Bohatá požehnání
Všichni věrní členové jsou stejnou měrou požehnáni bohatými požehnáními, která získávají skrze obřady kněžství.
V Kirtlandu, kde byly znovuzřízeny zbývající klíče kněžství, Pán řekl: „Toto je počátek požehnání, jež budou vylévána na hlavu lidu mého“1. Jsem vděčná za bohatá požehnání, která ke každému z nás přišla skrze kněžství Boží. Tento svět a vše, co se na něm nachází, včetně každého z nás, byl stvořen mocí kněžství. Kněžství je nerozlučně protkáno s tím, kdo jsme a kým jsme byli2. Jako synové a dcery Boží máme všichni své vlastní jedinečné zodpovědnosti a role a skrze kněžská požehnání jsme každý dostali rovnocenné partnerství, dary a požehnání.
Loni na podzim byla naše nejstarší vnučka pokřtěna a potvrzena za členku Církve. Poté, co obdržela Ducha Svatého, dostala její nejmladší sestra požehnání a jméno. O měsíc později dostala jméno a požehnání další nově narozená vnučka. Od té doby jsem často přemítala o výsadách, kterým se tato děvčátka těší díky tomu, že bylo znovuzřízeno kněžství Boží.
Doufám, že naše vnučky a vnuci porostou s vědomím, že u obřadů kněžství nejsou jen pasivními pozorovateli, a nikdy jimi nebyli. Kněžská požehnání, která jsou „k dispozici mužům stejně jako ženám“3, protkávají jejich život křížem krážem. Každý z nich je požehnán posvátnými obřady a může se těšit z požehnání duchovních darů přicházejících skrze kněžství.
Všichni věrní členové Pánovy Církve jsou kněžskými obřady požehnáni stejnou měrou. První obřad4 v životě dítěte obvykle proběhne tehdy, když jako miminko obdrží jméno a požehnání. Když děti dosáhnou věku zodpovědnosti, jsou pokřtěny. Chlapci a dívky nemají rozdílné nebo oddělené křty. Obřad křtu je stejný pro dívky i pro chlapce a provádí se ve stejné křtitelnici. Když jsou pak tyto děti konfirmovány a obdrží Ducha Svatého, každé obdrží stejnou moc. Nárok na pomoc této svaté moci získají za svoji věrnost, a žádným jiným způsobem.
Jako členové Církve jsme si před Pánem rovni, když se účastníme svátosti. Skrze víru v Ježíše Krista a skrze moc Jeho usmíření, které je nám dostupné díky tomuto obřadu, můžeme všichni činit pokání a stát se lepšími.
Každý z nás má stejné právo na kněžské požehnání, když jsme nemocní nebo když v životě potřebujeme víc podpory od Pána. Mladá žena, která by ráda obdržela patriarchální požehnání, má stejné právo znát svůj původ a své možnosti jako stejně starý mladý muž. Požehnání, která k nim skrze Abrahama přicházejí, jsou mocná a důležitá.
Všechny mladé muže a mladé ženy učíme, aby se připravili na chrám a byli hodni do něj vstoupit, aby mohli „obdržet požehnání otců a mít právo na nejvyšší kněžská požehnání“.5 Když jedna z mých neteří obdržela před pár měsíci v chrámu své obdarování, radostně zvolala: „Dokázala jsem to! Celý život mě učili, jak se mám připravovat na vstup do chrámu, a já jsem to dokázala!“
Všichni muži a ženy, kteří jsou ochotni sloužit Pánu a mohou získat chrámové doporučení, uzavírají smlouvy poslušnosti a oběti. Každý z nich je obdarován „mocí z výsosti“.6
Každý starší a každá sestra, kteří obdrží povolání sloužit na misii, jsou ustanoveni vykonávat dílo Páně a dostávají pravomoc kázat Kristovo evangelium.
Muž a žena, kteří vstoupí do plného partnerství manželské smlouvy uzavřené v chrámu a kteří jsou věrní, se o požehnání této smlouvy dělí rovným dílem7. Pán řekl, že jejich smlouva bude platná po tomto životě, a společně mají slíbenou moc a oslavení8.
President Ezra Taft Benson řekl: „Když naše děti poslouchají Pána a jdou do chrámu, aby obdržely svá požehnání a vstoupily ve smlouvu manželskou, vstupují ve stejný řád kněžství, který Bůh na samém začátku ustanovil s otcem Adamem“9.
Viděla jsem moc kněžského požehnání, když jsem navštívila rodinu, které umíral mladý otec. Obklopovaly ho manželka a krásné dcery. Na každé stěně pokoje visela alespoň jedna fotografie rodiny nebo chrámu. Matka svědčila o jejich požehnáních, když řekla: „Naše smlouvy nám dávají moc a ochraňují nás. Naše rodina přetrvá na věčnost. Pán nad námi bdí, a my nejsme samy.“ Všichni věrní členové jsou stejnou měrou požehnáni bohatými požehnáními, která získávají skrze obřady kněžství.
