Kapitola 5

Svaté kněžství – pro požehnání Božích dětí

Kněžství je pravomoc Boží. Ti, kteří jsou nositeli kněžství, musejí být způsobilí a musejí kněžství používat k tomu, aby žehnali druhým.

Ze života George Alberta Smitha

Během kněžského zasedání generální konference 2. října 1948 president George Albert Smith řekl:

„Přemýšlím někdy o tom, zda otcové věnují úsilí tomu, aby našim chlapcům vysvětlili, jak závažnou zodpovědnost na sebe chlapec bere, když se stane jáhnem. Přemýšlím, když je chlapec vysvěcen jáhnem, zda mu otec dává pocítit, že má nyní něco, co je z věčného hlediska důležité. …

Pamatuji si, jako by to bylo včera, když mi John Tingey vložil ruce na hlavu a vysvětil mě jáhnem. Bylo mi to podáno tak, a bylo mi vysvětleno, jak je to důležité, že jsem to považoval za velikou čest. Výsledkem bylo, že to pro mě bylo požehnáním, a krátce poté přišla další vysvěcení. Ale v každém případě mi bylo do mysli vštípeno, že to je příležitost pro další požehnání.“¹

V tomtéž proslovu president Smith učil, že jedním z požehnání, které plyne z vysvěcení ke kněžství, je příležitost žehnat životu druhých. Jako příklad uvedl jednoho nositele kněžství – domácího učitele, který na něj v mládí zapůsobil:

„Rodney Badger byl mnoho let učitelem rodiny mého otce a byl to skvělý muž. Kdykoli přišel, rodina se shromáždila a on se posadil a pokládal nám otázky a říkal nám to, čemu bychom podle jeho názoru měli rozumět. A chci vám říci, že když přišel k nám domů, přinesl s sebou Ducha Páně. A když odcházel, pociťovali jsme, že nás navštívil služebník Páně.“²

President Smith na závěr vyjádřil přání, aby nositelé kněžství sloužili členům svých sborů a kůlů a „nevynechali jedinou příležitost pomáhat je pozvedat a rozvíjet a přivádět je k tomu, aby byli takovými, jakými by si je přál mít náš Otec“.³ [Viz námět č. 1 na straně 49.]

Učení George Alberta Smitha

Ježíš Kristus během svého působení ve smrtelnosti znovuzřídil na zemi božskou pravomoc.

Když Spasitel přišel v zenitu času, zjistil, že ono veliké město Jeruzalém oplývá zlem. Obyvatelé města žili takovým způsobem, že ztratili božskou pravomoc, a tak [Bůh] poslal svého Syna na svět a znovu založil Církev, která vlastnila božskou moc. … Někteří z Jeho rodové linie byli dobrými lidmi … a jiní dosud úřadovali v kněžství, ale bylo nutné, aby Spasitel přišel a božskou pravomoc znovuzřídil. …

… Když započal svou službu, nepovolal na pomoc krále, panovníky, kněze ani ty, kteří měli vysokou pravomoc, ale povolal prosté rybáře, a díky tomu kolem sebe shromáždil ty, kteří byli ochotni se učit, nikoli ty, kteří Mu nevěřili. Pod vedením Nebeského Otce zorganizoval Církev. Předal svým společníkům božskou pravomoc a učil je tomu, co mají dělat. … Měl božskou pravomoc a spravedliví lidé Ho uznávali jako Syna Božího. Někteří si mysleli, že je jen dobrým člověkem. Věříme, že přišel na zem nejen učit druhé tomu, co mají dělat, ale také aby předal svým společníkům božskou pravomoc k vykonávání obřadů Jeho Církve. …

Spasitel byl ve své době předsedající autoritou. Po Něm následovalo kvorum dvanácti mužů, které osobně vybral. Když zemřel, Kvorum Dvanácti, ne jen nějací obyčejní muži, kteří sami sebe nazývali učedníky, ale členové kvora dvanácti mužů, kteří vlastnili božskou pravomoc a tuto pravomoc obdrželi od Ježíše Krista, se stali vedoucími Církve.⁴ [Viz námět č. 2 na straně 49.]

Kněžství znovuzřídili v dnešní době muži, kteří byli jeho nositeli v dávných dobách.

