Kapitola 9

Otevřete v modlitbě svou duši Pánu

Skrze osobní i rodinnou modlitbu můžeme pociťovat vliv Nebeského Otce ve svém životě i v rodině.

Ze života George Alberta Smitha

Modlitba byla důležitou součástí domova, v němž George Albert Smith vyrůstal. „Na osobní i rodinné modlitby dbal každý člen domácnosti,“ řekl. „Dosti záhy jsem se naučil, že Pán modlitbu zodpoví, neboť zodpověděl tu mou a mnoha způsoby mi poskytl důkaz o své starostlivé péči.“¹

Dokonce i později v životě president Smith s láskou vzpomínal na svou matku Sarah Farr Smithovou, jak ho učila se modlit:

„Byl jsem vzděláván na klíně matky Svatých posledních dnů. Jednou z prvních věcí, na kterou si vzpomínám, bylo to, když mě vzala za ruku a vedla mě po schodech nahoru. Tam, v pokoji, byly dvě postele – postel, na níž spali rodiče, a malá postýlka na kolečkách na druhé straně. Vzpomínám si na to, jako kdyby to bylo včera. Když jsme přišli nahoru, posadila se u mé postýlky. Pak jsem si měl před ní kleknout. Sepjala mi ruce a chytla je do těch svých a učila mě mou první modlitbu. Nikdy na to nezapomenu. Nechci na to zapomenout. Je to jedna z nejmilejších vzpomínek, které v životě mám, na to, jak andělská matka sedí u mé postýlky a učí mě modlit se.

Byla to velmi jednoduchá modlitba, ale … tato modlitba mi otevřela okna nebes. Tato modlitba mi nabídla ruku mého Otce v nebi, neboť maminka mi do té míry, do jaké tomu mohlo malé dítě rozumět, vysvětlila, co to všechno znamená. Od onoho dne až do nynějška, i když jsem na světě mezi ostatními dětmi našeho Otce urazil téměř dva miliony kilometrů, kdekoli jsem byl, když jsem šel spát nebo když jsem vstával, pociťoval jsem, že jsem nablízku Nebeskému Otci. Není od nás daleko.“²

President Smith se během celého svého života spoléhal na modlitbu nejen jako na prostředek, díky němuž se mohl přiblížit Bohu, ale také aby Ho prosil o pomoc ve chvílích, kdy ji potřeboval. Jednou, když plaval v Tichém oceánu, nedaleko kalifornského pobřeží, se mu přihodilo toto:

„Byl jsem považován za velmi dobrého plavce a moc rád jsem sportoval. Onoho dne byly přílivové vlny velmi vysoké a velmi prudké. Když jsem se vzdálil od pobřeží a plaval jsem v oceánu, rozrážel jsem příbojové vlny, které se přese mě přelévaly a dopadaly na mě. Mým cílem byly velké vzdouvající se vlny za příbojem, kde jsem mohl ležet na zádech a nechat se unášet nahoru a dolů.

Zatímco jsem byl zabrán do této zajímavé zábavy, převalila se přese mě ohromná vlna a rozpadla se ještě předtím, než jsem se na ni dokázal po proplutí předchozí vlnou připravit. Tato druhá vlna mě zachytila a vrhla mě směrem k mořskému dnu. Cítil jsem, jak mě táhne spodní proud. Právě v této chvíli se přelilo mnoho vln rychle po sobě a já jsem nebyl schopen připravit se na to, abych jimi proplul. Uvědomoval jsem si, že rychle ztrácím sílu a že budu muset nutně přijít na něco, co mi pomůže. Zatímco jsem se vezl po hřbetu jedné ohromné vlny, spatřil jsem nadosah pilíř přístavního mola a pomyslel jsem si, že kdybych se s nadlidským úsilím dokázal dostat k pilíři do bezpečí, dokázal bych si zachránit život.

V duchu jsem požádal Nebeského Otce, aby mi dal dost síly na to, abych svého cíle dosáhl. Když jsem byl vlnami nesen na vzdálenost paže od mola, natáhl jsem se a oběma rukama jsem se chytil jednoho pilíře. Tyto pilíře byly pokryté ostrými tmavomodrými korýši a když jsem rukama i nohama objímal sloup, pořezali mě na hrudi, na nohách i na stehnech. Visel jsem na pilíři tak dlouho, jak mi to jen bolest dovolovala, a vyhlížel jsem, zda se kolem mne neobjeví nějaká velká přátelská vlna, po níž bych se mohl svézt k pilíři, který by byl blíž břehu. Pokaždé jsem s modlitbou v srdci a s pomocí valící se vlny vyrazil od jednoho pilíře k druhému.

