Veliký plán štěstí
Bůh, prostřednictvím nekonečného usmíření, poskytl způsob, kterým můžeme překonat své hříchy a být znovu úplně čistí.
Prorok Jákob se tázal: „Proč nepromlouvati o usmíření Krista a nedosáhnouti dokonalého poznání o něm?“1
Použiji tuto otázku jako téma svého proslovu – proč nepromlouvati o usmíření Ježíše Krista?
Alma mluví o usmíření jako o „velikém plánu štěstí“.2 Použiji tento obrat k tomu, abych popsal nádhernou nauku, kterou známe jako usmíření Ježíše Krista.
President Hugh B. Brown jednou prohlásil: „Dříve nebo později nám životní zvraty pomohou porozumět tomuto důležitému tématu… a to nesmrtelnosti duše a lidskému vztahu k Božství… Každý z nás, bez ohledu na barvu pleti, vyznání nebo národnost, se setká se zkušeností, které říkáme smrt.“3
Většina z nás již stála uctivě s pocitem smutku a ztráty u hrobu někoho milovaného a pokládala si otázku: „Je nějaké štěstí ve smrti?“
Prorok z Knihy Mormonovy nám odpovídá na tuto otázku v radostném díkůvzdání za usmíření Ježíše Krista, které nás vykupuje od smrti: „Ó, ta moudrost Boží, milosrdenství jeho a milost! … Ó, ta velikost a spravedlnost našeho Boha!“4
Dovolte mi, abych se s vámi podělil o pět pravd velikého plánu štěstí, které mi tuto radost přinášejí.
Zaprvé: Znalost tohoto plánu nás utvrzuje v tom, že Bůh existuje a že má Syna Ježíše Krista. Otec a Syn jsou dokonalí. Žijí na nebesích a vlastní oslavené tělo, které má ducha, maso a kosti.
V této dispensaci nám byly tyto pravdy zjeveny, když chlapec Joseph Smith poklekl v pokorné modlitbě a později prohlásil: „Spatřil jsem dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nade mnou ve vzduchu. Jedna z nich ke mně promluvila, nazývajíc mne jménem a řekla, ukazujíc na druhou – Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“5
Zadruhé: Když známe pravou podstatu Otce a Syna, pomáhá nám to vědět, že všichni jsme umístěni na zem, abychom obdrželi fyzické tělo, získávali zkušenosti a abychom prokázali, že jsme hodni návratu k našemu Nebeskému Otci. Náš smrtelný život na zemi řídí zákony. Když přestoupíme zákon, hřešíme. Když hřešíme, porušujeme věčné zákony; zákon spravedlnosti vyžaduje trest.
Hřích a potřeba pokání by mohla být představována mužem, který se vydá na cestu. Má na zádech veliký prázdný pytel. Čas od času zvedne kámen, který představuje přestoupení zákona. Kameny ukládá do pytle na zádech. Za nějaký čas je pytel plný. Je těžký. A ten muž nemůže na cestě pokračovat. Musí najít způsob, jak vyprázdnit pytel a zbavit se kamenů. To může udělat pouze Spasitel prostřednictvím usmíření.
Toto je možné, když používáme víru v Ježíše Krista, zanecháme hříchů a uzavřeme smlouvy prostřednictvím obřadů evangelia. Když věrně vytrváme do konce, můžeme se vrátit k našemu Nebeskému Otci a k Jeho Synu, Ježíši Kristu, a žít s nimi.
Zatřetí: Bůh, prostřednictvím nekonečného usmíření, poskytl způsob, kterým můžeme překonat své hříchy a být znovu úplně čistí. To je umožněno díky věčnému zákonu milosrdenství. Milosrdenství uspokojuje požadavky spravedlnosti prostřednictvím našeho pokání a moci usmíření. Bez moci usmíření a našeho úplného pokání jsme poddáni zákonu spravedlnosti.
Alma učil, že „milosrdenství má nárok na kajícné“6 a že „plán vykoupení [nemohl] býti uskutečněn, jedině za podmínky, že lidé budou činiti pokání“.7
Veliký prorok Amulek učil: „A tak může milosrdenství uspokojiti požadavky spravedlnosti a obklopuje je náručí bezpečí, zatímco ten, kdo neuplatňuje víru ku pokání, je vystaven celému zákonu požadavků spravedlnosti; tudíž pouze pro toho, kdo má víru ku pokání, se uskuteční veliký a věčný plán vykoupení.“8
Adam a Eva, naši první rodiče, přestoupili zákon a byli vyhnáni z nádherné zahrady Eden. Adam a Eva byli učeni velikému plánu spasení, aby v tomto životě mohli nalézt radost.9
Adam řekl: „Neboť pro přestupek můj oči mé jsou otevřeny a v tomto životě budu míti radost a opět v těle uvidím Boha.“10
Eva podobně radostně zvolala: „Kdyby nebylo našeho přestupku, nikdy bychom neměli símě a nikdy bychom neznali dobré a zlé a radost svého vykoupení.“11
Začtvrté: Pád Adama a Evy přinesl dva druhy smrti. Těmto dvěma druhům smrti jsme poddáni. Fyzická smrt je oddělení ducha od fyzického těla. Veškeré lidstvo projde kvůli Adamovu pádu fyzickou smrtí.
