Vaše světlo – korouhev všem národům
Vidím to světlo, jak vám vyzařuje z tváře. Toto světlo pochází od Pána, a když toto světlo vyzařujete, požehná to vám i mnohým dalším.
Je pro nás ctí, že tu jsou dnes večer s námi president Gordon B. Hinckley, náš milovaný prorok, a president Thomas S. Monson, za kterého jsme rovněž vděčni a kterého máme rádi. Je pro nás výsadou, že můžeme být zde s každou z vás, mladých sester, a s vašimi jedinečnými vedoucími.
Jste mladé ženy, na které se vztahují velká zaslíbení. Je toho hodně, co musíte ve svém životě vykonat. Vykonáte velké dílo ve své rodině, v Církvi i ve společnosti. Abyste toto vše zvládly, je třeba, abyste získaly svědectví a měly víru v Krista a abyste se soustředily na Krista, a nikoli na svět. Jste spravedlivé dcery Boží, a On vás miluje a chce vám pomáhat.
Téma této konference je velmi vhodné: „Povstaň a sviť, aby světlo tvé mohlo býti korouhví pro národy.“1 Vidím to světlo, jak vám vyzařuje z tváře. Toto světlo pochází od Pána, a když toto světlo vyzařujete, požehná to vám i mnohým dalším.
Jednoho temného mrazivého dne ve městě Independence v Missouri vedlo totéž světlo i 15letou Mary Elizabeth Rollinsovou a její 13letou sestru Caroline. Psal se rok 1833 a rozzlobená lůza se s křikem potulovala ulicemi Independence, zapalovala domy a konala své dílo zkázy. Cestou narazila lůza i na dům bratra Williama W. Phelpse, ve kterém byl tiskařský lis. Bratr Phelps tiskl zjevení, jež obdržel prorok Joseph Smith. Lůza lis zdemolovala a jeho trosky vyhodila na ulici. Potištěné stránky však naskládali na dvorku na hromadu, aby je mohli spálit později.
Mary Elizabeth a Caroline se skrývaly u plotu a celé toto dílo zkázy vyděšeně sledovaly. Ačkoli měla Mary Elizabeth velký strach, nemohla odtrhnout oči od oněch drahocenných stránek. A tak se sestrou vyrazily ze svého úkrytu, posbíraly stránky s písmem a utíkaly pryč. Někteří členové lůzy je zahlédli a křičeli na ně, aby zůstaly stát. Avšak tyto statečné dívky vběhly do rozlehlého kukuřičného pole a tam se zatajeným dechem padly k zemi. Opatrně rozložily stránky se zjeveními mezi široké řádky kukuřice a pak je zakryly tím, že si na ně lehly. Lůza po dívkách neúnavně pátrala a občas se k nim přiblížila dost blízko, ale nenašla je. Nakonec se svého hledání vzdala, aby mohla pokračovat v ničení města.
Věřím, že světlo Páně vedlo Mary Elizabeth a Caroline a ukazovalo jim, co mají dělat a kam mají jít, aby byly v bezpečí. Sestry, toto světlo svítí i pro vás, a povede i vás, stejně jako kdysi vedlo dívky Rollinsovy. Ochrání vás, i když na vás bude číhat nebezpečí. Jak Mistr slíbil: „Také budu… vaším světlem; a budu před vámi připravovati cestu, pakliže budete zachovávati má přikázání;… budete věděti, že to jsem já, kdo vás vede.“2
Drahé mladé přítelkyně, pokud si vypěstujete vlastní svědectví o Spasiteli, můžete se vyhnout zlu, podobně jako sestry Rollinsovy. A když si ho vypěstujete, vaše duchovní síla poroste. Opatrujte svou duchovnost, a poznáte, jak je nádherná.
Chcete se rozhodovat samy, ale měly byste se rozhodovat z hlediska věčnosti. Díky věku, zkušenostem a víře získáte moudrost, abyste se mohly rozhodovat dobře, a také správně. Věřím, že vy, mladí lidé, víte, kde lze získat správné odpovědi. Jak řekl Mormon: „[Vy] znáte světlo, kterým můžete souditi, kteréžto světlo je světlo Kristovo.“3
Před několika lety jsem stál na místě, kde byla v roce 1431 u kůlu upálena Johanka z Arku. Mladá Johanka, jedna z největších hrdinek v celé historii, se stala, ač to bylo nepravděpodobné, nositelkou korouhve francouzského vojska v temném středověku dlouho předtím, než bylo znovuzřízeno evangelium. Měla světlo Kristovo, a také odvahu následovat jeho nabádání a něco změnit. Johanka byla venkovanka, která neuměla číst ani psát, ale byla chytrá. Dlouhá léta válek s Angličany zbídačila a rozdělila její zemi. V 17 letech pocítila, že její život má určitý účel, a tak odešla z domova rozhodnuta pomoci osvobodit svou utiskovanou zemi. Lidé se pochopitelně jejím idejím posmívali a domnívali se, že je tak trochu blázen, ale Johanka je nakonec přesvědčila, aby jí dali koně a aby ji doprovodili ke králi.