Pomalu, ale jistě, a s velkými obtížemi, jsem se přibližoval k břehu, kde už byla voda dostatečně mělká na to, abych na břeh došel. Když jsem dorazil na bezpečný rozehřátý písek, padl jsem vyčerpáním na zem. Byl jsem tak zesláblý, téměř jsem se utopil, že jsem dokázal dojít domů až poté, co jsem si na nějaký čas odpočinul. Ležel jsem na písku, který mě hřál a poskytoval mi bezpečí, a myslel jsem na onen mučivý zážitek, který jsem právě prožil, a srdce se mi naplnilo vděčností a pokorou za to, že mi Pán … ušetřil život.“³ [Viz námět č. 1 na straně 94.]

Učení George Alberta Smitha

Modlitba nám umožňuje mluvit s naším Nebeským Otcem, jako kdyby byl přítomen.

To, že si v těchto neklidných a nejistých dobách můžeme být jisti božským vedením, že můžeme mít naprostou víru v osobního Boha, který se o nás zajímá a který slyší a zodpovídá naše modlitby, je úžasné požehnání.⁴

Před lety … jsem slyšel o [jednom] devítiletém osiřelém chlapci, kterého spěšně dopravili do nemocnice, kde vyšetření ukázalo, že musí být neprodleně operován. Bydlel s přáteli, kteří mu poskytli domov. Jeho otec a matka (když ještě byli naživu) ho učili se modlit; a tak když dorazil do nemocnice, přál si, aby mu Pán pomohl.

Lékaři se rozhodli svolat konzilium. Když ho zavezli na operační sál, rozhlédl se kolem a viděl zdravotní sestry a lékaře, jak se radí ohledně jeho stavu. Poznal, že situace je vážná, a tak když se mu chystali dát anestetikum, požádal jednoho z nich: „Pane doktore, než začnete operovat, mohl byste se za mě pomodlit?“

Lékař, očividně v rozpacích, se na něco vymluvil a řekl: „Ale já se za tebe pomodlit nemohu.“ Chlapec pak požádal i ostatní lékaře, ale výsledek byl stejný.

Nakonec se stalo něco pozoruhodného; tenhle malý človíček řekl: „Když se za mě nemůžete pomodlit vy, můžete prosím počkat, než se za sebe pomodlím sám?“

Sundali z něho prostěradlo a chlapec na operačním stole poklekl, sklonil hlavu a řekl: „Nebeský Otče, jsem jen sirotek. Jsem hrozně nemocný. Mohl bys mě prosím uzdravit? Požehnej těmto lidem, kteří se mě chystají operovat, aby to udělali správně. Jestli mě uzdravíš, budu se snažit, aby ze mě byl dobrý člověk. Děkuji ti, Nebeský Otče, za to, že mě uzdravíš.“

Když se domodlil, lehl si. Lékaři i zdravotní sestry měli oči plné slz. Pak chlapec řekl: „Jsem připraven.“

Proběhla operace. Chlapce pak odvezli na pokoj a za několik málo dní ho propustili z nemocnice, s vyhlídkou na úplné uzdravení.

O několik dní později jeden muž, který se o tomto případu doslechl, zašel do kanceláře jednoho z oněch chirurgů a řekl: „Vyprávějte mi prosím o té operaci, kterou jste dělali před několika dny – o té operaci malého chlapce.“

Chirurg odvětil: „Operoval jsem několik malých chlapců.“

Onen muž dodal: „Tenhle malý chlapec si přál, aby se za něj někdo pomodlil.“

Lékař řekl velmi vážně: „Takový případ se skutečně stal, ale je to něco příliš posvátného, než abych o tom mluvil.“

Muž řekl: „Pane doktore, pokud mi to řeknete, budu s tím zacházet s úctou; rád bych o tom slyšel.“

Lékař pak vyprávěl tento příběh tak, jak jsem ho právě vylíčil já, a dodal: „Operoval jsem stovky lidí, mužů i žen, kteří se domnívali, že mají víru v to, že budou uzdraveni; ale nikdy předtím jsem nepociťoval přítomnost Boží tak, jak jsem ji pociťoval ve chvíli, kdy jsem stál nad tímto malým chlapcem. Onen chlapec otevřel okna nebes a promlouval ke svému Nebeskému Otci tak, jako by člověk promlouval tváří v tvář s kýmkoli jiným. Chtěl bych vám říci, že díky tomuto zážitku, kdy jsem stál a slyšel malého chlapce mluvit ke svému Otci v nebi jakoby byl přítomen, jsem lepším člověkem.“⁵ [Viz námět č. 2 na straně 94.]

