Kapitola 17

Posilující moc víry

Víra je dar od Pána, díky němuž jsou spravedliví lidé obdařeni mocí konat pozoruhodné věci.

Ze života George Alberta Smitha

V roce 1919 byl George Albert Smith, tehdy člen Kvora Dvanácti apoštolů, povolán presidentem Evropské misie. Krátce po svém příjezdu se president Smith v poselství určeném místním Svatým zmínil o těžké situaci v Evropě, která se dosud vzpamatovávala ze zničujících dopadů 1. světové války: „Uvědomuji si, že žijeme v důležitém období světové historie. Vzhledem k novým, napjatým okolnostem, kterým národy čelí, a k nepokojné atmosféře, která se šíří téměř všude mezi dětmi lidskými, pociťuji tudíž velkou zodpovědnost se s nimi setkávat a nanejvýš upřímně toužím po božském vedení při vykonávání svých povinností.“ President Smith měl víru v to, že navzdory těžké době, které čelili, bude úsilí členů a misionářů odměněno úspěchem: „S pomocí dobrých a schopných spolupracovníků v [misijním] ústředí a s věrnými muži a ženami v misijním poli očekávám s radostným tušením bohatou úrodu poctivých duší.“¹

Jednou z nejnaléhavějších povinností presidenta Smitha jako presidenta misie bylo zvýšit počet misionářů v Evropě. Církev vyslala do Evropy během války jen velmi málo misionářů a představitelé evropských vlád nyní kvůli nedostatku potravin a dalším ekonomickým problémů nebyli ochotni vydávat víza cizincům. President Smith měl obtížný úkol přesvědčit tyto představitele, aby umožnili misionářům vstoupit do jejich země. V dopise své dceři Emily popsal president Smith cestu do Londýna, kterou za tímto účelem podnikl.

„Náš americký velvyslanec je velmi laskavý a podařilo se mu zajistit nám rozhovor se sirem Robertem Hornem, ministrem práce Velké Británie. Když jsme dorazili do jeho kanceláře, předali jsme dopis od velvyslance tajemníkovi sira Roberta, který se nás zeptal, zda lze naši záležitost přesunout, protože jeho nadřízený se za několik minut chystal odjet na tři týdny do Skotska. Ujistil jsem ho, že bychom byli velmi vděčni za pět minut jeho času právě nyní, protože jsme nebydleli v Londýně a protože naše záležitost byla urgentní. Tajemník zašel za sirem Robertem a zanedlouho se vrátil s tím, že sir Robert svou cestu odloží a setká se s námi téhož dne ve čtyři hodiny. Onoho rána jsem se velmi vroucně modlil o to, abychom měli otevřenou cestu, a když jsme byli pozváni, abychom se vrátili, byl jsem Nebeskému Otci nesmírně vděčný.“

V určenou hodinu byli president Smith a jeho společníci pozváni do soukromé kanceláře sira Roberta Hornea. „Snažili jsme se mu vysvětlit, co potřebujeme, a ujistili jsme ho, že to, o co žádáme, potřebuje i Velká Británie. Téměř hodinu a půl s velkým zájmem naslouchal části historie Církve a tomu, čemu věříme, atd.

Když jsem domluvil, znovu se zeptal, co od něho žádáme, a když jsme mu řekli, že si přejeme mít výsadu doplnit své misionářské síly až na dvěstěpadesát misionářů – na tentýž počet jako před válkou – řekl, že pro něj bude potěšením vydat pokyn ministerstvu, aby bylo tomuto počtu misionářů umožněno vstoupit do země, jakmile sem dorazí. Samozřejmě jsme byli velmi potěšeni a při odchodu jsme ho ujistili, že z nás sňal značné břímě.