Karel VII., mladý král Francie, se již o Johance doslechl a rozhodl se ji vyzkoušet. Tajně se vkradl mezi vojáky a na trůn nechal posadit svého přítele, kterému důvěřoval. Když Johanka vstoupila do místnosti, sotva si všimla muže na trůnu a hbitě přistoupila ke Karlovi VII. a poklonila se mu jako svému králi. Na krále to udělalo takový dojem, že jí udělil velení nad svým vojskem čítajícím 12 000 mužů. Zpočátku ji francouzští vojáci nechtěli poslouchat, ale když pak viděli, že kdokoli ji následoval, tomu se dařilo, a kdokoli ji bral na lehkou váhu, ten neměl úspěch, začali na ni pohlížet jako na svého vojevůdce.
Johanka z Arku, oděna v bílém brnění a s vlastní korouhví, osvobodila v roce 1429 město Orleans a porazila Angličany v dalších čtyřech bitvách. Dvakrát byla zraněna, ale pokaždé se zotavila a bojovala dál. Zdálo se, jako by její rozkazy pocházely od vojenského génia. Vpochodovala do Remeše, a zatímco byl Karel VII. korunován, stála s mečem a praporem v ruce. Bojovala v bitvě o Paříž a nakonec ji u města Compiègne zajali angličtí spojenci, kteří ji prodali Angličanům za 16 000 franků. Byla uvržena do vězení, odsouzena jako kacířka a v roce 1431 byla upálena u kůlu.
Ačkoli je Johančin konec smutný, nijak nesnižuje její velikost. Měla dostatek odvahy, aby se řídila osobní inspirací, na kterou má každý z nás právo. Jak řekl Pán proroku Josephu Smithovi: „Já jsem to pravé světlo, jež osvěcuje každého člověka, jenž přichází do světa.“4
Zdá se, že Johanka z Arku se velmi lišila od ostatních dívek v 15. století. Sestry, nebojte se lišit se od ostatních i v našem století! Někdy se musíme od ostatních odlišovat, abychom si udrželi církevní měřítka. A tak opakuji, nebojte se lišit se od ostatních, ale snažte se být co nejlepšími. Mnohé dívky se starají o to, jak se chovají jejich přátelé a jak se oblékají. Toto chování může být motivováno tím, že se snaží, aby je jejich vrstevníci přijali mezi sebe. Johanka z Arku se příliš nezajímala o to, co dělají její přátelé, ale spíše o to, co věděla, že má dělat ona sama.
Jsem svědkem toho, že v dnešní společnosti mnozí lidé svalují vinu za svůj neúspěch na druhé. Všiml jsem si, že ti, kteří přijímají osobní zodpovědnost za své činy, jsou úspěšnější než ti, kteří za své chyby a neúspěchy viní někoho jiného.
Světlo, které je v nás, můžeme nechat zářit mnoha různými způsoby. Může to být něco tak prostého jako je úsměv. Nedávno jsem četl o jednom muži ze severovýchodu Spojených států, který cestou do práce jezdil kolem autobusové zastávky. Začal si všímat jedné dívky, která s několika ostatními dětmi vždy čekala na školní autobus. I když třeba pršelo, vždy když jel kolem, tato dívka se na něj usmála a zamávala mu. Řekl: „Byla to vysoká, hubená dívka a bylo jí asi 13 let. Nosila rovnátka, která se vždy zaleskla v reflektorech mého auta.“ Její snaha chovat se přátelsky se pro něj stala pěkným začátkem nového dne, bylo to něco, na co se vždy těšil.
Tento muž se jmenoval pan Hankins a měl dceru Cheryl, které bylo asi tolik, jako dívce z autobusové zastávky. Jednoho dne se Cheryl zeptala svých rodičů, zda se může zúčastnit akce pořádané nějakou místní církví. Pozvala ji Vicki, jedna dívka ze sousedství. Byla to akce Vzájemného osvětového sdružení, které předcházelo programu pro Mladé ženy. Cheryl se akce moc líbila a za nějaký čas řekla rodičům, že Vicki je mormonka. Zanedlouho poté přišla jednou Cheryl ze školy domů a oznámila rodině, že Vicki k nim posílá dva mladíky – misionáře – aby jim řekli něco o Církvi.
Když k nim misionáři přišli, učili je o Knize Mormonově a o Josephu Smithovi a vydali svědectví o znovuzřízení evangelia. Společně jako rodina začali číst tato nová písma a zanedlouho je uchvátila. Nakonec se pan Hankins setkal s Vicki. Byla to ona usmívající se dívka, kterou tolikrát viděl na autobusové zastávce. Byla u toho, když on a další dva členové jeho rodiny byli pokřtěni.
