Kapitola 18

Zůstávejte na Pánově straně linie

Pán nám dal přikázání, abychom dokázali odolávat zlu a nacházet štěstí.

Ze života George Alberta Smitha

George A. Smith, dědeček George Alberta Smitha, sloužil mnoho let v Kvoru Dvanácti apoštolů a v Prvním předsednictvu jako rádce Brighama Younga. George Albert Smith často opakoval radu, kterou jeho dědeček dával své rodině: „Existuje dobře definovaná hraniční linie mezi Pánovým územím a územím ďáblovým. Zůstanete-li na Pánově straně linie, budete pod Jeho vlivem a nebudete mít touhu činit zlo; ale přejdete-li na stranu ďábla, byť jen o píď, jste v moci pokušitele, a bude-li úspěšný, nebudete schopni správně myslet ani uvažovat, protože ztratíte Ducha Páně.“

George Albert Smith řekl, že tuto radu používal během celého života jako vodítko při rozhodování: „Když jsem byl někdy pokoušen něco udělat, zeptal jsem se sám sebe: ‚Na které straně linie jsem?‘ Když jsem se rozhodl být na bezpečné straně, na straně Pánově, udělal jsem vždy to, co bylo správné. A tak když přijde pokušení, s modlitbou o problému přemýšlejte, a vliv ducha Páně vám pomůže rozhodnout se moudře. V bezpečí jsme pouze na Pánově straně linie.“¹ [Viz námět č. 1 na straně 187.]

Učení George Alberta Smitha

Máme-li zůstat na Pánově straně linie, je nutná naprostá poslušnost přikázání.

Veškeré bezpečí, veškerá spravedlivost, veškeré štěstí se nacházejí na Pánově straně linie. Pokud dodržujete přikázání Boží tím, že zachováváte den sabatu, jste na Pánově straně linie. Pokud dbáte na osobní modlitby i na rodinné modlitby, jste na Pánově straně linie. Pokud jste vděčni za jídlo a vyjadřujete tuto vděčnost Bohu, jste na Pánově straně linie. Pokud máte rádi bližního svého jako sebe samého, jste na Pánově straně linie. Pokud jste čestní v jednání s bližními, jste na Pánově straně linie. Pokud dodržujete Slovo moudrosti, jste na Pánově straně linie. A tak bych mohl pokračovat s Desaterem a s dalšími přikázáními, která nám Bůh dal jako vodítko, a mohl bych znovu říci, že vše, co obohacuje náš život, co nás činí šťastnými a co nás připravuje na věčnou radost, se nachází na Pánově straně linie. Hledání chyb na tom, co nám Bůh dal jako vodítko, se na Pánově straně linie nenachází.² [Viz námět č. 2 na straně 188.]

[Pán pravil]: „Nemohu pohlížeti na hřích se sebemenší mírou shovívavosti“; ani se sebemenší mírou shovívavosti [NaS 1:31]. Proč? Protože ví, že když hřešíme, přicházíme o požehnání, které bychom obdrželi, kdybychom neopustili cestu, která k onomu požehnání vede.³

Čas od času slýcháme, jak někdo říká: „No tak, já bych nebyl tak puntičkářský. Pán na nás nebude tak tvrdý, když něco uděláme jen částečně.“ Ten, kdo takto mluví, se již nachází na ďáblově straně linie, a vy ho neposlouchejte, protože pokud ho budete poslouchat, můžete být svedeni z cesty. Nikdo, kdo má Ducha Páně, takto nemluví. Sám Pán řekl, že musíme dodržovat Jeho přikázání: „Je zákon, neodvolatelně ustanovený v nebi před založením tohoto světa, na němž jsou všechna požehnání založena.“ (NaS 130:20.) Evangelium Ježíše Krista nás má naučit tomu, jak ona požehnání získat.⁴

Náš milující Otec v nebi nám dává přikázání proto, aby nám pomohl najít štěstí.

Pán, který viděl postoj svých dětí a který si uvědomoval, že budou potřebovat vedení, nám ve své laskavosti poskytl Desatero přikázání i další přikázání, která nám jsou čas od času dávána, aby nám pomáhala najít štěstí. Sami vidíte, jak lidé ve světě běhají sem a tam ve snaze najít štěstí, ale nenacházejí ho. Kdyby se tak jen zastavili na dostatečně dlouhou chvíli, aby mohli přijmout Pánovy rady, štěstí by našli, ale žádným jiným způsobem ho nezískají.⁵

