Schopnost jednat sami za sebe – dar a požehnání svobody jednání
Spravedlivě používaná svoboda jednání dovoluje světlu, aby rozptýlilo temnotu, a umožňuje nám žít radostně a šťastně.
Jsem vděčný za svědectví o našem prorokovi, presidentu Gordonu B. Hinckleym. Jménem všech členů po celém světě vyjadřuji vděčnost za to, že se rozhodl následovat inspiraci Páně a požádal nás, abychom četli Knihu Mormonovu. Díky jeho inspirované radě jsme byli hojně požehnáni.
Otec Lehi, první prorok, o kterém se píše v Knize Mormonově, se také rozhodl následovat Pána. Bylo mu nařízeno, „aby vzal svou rodinu a odešel do pustiny“.1 Lehi vedl svou rodinu do země zaslíbení, navzdory drsným podmínkám při cestování a navzdory reptání svých synů Lamana a Lemuela. Nebylo to však místo klidu. Protože Laman a Lemuel používali svobodu jednání k tomu, aby neposlouchali Pána, Lehiovo „srdce [bylo kvůli nim] ztíženo zármutkem“.2 Lehi před svou smrtí shromáždil své děti kolem sebe, požehnal jim a předal jim rady.3 Naléhal na své vzpurné syny, aby činili pokání a byli věrní: „Probuďte se, synové moji,… setřeste řetězy, jimiž jste spoutáni.“4 A svému spravedlivému synu Jákobovi dal poslední, velmi důležité ponaučení.
Pokud bychom měli zanechat jedno velmi důležité ponaučení svým dětem a vnoučatům, co by to bylo? Ze všech velkolepých zásad evangelia si Lehi zvolil, že bude učit svého syna o plánu spasení – a o daru svobody jednání.
Učil, že „lidé jsou dostatečně poučeni, aby rozeznali dobro od zla“.5 Tato posvátná výuka začala již v nebesích. Tam, ve velké radě, náš Nebeský Otec chtěl, abychom i nadále používali dar svobody jednání, aby nás mohl vyzkoušet zde, ve smrtelnosti, „[aby viděl, budeme-li] činiti všechny věci, jež [nám] Pán, [náš] Bůh, přikáže“.6
Ale Satan byl proti Bohu a proti Jeho plánu, a řekl: „[Já] vykoupím veškeré lidstvo,… pročež dej mi svou čest.“7 „Pročež, protože se Satan proti mně vzbouřil a snažil se zničiti svobodu jednání člověka, kterou jsem mu já, Pán Bůh, dal,… způsobil [jsem], že byl svržen.“8 „A onoho dne ho následovali mnozí.“9 Ano, „[třetina] zástupů nebeských“10 použila svou svobodu jednání, aby plán Boží zavrhla.
Vy i já jsme byli mezi těmi, kteří použili svou svobodu jednání, aby přijali plán Nebeského Otce, aby přišli na zem, aby prožili život ve smrtelnosti a činili pokrok. „Plesali jsme radostí,… že jsme měli možnost přijít na zem, abychom obdrželi tělo, [neboť jsme věděli], že se můžeme skrze věrnost stát takovými, jako je náš Otec, Bůh.“11
Nyní jsme zde, na zemi, kde máme hojnost možností používat svobodu jednání; neboť zde je „protiklad ve všech věcech“.12 Tento protiklad je nezbytný pro naplnění účelu našeho života. Jak Lehi vysvětlil: „Aby [Pán Bůh] uskutečnil věčné záměry své ohledně smyslu člověka,… dal člověku, aby jednal sám za sebe. Pročež, člověk by nemohl jednati sám za sebe, ledaže by byl nutkán jedním nebo druhým.“13
Adam a Eva byli prvními Božími dětmi, které tato nutkání zakusily. Satan, „[otec] všech lží“,14 usiloval o bídu celého lidstva, a proto Adama a Evu pokoušel. Protože se rozhodli pojíst „ze zakázaného ovoce, byli vyhnáni ze zahrady Eden, aby obdělávali zemi“.15 Díky tomuto rozhodnutí také „přiváděli na svět děti;… dokonce rodinu celé země“,16 a tento pozemský stav se pro ně a pro jejich potomstvo „stal stavem zkoušky“.17 Neboť „vizte, vše bylo učiněno moudrostí toho, který zná vše,“ řekl Lehi Jákobovi. „Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.“18
Někdy zapomínáme na to, že náš Nebeský Otec si přeje, aby každý z nás měl tuto radost. V získání této radosti nám může bránit pouze to, když se poddáme pokušení a hříchu. A přesně to Satan chce – abychom se poddali.