Je zaznamenáno a uznáno v nebi i na zemi, že poté, co [Ježíš Kristus] opustil zemi, různá vyznání a denominace se rozhojnily a zvýšil se počet církví na zemi, takže v době Josepha Smitha, našeho milovaného proroka, existovalo mnoho denominací. Existovalo mnoho těch, kteří předstírali, že mají božskou pravomoc, a myslím, že někteří se domnívali, že ji vskutku obdrželi. …

Když nastal čas, a na světě byla tehdy tato pravomoc neboli kněžství ztracena, Pán povolal pokorného chlapce a seslal mu nebeský projev a mluvil s ním, řekl mu, co má dělat, a čas od času vyslal další posly a nebeské bytosti, a výsledkem toho bylo zorganizování Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a této Církvi je svěřena božská pravomoc. …

Když byl Joseph Smith mladým mužem, Pán mu nařídil přeložit Knihu Mormonovu. Při jedné příležitosti, když Joseph a Oliver Cowdery překládali, Pán seslal nebeskou bytost, aby zodpověděla jejich otázky ohledně křtu. Kdo to byl? Jan Křtitel, který měl Aronovo kněžství. Odkud přišel? Přišel z nebe. … Zjevil se Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu jako slavná, vzkříšená bytost. Přišel na základě nařízení Nebeského Otce, aby Josephovi a Oliverovi předal Aronovo kněžství, neboť na celém světě nikde neexistovalo. Bylo nutné, aby se nebesa otevřela a aby muž, který byl držitelem kněžství, a který ho stále měl, přišel a kněžství předal.

Následně Petr, Jakub a Jan, kteří byli držiteli Melchisedechova kněžství, předali toto kněžství Josephovi a Oliverovi, a Pán řídil zorganizování Církve s předsednictvem, které se skládá z presidenta a dvou rádců; také z Kvora Dvanácti apoštolů, patriarchy, vysokých kněží, sedmdesátníků, starších, kněží, učitelů a jáhnů; tutéž organizaci, která existovala v prvotní církvi, pokud jde o pravomoc.⁵

Tatáž pravomoc, kterou měl [Joseph Smith], byla předána i vašim synům a náš Otec v nebi po nich bude požadovat, aby sloužili při vykonávání obřadů evangelia. Zodpovědnost, která připadla Josephu Smithovi, se neztratila jeho odchodem, dopadla na další bedra. Náš Otec v nebi čas od času povolává ty, kteří mají pravomoc mluvit v Jeho jménu, vykonávat obřady evangelia a žehnat dětem lidským. Ti se pak o tuto čest dělí s vámi a s vašimi dětmi.⁶

Jsem vděčný za to, že v této době a v tomto věku Pán znovu zjevil evangelium. Zjevili se Otec i Syn; přišli muži, kteří měli kněžství v dřívějších dobách, a předali toto kněžství pokorným mužům, a těm pak bylo přikázáno, aby ho předali dalším. A tak je evangelium a kněžství k dispozici všem těm, kteří budou hodni ho přijmout, a takový je způsob Páně.⁷

Vaše poslání je velmi pozoruhodné – vás, mužů, kteří jste nositeli kněžství. Byla vám předána božská pravomoc. Neobdrželi jste právo kázat a učit evangeliu a úřadovat v jeho obřadech v důsledku nějakého vzdělání na vysoké škole nebo na universitě. Svou pravomoc jste obdrželi od mužů, kteří byli božsky pověřeni, aby jednali jako služebníci Páně, a byla vám předána těmi, kteří ji obdrželi přímo od Ježíše Krista, našeho Pána.⁸ [Viz námět č. 3 na straně 49.]

Moc a pravomoc Boží lze najít jedině v Jeho pravé Církvi.

Lidé se mě ptají: „V čem má vaše církev větší přínos než nějaká jiná?“ Snažím se jim taktně vysvětlit, v čem ten rozdíl spočívá. Jakákoli organizace se může sejít, aby uctívala Boha, avšak to jim nedává božskou pravomoc. Jakákoli skupina církví se může shromáždit a zorganizovat společné církve. To jim však neuděluje božskou pravomoc. Lidé se mohou sjednotit pro dobré účely, ale pravomoc od Nebeského Otce lze získat jen Jeho způsobem, a Jeho způsob v dřívějších dobách znamenal povolání a vysvěcení mužů a jejich ustanovení k dílu. Totéž platí i v dnešní době. …

Lidé by měli pochopit, že pouhé sklonění se před Pánem v modlitbě jim nedává božskou pravomoc. Schopnost žít podle požadavků, které jsou založeny na poctivosti, ctnosti, pravdě, atd. nedává lidem božskou pravomoc. … Nestačí, že se modlíme, že se účastníme církevních shromáždění. Je nezbytné, abychom měli božskou pravomoc, a právě tvrzení, že tuto pravomoc máme, přineslo a přináší této Církvi mnoho pronásledování, které na ni útočilo již od počátku. Je to však pravda a mnohé děti našeho Otce si začínají všímat účinků božské pravomoci v této Církvi. Jsou svědky toho, jak to rozvíjí život mužů i žen.⁹ [Viz námět č. 4 na straně 49.]

