Kapitola 11

Zjevení od Boha Jeho dětem

Nebeský Otec nás osobně i jako Církev vede skrze Ducha Svatého.

Ze života George Alberta Smitha

Aby George Albert Smith vysvětlil důležitost zjevení při vedení Církve, vyprávěl o jednom zážitku, který se mu přihodil při letu z Los Angeles v Kalifornii do Salt Lake City v Utahu:

„Poblíž Milfordu v Utahu jsme najednou vlétli do jedné z nejhustších mlh, které jsem kdy viděl. Snažil jsem se dívat okénkem ven, ale kvůli mlze jsem nic neviděl. Venku nebylo možné vidět nic, ať jste se dívali jakýmkoli směrem.

Věděl jsem, že se blížíme k horám rychlostí přibližně pět kilometrů za minutu a že je musíme přeletět, abychom se dostali do údolí Solného jezera. Měl jsem obavy a říkal jsem si: ‚Jak může pilot vědět, kam má letět, když vůbec nic nevidí?‘ Měl kompas, ale letadlo se mohlo odchýlit od svého kursu. Měl přístroje udávající naši vzdálenost od hladiny moře, ale neměl jak zjistit, jak daleko jsme od země. Napadlo mě, že by mohl letět dostatečně vysoko, abychom se dostali přes hory, které stály mezi námi a údolím Solného jezera, a pak se snažit najít přistávací dráhu pomocí signálních světel, kdybychom se k nim dostali dostatečně blízko, ale zamrazilo mě při pomyšlení na nebezpečí, že se ztratíme a mineme signální světla a letiště.

S obavami jsem vstoupil do prostoru, kde seděl pilot a druhý pilot, abych zjistil, jak vědí, kam letíme. Nevěděl jsem, zda jsme třicet metrů, třista metrů nebo tři tisíce metrů nad zemí, a netušil jsem, jak to mohou vědět oni, vyjma jen přibližně. Všiml jsem si, že pilot měl na uchu nějaké malé zařízení, podobné tomu, které používají telefonní operátoři na ústřednách při přijímání hovorů. Zeptal jsem se druhého pilota, jak dokáží poznat, zda letíme správným směrem nebo jak poznají, když letíme mimo kurs. Odpověděl: ‚Když nic nevidíme, vede nás rádiový paprsek.‘

‚Co je to?‘ zeptal jsem se. Vysvětlil mi, že tento paprsek lze přirovnat k elektrické dálnici mezi dvěma body – v našem případě byly těmito body Milford a Salt Lake City. Řekl, že zařízení, které měl pilot na uchu, funguje tak, že když se letadlo nachází v paprsku, vydává hluboký broukavý zvuk, ale když se letadlo odchýlí doprava nebo doleva, zvuk se změní a varuje pilota klapavým zvukem podobným tomu, který vydává telegraf. Jestliže … se vrátí zpátky do paprsku neboli na onu dálnici, na bezpečnou trasu, klapání přestane a znovu uslyší broukavý zvuk. Pokud se budeme držet paprsku, dorazíme do cíle v bezpečí.

Vrátil jsem se na své místo velmi uklidněn vědomím, že i když jsme byli obklopeni mlhou a temnotou a nemohli jsme vidět ani vědět, kde jsme, pilot neustále dostával informace o tom, že jsme na dálnici, a věděl, že brzy dorazíme do cíle. Po několika minutách jsem pocítil, že letadlo klesá. Přeletěli jsme přes vrcholky hor a blížili jsme se k letišti. Když jsme byli téměř na zemi, viděli jsme silná světla na dráze, která nám ukazovala, kde přistát, a letadlo i se svým drahocenným nákladem se dotklo země tak jemně, jako když racek přistává na vodě, pomalu zastavilo a my jsme vystoupili z dopravního prostředku na zem, šťastní, že jsme opět doma. …

Mnohokrát jsem myslel na to, co jsem se tehdy v onom letadle dozvěděl, a vztahoval jsem to na to, co prožíváme v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. …

Pán, aby nás vedl, nám poskytl nejen rady již zaznamenané v písmech, ale také do této Církve postavil vedoucího, jednoho ze svých synů, který byl vybrán a vysvěcen a ustanoven presidentem. On je naším pilotem a bude ho řídit hlas, který mu umožní vést nás tam, kam máme jít. Jsme-li moudří, nebudeme svůj úsudek stavět proti němu, ale budeme ho s radostí ctít v jeho postavení tak dlouho, dokud ho Pán podporuje.“

President Smith použil svůj zážitek z letadla také k tomu, aby nás učil o tom, že každý z nás může přijímat zjevení, které nás bude vést v osobním životě, budeme-li toho hodni:

