Abychom mohli vždy míti Jeho Ducha, aby byl s námi
Máme se snažit rozpoznávat, kdy se „[vzdalujeme] od Ducha Páně“,… máme [si] všímat rozhodnutí a vlivů, které nás oddělují od Svatého Ducha, a máme se z nich poučovat.
Dnes budou má slova připomínkou a nabádáním pro ty z nás, kteří jsme členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Modlím se o Ducha Svatého a prosím, aby nyní pomáhal mně i vám, zatímco se budeme společně učit.
Křest ponořením pro odpuštění hříchů je úvodním obřadem evangelia Ježíše Krista a musí mu předcházet víra ve Spasitele a upřímné a úplné pokání. Po křtu vodou musí následovat křest Duchem, aby byl obřad úplný (viz Průvodce k písmům, „Křest, křtíti“, 77). Spasitel učil Nikodéma: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“ (Jan 3:5.) Mé dnešní poselství se zaměřuje na křest Duchem a na požehnání vyplývající ze společenství Ducha Svatého.
Obřad a smlouva spojená se křtem
Když byl každý z nás pokřtěn, uzavřel posvátnou smlouvu se svým Nebeským Otcem. Smlouva je dohoda mezi Bohem a Jeho dětmi na zemi, a je důležité porozumět tomu, že Bůh určuje podmínky všech smluv evangelia. Ani vy ani já neurčujeme povahu ani prvky dané smlouvy. Spíše používáme svou morální svobodu jednání a přijímáme podmínky a požadavky smlouvy tak, jak je stanovil náš Věčný Otec (viz Průvodce k písmům, „Smlouva“, 154).
Spásný obřad křtu musí vykonat ten, kdo má příslušnou pravomoc od Boha. Základní podmínky smlouvy, kterou jsme uzavřeli ve vodách křtu, jsou tyto: dosvědčili jsme, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista, že na Něj budeme vždy pamatovat a že budeme dodržovat Jeho přikázání. Slíbené požehnání, které získáme za dodržování této smlouvy, spočívá v tom, že můžeme vždy míti Jeho Ducha, aby byl s námi (viz NaS 20:77). Jinými slovy, křest vodou vede k tomu, že máme oprávněnou příležitost těšit se neustálému společenství třetího člena Božstva.
Konfirmace a křest Duchem
Ti, kteří mají kněžskou pravomoc, vložili po křtu každému z nás ruce na hlavu a konfirmovali nás za členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a předali nám Ducha Svatého (viz NaS 49:14). Ono prohlášení během naší konfirmace – „přijmi Ducha Svatého“ – bylo nařízením, abychom usilovali o křest Duchem.
Prorok Joseph Smith učil: „Mohli byste stejně tak pokřtít pytel písku namísto člověka, pokud to není vykonáno pro odpuštění hříchů a obdržení Ducha Svatého. Křest vodou je jen polovina křtu, a není k ničemu bez druhé poloviny – což je křest Duchem Svatým.“ (History of the Church, 5:499.) Byli jsme pokřtěni ponořením do vody na odpuštění hříchů. Musíme být také pokřtěni Duchem Páně a musíme být v Duchu Páně ponořeni, „a pak přichází odpuštění hříchů vašich ohněm a Duchem Svatým“. (2. Nefi 31:17.)
Tak, jak získáváme zkušenosti s Duchem Svatým, zjišťujeme, že intenzita, s kterou pociťujeme vliv Ducha, není vždy tatáž. Silné, dramatické duchovní dojmy k nám nepřicházejí často. Dokonce i když se snažíme být věrní a poslušní, jsou zkrátka období, kdy vedení, ujištění a pokoj pocházející od Ducha nelze v našem životě snadno rozpoznat. Kniha Mormonova ve skutečnosti popisuje věrné Lamanity, kteří byli „pokřtěni ohněm a Duchem Svatým, a nevěděli o tom“. (3. Nefi 9:20.)
Vliv Ducha Svatého je v písmech popisován jako „hlas tichý a [jemný]“ (1. Královská 19:12; viz také 3. Nefi 11:3) a jako „hlas dokonalé mírnosti“ (Helaman 5:30). A tak s námi Duch Páně obvykle komunikuje způsobem, který je tichý, mírný a jemný.
Vzdalování se od Ducha Páně
Během individuálního studia, i během výuky ve třídě, opakovaně zdůrazňujeme, jak je důležité rozpoznávat inspiraci a nabádání, která získáváme od Ducha Páně. A tento přístup je správný a užitečný. Máme se usilovně snažit rozpoznávat nabádání, která k nám přicházejí, a reagovat na ně. Nicméně, je zde jeden důležitý aspekt týkající se křtu Duchem, aspekt, který ve svém duchovním růstu možná často přehlížíme.