Jednou jsem měl příležitost doprovázet presidenta Spencera W. Kimballa do jedné vzdálené země. Byli jsme na prohlídce různých míst v oné oblasti a navštívili jsme také podzemní katakomby – což bylo pohřebiště pro ty, které pronásledovali fanatičtí křesťané. Když jsme z tohoto místa vycházeli po temném a úzkém schodišti ven, president Kimball mně dal nezapomenutelnou lekci. Zatahal mě za kabát a řekl: „Vždy mě trápilo, co všechno protivník dělá používaje jméno našeho Spasitele.“ A pak dodal: „Roberte, protivník nemůže mít nikdy radost, pokud ty nebo já nehřešíme.“
Když jsem přemýšlel o této poznámce a studoval písma, začal jsem chápat, co měl president Kimball asi na mysli. Vzpomněl jsem si na slova Páně, která jsou určená všem obyvatelům země a která jsou zaznamenána v Knize Mormonově: „Běda, běda, běda tomuto lidu; běda obyvatelům celé země, pokud nebudou činiti pokání; neboť ďábel se směje a jeho andělé se radují z pobitých krásných synů a dcer mého lidu.“19 Právě naše hříchy způsobují, že se ďábel směje – naše utrpení mu přináší falešnou radost.
Ačkoli se ďábel směje, jeho moc je omezená. Někteří si možná pamatují na staré úsloví: „Ďábel mě přinutil, abych to udělal.“ Chci vám dnes říci, zcela jistě a zaručeně, že protivník nás nemůže přinutit k ničemu. On vskutku leží u našich dveří, jak se píše v písmech, a každý den nás pronásleduje.20 Pokaždé, když vyjdeme ven, s každým rozhodnutím, které učiníme, se rozhodujeme, že se buď vydáme za ním, nebo za svým Spasitelem. Pokud však protivníkovi řekneme, aby odešel, musí odejít. Nemůže nás ovlivňovat, ledaže mu to dovolíme, a on to ví! Naši mysl a naše tělo – dokonce našeho ducha – může ovlivňovat pouze tehdy, když mu to dovolíme. Jinými slovy, nemusíme podlehnout jeho svodům!
Dostali jsme svobodu jednání, dostali jsme požehnání kněžství a dostali jsme Světlo Kristovo a Ducha Svatého z určitého důvodu. Tím důvodem je náš růst a štěstí v tomto světě a věčný život ve světě příštím. Nyní se ptám, obdrželi jsme tohoto Ducha? Kráčíme po těsné a úzké cestě, která vede k Bohu a k věčnému životu? Držíme se železné tyče, nebo se ubíráme jinou cestou? Svědčím o tom, že to, jak se každý den rozhodujeme, že budeme vnímat, přemýšlet a jednat, představuje způsob, jakým se na onu cestu dostáváme a jak se na ní udržujeme, dokud nedosáhneme svého věčného cíle.
Nikdo z nás nekráčí po těsné a úzké cestě neustále. Všichni děláme chyby. A právě proto Lehi, který rozuměl Spasitelově úloze při zachování a záchraně naší svobody jednání, učil Jákoba – a nás: „Mesiáš přichází v plnosti času, aby mohl děti lidské z pádu vykoupiti. A protože jsou z pádu vykoupeny, staly se na věky svobodnými, rozeznávajíce dobro od zla; aby jednaly samy za sebe a aby nebylo jednáno za ně.“21 To jsou ta klíčová slova – „aby jednaly samy za sebe a aby nebylo jednáno za ně“.