Druhá smrt je duchovní. Je to odloučení z Boží přítomnosti. Adam a Eva v zahradě Eden s Bohem volně rozmlouvali. Po svém přestoupení tuto výsadu ztratili. Poté sdělení od Boha přicházelo pouze prostřednictvím víry a oběti spojené s upřímnými prosbami.
V současné době jsme všichni ve stavu duchovní smrti. Jsme od Boha odděleni. On dlí na nebesích, a my žijeme na zemi. Chtěli bychom se k Němu navrátit. On je čistý a dokonalý. My jsme nečistí a nedokonalí.
Moc Kristova usmíření obě smrti překonává.
Kristus byl po svém ukřižování a pohřbení v zapůjčeném hrobě třetího dne vzkříšen. Toto vzkříšení znovu sjednotilo Kristovo fyzické tělo s Jeho duchem.
Vzkříšení ze smrti je nesmírně nádherná stránka usmíření a skutečná součást plánu štěstí; vzkříšení je obecné a vztahuje se na celou lidskou rodinu. My všichni budeme vzkříšeni. O této skutečnosti a pravdě vydávám svědectví. Je to nepodmíněný dar od Boha.
Vzkříšení ale nepřekonává druhou smrt. Abychom obdrželi věčný život a žili v přítomnosti Otce a Syna, musíme činit pokání a stát se způsobilí pro milosrdenství, které uspokojí spravedlnost.
Zjevení nás učí:
„Tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem.“12
„[Neodkládejte] den pokání svého.“13
„Tentýž duch, který ovládá tělo vaše v době, kdy odcházíte z tohoto života, tentýž duch bude míti moc ovládati tělo vaše na onom věčném světě.“14
Zapáté: Ježíš Kristus se narodil své pozemské matce Marii. Od ní zdědil smrtelnost a stal se poddaným smrti.
Jozef byl Jeho pozemský učitel. Bůh na nebesích byl Jeho Otec. Od Něho zdědil nesmrtelnost, tudíž moc překonat fyzickou smrt.
Ježíš Kristus, jako ten, který byl vyvolen, aby naplnil požadavky usmíření, svolil k tomu, aby přišel na zem a narodil se Marii jako bezmocné nemluvně. Svolil k tomu, aby byl pokoušen, zkoušen, zesměšňován, souzen a ukřižován, i když měl moc i pravomoc těmto událostem zabránit.
President John Taylor popsal Kristovu blahosklonnost těmito nádhernými slovy: „Bylo dále nutné, aby sestoupil pod všechny věci, aby mohl druhé pozvednout nad všechny věci; jelikož kdyby se nemohl pozvednout On sám a nemohl být oslaven prostřednictvím těchto zásad, které přivodilo usmíření, nemohl by druhé pozvednout; nemohl by pro druhé udělat to, co by nemohl udělat pro sebe.“15
Kristovo utrpení v getsemanské zahradě ztělesňuje tu nejpozoruhodnější Kristovu vlastnost, Jeho dokonalou lásku. Můžeme na tom vidět, že nás všechny skutečně miloval.
Anglický teolog, který psal v devatenáctém století, o této události řekl: „Veškeré utrpení, které lidská schránka může snést, muselo být nakupeno na Jeho děsící se tělo… Bolest se svým nejostřejším ostnem, potupa ve své naprosto zdrcující krutosti, všechna tíha… hříchu… – to bylo to, čemu On musel čelit.“16
Když Pán popisoval své utrpení v novodobém zjevení, řekl: „Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu.“17
Usmíření je událost, díky níž můžeme být smířeni s Bohem. Slovo usmířiti znamená znovuzřídit nebo vrátit se. Z hlediska rodiny to znamená opět se spolu setkat, a setkat se s Bohem a s Jeho Synem Ježíšem Kristem. Znamená to, že se smutek z oddělení promění ve štěstí ze shledání.
Na závěr se podělím o slova presidenta Boyda K. Packera:
„Jestliže budete rozumět velikému plánu štěstí a budete se podle něho řídit, pak vaše štěstí nebude určovat to, co se děje ve světě.“18
Vydávám svědectví o této pravdě a o lásce, kterou nám náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus projevil tím, že pro nás všechny opatřil usmíření neboli veliký plán štěstí. Ve jménu Ježíše Krista, amen.