Máme se rovněž snažit rozpoznávat, kdy se „[vzdalujeme] od Ducha Páně, takže [v nás nemá] žádného místa, aby [nás] vedl po stezkách moudrosti, [abychom] byli požehnáni, aby se [nám] dařilo a [abychom] byli zachováváni“. (Mosiáš 2:36.) Právě kvůli onomu slíbenému požehnání, že můžeme vždy míti Jeho Ducha, aby byl s námi, si máme všímat rozhodnutí a vlivů, které nás oddělují od Svatého Ducha, a máme se z nich poučovat.
Měřítko je jasné. Pokud nás něco, o čem přemýšlíme, co vidíme, slyšíme nebo děláme, vzdaluje od Ducha Svatého, máme přestat o tom přemýšlet, dívat se na to, poslouchat to nebo to dělat. Pokud nás například něco, co nás má pobavit, odcizuje Svatému Duchu, pak tento typ zábavy není pro nás rozhodně vhodný. Vzhledem k tomu, že Duch nemůže strpět to, co je vulgární, hrubé nebo nemorální, je zcela zřejmé, že tyto věci pro nás nejsou vhodné. Duchu Páně se totiž vzdalujeme, když se zapojujeme do činností, o nichž víme, že bychom se jim měli vyhýbat, a proto tyto věci zcela určitě nejsou pro nás.
Uvědomuji si, že jsme padlí muži a ženy žijící ve smrtelném světě a že Duch Svatý nejspíše nebude v naší přítomnosti každou vteřinu každé minuty každé hodiny každého dne. Duch Svatý s námi však může přebývat velmi často, ne-li po většinu času – a zcela určitě s námi Duch může častěji být nežli nebýt. Tak, jak budeme stále častěji ponořeni do Ducha Páně, máme se snažit rozpoznávat vnuknutí, když přicházejí, a také vlivy nebo události, které způsobují, že se od Ducha Svatého vzdalujeme.
Je možné si vzít „Svatého Ducha za průvodce svého“ (NaS 45:57), a je to zcela nezbytné pro náš duchovní růst a přežití ve stále zlovolnějším světě. Občas my, Svatí posledních dnů, mluvíme a jednáme tak, jako kdyby rozpoznávání vlivu Ducha Svatého v našem životě bylo něco vzácného nebo výjimečného. Měli bychom však pamatovat na to, že ono zaslíbení smlouvy zní, že můžeme vždy míti Jeho Ducha, aby byl s námi. Toto nadpozemské požehnání se týká každého jednotlivého člena Církve, který byl pokřtěn, konfirmován a kterému bylo nařízeno, aby přijal Ducha Svatého.
Liahona jako předobraz a nástin pro naši dobu
Kniha Mormonova je v dnešní době prvořadým zdrojem, ke kterému se máme obracet, abychom se naučili, jak přivolat trvalé společenství Ducha Svatého. V Knize Mormonově je popisována Liahona, což byl ukazatel neboli kompas, který používal Lehi a jeho rodina během jejich putování pustinou, a tento popis byl do tohoto záznamu zařazen záměrně, jako předobraz a nástin pro naši dobu a jako zcela zásadní ponaučení týkající se toho, co máme dělat, abychom se těšili požehnáním Ducha Svatého.
Budeme-li se snažit usměrňovat své postoje a činy tak, aby byly spravedlivé, Duch Svatý se pak stane pro nás v dnešní době tím, čím byla Liahona pro Lehiho a jeho rodinu v době jejich. Tytéž faktory, které způsobovaly, že Liahona Lehimu fungovala, přizvou rovněž Ducha Svatého do života našeho. A tytéž faktory, které způsobovaly, že Liahona v dávných dobách nefungovala, rovněž způsobí, že se vzdálíme od Ducha Svatého v dnešní době.
Liahona – účely a zásady
Svědčím o tom, že budeme-li studovat účely Liahony a zásady, na jejichž základě fungovala, a budeme-li o tom přemítat, získáme inspiraci přizpůsobenou své osobní a rodinné situaci a potřebám. Můžeme být, a budeme, požehnáni neustálým vedením Duchem Svatým.
Liahonu připravil Pán a dal ji Lehimu a jeho rodině poté, co opustili Jeruzalém a putovali v pustině (viz Alma 37:38; NaS 17:1). Tento kompas neboli ukazatel ukazoval cestu, kterou se Lehi a jeho karavana měli ubírat (viz 1. Nefi 16:10), dokonce „přímý směr do zaslíbené země“ (Alma 37:44). Ukazatelé v Liahoně fungovaly „podle víry a píle a pozornosti“ (1. Nefi 16:28) cestovatelů a přestaly fungovat, když byli členové rodiny svárliví, hrubí, nedbalí nebo zapomětliví (viz 1. Nefi 18:12, 21; Alma 37:41, 43).