Jelikož bylo kněžství znovuzřízeno, dělíme se také rovným dílem o požehnání duchovních darů. Pán nám dává tyto dary pro naše dobro10 a pro to, abychom si pomáhali navzájem11.
Moroni řekl: „Jsou různé způsoby, jimiž jsou tyto dary udíleny; ale je to tentýž Bůh, který působí všechno ve všech; a lidem jsou předávány projevy Ducha Božího, k jejich prospěchu.
Neboť vizte, jednomu je dáno Duchem Božím, aby mohl učiti slovu moudrosti;
A jinému, aby mohl učiti slovu poznání skrze téhož Ducha;
A jinému převeliká víra; a jinému dary uzdravování skrze téhož Ducha“12.
Když jsem se snažila naučit španělsky a osvěžit si portugalštinu (kterou jsem uměla jako dítě), modlila jsem se o pomoc Páně a pociťovala jsem ji, když jsem těmito jazyky hovořila. Slyšela jsem, jak jiní vedoucí Církve a misionáři vydávají mocná svědectví v jazyce, který sotva znají. Znám lidi, jejichž duchovním darem je duch víry. Ti, když uslyší evangelium, v nitru cítí, že je pravdivé. Jiní lidé mají dar moudrosti neboli schopnost uplatňovat poznání spravedlivými způsoby. Někteří jsou schopni činit zázraky, jiní mají dar uzdravovat a další mají schopnost rozpoznávat duchem13.
Když jsem byla malá, byla jsem často vážně nemocná. Můj otec byl vždy ochoten používat moc kněžství k tomu, aby mi požehnal, a byl toho hoden. Cítila jsem však, že k mému uzdravení přispěly i zvláštní dary mé matky. Byla obdarovaná schopností vyhovět mým potřebám a pomoci mi uzdravit se. Její velká víra, že ji Pán přivede k odpovědi, jak mne ošetřovat, mi byla útěchou. Byla jsem velmi požehnána, že oba mí rodiče láskyplně používali své duchovní dary.
President Wilford Woodruff řekl, že „je výsadou každého muže a každé ženy tohoto království, aby se těšili duchu proroctví, jímž je Duch Boží; a věrným odhalí věci nutné k jejich potěšení a utěšení a povede je v jejich každodenních povinostech“.14
Kněžská požehnání umožňují, aby každý, kdo je ustanoven ke službě v jakémkoli úřadu Pánovy Církve, obdržel „pravomoc, zodpovědnost a požehnání přináležející k tomuto úřadu“.15
Duchovní dary jsou početné a rozmanité a přicházejí k nám tehdy, když je vyhledáváme a vhodně používáme. Těšíme se z nich díky moci Ducha Svatého, jenž protkává náš život křížem krážem16.
Pán nám skrze kněžská požehnání ukazuje, že On „nestraní osobám“.17 Na svých cestách mám obvykle příležitost navštívit domovy členů. Některé domovy jsou jen velmi prostá obydlí. Zpočátku jsem si říkala: „Proč jsem požehnaná domem, který má elektřinu a vodovod, když tato rodina nemá poblíž svého domu ani vodu? Miluje je Pán méně než mne?“
Pak jsem jednoho dne seděla v chrámu vedle sestry, která žije v prostém domě. Strávila jsem s ní dvě hodiny. Často jsem pohlédla do jejích krásných očí a viděla jsem v nich lásku Páně. Když jsme svou práci v chrámu skončily, pochopila jsem něco důležitého. Ve všech požehnáních na věčnost a ve všech nejdůležitějších výsadách a příležitostech jsme si rovny. Já jsem byla „pokřtěna ku pokání“,18 a ona také. Já jsem dostala duchovní dary, a ona také. Já jsem měla příležitost činit pokání, a ona také. Já jsem obdržela Ducha Svatého, a ona také. Já jsem obdržela chrámové obřady, a ona také. Kdybychom v tu chvíli společně opustily tento svět, byly bychom si ve svých požehnáních a možnostech před Pánem rovny.
Kněžská požehnání nás zrovnoprávňují. Tato požehnání jsou stejná pro muže i ženy, pro chlapce i dívky; jsou stejná pro sezdané i svobodné, pro bohaté i chudé, pro vzdělané i negramotné, pro známé i nenápadné.
Jsem vděčná za to, že díky nekonečné spravedlivosti a lásce Boží obdrželi všichni muži a ženy rovnocenné partnerství, dary, požehnání a možnosti, skrze obřady kněžství a duchovní dary. Díky kněžství, které protkává náš život křížem krážem, nám byla na hlavu vylita veškerá moc i každá smlouva, kterou potřebujeme k vykonání svého životního díla a k navrácení se do svého nebeského domova. Ve jménu Ježíše Krista, amen.