Péče o manželství
Manželství by byla šťastnější, kdyby se o ně více pečovalo.
Milovaní bratří a sestry, děkuji vám za vaši lásku, kterou chováte k Pánu a k Jeho evangeliu. Ať jste kdekoli, váš spravedlivý život je dobrým příkladem v této době, kdy morálka upadá a manželství se rozpadají.
Když my, bratří, cestujeme po světě, občas vídáme věci, které nás znepokojují. Když jsem nedávno cestoval letadlem, seděl jsem za jedním manželským párem. Ona svého manžela očividně milovala. Když ho hladila po šíji, zahlédl jsem snubní prsten. Přitulila se k němu a položila si hlavu na jeho rameno, aby mu byla nablízku.
Zdálo se však, že její manžel, na rozdíl od ní, si jí vůbec nevšímá. Soustředil se pouze na svou elektronickou hračku. Během celého letu věnoval svou pozornost tomuto zařízení. Ani jednou se na svou manželku nepodíval, nepromluvil s ní, ani nereagoval na její touhu po projevech náklonnosti.
Kvůli jeho nevšímavosti se mi chtělo zvolat: „Probuď se, člověče! Cožpak to nevidíš? Věnuj jí pozornost! Tvá manželka tě miluje! Ona tě potřebuje!“
Nic dalšího o nich nevím. Od té doby jsem je již neviděl. Možná mě to až příliš vyburcovalo. A je docela dobře možné, že kdyby ten muž věděl, jaké si o ně dělám starosti, asi by mě litoval, že nevím, jak používat tak úžasnou elektronickou hračku.
Vím však jedno: vím, „že manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a že rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí“.1 Vím, že země byla stvořena a že Pánova Církev byla znovuzřízena, aby rodiny mohly být zpečetěny a oslaveny jako věčné jednotky.2 A také vím, že jedním z vychytralých Satanových způsobů, jak podkopávat dílo Páně, je napadat posvátnou instituci manželství a rodiny.
Manželství přináší větší možnosti pro dosažení štěstí než jakýkoli jiný lidský vztah. Přesto některé manželské páry nedosahují toho, čeho by dosáhnout mohly. Nechávají romantiku svého vztahu zrezivět, berou jeden druhého jako samozřejmost, nechávají jiné zájmy nebo mračna nedbalosti zatemnit vizi toho, jaké by jejich manželství mohlo skutečně být. Manželství by byla šťastnější, kdyby se o ně více pečovalo.
Uvědomuji si, že mnozí dospělí členové Církve nejsou ženatí nebo vdané. Aniž by to byla jejich chyba, zápasí s životními zkouškami osamoceni. Pamatujme ale všichni na to, že podle Pánova vlastního způsobu a v Jeho vlastním čase nebude Jeho věrným Svatým odepřeno žádné požehnání.3 Chtěl bych vám, kteří jste nyní ženatí nebo vdané nebo kteří jednou budete, navrhnout dva kroky, kterými se můžete řídit, abyste měli radostnější manželství.
I. Naukový základ
Prvním krokem je porozumět naukovému základu manželství. Pán stanovil, že manželství je zákonně uzavřený sňatek mezi jedním mužem a jednou ženou: „Manželství je pro člověka ustanoveno Bohem.
Pročež, je zákonné, aby měl jednu manželku, a oni dva budou jedno tělo, a to vše, aby země mohla naplniti účel svého stvoření.“4
Světské trendy pokoušející se definovat manželství nějakým jiným způsobem naneštěstí slouží k tomu, aby instituci manželství zničily. Podobné snahy jsou v protikladu k plánu Božímu.
Neboť právě Bůh řekl: „Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.“5
Písma dále potvrzují, že „muž [není] bez ženy v Pánu, ani žena [není] bez muže v Pánu“.6
Manželství je místem, kde vzniká společenský řád, je pramenem ctnosti a základem pro věčné oslavení. Manželství bylo božsky definováno jako věčná a trvalá smlouva.7 Manželství je posvěceno, když je ve svatosti opatrováno a ctěno. Tento svazek není jen svazkem mezi manželem a manželkou; zahrnuje i partnerství s Bohem.8 „Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat.“9 Děti narozené v tomto manželském svazku jsou „dědictví od Hospodina“.10 Manželství je pouze vyrážejícím poupětem rodinného života; rodičovství je jeho květem. A tato kytice získává ještě více na kráse, když je obdařena vnoučaty. Rodiny se mohou stát věčnými, stejně jako je věčné samotné království Boží.11
Manželství je přikázání i zásada evangelia, která přináší oslavení.12 Vzhledem k tomu, že je ustanoveno Bohem, intimní fyzická vyjádření lásky v manželství jsou posvátná. Přesto se však tyto božské dary příliš často znesvěcují. Pokud manželský pár připustí, aby jejich intimnosti narušila obscénní řeč nebo pornografie, prohřešují se proti svému Stvořiteli a zároveň degradují a snižují své božské dary. Skutečné štěstí je založeno na osobní čistotě.13 Písma přikazují: „Buďte čistí.“14 Manželství má být vždy smlouvou, která povznese manžele a manželky k oslavení v celestiální slávě.
Záměrem Pána je, aby manželství pokračovalo i za hranicemi fyzické smrti. Jeho plán nabízí věčné pokračování rodiny v království Božím. Jeho plán poskytuje chrámy a příležitosti vykonávat v nich obřady za žijící i za mrtvé. Manželství zpečetěné v chrámu umožňuje manželovi a manželce vstoupit do onoho vznešeného řádu jednoty, která je nutně zapotřebí pro dokonalost Božího díla.15
Nauky týkající se manželství zahrnují individuální svobodu jednání a odpovědnost. Každý z nás je odpovědný za svá rozhodnutí. Manželské páry, které jsou požehnány dětmi, jsou odpovědné Bohu za to, jakou péči svým dětem věnují.