Osobně si nepřeji, aby to bylo pochopeno tak, že nacházím chyby na lidech, kteří přináležejí různým denominacím ve světě, a že je kritizuji. Jsem vděčný za to, že v mnoha denominacích jsou dobří muži a dobré ženy, kteří v Něho věří a se světlem, které mají, slouží Bohu; zůstává ale skutečností, že náš Otec na tomto světě založil svou Církev. V této době předal mužům svou pravomoc a na světě není jiná pravomoc, kterou by uznal, kromě té, kterou sám zřídil.¹⁰ [Viz námět č. 5 na straně 49.]

Kněžské obřady jsou pro nás zásadní, abychom mohli vstoupit do celestiálního království.

Pokud bychom byli jako všechny ostatní denominace, mohli bychom hledat Pána a získávat Jeho požehnání, protože každý člověk, který na tomto světě koná dobro, získává požehnání; mohli bychom mít všechny základní ctnosti a mohli bychom je přijmout za vlastní, ale bez moci Boží a bez pravomoci svatého kněžství lidé nemohou dosáhnout celestiálního království.¹¹

Jediný plán, který připraví lidi na celestiální království, je plán, který dal Ježíš Kristus, náš Pán; a jedinou pravomocí, která oprávní lidi, aby správně učili evangeliu a úřadovali v obřadech evangelia, je pravomoc Ježíše Krista, našeho Pána.¹²

Joseph Smith ml. byl povolán Bohem, aby byl Jeho prorokem, a skrze něj bylo na zemi znovuzřízeno svaté kněžství Melchisedechovo, což je moc Boží delegovaná člověku, aby jednal v Jeho jménu. Skrze toto kněžství je každý obřad evangelia našeho Pána Ježíše Krista, který je nezbytný pro spasení dětí lidských, vykonáván s pravomocí.¹³

Jak by nás ovlivnilo, kdybychom se museli rozloučit s pravomocí, kterou nám Bůh udělil? Znamenalo by to, že by se nám zavřely dveře celestiálního království. Znamenalo by to, že ono vrcholné požehnání, k němuž jsem byl veden vzhlížet již od doby, kdy jsem byl dítětem, by se nenaplnilo. … Ze společnosti svých blízkých, … kteří jsou mi drazí téměř tak, jako samotný život, bych se nemohl těšit v celestiálním království.¹⁴

Kněžství … je požehnání, které, jsme-li věrní, odemkne dveře celestiálního království a udělí nám tam místo, kde budeme žít po celé věky věčnosti. Nezahrávejte si s tímto drahocenným požehnáním.¹⁵ [Viz námět č. 6 na straně 49.]

Nositelé kněžství mají zodpovědnost vést příkladný život a používat kněžství k žehnání druhým.

Je krásné, když si uvědomíme, že muži, kteří jsou toho hodni, mohou obdržet kněžství a je jim dána pravomoc konat mnoho věcí, které jsou požehnáním pro ostatní děti našeho Otce.¹⁶

Nemůžete vyjít do světa a v žádné jiné církvi ani v jakýchkoli jiných církvích nemůžete najít … muže, kteří mají božskou pravomoc. Nezapomínejte na to. Patříte k vyvolené skupině mužů, … byly na vás vloženy ruce a obdrželi jste božskou pravomoc, čímž jste se stali spolupracovníky Pána nebe a země. Tím nemyslím, že byste se nemohli smát, usmívat se a užívat si života, ale mám tím na mysli, že hluboko v nitru duše si každý z vás má uvědomovat toto: „Jsem strážcem svého bratra. Jsem držitelem pravomoci od Pána Ježíše Krista – jsem nositelem svatého kněžství.“ Budeme-li tak činit, neskončíme mezi těmi, kteří si zahrávají s posvátnými věcmi, jako to někteří v minulosti dělali.¹⁷

Skutečnost, že jsou držiteli kněžství, bude pro mnoho mužů zatracením, kvůli způsobu, jakým s ním zacházeli, považujíce ho za něco velmi obyčejného.¹⁸

Někteří muži si myslí, že to, že mají kněžství, jim dává nějaké zvláštní právo, jak se mohou chovat ve své rodině. Chci vám říci, že vy, muži, kteří máte kněžství, se nedostanete do celestiálního království, pokud nebudete ctít svou manželku a rodinu a pokud je nebudete školit a udílet jim požehnání, která chcete sami pro sebe.¹⁹

Pravomoc našeho Nebeského Otce je na zemi kvůli požehnání lidí, nikoli proto, aby ti, kdo tuto pravomoc přijímají, byli arogantní, ale aby se díky tomu stali pokornými; nikoli proto, aby ti, kteří obdrželi zvláštní výsady, měli pocit, že jsou něco víc než druzí, ale abychom se pokořili v duši, aby naše srdce bylo naplněno modlitbou a abychom ve veškerém svém jednání byli ohleduplní vůči všem lidem a abychom spravedlivým životem ztělesňovali to, co si Nebeský Otec přeje, abychom učili.²⁰

