Věrni víře
Rozhodněme se tady a teď, že budeme následovat onu přímou stezku, která vede domů k Otci nás všech.
Před mnoha lety, při plnění jednoho úkolu na krásných ostrovech Tonga, jsem měl výsadu navštívit naši církevní školu, Liahona High School, kde naši mládež učí učitelé spojeni jedním poutem víry – a poskytují průpravu pro mysl a přípravu pro život. Při této příležitosti jsem vstoupil do jedné třídy a povšiml jsem si úžasného zaujetí, které děti věnovaly svému domorodému učiteli. Jeho i jejich učebnice ležely zavřené na lavicích. V ruce držel podivně vypadající rybářskou návnadu složenou z okrouhlého kamene a velkých ulit. To, jak jsem se dozvěděl, byla maka-feke, past na chobotnice. Na Tonze je maso z chobotnice pochoutkou.
Učitel vysvětloval, že rybáři z Tongy proklouznou přes útes, jednou rukou pádlují na své kánoi s příčnými trámy a druhou rukou mávají s maka-feke přes bok lodi. Chobotnice se vyřítí ze svého skalnatého úkrytu a uchvátí návnadu, kterou mylně považuje za vytouženou potravu. Stisk chobotnice je tak úporný a její instinkt nepustit drahocennou kořist tak pevný, že ji rybáři mohou vytáhnout do kánoe.
Pro učitele bylo snadné přejít k tomu, aby dychtivým mladým lidem s očima doširoka otevřenýma ukázal, že ten Zlý – a to Satan – vyrobil takzvané maka-feke, na které lapá nic netušící lidi a zmocňuje se jejich osudu.
Dnes nás obklopují maka-feke, kterými před námi Zlý mává a kterými se pokouší svést nás a potom polapit. Jakmile se takové maka-feke jednou chytíme, je velice těžké – a někdy téměř nemožné – se jí pustit. Abychom byli v bezpečí, musíme si uvědomovat, co jsou maka-feke zač, a potom musíme být pevně rozhodnuti se jim vyhnout.
Neustále je před námi maka-feke nemorálnosti. Ať se obrátíme téměř kamkoli, jsou tam ti, kteří by chtěli, abychom věřili, že to, co se kdysi považovalo za nemorálnost, je nyní přijatelné. Přemýšlím o verši: „Běda těm, kteří nazývají zlo dobrem a dobro zlem, kteří pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu.“1 Taková je maka-feke nemorálnosti. V Knize Mormonově se nám připomíná, že cudnost a ctnost jsou drahocennější nade vše.
Když přichází pokušení, pamatujte na moudrou radu apoštola Pavla, který prohlásil: „Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.“2
Dále ten Zlý před námi mává s maka-feke pornografie. Chtěl by, abychom věřili, že prohlížení pornografie skutečně nikomu neublíží. Jak vhodná je klasická báseň Alexandera Popea An Essay on Man:
Neřest je obluda tak strašného vzezření,
že ji musíte nenávidět již při pouhém spatření.
Však zříte-li ji příliš často, přivyknete její tváři,
zprvu trpíme ji, pak litujeme a nakonec obejmout ji se nám zdaří.3
Někteří vydavatelé a tiskaři prostituují své lisy tím, že tisknou miliony kusů pornografie denně. Nelitují žádných výdajů, aby vyrobili produkt, který má být zaručeně prohlížen, a potom prohlížen znovu. Jeden z nejdostupnějších zdrojů pornografie je dnes internet. Člověk může zapnout počítač a ihned mít na dosah bezpočet stránek zobrazujících pornografii. President Gordon B. Hinckley řekl: „Obávám se, že se toto může dít i v některých našich domovech. Je to zkažené. Je to sprosté a nečisté. Je to svůdné a návykové. Dovede [vás to] ke zničení tak jistě, jako nic jiného v tomto světě. Je to odporný brak, který činí z těch, kteří na něm kořistí, boháče a své oběti zbídačuje.“4
Poskvrněný je rovněž filmový producent, televizní programový ředitel nebo bavič, který propaguje pornografii. Zábrany let minulých odešly daleko. Usiluje se o takzvaný realismus, a důsledkem je, že jsme dnes obklopeni touto špínou.
Vyvarujte se jakéhokoli náznaku pornografie. Ta znecitlivuje ducha a narušuje svědomí. V Nauce a smlouvách je nám řečeno: „To, co nevzdělává, není od Boha a je to temnota.“5 A tak je tomu i s pornografií.
Dále se zmíním o maka-feke drog, včetně alkoholu. Když tuto maka-feke jednou uchopíte, je obzvláště těžké ji odložit. Drogy a alkohol zatemňují myšlení, odstraňují zábrany, boří rodiny, ničí sny a zkracují život. Lze je nalézt všude, a záměrně jsou vkládány do cesty zranitelné mládeži.