Kompas také poskytoval prostředky, díky nimž Lehi a jeho rodina mohli získat větší „porozumění ohledně cest Páně“ (1. Nefi 16:29). A tak prvořadým účelem Liahony bylo zaopatřit vedení a pokyny během dlouhého a náročného putování. Tento ukazatel představoval fyzický nástroj, jenž sloužil jako vnější indikátor jejich vnitřní duchovní způsobilosti před Bohem. Fungoval podle zásad víry a píle.
Právě tak, jak byl Lehi požehnán v dávných dobách, byl každému z nás v dnešní době dán duchovní kompas, který nás může vést a který nám může dávat pokyny během našeho putování ve smrtelnosti. Když jsme vyšli ze světa a vstoupili jsme křtem a konfirmací do Spasitelovy Církve, byl vám i mně udělen Duch Svatý. Pravomocí svatého kněžství jsme byli konfirmováni za členy Církve a byli jsme nabádáni k tomu, abychom usilovali o neustálé společenství „Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude“. (Jan 14:17.)
Bude-li se každý z nás tlačit kupředu po stezce života, získáme vedení od Ducha Svatého právě tak, jako byl Lehi veden prostřednictvím Liahony. „Neboť vizte, opět vám pravím, že když vstoupíte na cestu a obdržíte Ducha Svatého, on vám ukáže všechny věci, které máte činiti.“ (2. Nefi 32:5.)
Duch Svatý působí v našem životě přesně tak, jak působila Liahona v životě Lehiho a jeho rodiny – podle naší víry, píle a pozornosti.
„Nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále; potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží…
Duch Svatý bude stálým společníkem tvým a žezlo tvé neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy.“ (NaS 121:45–46.)
A Duch Svatý nám dnes poskytuje prostředky, jimiž můžeme získat, malými a prostými věcmi (viz Alma 37:6), hlubší porozumění ohledně cest Páně: „Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.“ (Jan 14:26.)
Duch Páně může být naším průvodcem a bude nám žehnat vedením, pokyny a duchovní ochranou během našeho putování ve smrtelnosti. Ducha Svatého přivoláváme do svého života smysluplnou osobní a rodinnou modlitbou, hodováním na slovech Kristových, horlivou a přísnou poslušností, věrností a dodržováním smluv, ctností, pokorou a službou. Máme se proto neustále vyhýbat tomu, co je nemorální, hrubé, vulgární, hříšné nebo zlé, co způsobuje, že se Duchu Svatému vzdalujeme.
Neustálé společenství Ducha Svatého také přivoláváme tím, když jsme každý sabatní den hodni přijímat svátost: „A aby ses mohl plněji uchovati neposkvrněným od světa, půjdeš do domu modlitby a budeš přinášeti svátosti své v můj svatý den.“ (NaS 59:9.)
Prostřednictvím obřadu svátosti obnovujeme svou smlouvu křtu a můžeme získat odpuštění svých hříchů a udržet si ho (viz Mosiáš 4:12, 26). Kromě toho je nám každý týden připomínáno zaslíbení, že můžeme vždy míti Jeho Ducha, aby byl s námi. Když se tedy snažíme uchovat se čistými a neposkvrněnými od světa, stáváme se způsobilými nádobami, ve kterých může Duch Páně vždy přebývat.
V únoru 1847 se Brighamu Youngovi zjevil ve snu nebo ve vidění prorok Joseph Smith. President Young se tázal Proroka, zda nemá nějaké poselství pro bratří. Prorok Joseph odpověděl: „Řekni lidem, aby byli pokorní a věrní a aby si jistě uchovávali ducha Páně, a ten je povede správně. Ať jsou opatrní a neodhánějí ten tichý a jemný hlas; ten je bude učit tomu, co mají dělat a kam mají jít; ten ponese plody království.“ (Viz Učení presidentů Církve: Brigham Young [2004], 41; zvýraznění přidáno.) Ze všech pravd, kterým mohl prorok Joseph učit Brighama Younga během oné posvátné příležitosti, zdůraznil tu, jak je důležité získat Ducha Páně a udržet si ho.
Milovaní bratři a sestry, svědčím o tom, že Bůh, Věčný Otec, Jeho Syn, Ježíš Kristus, a Duch Svatý skutečně žijí. Kéž my všichni žijeme tak, abychom mohli vždy míti Jeho Ducha, aby byl s námi, a zasloužili si tak požehnání vedení, ponaučení a ochrany, které jsou v těchto posledních dnech naprosto nezbytné. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.