„Pokud žijeme tak, jak víme, že žít máme, máme právo na našeptávání tichého a jemného hlasu, který nás upozorňuje na nebezpečí a který nám říká: toto je bezpečná cesta, kráčej po ní. … Pokud jsme ve svém jednání pochybili, tento hlas nám bude našeptávat: ‚Obrať se, udělal jsi chybu; nedbal jsi na radu svého Nebeského Otce.‘ Odvraťte se od své mylné cesty, dokud je ještě čas, neboť pokud se příliš vzdálíte od správné cesty, neuslyšíte onen hlas a možná se beznadějně ztratíte. …

Radím vám, abyste získali Ducha Božího a udrželi si Ho, a jediná cesta, jak si Ho udržíme, je tím, že Mu budeme žít nablízku dodržováním Jeho přikázání. … Naslouchejte onomu tichému a jemnému hlasu, který vás vždy povede, budete-li toho hodni, po cestě, která představuje věčné štěstí.“¹ [Viz námět č. 1 na straně 112.]

Učení George Alberta Smitha

Bůh se projevuje svým dětem v dnešní době právě tak, jako se projevoval v dobách minulých.

Jaká výsada je žít na světě v době, kdy víme, že Bůh žije, kdy víme, že Ježíš Kristus je Spasitel světa a náš Vykupitel, a kdy víme, že Pán se nadále projevuje svým dětem, které se připravily na přijetí Jeho požehnání! Dnes dopoledne [na zasedání generální konference] se dívám do tváří mnoha posluchačů, z nichž většina se těší inspiraci od Všemohoucího, a když se modlí, modlí se ke svému Otci v nebi s vědomím, že jejich modlitby budou zodpověděny požehnáním na jejich hlavu. … Víme, že existuje Bůh na nebi, že je naším Otcem, že se skutečně zajímá o naše záležitosti a že tak činí již od počátku světa, kdy byly na zem umístěny Jeho první děti.²

Rozdíl mezi touto úžasnou Církví a všemi ostatními církvemi je od počátku skutečnost, že věříme v božské zjevení; věříme, že náš Otec promlouvá k člověku dnes právě tak, jako to činil již od časů Adama. Věříme a víme – což je více než pouhá víra – že náš Otec vztahuje ruku na tento svět kvůli spasení dětí lidských.³

To, že jsme považováni za zvláštní lid, je nejen proto, že máme víru v tyto knihy [Knihu Mormonovu, Nauku a smlouvy a Drahocennou perlu], ale také proto, že s jistotou věříme, že náš Otec v nebi promlouvá v této době a v tomto věku. Ve skutečnosti víme, že existuje komunikace s nebesy. Věříme, že Jehova chová vůči nám tytéž pocity, má nad námi tentýž vliv, který měl vůči svým dětem, které žily na tomto světě v dobách minulých.

Nevěřící považovali ve všech obdobích světa členy Církve Ježíše Krista za zvláštní lid. Když Pán promluvil skrze své služebníky, v různých dobách bylo na zemi mnoho těch, kteří říkali: „Nevěříme ve zjevení.“ Tato doba není výjimkou z pravidla. Tisíce, ba miliony dětí našeho Otce, které žijí na zemi, jen opakují minulou historii, když popírají, že Bůh znovu zjevuje svou vůli dětem lidským, a když říkají, že nepotřebují žádné další zjevení.⁴

Nevěříme, že nebesa nad naší hlavou jsou zapečetěna, ale věříme, že tentýž Otec, který miloval a opatroval děti Izraele, miluje a opatruje i nás. Věříme, že my právě tak potřebujeme pomoc od Nebeského Otce, aby nás v životě vedl, jako to potřebovali oni. Víme, že v této době a v tomto věku, v němž žijeme, byla pečeť zlomena a Bůh opět promluvil z nebe.⁵ [Viz námět č. 2 na straně 112.]

Pán vede svůj lid skrze zjevení dané presidentovi Církve.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů byla zorganizována na základě přímého přikázání od Nebeského Otce. Tato Církev byla založena na skále zjevení a skrze zjevení je vedena.⁶

Je jedinečné, že v této době můžeme patřit k církvi, jejíž členové věří tomu, že Pán promlouvá skrze jejich vedoucí. Když nám president této Církve dává ponaučení, věříme, že nám říká to, co by Pán chtěl, abychom dělali. Považujeme to za něco více než jen za rady od člověka. Věříme tomu, a díky tomu zpytujeme svou duši, a jsme nabádáni znovu obnovit své odhodlání být takovými, jakými by Bůh chtěl, abychom byli.⁷

Máme v Církvi svedené duše, které se ve své nevědomosti protivily a protiví radám [presidenta Církve], aniž by si uvědomovaly skutečnost, že se protiví Pánu a že upadají do temnoty a zármutku, a nebudou-li činit pokání, místo v celestiálním království nenajdou.

