Kapitola 12

Nadšená touha sdílet evangelium

Naši bratři a sestry po celém světě potřebují poselství znovuzřízeného evangelia a naší výsadou je o toto poselství se s nimi podělit.

Ze života George Alberta Smitha

Jeden blízký přítel George Alberta Smitha napsal: „President George Albert Smith je od přírody misionářem. Již od mládí má horlivou touhu dělit se o nauky evangelia se svými bližními, seznamovat ‚syny a dcery Boží‘, jež všechny považuje za své bratry a sestry, s pravdami, které byly zjeveny Proroku Josephu Smithovi.

Při několika příležitostech jsem měl tu výsadu jet s presidentem Smithem vlakem. Pokaždé jsem byl svědkem toho, že jakmile jsme se rozjeli, vyndal z tašky několik letáků o evangeliu, dal si je do kapsy a pak se vydal mezi pasažéry. Svým přátelským a sympatickým přístupem se brzy seznámil s některým spolucestujícím a zanedlouho jsem ho už slyšel, jak mu líčí příběh o založení Církve Prorokem Josephem Smithem nebo jak mu vypráví o exodu Svatých z Nauvoo a o jejich zkouškách a těžkostech při putování přes pláně do Utahu nebo jak svému nově získanému příteli vysvětluje některé zásady evangelia. Následoval jeden rozhovor za druhým, s jedním pasažérem a hned s dalším, dokud jsme nedojeli do cíle. Za celou dobu, která čítá více než čtyřicet let, co presidenta Smitha znám, jsem poznal, že ať je kdekoli, je hlavně a především misionářem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“¹

O presidentu Smithovi bylo také napsáno: „Povídal si o náboženství i s kominíkem, který zrovna pracoval na jeho domu. Jen zřídkakdy vynechal příležitost vysvětlovat ‚věčné pravdy znovuzřízeného evangelia‘, ať již příteli, či neznámému člověku. Z jeho pohledu se jednalo o tu největší laskavost, neboť poselství o Kristu bylo tím nejdůležitějším darem, který mohl druhým dát.“² [Viz námět č. 1 na straně 124.]

Vzhledem k tomu, že sdílení evangelia bylo tématem, o němž president Smith mluvil často, je tato kapitola první ze tří, které jsou v této knize tomuto tématu věnovány. Tato kapitola se zaměřuje na to, z jakých důvodů se o evangelium dělíme s druhými; kapitola 13 uvádí některé možnosti, jak se můžeme do této důležité práce zapojovat, a kapitola 14 popisuje, jak můžeme být ve svém úsilí co nejefektivnější.

Učení George Alberta Smitha

Svět potřebuje to, co máme my – evangelium Ježíše Krista znovuzřízené ve své plnosti.

Svět je v nesnázích, v těžkostech, od jednoho konce k druhému. Muži a ženy se dívají tu i tam a hledají, kam mají jít, aby činili to, co jim přinese pokoj. … Evangelium Ježíše Krista bylo znovuzřízeno. Pravda, která byla zjevena z nebe, je zde, a právě tato pravda, toto evangelium, bude – kdyby to tak svět věděl – lékem na všechny jejich bolesti. Je to to jediné, co jim přinese pokoj, zatímco přebývají na této zemi.³

Je třeba, aby lidé tohoto světa obrátili své kroky a navrátili se k základům, které položil Pán nebe a země – k základům víry, pokání a křtu ponořením na odpuštění hříchů a k přijetí Ducha Svatého z rukou těch, kteří mají božskou pravomoc. Právě to svět potřebuje. Jsem vskutku vděčný za to, že mnozí se tímto směrem dívají. Jdou slepě po cestě, která vede k zármutku a neštěstí, ale byl jim dán nadosah lék na všechny nemoci – evangelium Ježíše Krista. Pro každého z nás byla vytyčena cesta, která, ač úzká a obtížná, vede zpět k Otci nás všech; a není jiné cesty, která tam vede.⁴

Církve světa se snaží, svým způsobem, vnést pokoj do srdce lidí. Mají mnohé ctnosti a mnohé pravdy a konají mnoho dobra, ale nejsou božsky oprávněny. A ani jejich kněží nemají božské zplnomocnění.⁵

Svatí posledních dnů jsou těmi jedinými, kteří mají pravomoc od Nebeského Otce vykonávat obřady evangelia. Svět nás potřebuje.⁶