Každý z nás má tělo, které nám bylo svěřeno milujícím Nebeským Otcem. Bylo nám přikázáno, abychom o ně pečovali. Můžeme úmyslně zneužívat nebo zraňovat své tělo, aniž bychom byli voláni k zodpovědnosti? Nemůžeme! Apoštol Pavel prohlásil: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá? …
Chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.“6 Kéž uchováváme svá těla – své chrámy – v dobrém stavu, a čistá a prostá škodlivých látek, které nám ničí fyzické, duševní a duchovní blaho.
Poslední maka-feke, o které se chci dnes zmínit, je ta, která může zničit naši sebeúctu, zničit vztahy a nechat nás v zoufalé situaci. Je to maka-feke nadměrného dluhu. Je lidským sklonem chtít věci, které nám poskytnou význačné postavení a prestiž. Žijeme v době, kdy je snadné si vypůjčit. Můžeme si koupit téměř cokoli, co bychom si kdy přáli, pouhým použitím kreditní karty nebo získáním půjčky. Nesmírně populární jsou půjčky do výše zbytkové tržní hodnoty domu, kdy si lze půjčit částku peněz rovnající se rozdílu mezi aktuální tržní cenou domu a zůstatkem hypotéky. Neuvědomujeme si však, že půjčka do výše zbytkové tržní hodnoty domu představuje druhou hypotéku. Pokud neustále žijeme za hranicemi svých příjmů, přijde den zúčtování.
Bratři a sestry, vyvarujte se filosofie, že včerejší luxus se stal dnešní nutností. Neexistují žádné nutnosti, pokud si je sami nevytvoříme. Mnozí vstupují do dlouhodobého dluhu jenom proto, aby zjistili, že změny se dějí – přichází nemoc či neschopnost, firmy omezují výrobu nebo zanikají, propouští se, postihují nás přírodní pohromy. Z mnoha důvodů již nejde splácet velký dluh. Naše dluhy se stávají Damoklovým mečem visícím nám nad hlavou a hrozícím nám zničením.
Naléhám na vás, abyste žili v mezích svých prostředků. Nikdo nemůže utrácet více, než vydělá, a zůstat solventní. Slibuji vám, že potom budete šťastnější, než když si budete neustále dělat starosti s tím, jak uhradit další splátku neopodstatněného dluhu. V Nauce a smlouvách čteme: „Zaplať dluh, který jsi dohodl… Osvoboď se z poroby.“7
Existuje samozřejmě bezpočet dalších maka-feke, kterými před námi ten Zlý mává, aby nás svedl ze stezky spravedlivosti. Avšak Nebeský Otec nám dal život a s ním schopnost myslet, uvažovat a milovat. Máme moc odolat jakémukoli pokušení a schopnost rozhodnout se, kterou cestou půjdeme, jakým směrem budeme putovat. Naším cílem je celestiální království Boží. Naším záměrem je kormidlovat neměnným kurzem v tomto směru.
Všechny, kteří kráčejí stezkou života, Nebeský Otec varuje: Vyvarujte se zajížděk, nástrah, pastí. Tyto chytře zamaskované maka-feke, které nás vábí, abychom se jich chopili a ztratili to, po čem nejvíce toužíme, jsou lstivě rozmístěny. Nedejte se oklamat. Zastavte se a pomodlete se. Naslouchejte onomu tichému jemnému hlasu, který pronáší k hlubinám naší duše Mistrovu jemnou výzvu: „Poď, následuj mne.“8 Když to uděláme, odvrátíme se od zničení, od smrti, a najdeme štěstí a život věčný.
Přesto jsou takoví, kteří neposlouchají, kteří neuposlechnou, kteří naslouchají svodům Zlého, kteří se chápou těchto maka-feke, až se nemohou pustit, dokud není vše ztraceno. Myslím na onoho mocného člověka, onoho kardinála v purpuru, kardinála Wolseyho. Plodné pero Williama Shakespeara popsalo majestátní výšiny, vrchol moci, na který kardinál Wolsey vystoupal. Totéž pero vypráví, jak byly zásady nahlodány marnou ctižádostí, osobními zájmy, dožadováním se význačného postavení a prestiže. Potom přišel tragický sestup, bolestný nářek někoho, kdo získal vše, a potom vše ztratil.
Svému věrnému služebníkovi Cromwellovi kardinál Wolsey říká:
Ó Cromwelli, Cromwelli!
Kdybych jen sloužil svému Bohu s poloviční horlivostí,
s jakou jsem sloužil svému králi, on v mém věku
nenechal by mě nahého mým nepřátelům.9
Onen inspirovaný mandát, který by kardinála Wolseyho dovedl do bezpečí, byl zničen úsilím o moc a významnost, hledáním bohatství a postavení. Jako mnozí jiní před ním a ještě mnozí, kteří teprve budou následovat, kardinál Wolsey padl.