Žijme tak, abychom každý večer, když poklekáme k modlitbě, a každé ráno, když se s díkůvzdáním skláníme před Pánem, měli moc otevřít nebesa, aby Bůh slyšel a zodpověděl naše modlitby, abychom věděli, že Bůh náš život schvaluje.⁶

Budeme-li žít nablízku svému Nebeskému Otci, budeme inspirováni ohledně toho, za co se máme modlit.

Když byl můj otec mladým mužem, [jednou málem] přišel o život v řece Provo. … Jeho otec, který byl v Salt Lake City, pocítil inspiraci jít do pokoje, který byl vyhrazen pro modlitby. Poklekl … a řekl: „Nebeský Otče, mám pocit, že s mou rodinou v Provu se děje něco velmi špatného. Ty víš, že nemůžu být zde a zároveň s nimi. Nebeský Otče, ochraňuj je prosím a opatruj. …“

Ve chvíli, kdy se modlil – do té míry, do jaké to bylo možné časově ověřit – můj otec spadl do řeky. Stalo se to v období povodní. Kaňonem se ve vodě valily kmeny a kameny, a on byl bezmocný. Ti, kteří stáli poblíž, viděli jeho tísnivou situaci, ale nemohli se k němu dostat. Voda byla tak rozbouřená, že by v ní nikdo nepřežil. A tak tam jen vyděšeně stáli. Otec se ze všech sil snažil dostat hlavu nad hladinu, ale voda s ním pohazovala nahoru a dolů a narážela s ním o kameny a klády. Najednou celé jeho tělo nadzvedla vlna a vyhodila ho na břeh. To byla přímá odpověď na … modlitbu.⁷

Máme dbát na osobní modlitby. Máme žít tak nablízku Nebeskému Otci, abychom, když se před Ním skláníme, věděli, že to, o co Ho žádáme, pro Něj bude potěšující, a pokud se nám toho nedostane takovým způsobem, jakým o to žádáme, abychom věděli, že požehnání, na něž máme nárok, se skutečně dostaví, a že to bude skutečně požehnání.⁸ [Viz námět č. 3 na straně 94.]

Modlitba je mocným vlivem v našem osobním životě, v našem domově i v našem okolí.

Pán … nám vysvětlil, jak můžeme skrze modlitbu obdržet požehnání. Na světě je mnoho těch, kteří si neuvědomují skutečné přínosy plynoucí z modlitby. Modlitba je moc. Má vliv, kterému, jak se zdá, rozumí jen poměrně málo lidí. …

… Kolik členů v této Církvi snad neví o tom, že mají právo, absolutní právo, modlit se ke svému Otci v nebi a prosit Ho, aby je zbavil těžkostí a vedl je ke spokojenosti a štěstí?⁹

Je zvláštní, má-li být jakýkoli člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů pobízen k tomu, aby se modlil, a přesto se někteří v soukromí nemodlí nebo nemají rodinné modlitby. Pokud se však nemodlíme, ztrácíme ochranu, kterou modlitba nabízí.¹⁰ [Viz námět č. 4 na straně 94.]

Rád bych chtěl zdůraznit toto: doufám, že Svatí posledních dnů nebudou zanedbávat modlitby, své osobní modlitby i modlitby rodinné. Děti vychovávané v domově, kde nemají rodinné modlitby ani modlitby osobní, o mnoho přicházejí, a obávám se, že uprostřed zmatků ve světě, spěchu a shonu, jsou mnohé domovy bez modlitby a bez požehnání Páně; tyto domovy nemohou být nadále šťastné. Žijeme v době, kdy potřebujeme Nebeského Otce stejně tak, jako Ho vždy potřebovali lidé v jakékoli době.¹¹

Nevzdalujte se od moci Boží. Udržujte si v domově vliv modlitby a díkůvzdání, a nechť vděčnost plyne k Tomu, kdo je původcem naší bytosti a dárcem všeho dobrého.¹²

Kéž je náš domov místem, kde přebývá modlitba, díkůvzdání a vděčnost. … Kéž se modlíme za významné muže a ženy světa, kteří potřebují Pána, ale nerozumí tomu, jaké s nimi má úmysly. Modleme se za … naše guvernéry, za starosty našich měst, za ty, kteří mají nějaký vliv v politice v našich obcích, aby dělali to, co bude lepší pro nás všechny, co nás učiní šťastnějšími a co potěší našeho Nebeského Otce. Toto je naše výsadní právo. Pravím vám, že moc modlitby je něco, co nelze s ničím srovnávat.¹³

Rodinná modlitba přináší rodinám jednotu.