Na světě je opravdový hlad po slovech Páně a mnoho čestných duší se upřímně snaží poznat, co si od nich náš Nebeský Otec přeje. Setkal jsem se ve světě s řadou vedoucích představitelů církví a nalezl jsem mezi nimi ušlechtilé jedince, kteří oddaně konají dobro, ale zřídkakdy jsem mezi těmi, kteří byli povoláni ke službě v různých církevních organizacích, nalezl ty, kteří rozuměli účelu svého bytí nebo kteří si uvědomovali, proč jsou zde na světě. Lidé nemohou učit něčemu, co sami neznají. Tito dobří muži, kteří nerozumějí evangeliu a nezbytnosti obřadů evangelia, se ve svém učení omezují do značné míry jen na morální ponaučení a na čtení žalmů svým kongregacím. Vybírají oddělené pasáže z písem jako podklad pro proslovy o ctnosti, čestnosti atd. – to vše je užitečné a povznášející, ale pronášejí jen málo kázání, která by vysvětlovala požadavky, které musí splnit každá duše předtím, než může vstoupit do nebeského království. Právě tyto poznatky svět potřebuje nejvíce. Jen málo duchovních má pro členy své kongregace takové poselství, které je inspiruje k tomu, aby věřili v božskost Ježíše Krista a v nezbytnost přijetí obřadů evangelia, které Kristus předepsal.⁷ [Viz námět č. 2 na straně 124.]

Mnozí lidé by přijali pravdu, kdyby jim k tomu byla dána příležitost.

Děti našeho Otce všude po světě dychtí vědět, co mají dělat, ale kvůli zlovolným vlivům, které se šíří po celé zemi, jsou oklamávány; úctyhodní lidé země jsou vůči pravdě zaslepeni. … Protivník koná své dílo a jediná moc, která dokáže zneutralizovat jeho vliv, je evangelium Ježíše Krista.⁸

Lidé se navzájem podezírají. Nevěří tomu, co slyšeli, a nejsou ochotni udělat to, co Filip, jeden ze Spasitelových učedníků, doporučil Natanaelovi, který se s ním sešel. Filip řekl: „Pán přišel.“

A popsal mu Ho a Natanael se zeptal: „Odkud přišel?“

Filip odvětil: „Vždyť přišel z Nazaréta.“ A pak onen dobrý muž pravil: „Může z Nazaréta přijít něco dobrého?“ Filip řekl: „Pojď a viz.“ (Viz Jan 1:43–46.)

Natanael byl učen víře, že z Nazaréta nemůže přijít nic dobrého, a přesto byl tím, o němž Spasitel později řekl, že je Izraelitou, v němž lsti není – dobrým člověkem, ale oklamaným kvůli příběhům, které slyšel.

Když ale porozuměl, když přijal pozvání učedníků: „Pojď a viz“, přišel a viděl.

Díky vlivu Pánova Ducha pociťujeme velikou radost. Rádi bychom, aby se z tohoto požehnání mohl těšit každý, a tak, když se ptají: „Co je to zde za lidi?“, naše odpověď zní: „Pojďte a vizte.“⁹

Nebeský Otec … mě povolal do mnoha koutů země a od doby, kdy jsem byl povolán do služby, jsem procestoval téměř milion kilometrů. Cestoval jsem po mnoha zemích a končinách a kamkoli jsem přišel, našel jsem dobré lidi, syny a dcery živého Boha, kteří čekají na evangelium Ježíše Krista, a jsou tisíce, stovky tisíců, miliony těch, kteří by přijali pravdu, kdyby jen věděli to, co víme my.¹⁰

Na světě je mnoho skvělých církevních organizací, mnoho oddaných mužů a žen, kteří žijí podle vůle Nebeského Otce tak, jak ji chápou. …

Všichni ti, kteří budou žít podle světla, které jim Pán nabídl, a kteří budou Pána hledat v upřímné modlitbě, v srdci něco pocítí, jejich mysl bude osvícena a bude jim dána příležitost poznat, že Bůh opět promluvil.¹¹ [Viz námět č. 3 na straně 124.]

O evangelium se dělíme s nadšením, protože máme rádi své bližní.

