Vaše misie vše změní
Přijďte a staňte se součástí největší generace misionářů, jakou kdy svět poznal.
Je tomu rok, co mi byla vyjádřena podpora na generální konferenci. Jsem vděčný za tento rok a za vše, co jsem prožil. Miluji Pána a jsem velice vděčný za Jeho oběť a Jeho evangelium. Mám rád presidenta Hinckleyho a podporuji ho jako Pánova proroka na zemi. Spolu s věrnými Svatými všude na světě svědčím o prorocích a apoštolech v naší době a zavazuji svůj život Pánově věci.
Před několika lety jsem prováděl pohovory s misionáři. Jak misionáři v průběhu dne přicházeli a odcházeli, foukal dovnitř silný zimní vítr. Bouře přecházela od mrznoucího deště ke sněhu a zase naopak. Někteří misionáři přijížděli vlakem z okolních měst a v bouři šli do kaple pěšky. Jiní přijížděli na kolech. Téměř bez výjimky byli spokojení a šťastní. Byli to Pánovi misionáři. Měli Jeho Ducha a cítili v Jeho službě radost, bez ohledu na okolnosti.
Když jsem ukončil pohovor s každou dvojicí, nikdy nezapomenu na to, jak jsem je pak sledoval, jak odcházejí zpátky do bouře, aby kázali evangelium a dělali to, k čemu je Pán povolal. Viděl jsem jejich oddanost a zasvěcení. Pocítil jsem lásku, kterou mají k lidem a k Pánu. Když jsem je sledoval, jak odcházejí, pocítil jsem k nim i k tomu, co dělají, obrovskou lásku.
Později večer jsem se v tomtéž městě zúčastnil kněžského shromáždění. Bouře pokračovala a nyní byla většinou sněhová. Během úvodní písně do kaple vešel president té nejmenší a nejodlehlejší odbočky a jeho dva rádci, misionáři starší Warner a starší Karpowitz. Když se tito dva úžasní misionáři chystali posadit, sundali si zimní čepice a rukavice. Sundali si svrchníky. Potom si sundali druhý zimní plášť a posadili se. Stejně jako misionáři dříve toho dne, i tito misionáři byli, bez ohledu na počasí, šťastní. Pociťovali ve svém životě Ducha Páně. Prostřednictvím služby ve věci Páně je naplňovala určitá láska, vřelost a radost, které je obtížné popsat.
Když jsem onoho večera sledoval tyto skvělé mladé misionáře, měl jsem pozoruhodný zážitek. Očima své mysli jsem viděl misionáře v celé misii, jak vycházejí do oné zimní noci. Někteří klepali na dveře a čelili odmítnutí, když se snažili učit evangeliu Ježíše Krista. Někteří byli v domech nebo bytech a učili jedince nebo rodiny. Nehledě na podmínky, kterým čelili, dělali, co mohli, aby učili evangeliu Ježíše Krista ty, kteří chtěli naslouchat, a byli šťastní. Do srdce mi vstoupil pocit, který neumím úplně vysvětlit.
Skrze úžasný dar Ducha jsem pocítil Jeho lásku, čistou lásku Kristovu, kterou chová k věrným misionářům na celém světě, a to mě navěky změnilo. Pochopil jsem, jak je každý misionář pro Něho drahocenný. Letmo jsem zahlédl to, co by proroci popsali jako „největší generaci misionářů,“ jakou kdy svět poznal. (Viz M. Russell Ballard, „Největší generace misionářů“, Liahona, listopad 2002, 47.) Začal jsem chápat, proč bylo nezbytné zvýšit laťku, aby tak misionáři na celém světě měli nárok na ochranu, vedení a štěstí, které doprovázejí Ducha Páně. Také jsem začal chápat, proč – jako rodiče, biskupové, presidenti kůlu a další vedoucí – musíme dělat vše, co je v našich silách, abychom pomohli mladým lidem Církve, aby se stali způsobilými pro požehnání misionářské služby.
Když president Hinckley hovořil o vlastní misionářské zkušenosti, popsal, co se děje v srdci každého misionáře nebo misionářky, kteří oddají svůj život a dílo svých rukou Pánu. Bylo to na začátku jeho misie a on byl skleslý. Práce byla těžká a lidé ji nepřijímali. Nastala však chvíle, kdy se skleslost změnila v oddanost. Na začátku byl dopis od jeho otce, ve kterém stálo: „Drahý Gordone, dostal jsem Tvůj dopis. … Mám jenom jeden návrh: Zapomeň na sebe a jdi pracovat.“ Následující události president Hinckley popsal takto: „Poklekl jsem v oné malé ložnici… a zavázal jsem se, že se vynasnažím plně se oddat Pánu.
