Kapitola 14

Jak se dělit o evangelium efektivně

Naše úsilí dělit se o evangelium je nejúčinnější tehdy, když máme rádi své bratry a sestry a když máme společenství Ducha Svatého.

Ze života George Alberta Smitha

George Albert Smith se ve své neúnavné snaze dělit se o evangelium s druhými řídil tímto prohlášením ze svého osobního kréda: „Nebudu se snažit nutit druhé, aby žili podle mých ideálů, ale spíše je budu mít natolik rád, abych je přiměl dělat to, co je správné.“¹ Byl přesvědčen, že nejúčinnějším způsobem, jak se dělit o evangelium, je vyhledávat v lidech jiné víry dobré vlastnosti a poté jim směle, ale laskavě, nabízet další pravdy znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Podělil se o tuto příhodu, která se mu stala, když předsedal Evropské misii:

„Jednoho dne jsem jel někam vlakem. V kupé se mnou seděl jakýsi presbyteriánský duchovní, velmi sympatický a slušný gentleman, a když mi dal příležitost, řekl jsem mu, že jsem členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Byl překvapen a s údivem se na mě podíval. Řekl: ‚To se nestydíte, že patříte k takové skupině?‘

Usmál jsem se a odvětil jsem: ‚Milý bratře, styděl bych se, kdybych díky tomu, co vím, k takové skupině nepatřil.‘ To mi pak poskytlo příležitost, kterou jsem si přál, k tomu, abych mu mohl říci a vysvětlit něco z toho, čemu věříme. …

Byl to dobrý muž, který neměl ani tušení o tom, co se snažíme dělat. Nebyli jsme tam kvůli tomu, abychom mu přinesli zármutek nebo trápení; snažili jsme se mu pomoci. Zatímco jsme probírali celou tu situaci, řekl jsem mu: ‚Máte mylnou představu o účelu Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v této zemi. Já jsem zde jako jeden z představitelů Církve a pokud mi dovolíte vám něco málo říci, myslím, že o nás budete mít lepší mínění.‘ Řekl jsem: ‚Především vás, zdejší milé lidi, žádáme o to, abyste si ponechali všechny ty vznešené pravdy, které jste získali ve svých církvích a které jste přijali z písem – ponechejte si je všechny, ponechejte si veškeré skvělé vzdělání, které jste získali ve vzdělávacích institucích, veškeré poznání a pravdu, kterou jste získali ze všemožných zdrojů, ponechejte si … vše dobré ve svém charakteru, co jste získali ve své milé rodině; ponechejte si veškerou lásku a krásu, kterou máte v srdci díky tomu, že žijete v tak krásné a úžasné zemi. … Toto vše je součástí evangelia Ježíše Krista. Pojďme si tedy sednout a my se s vámi podělíme o něco z toho, co jste v životě ještě nepoznali a co obohatilo život náš a díky čemuž jsme šťastní. Nabízíme vám to bez peněz a bez ceny. Žádáme vás jen o to, abyste vyslechli, co chceme říci, a pokud se vám to bude líbit, ochotně to přijali. …‘

Takový je postoj Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“² [Viz námět č. 1 na straně 146.]

Učení George Alberta Smitha

Misionářská práce je nejefektivnější tehdy, když ji vykonáváme s láskou a laskavostí, nikoli s nátlakem a kritizováním.

Náš Nebeský Otec … nás, své zástupce, vyslal do světa nikoli proto, abychom vynakládali nátlak nebo donucování, ale abychom druhé vyzývali. „[Pojďte, následujte] mne,“ řekl Spasitel, „a já vám odpočinutí dám.“ Právě tomuto evangelium učí, a právě toto je naším posláním.³

Účelem této Církve není vydávat prohlášení, která by zraňovala city těch, kteří něčemu nerozumí. Tato Církev není církví, která obchází a kritizuje druhé a nachází na nich chyby, ale její představitelé, v duchu láskyplné vlídnosti a touhy pomáhat, přinášejí poselství evangelia národům země.⁴

Ve všech … církvích jsou dobří muži a dobré ženy. A právě ono dobro, které se v těchto různých denominacích nachází, je spojuje. Měl jsem tu výsadu setkat se s lidmi v mnoha částech světa a být v domovech mnoha lidí z různých světových denominací, ať již křesťanů nebo Židů. Byl jsem s [muslimy]; byl jsem s těmi, kteří věří v Konfucia; a mohl bych zmínit pěknou řádku dalších. Ve všech těchto organizacích jsem našel úžasné lidi a já mám nesmírně velikou zodpovědnost, kdykoli jdu mezi ně, neurazit je, nezranit jejich city, nekritizovat je, protože oni nerozumějí pravdě.