Když se bratr a sestra Hankinsovi zpětně zamýšleli nad tím, co udělala Vicki a co udělali i jiní mladí lidé, nabyli přesvědčení, že „největší potenciál pro misionářskou práci spočívá v mladých lidech Církve“. Bratr a sestra Hankinsovi již také sloužili jako misionáři. Spoléhali se na doporučení na možné zájemce, která dostávali od mládeže, a na jejich dobrý příklad. Vicki – dívka z autobusové zastávky, která se usmívala každý den, i když pršelo – změnila navždy jejich život.5
Každá z vás může být pro někoho přítelem, i kdyby to bylo jen tím, že se na někoho usmějete. Podobně jako Vicki můžete i vy rozzářit svou tvář slunečním svitem, který máte v srdci. Apoštol Jan popsal „[ženu oděnou] sluncem a měsíc pod jejíma nohama“.6 Podobně i vy, mladé ženy, můžete být nositelkami světla. Ve Spasitelově podobenství o deseti pannách7 měla každá mladá žena lampu. Je zřejmé, že toto podobenství se týká jak věcí časných, tak duchovních. Olej lze zakoupit na trhu. Avšak jiný druh oleje, olej duchovní, není na prodej a lze jej shromažďovat pouze našimi každodenními dobrými skutky.
Podobenství pojednává o tom, co se stalo, když všech deset mladých žen čekalo na ženicha. Ženich přišel, když už byla tma, kdy to nejméně čekaly. Byla půlnoc a pěti bláhovým pannám olej došel. Možná vás napadlo, proč se těch pět moudrých panen nemohlo podělit o svůj olej s ostatními. Nebylo to proto, že by byly sobecké. O duchovní připravenost se nelze podělit v okamžiku, protože každý z nás naplňuje svou lampu po kapkách svým každodenním životem.
Když bývalý president Církve Spencer W. Kimball mluvil před několika lety o těchto kapkách oleje, řekl:
„Jsou oleje, díky nimž evangelium hoří jasným plamenem. Jedním z nich je olej rodinné modlitby. Osvětluje nás a my jsme díky němu rozzáření a veselí, ale je těžké ho sehnat o půlnoci. Jedna nebo dvě kapky nebudou v lampě hořet moc dlouho…
Další druh oleje je olej půstu. Včera o půlnoci je již pozdě začít se sebekázní ve svém životě, abychom se tím připravili na veliký den Páně…
Další olej, který nelze získat o půlnoci, je nepostradatelný olej služby v domovech druhých. Tento vzácný olej služby nám přibývá, když navštěvujeme nemocné, když pomáháme druhým…
Existuje další olej, který budou všichni potřebovat – bohatí či chudí, nemocní či zdraví. Vydává zářivé světlo, a když ho používáte, září stále jasněji. Čím více ho používáte, tím více vám ho zbývá. Je snadné ho koupit ve dne, ale není k dispozici v noci. Je to desátkový olej.
A pak je zde jeden… olej, který je tak vzácný, že když ho nepřidáte k ostatním, žádný knot hořet nebude. Bez něj bude světlo, které vydávají ostatní oleje, mdlé a pohasne. Je to olej cudnosti.“8
Drahé mladé přítelkyně, mnohé z vás jste nalily olej do své lampy tím, že jste vloni následovaly výzvu presidenta Hinckleyho týkající se četby Knihy Mormonovy. A můžete v tom pokračovat pokaždé, když čtete písma, když přijímáte svátost a když pronášíte své každodenní modlitby. A když každá z vás bude plnit svou lampu olejem, stanete se „korouhví pro národy“.
Rada Páně, abychom „[povstali a svítili], aby světlo [naše] mohlo býti korouhví pro národy“, by nám všem měla dodávat energii. Drahé sestry, čekají na vás velké příležitosti. Technologický rozvoj půjde i nadále kupředu. Možnosti využití vašich talentů mohou překonat vaše nejtajnější sny a očekávání. Každá z vás se setká s těžkostmi, ale když budete dělat vše, o čem víte, že je správné, můžete být šťastné. Budete potřebovat víru a odhodlání, abyste našly své místo ve světě, ale díky vytrvalosti a s pomocí Páně to můžete dokázat.
Jste dcery našeho Nebeského Otce, a proto může mít každá z vás podíl na Jeho božské přirozenosti.9 Je to něco, co jste zdědily. Svědčím o tom, že každá z vás, mladých žen, má zvláštní dary od našeho Nebeského Otce. Některé tyto dary jsou typicky ženské. Budete-li tyto dary zušlechťovat, porostete v síle, v cílevědomosti a ve vznešenosti.
Toto je dílo Boží. My všichni jsme Jeho služebníci. On nad námi bdí. Chce, abychom byli úspěšní. My všichni musíme vykonat na tomto svatém díle svůj díl práce, ačkoli se může zdát malý a nenápadný.
Doufám, a modlím se o to, že na vás, úžasné mladé sestry, Pán sešle svá nejvybranější požehnání, aby vám pomáhala a bděla nad vámi. Žehnám vám, abyste byly posíleny a zvelebeny a abyste ve svém životě dosáhly štěstí a naplnění, a o to se modlím ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.