Abychom se vyhnuli zlu, musíme se v těchto posledních dnech, stejně jako v době dávné, vyvarovat toho, aby bylo jednáno za nás, a to tím, že budeme jednat sami za sebe. Duch Svatý nám bude dávat vnuknutí. Jozefovi bylo řečeno, aby uprchl od Putifarovy ženy. Abraham uposlechl přikázání uprchnout ze země Ur. Lehimu bylo nařízeno, aby uprchl z Jeruzaléma předtím, než bude město zničeno. A Maria a Jozef, aby ochránili Spasitelův život, dostali vnuknutí, aby uprchli do Egypta.
Tato vnuknutí, která nás nabádají, abychom uprchli zlu, svědčí o tom, že náš Nebeský Otec rozumí našim konkrétním silným i slabým stránkám a ví o nepředvídaných okolnostech našeho života. Když tato vnuknutí přicházejí, obvykle nás na naší cestě nezastaví, neboť Duch Boží nepromlouvá hromovým hlasem. Jeho hlas bude tak jemný jako šeptání, bude nám přicházet jako myšlenka do mysli nebo jako pocit do srdce. Budeme-li dbát na jeho jemná vnuknutí, budeme uchráněni ničivých následků hříchu.
Budeme-li však tato vnuknutí ignorovat, světlo Ducha pohasne. Naše svoboda jednání bude omezena nebo ztracena a my ztratíme sebedůvěru a schopnost jednat. Budeme „[během] poledne [kráčet] v [duchovní] temnotě“.22 Jak snadné je pak zabloudit na špatné cesty a ztratit se! Jak rychle jsme pak spoutáni řetězy hříchu, o nichž mluvil Lehi se svými vzpurnými syny!23 Když se například díky svým rozhodnutím značně zadlužíme, ztratíme svou svobodu jednání tím, že nebudeme schopni uspokojit své touhy a potřeby nebo něco ušetřit na nepříznivé dny, které zcela jistě přijdou. Pokud se rozhodneme přestoupit zákon, můžeme být vsazeni do vězení, kde je naše svoboda jednání omezena do té míry, že si nemůžeme vybírat, kam půjdeme, s kým se setkáme nebo co uděláme. Duchovní vězení se tomu velmi podobá. Abychom si proto udrželi svobodu jednání, musíme každý den kráčet ve světle našeho Pána a Spasitele a jít po cestě poslušnosti. To je ta jediná cesta, která vede k našemu Otci v nebi.
Pokud následkem nespravedlivých rozhodnutí nekráčíme po této cestě, musíme pamatovat na svobodu jednání, kterou jsme dostali – svobodu jednání, kterou můžeme znovu použít. Mluvím zejména k těm, které přemohla mocná temnota závislosti. Pokud jste propadli nějakému zničujícímu, návykovému chování, možná máte pocit, že jste duchovně v černé díře. Je to jako se skutečnou černou dírou ve vesmíru – může se vám zdát naprosto nemožné, aby světlo proniklo až k vám. Jak se z ní dostanete? Svědčím o tom, že jediná cesta je prostřednictvím téže svobody jednání, kterou jste tak statečně použili ve svém předsmrtelném životě – této svobody jednání, kterou vám protivník nemůže odejmout, pokud mu ji nepřenecháte.
Jak získáte svobodu jednání zpět? Jak ji začnete znovu používat správným způsobem? Tím, že se rozhodnete jednat ve víře a v poslušnosti. Dovolte mi, abych uvedl několik základních rozhodnutí, která můžete začít činit nyní – právě dnes.
Rozhodněte se, že přijmete – skutečně přijmete – skutečnost, že jste dítětem Boha, který vás miluje a který je schopen vám pomoci.
Rozhodněte se, že před Něj na oltář položíte vše – doslova vše. S vírou, že jste Jeho dítě, se rozhodněte, že váš život patří Jemu a že budete používat svobodu jednání k tomu, abyste konali Jeho vůli. To můžete během svého života činit mnoha různými způsoby, avšak nikdy, nikdy nepřestávejte.
Rozhodněte se, že budete vyhledávat takové situace, kde budete pociťovat Ducha Božího – skrze modlitbu, během studia písem, na církevních shromážděních, u vás doma a skrze hodnotné vztahy s druhými. Když pociťujete vliv Ducha, začnete se očišťovat a začne vás to posilovat. Světlo se rozsvítí, a tam, kde svítí světlo, nemůže temnota zla setrvávat.