My, jako představitelé Církve, máme zodpovědnost jít mezi ně s láskou, jako služebníci Páně, jako zástupci Pána nebe a země. Možná, že to vůbec neocení; možná to budou odmítat jako něco samolibého a neoprávněného, ale to můj postoj nezmění. Nechystám se je učinit nešťastnými, pokud tomu mohu nějak pomoci. Rád bych je učinil šťastnými, zvláště když pomyslím na ty úžasné příležitosti, kterých se mi dostalo díky členství v této požehnané Církvi.⁵

Naše poslání je posláním lásky a snášenlivosti a přejeme si konat dobro všem a pomáhat všem porozumět plánu života a spasení, který Pán v těchto posledních dnech zjevil.⁶

Nemůžeme tyto mladé lidi a své bližní a přátele tlačit do království nebeského tím, že je budeme kárat a budeme na nich vyhledávat chyby, ale chci vám říci, že je můžeme svou láskou nasměrovat k našemu Otci v nebi a možná je k Němu i postupně vést.

Toto je naše výsada. Láska je onou mocnou silou, kterou lze ovlivnit tento svět.⁷

Pojďme my, kteří víme, ti z nás, kteří mají svědectví, kupředu den za dnem, a s láskou a laskavostí nepředstíranou pojďme mezi tyto muže a ženy, ať již jsou v Církvi nebo mimo Církev, a najděme způsob, jak se dotknout jejich srdce a vést je na stezku, jež jim zajistí poznání pravdy.⁸

Velmi se modlím o to, abychom my, jako služebníci Páně, chovali k lidstvu pravou lásku, abychom měli trpělivost s těmi, kteří chybují, a s laskavostí a láskou šli kupředu a učili prostým zásadám evangelia našeho Pána, aby každá duše, s níž se setkáme, mohla být požehnána.⁹ [Viz námět č. 2 na straně 146.]

Není třeba, abychom se styděli podělit se o to, o čem víme, že je pravdivé.

Někdy mám pocit, že si nedostatečně uvědomujeme důležitost [evangelia], že mu neučíme s takovou naléhavostí, kterou si to žádá.¹⁰

Toto evangelium Ježíše Krista je moc Boží ke spasení, jak prohlásil apoštol Pavel [viz Římanům 1:16]. Je to Vykupitelovo dílo. Je to jediný způsob, jak můžeme dosáhnout nejvyššího oslavení, kterého, jak Spasitel lidstva zamýšlel, mají dosáhnout ti, kteří Ho následují. Neříkám to samolibě, říkám to s pravou láskou vůči dětem našeho Otce, které patří k jiným církvím. Říkám to s láskou k jejich synům a dcerám, kteří toto porozumění nemají, ale On nám přikázal, abychom toto říkali. Jeho vůlí je, aby to lidé věděli.¹¹

Vím, že Bůh žije. Vím, že Ježíš je Kristus. Vím, že Joseph Smith byl prorok Páně. Nikdy jsem nebyl nikde, kde bych se styděl o těchto pravdách svědčit. Nevím, proč by se někdo měl stydět za to, že zná pravdu, jen proto, že někdo jiný ji nezná, zvláště pokud se tato pravda týká evangelia, což je moc Boží ke spasení.¹²

Pokud známe pravdu, nemá být považováno za vychloubačné, když se takto vyjadřujeme. Pokud jde o nás, nemá být považováno za samolibé, když můžeme ostatním dětem našeho Otce říci: „Toto vím a vy to můžete vědět také, pokud si to budete přát.“

Toto je krása evangelia Ježíše Krista. Není určeno jen pro několik málo jedinců, ale má ho poznat každá duše, která se narodí na svět. … Dnes existují ti, kteří vědí, že Bůh žije, a jsou tisíce dalších, kteří by to mohli vědět, kdyby chtěli. … Tito lidé nezávisejí na nás, pokud jde o jejich vlastní poznání, ale závisejí na nás, abychom je učili, jak toto poznání mohou získat.¹³

Vím, že Nebeský Otec promluvil v této době a v tomto věku světa, že Jeho evangelium je na zemi, a i když bych nechtěl nutit žádnou duši, aby ho přijala, modlím se o to, abychom mohli mít moc, moudrost a sílu oslovit své bližní, kteří tuto pravdu neznají. Konejme svou povinnost a přiveďme je do Pánova stáda, aby společně s námi poznali, že On žije.¹⁴ [Viz námět č. 3 na straně 146.]

Snažíme se rozšířit štěstí a dobrotivost, kterou Boží děti již mají.