To, že jsme členy Církve a držiteli kněžství, nás k ničemu neopravňuje, pokud nejsme způsobilí. Pán řekl, že každé požehnání, které si přejeme získat, je založeno na poslušnosti Jeho přikázání. Můžeme oklamat své bližní a můžeme oklamat i sami sebe myšlenkou, že žijeme spořádaně, ale pokud nedodržujeme přikázání našeho Nebeského Otce, pokud nejsme způsobilými nositeli tohoto svatého kněžství, které je tak drahocenné, v celestiálním království místo nenajdeme.²¹

Vám, bratří, … byla udělena posvátná zodpovědnost, posvátná důvěra. Obdrželi jste požehnání svatého kněžství. Byla vám udělena božská pravomoc a s touto pravomocí přichází zodpovědnost pozvedat hlas a žít tak, aby lidé světa poznali rozdíl mezi evangeliem Ježíše Krista a jinými světskými organizacemi.²²

Ať jdete kamkoli, mějte na mysli skutečnost, že zastupujete Toho, kdo je stvořitelem naší bytosti. Kněžství, jehož jste držiteli, není kněžství Josepha Smitha nebo Brighama Younga nebo nějakých jiných mužů, kteří byli povoláni jako vedoucí Církve, ať již doma nebo v zahraničí. Kněžství, jehož jste držiteli, je moc Boží, která vám byla udělena z výsosti. Svaté bytosti musely být seslány na zem, … aby znovuzřídily ono slavné požehnání, které bylo po celá staletí na zemi ztraceno. Zajisté bychom měli být za svá požehnání vděčni.²³

Modlím se o to, aby nám všem Pán požehnal, abychom byli způsobilými držiteli kněžství, které nám nabídl a které nám udělil, aby lidé, ať již půjdeme kamkoli, mohli říci: „Tento muž je služebník Páně.“²⁴ [Viz námět č. 7 na straně 49.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Přemýšlejte o zážitcích, které president Smith popisuje na stranách 41–43. Jak můžeme mladým mužům pomáhat připravit se na vysvěcení do úřadů v kněžství? Jak můžeme mladým ženám pomáhat porozumět tomu, jak důležitá je v jejich životě moc kněžství? Proč je důležité, aby se muži i ženy učili o kněžství?
Proč bylo nutné, aby Spasitel během svého pozemského působení, kromě výuky evangelia, znovuzřídil božskou pravomoc (strana 43)?
Přečtěte si stranu 44 a první odstavec na straně 45. Proč myslíte, že Pán dává svou pravomoc k dispozici všem způsobilým mužům, místo aby ji vyhradil jen pro několik málo mužů s formálním vzděláním?
President Smith mluvil o tom, „jak [se díky kněžství] rozvíjí život mužů i žen“ (strana 46). Co pro vás toto prohlášení znamená? Co můžete dělat pro to, abyste ve svém životě pěstovali moc a vliv kněžství?
Projděte si oddíl, který začíná na straně 45 a přemýšlejte o tom, jak byste odpověděli, kdyby vám někdo položil otázku danou presidentu Smithovi: „V čem má vaše církev větší přínos než nějaká jiná?“
Prostudujte si oddíl, který začíná na straně 46. Jaká „drahocenná požehnání“ jste díky kněžství obdrželi?
Při studiu posledního oddílu učení (strany 47–49) se zaměřte na to, jaké zodpovědnosti podle presidenta Smitha přicházejí s kněžstvím. Co mohou dělat členové kněžského kvora, aby se vzájemně podporovali ve svých zodpovědnostech? Jak mohou ženy pomáhat nositelům kněžství zůstat těmto zodpovědnostem věrni? Co mohou nositelé kněžství dělat, aby podporovali ženy v jejich božských rolích?

Související verše z písem: Jan 15:16; Alma 13:1–3, 6–10; Nauka a smlouvy 84:19–22; Joseph Smith–Životopis 1:68–72; Články víry 1:5

Pomůcka k výuce: „Vydávejte svědectví, kdykoli vás k tomu Duch nabádá, ne jenom na konci každé lekce. Poskytněte těm, které učíte, příležitosti k vydávání vlastních svědectví.“ (Učení – není většího povolání, 45.)

„Přemýšlím, když je chlapec vysvěcen jáhnem, zda mu otec dává pocítit, že má nyní něco, co je z věčného hlediska důležité.“

„Muži, kteří měli kněžství v dřívějších dobách, [přišli] a předali toto kněžství pokorným mužům.“