Když jsem byl dítětem, poznal jsem, nebo jsem si myslel, že jsem poznal, že přikázání Páně jsou Jeho zákony a předpisy určené k tomu, aby mě vedly. Myslel jsem si, že jsem poznal, že za neposlušnost těchto zákonů bude následovat trest, a předpokládám, že jako dítě jsem se domníval, že Pán ustanovil události a uspořádal záležitosti v tomto životě takovým způsobem, že musím být poslušný určitých zákonů, jinak přijde rychlá odplata. Když jsem ale zestárl, dívám se na to z jiného pohledu, a takzvané zákony Páně, rady obsažené ve svatých písmech, zjevení Páně určené pro nás v této době a v tomto věku světa, jsou pro mne nyní jen laskavým zvukem hlasu našeho Otce v nebi, který k nám ve svém milosrdenství promlouvá. Jsou to jen rady a pokyny milujícího rodiče, který se o naše blaho stará víc, než se o něj dokáží postarat rodiče pozemští, a tudíž to, co se mi kdysi zdálo, že se nelítostně nazývá zákonem, považuji nyní za láskyplnou a něžnou radu od všemoudrého Nebeského Otce. A tak říkám, že pro mě není těžké věřit tomu, že je pro mě nejlepší dodržovat přikázání Boží.⁶

Veškeré štěstí, kterého se dostalo mně a mé rodině, bylo a je důsledkem snahy dodržovat přikázání Boží a žít tak, abych byl hoden požehnání, která Bůh slibuje těm, kteří Ho ctí a dodržují Jeho přikázání.⁷

Budeme-li se řídit radami a pokyny, které Pán dal, naše cesta bude cestou štěstí. Bude cestou, která možná nebude vždy snadná a pohodlná, ale bude končit v přítomnosti Nebeského Otce, a naším údělem bude sláva, nesmrtelnost a věčný život.⁸ [Viz námět č. 3 na straně 188.]

Protivník se nás klamáním a lstivostí snaží svést z cesty.

Na světě dnes existují dva vlivy, a tyto vlivy působí již od počátku. Jeden vliv je tvořivý, vyzařuje štěstí a buduje charakter. Ten druhý vliv ničí, mění lidi v démony, sráží je dolů a zbavuje je odvahy. My všichni jsme náchylní k oběma vlivům. Jeden pochází od našeho Nebeského Otce a ten druhý od zdroje zla, které je na světě již od počátku a které se snaží dosáhnout zničení lidské rodiny.⁹

Všichni budeme pokoušeni; nikdo není zproštěn pokušení. Protivník použije všechny dostupné prostředky k tomu, aby nás oklamal; pokusil se o to bezúspěšně i u Spasitele světa. Pokouší se o to i u mnoha dalších mužů, kteří vlastní božskou pravomoc, a někdy u nich najde slabinu a daný jedinec přijde o to, co mohlo být velkým požehnáním, kdyby byl zůstal věrný.¹⁰

Jeden muž mi jednou řekl – nebo to poznamenal na místě, kde jsem zrovna byl: „Zdá se, že tady ti lidé si myslí, že jsem plný ďábelství, ale tak tomu není.“ A já jsem mu řekl: „Milý bratře, znal jste někdy někoho, kdo byl plný ďábelství a věděl o tom?“ To je jedna z ďáblových lstí – zmocnit se vás a zabránit vám v tom, abyste to poznali. A to je jedna z našich těžkostí.¹¹

Prorok Nefi viděl před stovkami let, co nastane – že se lidé budou vzájemně svářit a zapírat Ducha Svatého a Svatého Izraelského, a že jako nauku budou učit přikázání lidská. V dnešním světě se jistý vliv snaží přimět lidi k tomu, aby věřili, že věčný život mohou získat vlastní inteligencí a vlastní mocí. Dovolte mi … přečíst něco z Nefiho:

„A budou také mnozí, kteří řeknou: Jezte, pijte a veselte se; nicméně bojte se Boha, páchání [malého hříchu] on ospravedlní.“

Rád bych, abyste si všimli tohoto: „Páchání [malého hříchu] on ospravedlní.“ Onen lstivý protivník ví, že kdyby jen dokázal přimět muže či ženu k tomu, aby udělali malou špatnost, tak jsou do té míry na jeho území, do té míry jsou v jeho moci.

„Nicméně bojte se Boha, páchání [malého hříchu] on ospravedlní; ano, zalžete trochu, chytejte člověka za slovo, vykopejte jámu bližnímu svému; v tom není nic špatného. A toto všechno dělejte, neboť zítra zemřeme; a pakliže budeme vinni, Bůh nás uhodí několika ranami a nakonec budeme spaseni v království Božím.“ [2. Nefi 28:8.]