Jsem si jist, že jsme se spřátelili s jedním z nejvlivnějších mužů Anglie, a neváhal bych za ním kdykoli zajít, pokud by to bylo potřeba.“²

James Gunn McKay, jeden z misionářů presidenta Smitha, který byl na setkání se sirem Robertem Hornem přítomen, později řekl: „Podívejte se na tu úžasnou práci, kterou vykonal. [V misii] tehdy bylo jen několik málo misionářů. Zdálo se, že cesta byla zatarasena, ale on přišel naplněn inspirací Páně a byl schopen zaklepat na dveře úředníků a získat si jejich důvěru; a nakonec jsme získali ony výsady, které jsme chtěli – aby misionáři mohli přijít a pustit se znovu do práce a plnit své poslání nést kupředu věc Boží a konat Jeho dílo – a tímto způsobem nám poskytl svědectví o tom, že Bůh řídí toto dílo.“³ Starší McKay přisuzoval úspěch presidenta Smitha jeho „víře a oddanosti a pravé lásce vůči všem těm, s nimiž se stýkal“. „Pracoval jsem s ním,“ řekl. „Radil jsem se s ním; modlil jsem se s ním, a vím, že jeho víra a oddanost je tak hluboká jako sám život.“⁴ [Viz námět č. 1 na straně 177.]

Učení George Alberta Smitha

Moc víry je patrná v písmech.

Je nám řečeno, že bez víry nemůžeme potěšit Boha [viz Židům 11:6]. Víra je hybnou silou veškerého jednání a v písmech se o moci víry nachází hojnost důkazů. Byla to víra, díky níž byl Noé schopen postavit koráb, a díky poslušnosti přikázání Božích byli on a jeho rodina zachráněni, zatímco ti, kterým se víry nedostávalo, byli pohřbeni ve veliké potopě. [Viz Genesis 6:13–22; 7:1–24.]

Byla to víra, díky níž byli Lot a členové jeho rodiny ochráněni, když oheň z nebes pohltil města Sodomu a Gomoru a zahubil obyvatele, kteří víru neměli. [Viz Genesis 19:12–25.]⁵

Díky víře Mojžíš vyvedl děti Izraele z poroby, prošel Rudým mořem jako po suché zemi, a když se o to pokusila egyptská vojska, která je pronásledovala, utopila se. Lidé byli živeni chlebem z nebe. Když Mojžíš udeřil do skály na Orébu, vytryskla voda, která uhasila jejich žízeň; a pustinou byli vedeni do zaslíbené země. [Viz Exodus 14:21–31; 16:14–15; 17:5–6.]⁶

Když se Daniel dál otevřeně modlil k Bohu Izraele navzdory nařízení, které jeho nepřátelé záměrně připravili, aby ho zahubili, uvrhli ho do jámy lvové a ponechali ho v ní celou noc. Věděl, že Nebeský Otec ho může ochránit, a jeho důvěra byla neochvějná. Druhý den, časně zrána, vyrazil král k jámě a našel Daniela naživu. Díky jeho víře byla divoká zvířata neškodná a díky víře si získal náklonnost krále. [Viz Daniel 6:4–28.]

Tři hebrejci, Sidrach, Mizach a Abdenágo, kteří odmítli uctívat zlatý obraz, který postavil Nabuchodonozor, byli uvrženi do ohnivé pece, která byla rozpálena sedmkrát více než obvykle. Důvěřovali žijícímu Bohu a jejich víra byla odměněna tím, že jejich život byl zachován. [Viz Daniel 3:8–28.]

Díky víře prorok Eliáš svolal z nebe oheň, aby spálil oběť, kterou připravil, a král a jeho lid tak byli přesvědčeni, že Bohem je Bůh Izraele, a nikoli Bál [viz 1. Královská 18:36–40].

Díky víře si bratr Jaredův a jeho následovníci uchovali jazyk svých otců během zmatení jazyků u Babylonské věže a byli přivedeni na tuto západní polokouli [viz Eter 1:33–43]. … A obdobná víra umožnila Lehimu přeplavit se s rodinou přes moře a usadit se v této zemi – vyvolené nad všemi ostatními zeměmi.