V dřívější době byl Boží služebník zkoušen zlovolným králem. Za pomoci inspirace z nebe přeložil Daniel králi Balsazarovi nápis na zdi. Ohledně nabízené odměny – dokonce královského šatu a zlatého náhrdelníku – Daniel řekl: „Darové tvoji nechť zůstávají tobě, a odplatu svou dej jinému.“10
Darius, pozdější král, Daniela také poctil, a povýšil ho do nejvyššího postavení. Následovala závist davu, žárlivost hejtmanů a spiknutí ctižádostivých mužů.
Podvodem a lichotkami král Darius podepsal prohlášení, aby kdokoli, kdo by požádal nějakého boha nebo muže, s výjimkou krále, byl vržen do jámy lvové. Modlitba byla zakázána. V těchto záležitostech Daniel přijímal vedení nikoli od pozemského krále, ale od krále nebe a země, svého Boha. Byl přistižen při svých každodenních modlitbách a byl předveden před krále. Neochotně byl vynesen rozsudek. Daniel byl vržen do jámy lvové.
Mám rád následující biblickou zprávu:
„Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.
A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal… Danieli,… Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?
Tedy Daniel mluvil s králem…
Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili. …
Tedy král velmi se z toho zradoval. … I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.“11
V čase kritické potřeby poskytlo Danielovo odhodlání zůstat věrným božskou ochranu a svatyni jistoty.
Hodiny historie, stejně jako písek v přesýpacích hodinách, označují plynutí času. Na jevišti života nyní hrají noví herci. Problémy naší doby leží před námi a jsou téměř neřešitelné. Obklopeni výzvami moderního života vzhlížíme k nebi pro onen neselhávající pocit vedení, abychom se mohli připravit a následovat moudrý a správný směr. Náš Nebeský Otec naše prosby neodmítne.
Když myslím na spravedlivé jedince, rychle mě napadají jména Gustava a Margarete Wackerových. Dovolte mi, abych je popsal. Poprvé jsem se s nimi setkal, když jsem byl v roce 1959 povolán, abych předsedal Kanadské misii. Do Kingstonu v provincii Ontario v Kanadě se přistěhovali z rodného Německa.
Bratr Wacker si vydělával na živobytí jako holič. Jeho prostředky byly omezené, ale spolu se sestrou Wackerovou vždy platili více než plný desátek. Jako president odbočky založil bratr Wacker misionářský fond a po měsíce byl do něj jediným přispěvatelem. Když byli ve městě misionáři, Wackerovi je sytili a starali se o ně a misionáři nikdy neodešli z jejich domu bez nějakého hmatatelného příspěvku pro jejich dílo a blaho.
Domov Gustava a Margarete Wackerových byl nebem. Nebyli požehnáni dětmi, ale rodičovsky se starali o mnoho svých církevních návštěvníků. Učení a výřeční lidé vyhledávali tyto pokorné a neučené služebníky Boží a považovali za štěstí, když mohli strávit hodinu v jejich přítomnosti. Wackerovi vypadali obyčejně, jejich angličtina byla lámaná a poněkud obtížně srozumitelná a jejich domov byl prostý. Neměli auto ani televizi, ani nedělali nic z toho, čemu svět obvykle věnuje pozornost. Přesto věrní ušlapali stezku k jejich dveřím, aby pocítili ducha, který u nich byl.
V březnu 1982 byli bratr a sestra Wackerovi povoláni sloužit jako chrámoví pracovníci na plný úvazek v chrámu Washington D. C. 29. června 1983, zatímco Wackerovi ještě sloužili v tomto chrámovém povolání, bratr Wacker, s milovanou manželkou po svém boku, klidně přešel ze smrtelnosti ke své věčné odměně. Vhodná jsou slova: „Kdo ctí Boha, toho ctí Bůh.“12
Bratři a sestry, rozhodněme se tady a teď, že budeme následovat onu přímou stezku, která vede domů k Otci nás všech, aby onen dar věčného života – života v přítomnosti Nebeského Otce – mohl být náš. Existuje-li něco, co musí být změněno nebo napraveno, abychom tak mohli činit, povzbuzuji vás, abyste se o to postarali nyní.
Slovy známé náboženské písně, kéž vždy
Věrni víře, kterou s láskou opatrovali naši rodiče,
věrni pravdě, za kterou umírali mučedníci,
Božímu příkazu, duši, srdci a ruce,
budeme vždy věrni.13
Aby to každý z nás mohl činit, to je má pokorná modlitba ve jménu Ježíše Krista, amen.