Pamatujme na to, že president Církve je oficiálně ustanoven jako vedoucí Církve zde ve smrtelnosti, aby zastupoval Pána nebes a země.⁸

Když lidé přicházejí k jednotlivci nebo k jednotlivcům, jak to tak někdy dělají, aby tím či oním způsobem dosáhli úspěchu, a říkají: „Měl jsem takový sen a toto Pán chce, abychom dělali,“ můžete vědět, že nejsou na Pánově straně linie. Sny, vidění a zjevení od Boha dětem lidským vždy přicházejí skrze Jeho řádně pověřeného služebníka. Můžete mít sny a projevy pro vlastní útěchu nebo pro vlastní uspokojení, ale nebudete je mít pro Církev. … Není třeba, abychom byli oklamáni.⁹

Má duše je dnes naplněna vděčností, neboť vím, že zatímco postupujeme životem jako členové Církve, máme vedoucího, který zná cestu, a pokud budeme následovat jeho vedení, … nepotkají nás duchovní pohromy, které potkávají svět, ale budeme konat dobro, žehnat lidstvu a radovat se ze společenství těch, které máme rádi.¹⁰ [Viz námět č. 3 na straně 112.]

Pokud dodržujeme přikázání, má každý z nás právo na osobní inspiraci od Ducha Svatého.

Mám ve vás víru, bratří a sestry. … Máte nárok na totéž poznání, které má ten, který Církvi předsedá. Máte nárok na tutéž inspiraci, která plyne k těm, které Bůh nechal vysvětit jako své vedoucí. I vy máte nárok na inspiraci Ducha a na poznání, že Bůh je vaším Otcem, a když říkám „vy“, mluvím o všech těch, kteří jsou poslušni přikázání našeho Otce a přijímají onen jemný vliv Ducha Páně v Církvi Kristově. … Každý z nás má nárok na inspiraci od Pána úměrně tomu, jak zbožný život vedeme.¹¹

Ať půjdete kamkoli, nenajdete jinou skupinu lidí, v níž má každý víru v Boha; a kdybychom se zeptali vás všech, kolik z vás má svědectví, nejen víru v něco jen proto, že vám to někdo řekl, ale kolik z vás má ujištění o tom, že toto je dílo Boží, že Ježíš je Kristus, že žijeme věčně, že Joseph Smith byl prorokem živého Boha, odpověděli byste, že máte toto svědectví, které vás povznáší a posiluje a přináší vám uspokojení, zatímco kráčíte světem. …

… Již jako chlapec jsem poznal, že toto je dílo Páně. Poznal jsem, že na zemi žijí proroci. Poznal jsem, že inspirace Všemohoucího působí na ty, kteří žijí tak, aby ji mohli přijímat, takže nejsme závislí na jednom ani na dvou ani na půltuctu jednotlivců. V této Církvi jsou tisíce členů, kteří vědí – není to vůbec otázka nějaké smyšlené představy – vědí, že Bůh žije a že Ježíš je Kristus a že jsme děti Boží.¹²

Nejste závislí jen na historii, ani na naukách nějakého člověka, abyste věděli, že toto je dílo Páně, protože vám to bylo vštípeno do duše darem Ducha Svatého. V duchu nepochybujete o tom, jaký je váš původ, ani o tom, kam půjdete, až tento život skončí, jste-li věrni důvěře, jež ve vás byla vložena.¹³

Svědectví nám nemůže dát někdo jiný. Toto přesvědčení pochází od Nebeského Otce.¹⁴

Stojím zde s hlubokou vděčností za poznání, kterého se mi dostalo. Jsem vděčný za to, že nejsem závislý na žádném jedinci, pokud jde o svědectví, které mám. Samozřejmě, že jsem vděčný za povzbuzení, kterého se mi dostalo od druhých, kteří mají světlo a pravdu a kteří poskytují povzbuzení svým spravedlivým životem, ale na nikom z nich nejsem závislý, pokud jde o poznání týkající se toho, že Bůh žije, že Ježíš Kristus je Vykupitel lidstva a že Joseph Smith je prorok Páně. Toto vím sám od sebe.

… S radostí vydávám svědectví o tom, že vím, že evangelium je pravdivé, a z hloubi duše děkuji Nebeskému Otci za to, že mi to zjevil.¹⁵

Ze všech požehnání, kterých se mi v životě dostalo, je tím nejdrahocennějším poznání, že Bůh žije a že toto je Jeho dílo, protože toto poznání zahrnuje všechna ostatní požehnání, v něž mohu doufat v tomto životě nebo v životě, který přijde.¹⁶ [Viz námět č. 4 na straně 112.]