Byla to víra, díky níž byli Ježíšovi učedníci schopni vytrpět pronásledování, které je potkalo, a utvrdit navzdory odporu Židů evangelium, které jim Spasitel předal.⁷

Byla to víra, díky níž Vykupitel světa a ti, kteří se s Ním stýkali, vykonali všechny zázraky. Od počátku času až do nynějška má ten, kdo je naplněn vírou, moc Boží.⁸ [Viz námět č. 2 na straně 177.]

Moc víry je zřejmá v životě spravedlivých Svatých v této dispensaci.

Právě díky bezvýhradné víře v Boha odešel chlapec-prorok [Joseph Smith] do lesa, poklekl a pomodlil se a obdržel první veliký nebeský projev, kterého se mu dostalo, díky němuž byl lidstvu znovu zjeven charakter Božstva. Byla to víra, díky níž byl schopen vydat se na pahorek Kumora a obdržet tam z rukou anděla ony posvátné záznamy, které později přeložil darem a mocí Boží. Byla to víra, díky níž vedl svůj lid z Kirtlandu do Missouri a zpátky do Illinois, a ačkoli jejich domovy byly opakovaně pleněny a oni byli vyháněni, víra, kterou měli vštípenou v srdci, s nimi zůstala, a oni věděli, že Bůh na ně pamatuje. Byla to víra, díky níž bylo pod vedením Proroka Josepha Smitha založeno veliké město Nauvoo; a díky víře obdržel ony vznešené pravdy, které jsou obsaženy v Nauce a smlouvách.

Byla to víra, díky níž Brigham Young vedl lid do této západní krajiny [údolí Solného jezera]; a když dorazil na vrchol hory a pohlédl na údolí, Bůh mu dal svědectví, že toto je to místo, kde se má Izrael usadit. … Byla to víra, díky níž lidé, ve své slabosti a chudobě, položili úhelný kámen tohoto velkolepého chrámu [Salt Lake], s vírou, že Bůh připraví cestu a zajistí prostředky, díky nimž bude možné tuto stavbu dokončit. Byla to víra, díky níž byl Nebeský Otec milosrdný k těmto lidem, kteří s úzkostí sledovali, jak jim cvrčci požírají úrodu, aniž by tomu mohli zabránit, a skrze prozřetelnost Boží byly jejich modlitby zodpověděny a oni o tom získali svědectví díky tomu, že přiletěli rackové a zachránili jim úrodu a ochránili je před vyhladověním. …

… Díky víře jsou muži, kteří stojí v čele tohoto díla, čas od času inspirováni k tomu, aby nám předali ponaučení, které potřebujeme. Díky víře jsme vzděláváni … těmi, kteří slouží ve jménu Páně – a Utěšitel obživuje jejich porozumění, připomíná jim věci minulé a ukazuje jim věci, které mají přijít; čímž dokazují, že mají ducha zjevení.⁹

Díky víře se starší Izraele vydávali do světa, opouštěli domov a své blízké a snášeli potupu světa, aby mohli vydávat svědectví o tom, že Bůh žije, že Ježíš je Kristus a že Joseph Smith byl prorok Páně. Díky víře byli vaši nemocní uzdraveni a vaši mrtví vzkříšeni k životu. Kdyby byly dostupné záznamy o zázracích, které se udály mezi tímto lidem …, byly by svědectvím o moci Boží skrze víru, která nebyla překonána v žádném období světa.

Právě tato zásada, bratří a sestry, nás směruje k nebi a dodává nám naději v životních zápasech. Když jsme zmateni a když čelíme překážkám, které zdánlivě nedokážeme překonat, můžeme s vírou ve Vykupitele světa přijít k Bohu a vědět, že naše modlitby budou zodpověděny v náš prospěch.¹⁰ [Viz námět č. 3 na straně 177.]

Často se lidé ptají: Je možné, aby chlapci a dívky, mladí muži a ženy, kteří vyrostli v tomto pokolení v Církvi, byli ochotni snášet těžkosti, strádání a zkoušky, které kvůli evangeliu snášeli jejich otcové a matky? Opustili by pohodlný domov, aby kvůli víře zalidnili novou zemi?