Není to snad přesně to, co ďábel říká, právě tak jednoduše, jako se to zde píše, dětem lidským i dnes? No tak, páchejte malý hřích, to vám neublíží, lžete trochu, to nijak zvlášť neuškodí, Pán vám to odpustí a dostanete jen několik ran a nakonec budete spaseni v království Božím. Přesně tak to říká muži či ženě, kteří byli učeni Slovu moudrosti, když jim říká: pijte trochu čaje, to vám neuškodí; užívejte trochu tabáku, nic na tom nesejde; trochu lihoviny vám vůbec neublíží. Toto jsou maličkosti; on vždy působí po částech a postupně, ne najednou. Právě na toto bych rád, abychom pamatovali. … Právě tato nevýznamná záludná našeptávání oklamávají lidstvo a dostávají nás do moci ďáblovy. …

A Nefi dále říká:

„A jiné upokojí a ukolébá je do tělesného bezpečí, takže řeknou: Vše je dobré v Sionu; ano, Sionu se dobře daří, vše je dobré; a tak ďábel klame duši jejich.“

Chtěl bych, abyste si všimli tohoto: „A tak ďábel klame duši jejich a svádí je opatrně dolů do pekla.“ [2. Nefi 28:21.] A právě takto to dělá, přesně takto to dělá. Nepřijde, nepopadne vás fyzicky a nepřenese vás na své území, nýbrž našeptává: „Udělej toto malé zlo“, a když s tím uspěje, přijde další malé zlo a další, a tak, mám-li použít citovaných slov, „klame duši jejich“. Právě tak to dělá. Snaží se, abyste uvěřili, že něco získáváte, a vy přitom něco ztrácíte. A tak tomu je pokaždé, když nezachováváme nějaký zákon Boží nebo nedodržujeme přikázání, jsme oklamáváni, protože na tomto světě, ani ve světě, který přijde, nelze dosáhnout ničeho, jedině poslušností zákona našeho Nebeského Otce.

… Onen zvláštní výraz: „A svádí je opatrně dolů do pekla“ má svůj význam, toto je jeho postup. Muži a ženy v dnešním světě jsou podrobeni tomuto vlivu, neustále je přitahuje to či ono a toto našeptávání neustává a oni nerozumějí tomu, co by si Pán přál, aby dělali, ale postupují dál na území onoho zlého a jsou podrobeni jeho moci tam, kam Duch Páně nepůjde.

Nefi dále říká: …

„A vizte, jiné odlákává lichocením a říká jim, že není žádného pekla; a praví jim: Já nejsem žádný ďábel, neboť žádného není; a tak jim šeptá do uší, až je polapí hroznými řetězy svými, odkud není vysvobození.“ [2. Nefi 28:22.]

Bratří a sestry, takový je stav dnešního světa. Nefi by to nedokázal říci jasněji, kdyby byl přímo zde, v současném světě. Protivník koná své dílo, a protože Nebeský Otec si přál ochránit své děti před zlovolností této nauky a tohoto názoru, vyslal do světa chlapce-proroka Josepha Smitha, pověřil ho božskou pravomocí, zorganizoval svou Církev a znovu započal učit děti lidské pravdě, aby mohly být odvedeny od svých mylných cest.¹²

Musíme se naučit překonávat své choutky, svůj sklon konat zlo. Musíme se naučit odolávat pokušení. Právě proto jsme zde, a abychom to mohli lépe zvládat, bylo na zemi znovuzřízeno evangelium a my jsme byli učiněni jeho podílníky a máme sílu, která k nám přichází skrze moc Ducha Svatého. Nemáme odolnost jen obyčejného člověka, s omezeními, která má ten, kdo nezná pravdu – máme tutéž odolnost jako on, a navíc máme odolnost vyplývající z toho, že známe pravdu a že známe účel své existence.¹³ [Viz námět č. 4 na straně 188.]

Odolávat zlu můžeme tím, že se rozhodneme podrobit se vlivu Páně.

Vzpomínám si na jednoho dobrého muže, před mnoha lety, který byl tehdy předsedou kontrolní rady Americké universalistické církve. Přijel nás navštívit sem [do Salt Lake City] a zúčastnil se dvou lekcí Nedělní školy. Jedna z těchto tříd [pro děti] ho obzvláště zaujala. Nakonec, když [výuka] končila, president Nedělní školy řekl: „Nechtěl byste říci pár slov [členům třídy]?“ … On na to: „Ano, rád bych řekl pár slov.“ A řekl: „Kdybych tak mohl žít v prostředí, jehož jsem byl dnes dopoledne svědkem v oné malé … třídě sabatní školy, nemohl bych jinak než být dobrým člověkem.“ [Viz námět č. 5 na straně 188.]