Duch Svatý je bezpečným průvodcem při putování smrtelným životem.

Společenství [Božího] Ducha … je bezpečným průvodcem při putování smrtelným životem a spolehlivou přípravou na domov v Jeho celestiálním království.¹⁷

V Jobovi čteme, že v člověku je duch a že mu inspirace Všemohoucího dává porozumění. [Viz Job 32:8.] Dodržujeme-li přikázání Boží, máme nárok na onu inspiraci, a budeme-li žít tak, jak by měli žít synové Boží, budeme tuto inspiraci mít, a nikdo tomu nebude moci zabránit, a výsledkem bude náš fyzický, duševní a morální rozvoj ve smrtelnosti a trvalý rozvoj po celou dobu věčnosti.¹⁸

Společenství Ducha Páně je protilátkou na únavu, … na obavy a na vše ostatní, co nás v životě někdy přemáhá.¹⁹

Když byli Spasitelovi učedníci s Ním, obdivovali Ho, aniž věděli, jak veliký ve skutečnosti je, ale teprve až poté, co na ně sestoupila moc Ducha Svatého, až poté, co prošli křtem ohněm, byli schopni čelit problémům a snášet pronásledování, kvůli nimž byl život téměř nesnesitelný. Když se jim inspirací Všemohoucího dostalo poznání, věděli, že žijí věčně a že když prokážou věrnost, věděli, že až po smrti odloží své tělo, budou vzkříšeni z hrobu ke slávě a nesmrtelnosti.

To byl důsledek inspirace Ducha Božího, kterého se jim dostalo, inspirace Všemohoucího, která jim dala porozumění. …

Modlím se o to, aby Duch, který nás uchovává na cestě pravdy a spravedlivosti, s námi zůstával, a modlím se o to, aby ona touha, která vychází z inspirace od Nebeského Otce, nás vedla na cestě životem.²⁰

Až bude dílo života dokončeno, kéž shledáme, že jsme naslouchali našeptáváním onoho tichého a jemného hlasu, který nás vždy vede po cestách spravedlivosti, kéž poznáme, že to pro nás znamenalo otevření dveří do celestiálního království – pro nás i pro ty, které máme rádi – abychom mohli kráčet kupředu po celé věky, … na věky šťastni.²¹ [Viz námět č. 5 na straně 112.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Při četbě oddílu „Ze života George Alberta Smitha“ (strany 105–107) se zamyslete nad tím, jak se přirovnání presidenta Smitha týká našeho putování smrtelností. Co může mlha, rádiový paprsek a klapavý zvuk představovat? Jak vás Pán varuje před nebezpečím a pomáhá vám vytrvat na cestě vedoucí k věčnému životu?
Na stranách 107–108 president Smith uvádí, že zjevení je právě tak nezbytné dnes, jako tomu bylo v dobách biblických. Jak byste odpověděli někomu, kdo tvrdí, že zjevení v písmech jsou pro naši dobu postačující? Jaké zážitky vám pomohly poznat, že Nebeský Otec „se skutečně zajímá o naše záležitosti“?
Projděte si oddíl, který začíná na straně 108. Jak jste poznali, že rady od proroka pocházejí od Pána a jsou „něco více než jen … rady od člověka“? (Strana 108.) Jak vám může osobní zjevení pomoci přijímat a uplatňovat zjevení dané skrze proroka?
Prostudujte si oddíl, který začíná na straně 116 a přemýšlejte o tom, jak jste získali svědectví o evangeliu. Jak vám pomohla svědectví druhých? Co jste udělali pro to, abyste pravdu poznali sami pro sebe?
V posledním oddíle učení (strany 111–112) vyhledejte slova a slovní spojení, která popisují, jak nám Duch Svatý může pomáhat. Zvažte, co můžete dělat, abyste byli v životě častěji hodni společenství Ducha Svatého.

Související verše z písem: Jan 15:26; 1. Nefi 10:17–19; 2. Nefi 32:5; Moroni 10:3–5; Nauka a smlouvy 1:38; 42:61; 76:5–10; Články víry 1:9

Pomůcka k výuce: „Nemějte obavy, jsou-li studenti na několik vteřin zticha poté, co jste jim položili otázku. Neodpovídejte na vlastní otázku; poskytněte studentům čas na přemýšlení o odpovědích. Dlouhotrvající ticho však může naznačovat, že otázce neporozuměli a že je třeba, abyste ji položili jinak.“ (Učení – není většího povolání, 69.)

George Albert Smith se svou manželkou Lucy. President Smith pomocí zážitku, který se mu přihodil v letadle, učil tomu, jak důležité je zjevení.

„Každý z nás má nárok na inspiraci od Pána úměrně tomu, jak zbožný život vedeme.“