Celý svět se změnil. Mlha se zvedla. Do mého života začalo zářit světlo. Měl jsem nový zájem. Spatřil jsem krásu tohoto díla. Spatřil jsem velikost lidí. … Vidím, že vše dobré, co se mi od té doby přihodilo, má počátek v tomto rozhodnutí učiněném v onom malém domku.“ (Mike Cannon, „Missionary Theme was Pervasive During Visit of President Hinckley,“ Church News, 9 Sept. 1995, 4.)
President Hinckley pokračoval a řekl: „Chcete být šťastní? Zapomeňte na sebe a ztraťte se v této velké věci a vynakládejte úsilí, abyste pomohli lidem.“ (Church News, Sept. 9, 1995, 4.)
Každému mladému muži chci říci: Chceš být šťastný? Pokud ano, přijď a připoj se k nám, k 52 000 silných a spolehlivých, a služ svému spolubližnímu jako Pánův misionář. Učiň závazek, že věnuješ dva roky svého života Pánu. To změní vše. Budeš šťastný. Mlha se zvedne. Zamiluješ si kulturu a lidi, kterým jsi povolán sloužit. Práce bude obtížná, ale když budeš sloužit, přinese ti to také velké uspokojení a radost. Budeš-li věrný během své misie i později, poohlédneš se za svým životem a spolu s presidentem Hinckleym řekneš: „Vše dobré, co se mi od té doby přihodilo, má počátek v tomto rozhodnutí sloužit na misii a věnovat svůj život Pánu.“
President Hinckley nám připomněl, že to nejsou pouze mladí misionáři, kteří mají nárok na tato požehnání. Manželské páry slouží úžasně a je jich velice zapotřebí. Ačkoli mladé ženy nemají povinnost sloužit, president řekl: „Potřebujeme nějaké mladé ženy. Konají pozoruhodné dílo.“ („To the Bishops of the Church“, Worldwide Leadership Training Meeting, June 19, 2004, 27.) Také víme, že jsou někteří, kteří jsou ze zdravotních nebo jiných důvodů se ctí omluveni ze služby. Máme je rádi a víme, že náš Nebeský Otec jim do života poskytne kompenzující požehnání, když budou sloužit jinými způsoby a budou žít věrně.
Před rokem starší Ballard požádal, aby rodiče, biskupové a presidenti odboček spolupracovali a pomohli alespoň jednomu dalšímu mladému muži z každého sboru a odbočky, kromě těch, kteří by byli normálně připraveni sloužit, aby se stal způsobilým a byl povolán na misii. (Viz „Ještě jeden“, Liahona, květen 2005, 69.) Mnozí zareagovali. Jako vedoucí bychom se měli všichni znovu zavázat, že se budeme touto inspirovanou žádostí řídit.
Bratři a sestry, mnozí dobří biskupové již dlouho dělají to, o co starší Ballard požádal. Před třiceti šesti lety k nám domů zavolal biskup Frank Matheson a pozval mě do své kanceláře. Kvůli situaci ve světě byl počet misionářů, které mohl nějaký sbor vyslat, omezený, ale limit pro sloužící misionáře byl nečekaně rozšířen a on měl zodpovědnost doporučit o jednoho misionáře více. Řekl mi, že se se svými rádci modlili. Řekl mi, že nabyl dojmu, že nyní je čas, kdy Pán chce, abych sloužil na misii. Byl jsem ohromený. Nikdy předtím mi nikdo neřekl, že Pán po mně chce, abych něco udělal. Pocítil jsem, jak mi Duch Páně svědčí, že mám jít, a že mám jít nyní. Řekl jsem biskupovi: „Když si Pán přeje, abych sloužil na misii, potom půjdu.“
Vše se pro mne změnilo. Mlha se skutečně zvedla a do života mi vstoupilo štěstí a radost. Tak či onak, každá dobrá věc, která se mi od té doby přihodila, přišla díky závazku, který jsem učinil, že budu sloužit Pánu a jeho dětem a že dva roky svého života věnuji službě Jemu.
Znovu říkám: Pojďte a připojte se k nám. Přijďte a buďte čistí. Přijďte a buďte šťastní. Přijďte a zakuste právě to, o čem Pán řekl, že je pro vás v tomto období života „nejcennější“ (NaS 15:6). Přijďte a staňte se součástí největší generace misionářů, jakou kdy svět poznal.
Toto je dílo Páně. Náš Otec v nebi žije a Jeho Syn, Ježíš Kristus, vede a řídí toto dílo dnes. O tomto svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.