Pána, našla je pátrací výprava, kterou vyslal král Mosiáš. Pátrací výprava a král Limhi jednali s lidem, jak se vysvobodit z poroby. O stanovené noci dali Lamanitům víno navíc a ti se opili a usnuli. Limhiův lid poté uprchl do pustiny a v bezpečí dorazil do Zarahemly. (Viz Mosiáš 21:23–22:14.)
Jak je znázorněno v tomto příběhu, Pán měl k osvobození Limhiova lidu své vlastní důvody a vlastní časový plán.
President Dallin H. Oaks z Prvního předsednictva učil:
První zásadou evangelia je víra v Pána Ježíše Krista. Víra znamená důvěru – důvěru v Boží vůli, důvěru v to, jak Bůh pracuje, a důvěru v Jeho časový plán. Nemáme se snažit vnutit Mu svůj časový plán. Jak řekl starší Neal A. Maxwell z Kvora Dvanácti apoštolů:
„Je potřeba, abychom Bohu důvěřovali natolik, že budeme důvěřovat i Jeho načasování. Pokud upřímně věříme, že Mu na srdci leží naše blaho, cožpak bychom nechtěli, aby své plány uskutečnil tak, jak je to podle Něho nejlepší?“ [Even As I Am (1982), 93.] („Timing“, Ensign, Oct. 2003, 12.)
Oddíl 3
Jak můžeme od Pána obdržet sílu, zatímco se snažíme vytrvat ve svých zkouškách?
Vojsko Lamanitů Limhiův lid pronásledovalo, ale ztratilo se. Nakonec narazilo na zlovolné Noémovy kněze, kteří se k Lamanitskému vojsku připojili. Zatímco putovali pustinou, objevili Almův spravedlivý lid a uvrhli je do poroby. Amulon, který byl jedním z Noémových zlovolných kněží, byl Lamanitským králem pověřen, aby nad Almovým lidem vládl. Amulon pověřil náhončí, aby lid hlídali, a hrozil, že zabije každého, kdo bude přistižen, jak se modlí. (Viz Mosiáš 22:15–16; 23:25–24:1; 24:8–11.)
Almův lid uplatnil svou víru a trpělivost a Pán je nakonec vysvobodil. Nechal „na Lamanity přijíti hluboký spánek“ (Mosiáš 24:19), čímž Almovi a jeho lidu umožnil, aby ze země Zarahemla uprchli. (Viz Mosiáš 24:17–25.)
Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů o této zkušenosti učil:
Zkoušky a obtíže nebyly z lidu sňaty okamžitě. Ale Alma a jeho následovníci byli posíleni, a díky těmto větším schopnostem byla jejich břemena lehčí. …
Jedinečná břemena, která každý z nás v životě nese, nám pomáhají spoléhat se na zásluhy, milosrdenství a milost Svatého Mesiáše. (Viz 2. Nefi 2:8.) Svědčím a slibuji vám, že Spasitel nám bude pomáhat snášet naše břemena lehce. (Viz Mosiáš 24:15.) Zatímco jsme s Ním spřaženi jhem posvátných smluv a v životě se nám dostává [Jeho] uschopňující moci …, budeme stále více usilovat o to, abychom rozuměli Jeho vůli a žili podle ní. Budeme se rovněž modlit o sílu poučit se ze své situace, změnit ji, nebo se s ní smířit, než abychom se neúnavně modlili k Bohu o to, aby naši situaci změnil podle naší vůle. („Snášeli svá břemena lehce“, Liahona, květen 2014, 89, 90.)