Vnějšímu pozorovateli se snad může zdát, že mezi Svatými posledních dnů panuje neobvyklé nadšení. Jeden muž nedávno poznamenal: „Je pro mě zvláštní, s jakou radostí vy, členové, nesete své dílo vpřed. Nezáleží na tom, zda mezi vašimi lidmi mluvím s mladíkem nebo se zralým mužem, se zahradníkem nebo s policistou, všichni jsou šťastní, spokojení a jsou přesvědčeni o tom, že mají evangelium Ježíše Krista.“ …

… Lze se tedy divit tomu, že na našich bohoslužbách lze pociťovat nadšení, že máme sklony k tomu, abychom se dychtivě dělili o tyto vznešené pravdy s bližními? Lze se divit tomu, že když nastane čas, kdy jsou naši synové povoláni do misijního pole, nebo když jsme požádáni odložit své povinnosti a vyjít jako služebníci živého Boha, obdařeni mocí z výsosti, majíce pravomoc, která byla předána v těchto posledních dnech, abychom se mohli se všemi lidmi podělit o tuto úžasnou pravdu, která tak obohacuje náš život, … že to přijímáme ochotně a s radostí?¹²

To, co neseme, je evangelium Ježíše Krista. To, co nám plane v srdci, je touha spasit duše dětí lidských. Nejde o to, abychom se vypracovali a stali se finančně mocnými lidmi; nejde o to, aby byla naše jména oslavována kvůli tomu, čeho jsme dosáhli; ale jde o to, aby synové a dcery Boží, ať jsou kdekoli, mohli slyšet toto evangelium, které je mocí Boží ke spasení všech těch, kteří věří a jsou poslušni jeho předpisů. A ti, kteří uvěří, budou následovat příklad daný Spasitelem, když svým učedníkům řekl: „Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.“ [Marek 16:16.]¹³

Pomyslete na to, jaká zodpovědnost je na nás vložena, pokud žijeme nedbale nebo netečně a neusilujeme o to, abychom se o pravdu dělili s těmi, které Pán miluje stejně tak jako nás, a kteří jsou v Jeho očích drahocenní. Mám pocit, že někteří členové této Církve by se měli probudit. Myslím, že by se mělo více usilovat o to, abychom se s dětmi našeho Otce dělili o veškerou pravdu, která je této Církvi svěřena.¹⁴

Když je někdo nemocný, pokud je to náš soused, s radostí mu posloužíme; pokud v jeho rodině dojde k úmrtí, snažíme se ho utěšit. Ale rok za rokem ho necháváme kráčet po cestách, které zničí jeho příležitost obdržet věčný život, míjíme ho, jako kdyby byl ničím.¹⁵

Uvědomujeme si, že každý muž je stvořen podle obrazu Božího a je synem Božím a že každá žena je Jeho dcerou? Nezáleží na tom, kde jsou, jsou to Jeho děti a On je má rád a přeje si, aby byly spaseny. Jako členové této Církve dozajista nemůžeme nečinně sedět opodál. Nemůžeme obdržet láskyplnou přízeň našeho Nebeského Otce, která je nám udělena, znalost o věčném životu, a sobecky si to ponechat v domnění, že díky tomu můžeme být požehnáni. Náš život neobohacuje to, co dostáváme, ale to, co dáváme.¹⁶

Mějme dostatečný zájem o spasení druhých tím, že budeme zbožně a horlivě usilovat o jejich obrácení – abychom se díky svému nesobeckému zájmu o Jeho děti mohli těšit z jejich věčné vděčnosti a lásky a z uznání našeho Nebeského Otce.¹⁷

Naše poslání ve vztahu k dětem našeho Otce … je posláním pokoje a dobré vůle vůči všem lidem. Představuje intenzivní a nadšenou touhu dělit se se všemi dětmi našeho Otce o to dobré, co nám tak štědře uděluje; a právě s nadějí, aby mohly porozumět, poklekáme den za dnem na kolena a modlíme se o to, aby se něco dotklo jejich srdce, aby Duch Boží vstoupil do jejich duše, aby mohly porozumět pravdě, která je jim předkládána.¹⁸

Kéž je tato velkolepá Církev, s mocí, která jí byla dána od Boha, schopna rychleji šířit pravdu a zachránit národy před zničením. Jako organizace rosteme rychle, ale já se neraduji ani tak z početního nárůstu jako z přesvědčení, že vliv, který šíříme, působí ve věci dobra, a že děti našeho Otce, od severu k jihu a od východu k západu, slyší poselství života a spasení, bez něhož nemohou přebývat v přítomnosti Vykupitele lidstva.¹⁹ [Viz námět č. 4 na straně 124.]