Když se mne [lidé] ptají: „Co je účelem této organizace, ke které patříte? Co to je, na čem vám tolik záleží, že vysíláte své misionáře do celého světa?“ někdy odpovídám: „Přejeme si, abyste byli všichni šťastní. Přejeme si, abyste se všichni radovali, tak jako se radujeme my.“¹⁵

Tisíce a tisíce misionářů … jdou do světa a s láskou a laskavostí chodí od dveří ke dveřím a říkají ostatním dětem našeho Otce:

„Dovolte nám si s vámi promluvit; dovolte nám vysvětlit vám něco, o čem jsme si jisti, že vás učiní šťastnými, tak jako to učinilo šťastnými nás!“

Taková je historie misionářské práce Církve, do níž patříme.¹⁶

Vzpomínám si, jak mi při jedné příležitosti jeden člověk poté, co jsme spolu nějakou dobu hovořili, řekl: „Z toho, co se dozvídám, je vaše církev stejně tak dobrá jako kterákoli jiná církev.“ Předpokládám, že si myslel, že nám tím složil velkou poklonu, ale já jsem mu řekl: „Pokud Církev, kterou zde reprezentuji, není pro děti lidské důležitější než kterákoli jiná církev, pak svou povinnost konám špatně. Nepřicházíme proto, abychom vám odňali pravdu a ctnost, kterou již máte. Nepřicházíme proto, abychom na vás hledali chyby nebo vás kritizovali. … Ponechejte si všechno dobro, které máte, a dovolte nám, abychom vám přinesli dobro další, abyste byli šťastnější a abyste byli připraveni vstoupit do přítomnosti Nebeského Otce.“ [Viz námět č. 4 na straně 146.]

… V době, kdy byl na zemi Spasitel, v zenitu času, zde byli i jiné církve; bylo zde mnoho denominací a sekt, a všechny věřily, že slouží Pánu. Veliké synagogy v Judeji byly plné mužů, kteří věřili, že mají pravomoc kněžství. Řídili se, podle svého názoru, učením Abrahamovým a Mojžíšovým. Nepřestávali hlásat příchod Spasitele světa. Povzbuzovali muže a ženy ke spravedlivým skutkům. Postavili chrám a domy pro uctívání Boha. Postavili pomníky prorokům, kteří vydávali svědectví o existenci Boha, a z nichž někteří byli zabiti a zpečetili své svědectví vlastní krví. Mezi takové lidi Spasitel přišel. … Bylo v nich mnoho dobra. Byli mezi nimi mnozí dobří muži a ženy. Mezi těmito lidmi bylo mnoho spravedlivosti. Spasitel nepřišel proto, aby jim cokoli z těchto dobrých věcí odňal. Když se mezi nimi objevil, nebylo to proto, aby je zatratil, ale aby je volal k pokání, aby je odvedl od omylů a aby je povzbudil v tom, aby si podrželi veškerou pravdu, kterou měli.

… Když lidské rodině hlásáme, a to také děláme, že člověk odpadl od evangelia, nehlásáme něco, co by se na světě v minulosti dosud nestalo. Když říkáme, že dobří muži a ženy jsou sváděni k tomu, aby dělali to, co není správné, a aby věřili tomu, co není správné, neříkáme to proto, abychom je zatracovali, neříkáme to s přáním je zranit, ale říkáme to s přáním, aby se lidé na dostatečně dlouhou chvíli zastavili a zpytovali sami sebe, aby poznali, kudy se ubírají a jaké bude jejich konečné určení.¹⁷

Ó, kéž bychom byli schopni umožnit lidem, aby porozuměli našim pohnutkám, aby si uvědomili, že si nepřejeme připravit je o jejich možnosti, ale kéž by pocítili, že je chceme ze srdce oslovit v lásce a laskavosti, nikoli s přáním jim ublížit. Naším posláním ve světě je zachraňovat duše, žehnat jim a dostat je do takového stavu, aby mohly kráčet zpět do přítomnosti našeho Otce a byly korunovány slávou, nesmrtelností a věčným životem.¹⁸

Budeme-li učit s Duchem Svatým, On vydá těm, které učíme, svědectví o pravdě.

Tato Církev vysílá misionáře do čtyř koutů světa a ti hlásají evangelium Ježíše Krista. Mnozí z nich nezískali vzdělání na významných světových universitách. Jejich vzdělání je do značené míry omezeno jen na praktické životní zkušenosti, ale mají něco, co má větší schopnost inspirovat lidskou rodinu – společenství Ducha Svatého.¹⁹

Když cestuji sem a tam po misijním poli, vidím, jak se tito úžasní mladí muži a ženy, kteří nesobecky slouží, rozvíjejí, a uvědomuji si, že se nejen učí jazyk země, v níž pracují, ale také poznávají, že mají od Pána dar šířit pravdu, který lidé nemohou získat žádným jiným způsobem.²⁰

Mnozí z vás nebo z vašich předků jste vyslechli evangelium, kterému učí Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. … Někdy jste ho vyslechli na ulici, kde prostý misionář učil tomu, k čemu ho Pán povolal.