Rozhodněte se, že se budete řídit svými smlouvami a že je budete dodržovat, počínaje smlouvou křtu. Obnovujte tyto smlouvy každý týden tím, že budete hodni přijímat svátost.
Rozhodněte se, že se připravíte, abyste byli hodni navštěvovat chrám, abyste uzavírali a obnovovali posvátné smlouvy a abyste přijali všechny spásné obřady a požehnání evangelia.
A nakonec, a to je nejdůležitější, rozhodněte se věřit v usmíření Ježíše Krista. Přijměte Spasitelovo odpuštění a pak odpusťte sami sobě. Díky své oběti, kterou za vás přinesl, má moc nevzpomínat již na vaše hříchy.24 Vy musíte udělat totéž.
Poté, co jste na této cestě a máte opět svobodu volby, rozhodněte se, že zavrhnete pocity viny za hříchy, z nichž jste již učinili pokání, že se nebudete trápit minulostí a že se budete radovat z naděje v budoucnost. Pamatujte na to, že právě Satan si přeje, abychom „byli bídní jako on sám“.25 Nechť jsou vaše přání silnější než ta jeho. Buďte šťastní a důvěřujte si a spoléhejte na příležitosti a požehnání, které na vás čekají zde i během celé věčnosti.
A nakonec pamatujme na to, že naše svoboda jednání není jen pro nás. Máme zodpovědnost používat ji v zájmu druhých – abychom pozvedali a posilovali druhé v jejich zkouškách a trápeních. Někteří naši bratři a sestry ztratili kvůli nespravedlivým rozhodnutím schopnost plně využívat svou svobodu jednání. Aniž bychom se vystavovali pokušení, můžeme a máme vyzývat ostatní, aby přijali světlo evangelia Ježíše Krista. Skrze přátelství a lásku je můžeme vést po cestě poslušnosti a můžeme je povzbuzovat, aby používali svou svobodu jednání tak, aby se znovu rozhodovali správně.
Podobně jako otec Lehi svědčil své rodině o požehnáních plynoucích ze svobody jednání, i já bych chtěl svědčit vám, milovaní bratři a sestry po celém světě, i své rodině. Svoboda jednání se projevila v radě na nebesích, když jsme se rozhodli následovat plán našeho Nebeského Otce a vstoupit do smrtelnosti do tohoto zkušebního období. Svoboda jednání umožňuje, abychom byli zkoušeni a prověřováni, aby se ukázalo, zda vytrváme do konce a vrátíme se se ctí k našemu Nebeskému Otci, či nikoli. Svoboda jednání je katalyzátor, díky němuž jsme schopni proměnit vnitřní duchovní touhy ve vnější křesťanské chování. Svoboda jednání nám dovoluje činit rozhodnutí naplněná vírou a poslušností, které nás posilují, takže můžeme pozvedat a posilovat druhé. Spravedlivě používaná svoboda jednání dovoluje světlu, aby rozptýlilo temnotu, a umožňuje nám žít radostně a šťastně nyní, pohlížet s vírou do budoucnosti, dokonce do věčností, a nelpět na tom, co se stalo v minulosti. To, jak používáme svobodu jednání, určuje, kdo jsme a kým budeme.
Všem těm, kteří si přejí přijmout nadpozemská požehnání plynoucí ze svobody jednání, svědčím o tom, že svoboda jednání se posiluje naší vírou a poslušností. Svoboda jednání nás vede k činu: k tomu, abychom hledali a mohli najít, abychom prosili a mohli získat vedení od Ducha, abychom klepali na dveře, jež vedou k duchovnímu světlu a nakonec ke spasení. Vydávám zvláštní svědectví, že zdrojem onoho světla je náš Spasitel Ježíš Kristus, vskutku Světlo a Život světa. Když budeme používat svobodu jednání k tomu, abychom Ho následovali, Jeho světlo v nás bude zářit jasněji a jasněji, až nastane onen dokonalý den,26 kdy budeme přivítáni do přítomnosti našeho Otce v nebi na celou věčnost. Abychom používali svobodu jednání za tímto posvátným a slavným účelem, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.