Pravím vám, že pokud jim bylo do srdce vštípeno poznání božskosti tohoto díla, tak jak ho známe, pokud jim byla dána víra díky tomu, že dodržujeme přikázání Páně, pokud jsme je učili, aby poznali, že Ježíš je Kristus a že Joseph Smith byl prorok Páně, pak vám pravím ano! – udělali by to, co udělali jejich otcové a matky, zařadili by se mezi ty, kteří tvoří Izrael posledních dnů.

Pokud by to znamenalo strádání, pokud by to znamenalo nemoci a utrpení nebo dokonce vyhoštění, stovky a tisíce našich synů a dcer by díky poznání, že toto je evangelium Kristovo, zpečetili své svědectví vlastním životem, pokud by to bylo potřeba.¹¹ [Viz námět č. 2 na straně 177.]

Budeme-li používat víru, Pán nám otevře cestu, abychom mohli vykonat to, o co nás žádá.

Vzpomínám si, jak jsem jednoho dne pocítil inspiraci říci jednomu misionáři, který se chystal odjet do určitého města, kde nám nedovolili konat pouliční shromáždění:

„Pamatujte na to, abyste dal Pánu šanci. Budete žádat o laskavost. Dejte Pánu šanci. Požádejte Ho, aby vám otevřel cestu.“

Tento mladík se vydal do onoho města, vstoupil do kanceláře starosty a zeptal se, zda se může se starostou sejít. Chtěl se ho zeptat, zda mohou změnit určité pravidlo.

Když tam přišel, zjistil, že starosta je mimo město. Mladík vyšel z kanceláře, rozhlédl se po chodbě a na konci chodby spatřil na dveřích nápis: „Kancelář vrchního konstábla“. Na okamžik zaváhal, ale něco mu řeklo: „Dej Pánu šanci.“ Vešel do kanceláře vrchního konstábla a řekl mu, proč přišel. Když domluvil, konstábl řekl:

„Jaký roh ulice byste tedy chtěl?“

On odvětil: „Neznám toto město tak dobře jako vy. Nerad bych žádal o nějaký roh ulice, který by byl nevhodný nebo kde bychom překáželi dopravnímu provozu. Nevadilo by vám, kdybyste šel se mnou a nějaký roh vybral?“

Představte si misionáře, jak žádá vrchního konstábla, aby mu vybral roh ulice, na kterém by mohl kázat evangelium!

Konstábl odvětil:

„Samozřejmě, půjdu s vámi.“

Za patnáct minut měli jeden z nejlepších rohů ve městě spolu s povolením kázat evangelium Ježíše Krista tam, kde se nekázalo na ulicích od doby před [1. světovou] válkou. …

Pán má schopnost dosáhnout toho, čeho my nejsme schopni, a nikdy nás nežádá, abychom udělali něco, co by On neumožnil vykonat. Právě to nám řekl skrze Nefiho. Nebude žádat nic, aniž by připravil cestu.

„A stalo se, že já, Nefi, jsem řekl svému otci: Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán, neboť vím, že Pán nedává dětem lidským žádná přikázání, aniž by pro ně připravil cestu, aby mohly uskutečniti věc, kterou jim přikazuje.“ [1. Nefi 3:7.]

Pokud vás Pán o něco žádá nebo od vás očekává, že něco uděláte, a vy zkrátka nevíte, jak na to, udělejte to nejlepší. Vydejte se směrem, kterým byste měli jít; důvěřujte Pánu, dejte mu šanci, a On vás nikdy nezklame.¹²

Jak úžasné je vědět, že se můžeme, pokud chceme, chytit za ruku Nebeského Otce a nechat se Jím vést! Žádný jiný lid na světě nemá takovou jistotu, jako má tento lid.¹³ [Viz námět č. 4 na straně 177.]

Bůh uděluje víru jako dar spravedlivým.