Srdce těch, kteří naslouchali, se cosi dotklo. Zažil jsem to v misijním poli. Viděl jsem skupinky lidí stát a naslouchat prostému misionáři, který vysvětloval účel života a mluvil s lidmi a povzbuzoval je, aby činili pokání z hříchů, a občas jsem zaslechl, jak lidé říkají: „Nikdy jsem nepociťoval to, co jsem pociťoval, když jsem slyšel mluvit onoho muže.“²¹

Bez ohledu na to, jak nadaní můžeme být nebo jak výmluvně dokážeme řečnit, to, co se dotýká lidského srdce a přináší přesvědčení o božskosti tohoto díla, je Duch našeho Otce.²²

Toto je dílo Páně. Lidé by v něm nemohli pokračovat tak úspěšně, jak pokračují, jednoduchými prostředky, které k tomu používáme. Obyčejný člověk by nemohl do vaší duše vnést poznání, které máte. Stejně tak my, lidé, nemůžeme vštípit těm, kteří jsou ve světě, ujištění o tom, že Bůh žije a že toto je Jeho Církev, ale budeme-li konat svůj díl práce, Nebeský Otec našemu úsilí požehná.²³

Pracujme den za dnem, aby nám náš Otec mohl žehnat. Budeme-li mít Jeho Svatého Ducha, lidé, s nimiž se setkáme, to pocítí, protože tento Duch bude prostupovat prostředím, v němž žijeme, a oni Ho budou přijímat a vnímat.²⁴

Těch, kteří přijali evangelium, které bylo zjeveno v posledních dnech, je poměrně málo; jsou ale miliony dětí našeho Otce, které si přejí poznat Jeho vůli; a když jim bude přinesena pravda a přesvědčující vliv Ducha jim o této pravdě vydá svědectví, s radostí ji přijmou.²⁵ [Viz námět č. 5 níže.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Prostudujte si poslední dva odstavce oddílu „Ze života George Alberta Smitha“ (strany 139–140). Přemýšlejte o někom, koho znáte a kdo není členem Církve. Jaké vlastnosti na tomto člověku obdivujete? Jakým pravdám evangelia tento člověk již nyní věří? Jaké další pravdy by mu nebo jí obzvláště pomohly? Když takto přemýšlíme o lidech, jak to ovlivňuje způsob, kterým se s nimi dělíme o evangelium?
Přečtěte si první oddíl učení (strany 140–141) a přemýšlejte přitom o nějakém okamžiku, kdy jste byli motivováni k něčemu dobrému díky lásce, kterou vám někdo projevil. Proč je tak důležité vyhýbat se kritizování těch, jejichž náboženské přesvědčení se liší od toho našeho?
Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 141. Co to znamená dělit se o evangelium s „naléhavostí“? Jak se můžeme dělit o svědectví o znovuzřízeném evangeliu, aniž bychom zněli vychloubačně nebo samolibě?
Co měl podle vás president Smith na mysli, když řekl: „Pokud Církev, kterou zde reprezentuji, není pro děti lidské důležitější než kterákoli jiná církev, pak svou povinnost konám špatně“? (Strana 143.) Co z toho, co Církev Ježíše Krista nabízí, může prohloubit štěstí v životě člověka?
Přečtěte si poslední oddíl učení (strany 144–146) a vzpomeňte si na nějaký zážitek, kdy jste se s někým podělili o evangelium. Díky čemu byl tento zážitek úspěšný? Co můžete dělat pro to, abyste se zlepšili ve své snaze dělit se o evangelium?

Související verše z písem: Jan 13:34–35; 2. Timoteovi 1:7–8; 2. Nefi 33:1; Alma 20:26–27; Nauka a smlouvy 50:13–22

Pomůcka k výuce: Zvažte možnost rozdělit členy třídy do skupinek po třech až pěti lidech. V každé skupince určete vedoucího. Zadejte každé skupince jiný oddíl. Požádejte je, aby si ve skupince přečetli svůj přidělený oddíl a diskutovali o odpovídajících otázkách na konci kapitoly. Poté požádejte členy třídy, aby se o to, čemu se ve svých skupinkách naučili, podělili s celou třídou. (Viz Učení – není většího povolání, 161.)

„Přejeme si konat dobro všem a pomáhat všem porozumět plánu života a spasení, který Pán v těchto posledních dnech zjevil.“

„Pracujme den za dnem, aby nám náš Otec mohl žehnat. Budeme-li mít Jeho Svatého Ducha, lidé, s nimiž se setkáme, to pocítí.“