Dar svobody jednání
Když posloucháme přikázání Nebeského Otce, naše víra se prohlubuje, rosteme v moudrosti a duchovní síle a je pro nás snazší se správně rozhodovat.
Před nějakou dobou jsem jako řidič musel zastavit na červenou. Mou pozornost upoutalo vozidlo přede mnou. Nálepka hlásala: „Dělám si, co chci.“
Přemýšlel jsem o tom, proč se někdo rozhodne vylepit si takový výrok na auto. Jaké poselství chtěl vyslat? Řidič tohoto vozu chtěl snad veřejně vyjádřit, že dosáhl naprosté svobody tím, že dělá pouze to, co se mu líbí. Když jsem o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že náš svět by byl zcela chaotický, kdyby si každý dělal jen to, co chce.
Je zřejmé, že v naší společnosti panuje určitý zmatek ohledně tohoto tématu. Ve sdělovacích prostředcích, reklamách, zábavě i všude jinde nacházíme široce rozšířenou myšlenku, že když si někdo dělá, co chce, těší se svobodě a bude šťastný. Tato myšlenka zdůrazňuje, že jediným kritériem pro naše rozhodnutí je to, co nás těší, co je zábavné nebo co odpovídá našim individuálním přáním.
Nebeský Otec nám nabídl lepší pojetí. Jeho velký plán štěstí je to, co nám dává skutečnou svobodu a štěstí. V Knize Mormonově čteme:
„A Mesiáš přichází v plnosti času, aby mohl děti lidské z pádu vykoupiti. A protože jsou z pádu vykoupeny, staly se na věky svobodnými, rozeznávajíce dobro od zla; aby jednaly samy za sebe a aby nebylo jednáno za ně, ledaže je to trestem zákona v onen veliký a poslední den, podle přikázání, jež dal Bůh.
Pročež, lidé jsou svobodni podle těla; a vše je jim dáno, co je člověku nezbytné. A jsou svobodni, aby si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka všech lidí, nebo aby si zvolili zajetí a smrt podle zajetí a moci ďáblovy; neboť ten se snaží, aby všichni lidé byli bídní jako on sám.“1
Když jsme přišli na tento svět, přinesli jsme si s sebou z našeho nebeského domova Bohem daný dar a výsadu, kterou nazýváme svoboda jednání. Ta nám dává právo a moc rozhodovat se a vybírat si. Svoboda jednání je věčný zákon. Když president Brigham Young hovořil o naší svobodě jednání, učil: „Toto je zákon, který existoval vždy od veškeré věčnosti, a bude existovat i nadále, po celé věčnosti, které přijdou. Každá inteligentní bytost musí mít moc rozhodování.“2
President Wilford Woodruff na totéž téma poznamenal: „Tato svoboda jednání byla vždy dědictvím člověka pod panováním a vládou Boha. Vlastnil ji v nebeské říši před stvořením světa, a Pán ji tam udržel a uhájil proti útokům Lucifera a těch, kteří byli na jeho straně. … Na základě této svobodné vůle jsme byli vy i já a celé lidstvo učiněni zodpovědnými bytostmi, zodpovědnými za směr, kterým se vydáme, za život, který žijeme, [a] za skutky, které konáme.“3
Když Pán učil Abrahama o věčné podstatě duchů a o tom, že byl vyvolen dříve, než se narodil, vysvětlil mu jeden z důležitých záměrů, proč přišel na tuto zemi, slovy: „A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže.“4
A tak naše svoboda jednání činí náš život na této zemi zkušebním obdobím. Kdybychom neměli tento úžasný dar svobody jednání, nebyli bychom schopni ukázat Otci v nebi, zda budeme činit vše, co nám přikázal.
Abychom mohli svobodu jednání používat, musíme mít poznání dobra a zla, musíme mít svobodu rozhodovat se, a poté, co jsme svobodu jednání použili, musí existovat následky našich rozhodnutí.
Poznal jsem, že když posloucháme přikázání Nebeského Otce, naše víra se prohlubuje, rosteme v moudrosti a duchovní síle a je pro nás snazší se správně rozhodovat.
Náš velký příklad, Pán Ježíš Kristus, nám všem dal dokonalý příklad, pokud jde o použití svobody jednání. V oné radě v nebi, kdy nám byl přednesen plán našeho Otce, že budeme mít příležitost přijít na tuto zemi a obdržet tělo, Milovaný Syn, který byl Milovaným a Vyvoleným Otce od počátku, řekl svému Otci: „Otče, staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky“.5
Podobně i my se máme rozhodovat za použití stejného kritéria. Místo abychom říkali „dělám si, co chci“, naším motem má být – „Dělám to, co chce Otec, abych dělal.“
Budeme-li tak činit, můžeme si být jisti, že na nás spočinou požehnání Páně. Může se docela dobře stát, že některá z těchto rozhodnutí musíme učinit, i když nám to právě nevyhovuje. Poznal jsem však, že ačkoli čas někdy nevyhovuje našemu rozvrhu, pokud se rozhodneme správně, Pán o nás bude svým vlastním způsobem pečovat, což nám v onom čase ještě není známo.
Když jsme byli v roce 1989 přeloženi z Německé misie Hamburk do východního Německa, abych předsedal Drážďanské misii, nebyl to pro naši rodinu vhodný čas. Naše děti si právě zvykly na novou školu v Hamburku a nyní se musely seznamovat se socialistickým školským systémem ve východním Německu. Jedna naše dcera ani nemohla jet s námi, protože musela dokončit školu na Západě. Z této zkušenosti jsme se však naučili, že to, co se pro nás zpočátku zdálo těžké, se nakonec obrátilo ve velké požehnání pro každého z nás. Pán měl vlastní způsob, jak se postarat o naše těžkosti.
Drazí bratři a sestry, jsem tak vděčný za úžasný dar svobody jednání, který nám Otec v nebi dal. Jsem vděčný za to, že vím, že jsme Jeho děti. Ze svých mnoha zkušeností vím, že nás má rád a že se o nás stará. Vím, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, náš Spasitel a Vykupitel. Vím, že prorok Joseph Smith viděl Otce a Syna a že je prorokem znovuzřízení. Vím, že president Gordon B. Hinckley je prorokem Božím dnes.
O tomto svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.