Naše víra je podmíněna naším spravedlivým životem. Nemůžeme žít nesprávně a mít takovou víru, jakou bychom mít měli, ale pokud dodržujeme přikázání Páně, můžeme mít víru a tato víra poroste a bude se prohlubovat tak, jak se bude prohlubovat naše spravedlivost.¹⁴

Pokud se někomu z nás nedostává víry v toto dílo, je tomu tak proto, že nedodržuje přikázání Boží. Pokud někteří nevědí, že toto je dílo našeho Otce, je tomu tak proto, že nekonají svou povinnost. Vím, právě tak, jako vím, že žiji, že toto je dílo Páně, a toto poznání přichází díky dodržování Jeho přikázání.¹⁵

Víme, že víra je dar Boží; je to ovoce spravedlivého života. Nepřichází k nám na povel, ale je to důsledek toho, že konáme vůli Nebeského Otce. Pokud se nám víry nedostává, zkoumejme své nitro, abychom zjistili, zda dodržujeme Jeho přikázání, a pokud ne, čiňme neodkladně pokání. … Kéž Pán prohloubí naši víru a kéž žijeme tak, abychom toho byli hodni.¹⁶

Doufám, že ti, kteří obdrželi tento úžasný dar víry, žijí tak, aby si ho udrželi.¹⁷ [Viz námět č. 5 na straně 177.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

V příběhu na stranách 169–170 vyhledejte to, co dokládá víru George Alberta Smitha. Jeden z misionářů presidenta Smitha řekl, že tím, čeho president Smith dosáhl, „nám poskytl svědectví o tom, že Bůh řídí toto dílo“ (strana 170). Jaký vliv na vás měla nebo má víra druhých, například rodinného příslušníka nebo blízkého přítele?
Projděte si příklady víry uvedené na stranách 171–174. Jaké další příklady víry mají pro vás zvlášť velký význam? Jak byste mohli použít tyto příklady k tomu, abyste pomohli někomu, kdo víru používá, ale dosud neobdržel požehnání, po kterých touží?
Jak vám vaše víra dodává „naději v životních zápasech“? Jak nám může víra pomoci překonávat strach nebo jiné překážky, „které zdánlivě nedokážeme překonat“? (Strana 173.)
Přečtěte si příběh, který začíná na straně 175, a porovnejte ho s příběhem uvedeným v oddíle „Ze života George Alberta Smitha“. Máte nějaké zážitky, které se podobají těmto příběhům? Co podle vás znamená „dát Pánu šanci“?
President Smith učil, že „víra je dar Boží“, který „k nám [nepřichází] na povel“ (strana 176). Jaký vliv má tato zásada na to, jak se snažíte prohlubovat svou víru a inspirovat k víře druhé? Co konkrétně můžeme například dělat, abychom si „udrželi“ dar víry? (Viz Alma 32:35–43.)

Související verše z písem: Židům 11:1–11, 17–34; Jakub 2:17–24; Alma 32:26–43; Eter 12:6–22; Moroni 7:27–39; Nauka a smlouvy 136:42

Pomůcka k výuce: „Abyste pomohli studentům připravit se na zodpovězení otázek, můžete jim předtím, než bude něco přečteno nebo proneseno, říci, že je požádáte o jejich reakci. … Mohli byste například říci: ‚Až budu číst tuto pasáž, věnujte tomu pozornost, abyste se mohli podělit o to, co vás na ní nejvíce zaujalo‘ nebo ‚Až budeme číst tento verš, zamyslete se, zda rozumíte tomu, co nám Pán říká o víře‘.“ (Učení – není většího povolání, 69).

„V písmech se o moci víry nachází hojnost důkazů. … Díky víře prorok Eliáš svolal z nebe oheň, aby spálil oběť, kterou připravil.“

„Díky víře Mojžíš vyvedl děti Izraele z poroby [a] prošel Rudým mořem jako po suché zemi.“

„Byla to víra, díky níž Brigham Young vedl lid do … [údolí Solného jezera].“