Pán nás bude volat k zodpovědnosti za naše úsilí dělit se o dar evangelia.

Přijali jsme úžasný dar, ale s tímto darem přichází velká zodpovědnost. Pán nám požehnal poznáním, které přesahuje poznání našich bližních, a s tímto poznáním přichází požadavek, že se o něj budeme dělit s Jeho dětmi, ať jsou kdekoli.²⁰

Nechápu, jak můžeme sloužit Bohu celou svou mocí, pokud nedbáme na Jeho děti nebo pokud tolik svého času věnujeme tomu, že se sobecky snažíme pracovat sami na sobě a hromadíme věci tohoto života a necháváme Jeho děti v temnotě, zatímco bychom je mohli přivádět ke světlu. Tak, jak tomu rozumím já, tím nejdůležitějším posláním, které v tomto životě mám, je toto: zaprvé dodržovat přikázání Boží, kterým jsem byl učen; a dále, učit těmto přikázáním děti mého Otce, které jim nerozumějí.²¹

Není jiného evangelia spasení a my, bratří, kteří jsme držiteli svatého kněžství, máme zodpovědnost nejen přinést toto poselství národům země, ale ztělesňovat ho svým životem a učit o něm ty naše bližní, kteří nejsou naší víry. Varuji vás tohoto dne, že Pán nás činí zodpovědnými za to, abychom vyzývali Jeho děti k pokání a abychom šířili Jeho pravdu. Pokud nevyužijeme svých příležitostí učit syny a dcery Boží, kteří nejsou naší víry a kteří přebývají mezi námi, tomuto evangeliu našeho Pána, bude nás na druhé straně závoje činit zodpovědnými z toho, co jsme zanedbali.²²

Zakrátko se budeme muset setkat se záznamem svého života, a pokud jsme byli věrní, jsem si jist, že Otec nás všech, kteří jsme na tomto světě, nám poděkuje a požehná nám za to, že jsme přivedli tolik Jeho synů a dcer k porozumění účelu života a toho, jak se mohou těšit ze života pod vlivem Jeho Ducha.²³

Když máme ducha evangelia, je naším přáním, abychom mohli učit tolik dětí našeho Otce, kolik jich jen dokážeme oslovit, oněm vznešeným pravdám, jež jsou nezbytné pro jejich oslavení; aby až přijde čas, kdy budeme stát v přítomnosti Vykupitele lidstva, jsme Mu mohli říci: „S touto mocí, kterou jsi mi dal, s touto moudrostí a znalostí, kterou mi dáváš, jsem se snažil s jemností a s láskou nepředstíranou, s odhodláním a s laskavostí přivést tolik Tvých dětí k poznání evangelia, kolik jsem byl schopen.“²⁴ [Viz námět č. 5 na straně 124.]

Dělíme-li se o evangelium s Božími dětmi, naší odměnou bude veliká radost, kterou s nimi budeme prožívat v celestiálním království.

My – mnozí z nás – trávíme většinu času tím, že usilujeme o věci tohoto života, které budeme nuceni opustit, až odsud budeme odcházet, a přesto jsou všude kolem nás nesmrtelné duše, které můžeme, budeme-li chtít, učit a inspirovat, aby zkoumaly pravdu, a můžeme jim do srdce vštěpovat poznání, že Bůh žije. Jaký poklad na celém světě by snad pro nás byl vzácnější? Neboť jejich vděčnost bychom pociťovali zde a jejich věčné a trvalé díky ve světě, který přijde. Jedná se o nanejvýš důležité poslání.²⁵

Pomyslete na to, co to bude znamenat, když namísto toho, abychom se sobecky snažili spasit jen svou malou rodinu, budeme moci napočítat desítky a stovky mužů a žen, kteří díky našemu vlivu přijali evangelium našeho Pána. Pak se budeme vstkutku cítit požehnáni a budeme se těšit z jejich lásky a vděčnosti na věky.²⁶

