Pokání – požehnání vyplývající z našeho členství
Pokání… není tvrdá zásada… Je laskavá a milosrdná.
Drazí bratří, zaplavuje mě pocit pokory a jsem zároveň poctěn tím, že mám toto postavení. Z důvodů, které jsou vám jistě zřejmé, mě nikdy nenapadlo, že bych mohl dostat takové povolání. Když mně byla před rokem vyjádřena podpora, president Hinckley dal celé Církvi jasně najevo, že on nezahájil tento proces, jehož výsledkem bylo mé povolání. Později jsem mu řekl, že jsem pravděpodobně jediná generální autorita v historii Církve, které členové vyjádřili podporu navzdory tomu, že prorok řekl, že s tím nemá nic společného!
Jsem však vděčný za váš hlas vyjadřující podporu a zasvěcuji celé své srdce tomuto velkému dílu. Nemohu ani vyjádřit, jak moc jsem vděčný za svou rodinu, za svou ženu a děti a za své dobré rodiče. Má matka zemřela před dvěma lety, pouhé dva dny po dubnové konferenci. Byla malá, pokud jde o její vzrůst, a přesto každý den jakoby stojím na jejích bedrech. Budu vždy pociťovat její vliv. Nemohu jí náležitě vzdát čest tím, co říkám, ale jen tím, jak žiji.
Nevím, co říci o svém otci, aby ho to neuvedlo do rozpaků, snad jen to, že ho mám rád a že ho podporuji. Ačkoli se vystavuji riziku, že budu příliš osobní, chci říci, že když ho sleduji, jak stárne, vracím se v myšlenkách do doby, kdy jsme byli malé děti, kdy si vždy lehl na podlahu a zápasil s námi a hrál si s námi, zvedal nás na rukou a objímal nás a lechtal nás nebo nás brával do postele k sobě a k naší mamince, když jsme byli nemocní nebo jsme se v noci báli. Mé vzpomínky na něj budou vždy naplněny smíchem a láskou, stálostí, svědectvím, neúnavnou pracovitostí, vírou a věrností. Je to laskavý a moudrý člověk a nemohu ani vyjádřit, jak požehnaný jsem nejen tím, že ho podporuji jako svého proroka po tento čas smrtelnosti, ale že se k němu mohu hlásit jako ke svému otci nyní i po celou věčnost.
Před několika týdny, když byl starší Douglas L. Callister z kvora Sedmdesáti na shromáždění kvora požádán, aby stručně promluvil o životě svého dědečka LeGrand Richardse, jsem dostal podnět k přemýšlení. Kromě jiných zajímavých věcí, o nichž se zmínil, řekl i toto: Když byl starší Richards mladým biskupem, navštěvoval ty, kteří byli méně aktivní. Odvážně je vyzýval, aby promluvili na shromáždění svátosti na téma „Co pro mne znamená členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů“. Je pozoruhodné, že několik z nich výzvu přijalo, a tato zkušenost je vrátila na cestu zpět do plné aktivity v Církvi.
A o tomtéž tématu bych rád dnes večer mluvil. Vyzývám každého z vás, mladé a staré, abyste si pro toto téma vyhradili nějaký malý zápisník. Nahoru na první stránku napište větu „Co pro mne znamená členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů“. Pak stručně uveďte vše, co vás napadne. Časem vás napadnou další myšlenky, které si můžete připsat do seznamu. Zanedlouho budete mít čím dál tím popsanější brožurku, která vás naplní vděčností za vaše členství v Pánově Církvi. Dokonce se může stát zdrojem námětů pro proslovy, o které můžete být v budoucnu požádáni.
Můj seznam je již dost dlouhý, a dnes večer jsem vybral pouze jedno téma, o němž bych se chtěl zmínit. Další témata si musím nechat na jiné místo a na jinou dobu.
Budu krátce mluvit o zásadě pokání. Jsem velmi vděčný za své porozumění této významné zásadě. Není to tvrdá zásada, jak jsem se kdysi domníval, když jsem byl ještě chlapec. Je laskavá a milosrdná. Hebrejský kořen tohoto slova prostě znamená „obrátit se“1 nebo vrátit se k Bohu. Jehova naléhal na děti Izraele: „[Navraťte] se… a neoboří se tvář má zůřivá na vás; nebo já dobrotivý jsem,… aniž držím hněvu na věčnost. Jen toliko [poznejte] nepravost svou, že [jste] od Hospodina Boha svého [odstoupili].“2
Když si připustíme své hříchy, vyznáme je a zanecháme jich a obrátíme se k Bohu, On nám odpustí.
Když jsem nedávno sloužil jako president misie, dva naši misionáři mě požádali, zda bych se mohl setkat s jednou zájemkyní, která měla na příští den naplánovaný křest. Měla nějaké otázky, které nedokázali zodpovědět. Jeli jsme k ní domů, a tam jsem se setkal s mladou vdovou ve věku necelých třiceti let, která měla jedno dítě. Její manžel zahynul při tragické nehodě před několika lety. Její otázky byly hloubavé a ona sama byla vnímavá. Poté, co se její otázky vyřešily, jsem se jí zeptal, zda má nějaké další dotazy. Naznačila, že ano, a že by se mnou chtěla mluvit o samotě. Požádal jsem misionáře, aby vyšli ven a aby počkali na trávníku, kde nás mohli bez problémů vidět skrz velké okno. Jakmile za sebou zavřeli dveře, dala se žena do pláče. Vyprávěla o tom, jak byla celá léta sama a jaký prožívala smutek a samotu. Během těchto let udělala několik závažných chyb. Řekla, že věděla, že by to neměla dělat, ale neměla sílu rozhodovat se správně, dokud se nesetkala s našimi misionáři. Během týdnů, kdy ji učili, prosila Pána, aby jí odpustil. Chtěla, abych ji ujistil, že skrze své pokání a skrze obřad křtu a přijetí Ducha Svatého může být očištěna a může se stát hodna členství v Církvi. Učil jsem ji z písem a vydal jsem jí svědectví o zásadě pokání a o usmíření.
Příštího dne jsme se s manželkou zúčastnili jejího křtu a křtu její malé dcerky. Místnost byla plná přátel z jejího sboru, kteří byli připraveni a ochotni stát při ní jakožto nové člence Církve. Když jsme odcházeli z tohoto shromáždění, přemohl mě pocit vděčnosti za tuto velkolepou zásadu pokání a za usmíření, které ho umožňuje, za tento zázrak obrácení, za tuto úžasnou Církev a za její členy i za naše misionáře.
Co členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů znamená pro mne? Znamená to vše. Ovlivňuje mě, oživuje mě, prostupuje mě a dává účel a smysl všemu, co je pro mne v životě důležité: mému vztahu s Bohem, mým Věčným Otcem, a mému vztahu s Jeho Svatým Synem, Pánem Ježíšem Kristem. Učí mě, že skrze poslušnost zásad a obřadů evangelia najdu pokoj a štěstí v tomto životě a budu pozván, abych žil v Boží přítomnosti se svou rodinou, v životě, který bude dozajista pokračovat po smrti, kde Jeho milosrdenství uspokojí požadavky spravedlnosti a obklopí mne i mé blízké a vás i vaše blízké náručí bezpečí.3 O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.