Když se setkávám s vedoucími kněžství, často se jich ptám na to, jaké mají ve svých různých zodpovědnostech priority. Obvykle zmiňují důležité církevní povinnosti, ke kterým byli povoláni. Příliš málo z nich si vzpomene na své zodpovědnosti v rodině. Jenomže kněžské úřady, klíče, povolání a kvora jsou zde proto, aby oslavily rodiny.16 Pravomoc kněžství byla znovuzřízena proto, aby rodiny mohly být zpečetěny na věčnost. A tak, bratří, vaší nejpřednější kněžskou povinností je pečovat o své manželství – starat se o svou ženu, mít ji v úctě, vážit si jí a milovat ji. Buďte požehnáním pro ni i pro své děti.
II. Posilování manželství
Mějme na paměti tyto základní naukové body a uvažujme o druhém kroku – o konkrétních činnostech, které manželství posilují. Nabídnu vám několik rad a vybízím všechny manželské páry, aby o nich v soukromí přemítaly a přizpůsobily je podle potřeby vlastní situaci.
Mé rady sestávají ze tří sloves vybízejících k činu: oceňovat, komunikovat a rozjímat.
Oceňovat druhého – říkat mu „mám tě rád“ a „děkuji“ – není nic těžkého. Avšak tato vyjádření lásky a vděčnosti nejsou jen oceněním laskavé myšlenky nebo skutku. Jsou to známky jemné zdvořilosti. Když budou partneři s vděčností hledat dobro v tom druhém a budou si upřímně vyměňovat slova chvály, pak se budou manželky i manželé snažit o to, aby se podle těchto slov skutečně chovali.
Doporučení číslo dvě – správně komunikovat s manželským partnerem – je také důležité. Dobrá komunikace zahrnuje i to, že věnujete čas společnému plánování. Manželské páry potřebují mít čas pro sebe, aby si všímali jeden druhého, aby spolu mluvili a aby si skutečně naslouchali. Musejí spolupracovat – vzájemně si pomáhat jako rovnocenní partneři. Musejí pečovat o své duchovní i fyzické důvěrné kontakty. Mají se snažit o to, aby pozvedali a motivovali jeden druhého. Když oba partneři rozumějí svým cílům, jednota v manželství se upevňuje. Dobrá komunikace se také posiluje modlitbou. Manželství také posiluje to, když se při modlitbě konkrétně zmiňujete o nějakém dobrém skutku (nebo o potřebě) partnera.
Mým třetím doporučením je rozjímat. Slovo rozjímat nebo-li kontemplovat, má hluboký význam. Pochází z latinských slov: con, což znamená předložku „s“, a templum, což znamená „prostor nebo místo pro meditaci“. Z tohoto slova také pochází anglické slovo temple neboli chrám. Pokud manželské páry často rozjímají – společně v chrámu – budou lépe pamatovat na posvátné smlouvy a budou je lépe dodržovat. Častá účast na chrámové bohoslužbě a pravidelné rodinné studium písem podporují manželství a posilují víru v rodině. Rozjímání umožňuje, aby si partneři vzájemně vycházeli vstříc a aby rezonovali (neboli aby byli v souladu) jeden s druhým a s Pánem. Rozjímání bude posilovat manželství i Boží království. Mistr řekl: „Neusilujte o věci tohoto světa, ale usilujte nejprve o to, abyste budovali království Boží a utvrzovali spravedlivosti jeho, a všechny tyto věci vám budou přidány.“17
Vyzývám všechny manželské partnery, aby o těchto doporučeních přemýšleli a aby si pak stanovili konkrétní cíle pro posilování svého vlastního vztahu. Začněte upřímnou touhou. Zjistěte, co je zapotřebí udělat, aby to požehnalo vaší duchovní jednotě a vašim cílům. A především nebuďte sobečtí! Pěstujte ducha nesobeckosti a štědrosti. Oslavujte každý společný den, mějte ho v úctě a považujte ho za vzácný dar z nebe.
President Harold B. Lee řekl, že „ta nejdůležitější část Pánova díla, kterou kdy vy i já vykonáme, bude mezi zdmi našeho domova“.18 A president David O. McKay prohlásil: „Žádný jiný úspěch nemůže vynahradit neúspěch v rodině.“19
Když jako manželé a manželky rozpoznáte ve svém svazku božský záměr – když hluboce pocítíte, že Bůh vás svedl dohromady – vaše vize se rozšíří a vaše porozumění se prohloubí. Tyto pocity jsou vyjádřeny ve slovech písně, kterou mám již dlouho rád:
Protože tvé kroky tě až ke mně zavedly, a nepřinesly nic než lásku,
má ruka stiskla ruku tvou a oči mé se k nebi pozdvihly.
Pak celý svět se pro mě spojil v radosti a v naději,
Protože tvé kroky tě až ke mně zavedly,
Protože tvá slova ke mně promlouvají s jemností a něhou,
kamkoli kráčím, teď růže rozkvétají.
A já skrze slzy a radost k tobě směřuji,
protože tvá slova ke mně promlouvají.
Protože Bůh mne a tebe spojil rukou svou, já milovat tě budu navždy.
Skrze slunka svit i mračna, která léta přinesou,
já modlím se, aby Jeho láska z té naší učinila nebeskou,
protože Bůh mne a tebe spojil rukou svou.20
Aby každé manželství mohlo být takto posilováno, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.