Jak velkou radost budeme pociťovat na druhé straně závoje, až se shledáme s těmito dobrými muži a ženami, kteří nyní žijí podle světla, které mají, a kteří se snaží plnit svou povinnost vůči Bohu, a díky našemu setkání s nimi, díky naší horlivosti a ochoty se s nimi podělit, získají další informace o evangeliu našeho Pána a přijmou obřady Jeho svatého domu a budou připraveni na členství v celestiálním království! Jak šťastní budete, až nastane čas, kdy budete stát v přítomnosti onoho velikého Soudce, abyste se zodpovídali z oněch několika málo let života strávených ve smrtelnosti, a až tyto děti našeho Otce, které miluje právě tak moc jako nás, budou stát po našem boku a řeknou: „Nebeský Otče, byl to tento muž, tato žena, kdo mě jako první přivedl k poznání Tvé vznešené pravdy, což ve mne vyvolalo touhu hledat Tě horlivěji, než jak jsem Tě hledal předtím. Byl to tento muž nebo tato žena, kdo pro mě udělal tuto úžasnou věc!“ A to není vše.

Až ten čas přijde, až budete procházet věčnostmi, to je dlouhá doba, budete pociťovat lásku a vděčnost každého muže, ženy a dítěte, kterým jste pomohli obdržet věčné štěstí. Nestojí to snad za to? Můžeme zde trávit život a nahromadit několik stovek či tisíců dolarů, můžeme mít hejna, stáda, domy a pozemky, ale na druhou stranu si to s sebou vzít nemůžeme. Tyto věci nejsou potřebné pro věčný život, jsou pro nás potřebné jen zde, ale pokud jsme získali vděčnost a lásku ostatních Božích dětí, bude k nám plynout na věky. Pomyslete na to, co to znamená! Až přijde čas, kdy tento svět bude očištěn ohněm a stane se celestiálním královstvím, až veškerá nečistota a vše, co není žádoucí, bude smeteno, jak uspokojující bude zjištění, že budeme sdílet společenství s těmi, kterým jsme sloužili ve smrtelnosti, že budeme mít dědictví s Ježíšem Kristem, naším Pánem, a že nás bude na věky vést! – Nestojí to snad za to? Není to snad radostná příležitost?²⁷ [Viz námět č. 6 na straně 124.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Projděte si oddíl „Ze života George Alberta Smitha“ (strany 115–116). Proč myslíte, že byl president Smith tak nadšený z misionářské práce? Co pro vás znamená být „hlavně a především misionářem Církve“?
Co znovuzřízené evangelium nabízí světu kromě „morálních ponaučení“, která nabízí většina náboženství? (Některé příklady najdete na stranách 116–117.)
Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 117 (viz také NaS 123:12). Jaké znáte příklady lidí, kteří se zbavili nesprávných představ o Církvi tím, že přijali výzvu, aby „přišli a viděli“? Jakými způsoby lze tuto výzvu efektivně předat?
Přečtěte si první úplný odstavec na straně 120. Proč myslíte, že někdy váháme podělit se o evangelium s bližními? Zatímco studujete strany 118–120, přemýšlejte o tom, co můžete dělat pro to, abyste tuto váhavost překonali.
Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 121 a přemítejte o tom, zda děláte vše, co od vás Pán očekává, pokud jde o sdílení evangelia. S modlitbou zvažte, jak byste mohli v plnější míře dodržovat toto přikázání.
Projděte si poslední oddíl učení (strany 122–123) a vzpomeňte si na toho, kdo vás nebo vaši rodinu jako první seznámil se znovuzřízeným evangeliem Ježíše Krista. Jak můžete projevit nebo vyjádřit vděčnost tomuto člověku?

Související verše z písem: Amos 8:11–12; Mosiáš 28:1–3; Alma 26:28–30; Nauka a smlouvy 4:4; 18:10–16

Pomůcka k výuce: „Je lepší vybrat jen několik dobrých myšlenek a mít dobrou diskusi – a něčemu se naučit – než se horečnatě snažit učit každému slovu v příručce. … Pokud chcete mít ve své třídě Ducha Páně, je absolutně nezbytné, abyste nikam nespěchali.“ (Jeffrey R. Holland, „Teaching and Learning in the Church“, Ensign, June 2007, 91.)

„To, co neseme, je evangelium Ježíše Krista. To, co nám plane v srdci, je touha spasit duše dětí lidských.“

„Ti, kteří uvěří, budou následovat příklad daný Spasitelem, když svým učedníkům řekl: ‚Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude.‘“

„Když máme ducha evangelia, je naším přáním, abychom mohli učit tolik dětí našeho Otce, kolik jich jen dokážeme oslovit.“