My [jako členové rodiny] nebudeme vždy vše vidět stejně; muži neuvažují vždy tak, jako jejich manželky, a naopak, ale když se budete společně modlit, s opravdovou touhou být zajedno, mohu vám slíbit, že se ohledně všech důležitých záležitostí shodnete.

Všiml jsem si slov … na jedné reklamní tabuli: „Rodina, která se spolu modlí, spolu také zůstává.“ Nevím, kdo je tam umístil, ale chci říci, že pokud se nad tím na chvíli zamyslíte, uvědomíte si, že to je pravda. Nabádám vás, abyste se společně modlili k Pánu, a nemyslím tím jen to, že budete odříkávat modlitby, nemyslím tím jen to, … že budete něco znovu a znovu opakovat, ale otevřete svou duši Pánu jako manžel a otec ve své rodině a nechť se k vám vaše manželka a děti připojí. Nechť se toho účastní. Do tohoto domova pak vstoupí vliv, který budete moci pociťovat, když tam přijdete.¹⁴

Jako jeden z těch, které Pán pověřil, aby učili druhé, vás naléhavě prosím, abyste svůj dům dali do pořádku. Nepovažujte příliš mnoho věcí za samozřejmost. Nebuďte sváděni k pošetilostem a slabostem světa. Všemožně svou rodinu ochraňujte a opatrujte. Sjednocujte ji pod vlivem modlitby. … Jak velikou moc má modlitba v tom, aby nás udržela na cestě k věčnému životu v celestiálním království!¹⁵ [Viz námět č. 5 na straně 94.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

V oddíle „Ze života George Alberta Smitha“ (strany 87–89) si všimněte toho, jak presidenta Smitha v průběhu celého života ovlivňovaly jeho ranné zážitky s modlitbou. Jaké znáte efektivní metody, kterými lze učit děti o moci modlitby?
Projděte si příběh o devítiletém chlapci. (Strany 89–90.) Proč někdy naše modlitby nevypadají jako osobní a přímá konverzace s Nebeským Otcem? Zamyslete se nad tím, co můžete dělat, abyste v osobních modlitbách častěji pociťovali Jeho přítomnost.
Zatímco přemítáte o učení presidenta Smitha uvedeném na stranách 90–92, vzpomeňte si na nějaký okamžik, kdy jste pociťovali inspiraci požádat o něco v modlitbě. Co byste řekli někomu, kdo má pocit, že na své modlitby nedostává odpověď?
Zamyslete se nad těmito slovy presidenta Smitha: „Pokud se … nemodlíme, ztrácíme ochranu, kterou modlitba nabízí.“ (Strana 92.) Jakým způsobem jste pocítili nebo pociťujete moc a ochranu, která plyne z modlitby? Zvažte možnost podělit se o svědectví o moci modlitby s těmi, které navštěvujete jako domácí učitel nebo navštěvující učitelka.
President Smith učil, že modlitba „nás [udrží] na cestě k věčnému životu“. (Strana 94.) Proč myslíte, že tomu tak je? Jak mohou rodiny dbát na to, aby se spolu důsledně modlily? Zamyslete se nad tím, co můžete dělat pro to, aby se osobní modlitba stala smysluplnější součástí vašeho života.

Související verše z písem: Matouš 6:7–13; 7:7–11; 2. Nefi 4:35; Alma 34:18–27; 37:37; 3. Nefi 18:20–21; Nauka a smlouvy 88:63–64

Pomůcka k výuce: „Právě žák se musí zapojovat do činností. Když na sebe učitel strhne zář reflektorů, když se stane hvězdou představení, když hovoří pouze on a vůbec přebírá veškerou aktivitu, je téměř jisté, že překáží vzdělávání členů třídy.“ (Asahel D. Woodruff, Učení – není většího povolání, 61.)

„To, že si … můžeme být jisti božským vedením, že můžeme mít naprostou víru v osobního Boha, který se o nás zajímá a který slyší a zodpovídá naše modlitby, je úžasné požehnání.“

„Máme žít tak nablízku Nebeskému Otci, abychom, když se před Ním skláníme, věděli, že to, o co Ho žádáme, pro Něj bude potěšující.“

„Všemožně svou rodinu ochraňujte a opatrujte. Sjednocujte ji pod vlivem modlitby.“