Mnohokrát jsem o tom přemýšlel. Vzduch, který dýcháme, si pečlivě vybíráme, abychom mohli žít zdravě. Ale někdy se ve své nedbalosti podrobujeme nemorálním vlivům, které ničí naši odolnost vůči zlu, a jsme sváděni k tomu, abychom dělali to, co bychom dělat neměli a co bychom ani nedělali, kdyby na nás působil vliv Páně. Kdybychom tak jen byli pokorní, kdybychom tak jen pamatovali na modlitbu, kdybychom tak jen žili tak, abychom každou hodinu života mohli popravdě říci: „Otče v nebi, jsem ochotný a dychtivý dělat to, co si přeješ, abych dělal,“ byl by náš každodenní život, zatímco prožíváme tuto pozemskou zkušenost, obohacen.¹⁴

Sami si vybíráme, kam se dostaneme. Bůh nám dal svobodu jednání. On nám ji neodejme, a pokud dělám něco špatného a dostávám se na území ďáblovo, je tomu tak proto, že mám vůli a schopnost tak učinit. Nemohu vinit nikoho jiného, a pokud se rozhodnu dodržovat přikázání Boží a žít tak, jak bych měl, a zůstávat na Pánově straně linie, dělám to proto, že bych to dělat měl, a obdržím za to požehnání. Nestane se tak následkem něčeho, co by mohl udělat někdo jiný.¹⁵

My, Svatí posledních dnů, bychom si měli dávat veliký pozor na to, abychom každý den svého života žili tak, aby na nás působila moc Páně a abychom byli schopni odvracet se od toho, co má sklon oslabovat naši schopnost dosáhnout celestiálního království.¹⁶

Dbejte na to, abyste byli postaveni na skále. Dbejte na to, abyste poznali, co si ohledně vás Mistr přeje, a dbejte na to, abyste, až tato přání poznáte, dodržovali Jeho zákony a příkazy. Dbejte na to, abyste díky neposkvrněnosti svého života měli nárok na společenství Svatého Ducha, protože pokud budete neposkvrnění, ctnostní a bezúhonní, onen zlý nebude mít žádnou moc vás zničit.¹⁷

Modlím se o to, abychom zkoumali své nitro a abychom zjistili, na čí straně linie stojíme; a pokud jsme na Pánově straně, zůstaňme tam, protože to znamená věčné štěstí ve společenství těch nejlepších mužů a žen, kteří kdy na této zemi žili.

Pokud jsme jakkoli sešli z cesty, pokud jsme byli nedbalí; pokud jsme naslouchali pokušiteli a dostali se přes onu linii, abychom okusili to, co svět považuje za tak žádoucí, a o čem Pán pravil, že pro nás není dobré, dostaňme se co nejrychleji zpět na druhou stranu, žádejme Pána, aby nám naši pošetilost odpustil, a pak s Jeho pomocí dál veďme takový život, který znamená věčné štěstí.¹⁸

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Přečtěte si oddíl „Ze života George Alberta Smitha“ (strana 179) a Moroniho 7:10–19. Jak můžete poznat, že jste „na Pánově straně linie“? Jak si můžeme navzájem pomáhat zůstat na Pánově straně linie?
V prvním odstavci na straně 181 president Smith vyjmenovává několik přikázání, která máme dodržovat, abychom zůstali na Pánově straně linie. Jaká další měřítka nám Pán dává, aby nám pomohl zůstat na své straně linie?
Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 181, a zamyslete se nad tím, jak byste mohli použít slova presidenta Smitha k tomu, abyste pomohli někomu, kdo má pocit, že přikázání jsou příliš omezující.
Projděte si strany 183–185 a zaměřte se na Satanovy taktiky, které president Smith popisuje, a vzpomeňte si na nějaké okamžiky, kdy jste byli svědky těchto taktik. Jak můžeme mladým lidem pomoci je rozpoznat a překonat? Jak nám skutečnost, že „známe účel své existence“ (strana 185), pomáhá odolávat pokušení?
Přemýšlejte o tom, jak by se příběh uvedený na straně 185 mohl týkat i vás. Na jakých místech nebo v jakých situacích například nepociťujete žádnou touhu činit zlo? Co můžeme dělat pro to, abychom takové prostředí vytvořili i ve svém domově, na pracovišti, v obci nebo v osobním životě?

Související verše z písem: Matouš 4:1–11 (včetně výňatků z Překladu Josepha Smitha, které se těchto veršů týkají); Jakub 4:7; 1. Janova 5:3–4; Alma 13:27–28; Helaman 5:12; Nauka a smlouvy 82:8–10

Pomůcka k výuce: „Otázky, které jsou před začátkem výuky napsány na tabuli, pomohou studentům začít přemýšlet o tématech ještě před zahájením lekce.“ (Učení – není většího povolání, 93).

„Budeme-li se řídit radami a pokyny, které Pán dal, naše cesta bude cestou štěstí.“

„Zjevení Páně určené pro nás v této době a v tomto věku světa jsou pro mne … jen laskavým zvukem hlasu našeho Otce v nebi, který k nám ve svém milosrdenství promlouvá.“

„My, Svatí posledních dnů, bychom si měli dávat veliký pozor na to, abychom každý den svého života žili tak, aby na nás působila moc Páně.“