Kapitola 24

Žijme spravedlivě v nebezpečných časech

Díky naší věrnosti evangeliu můžeme být v bezpečí před nebezpečími dnešní doby a můžeme pozitivně působit na svět.

Ze života George Alberta Smitha

George Albert Smith sloužil jako generální autorita po většinu první poloviny 20. století. Během tohoto období svět zažil mnoho zničujících a bouřlivých událostí, včetně Velké hospodářské krize a dvou světových válek. Kvůli těmto pohromám i tomu, co považoval za všeobecný mravní úpadek ve společnosti, president Smith několikrát prohlásil: „Tento svět se nachází v kritickém stavu.“¹ Ve světových událostech spatřoval naplnění proroctví týkajících se posledních dnů a byl přesvědčen o tom, že jedinou nadějí na mír ve světě je poslušnost Božích zákonů. Když vrcholila 1. světová válka, upozorňoval na toto: „Válka neskončí a spory ve světě neustanou, dokud děti lidské nebudou činit pokání z hříchů a neobrátí se k Bohu a nebudou Mu sloužit a dodržovat Jeho přikázání.“²

Uprostřed tohoto těžkého období president Smith zjistil, že mnozí lidé ztráceli odvahu. Poznamenal: „Měl jsem tu výsadu navštívit různé části [Spojených států] a jen zřídkakdy člověk najde někoho, kdo není nesmírně pesimistický kvůli okolnostem, které, jak se zdá, nemůžeme nijak ovlivnit.“³ I když si byl president Smith vědom toho, že válka, přírodní pohromy a duchovní nebezpečí jsou součástí života v posledních dnech, učil Svaté, že když budou žít podle evangelia a budou odolávat pokušení, mohou se v těchto nebezpečných časech mnoha strastem vyhnout.

Čerpal také optimismus ze svého přesvědčení, že spravedliví Svatí posledních dnů mohou mít mocný vliv na okolní svět. Učil tomu, že Svatí nemají jen přijímat stav, který ve světě panuje, ale mají být ve své obci aktivní a mají se snažit o to, aby měli na okolní dění vliv, navzdory protivenstvím, kterým mohou čelit. „My všichni máme závazek učinit tento svět šťastnějším místem díky tomu, že jsme v něm žili,“ řekl.⁴

Sestra Belle S. Spaffordová, generální presidentka Pomocného sdružení, vyprávěla o tom, jak ji president Smith učil této zásadě. Krátce poté, co byla sestra Spaffordová povolána do své funkce, byla informována o setkání, které se mělo konat v New Yorku a které organizovala Národní rada žen. Pomocné sdružení bylo členem této rady mnoho let, ale v poslední době se několik ostatních členek rady stavělo proti Církvi a uvádělo na setkáních delegátky Svatých posledních dnů do rozpaků. Sestra Spaffordová a její rádkyně měly pocit, že Pomocné sdružení by mělo své členství v radě ukončit, a sepsaly návrh, který vyjadřoval jejich názory. Sestra Spaffordová později vyprávěla:

„Jednou ráno jsem měla domluvené setkání s presidentem Georgem Albertem Smithem, a tak jsem ho šla sama navštívit a vzala jsem s sebou onen návrh společně se seznamem důvodů, proč jsme ho sepsaly. President Smith si na stroji napsaný návrh pečlivě pročetl. Pak se zeptal: ‚Není toto ta organizace, do které sestry vstoupily na přelomu století?‘

Řekla jsem: ‚Ano, pane.‘

On na to: ‚Chápu to správně, že si nyní přejete ukončit členství?‘

Já jsem odvětila: ‚Ano, pane.‘ A pak jsem dodala: ‚Abyste věděl, presidente Smithe, nic díky této Radě nezískáváme.‘

President Smith se na mě překvapeně podíval. Řekl: ‚Sestro Spaffordová, přemýšlíte vždy jen ve smyslu toho, co můžete získat? Nemyslíte, že je dobré občas přemýšlet i ve smyslu toho, co můžete dát? Jsem přesvědčen o tom,‘ pokračoval, ‚že mormonské ženy mají ženám ve světě co nabídnout a že se od nich také mohou něčemu naučit. Spíše než abyste své členství ukončily, vám navrhuji, abyste vzala několik svých nejschopnějších členek komise a tohoto setkání se zúčastnila.‘

A pak důrazně řekl: ‚Nechť ostatní pocítí váš vliv.‘“⁵

Sestra Spaffordová jeho rady uposlechla a později byla v Národní radě žen jmenována do vedoucích funkcí, a nakonec byla zvolena její presidentkou. [Viz námět č. 1 na straně 249.]

Učení George Alberta Smitha

Bylo předpověděno, že v posledních dnech nastanou vážné těžkosti.

Bylo nám řečeno, že v posledních dnech vyvstanou vážné těžkosti. … Upozorňují nás na to nejen písma, která byla dána ve dnech Spasitele, ve dnech před Ním, i ta, která byla dána po Něm, nýbrž Pán promluvil i v naší době a v našem věku, a tato zjevení od Nebeského Otce se nacházejí v Nauce a smlouvách. Pokud si tato zjevení přečteme, zjistíme, že to, čím procházíme, bylo předpověděno. …

… Denní tisk nám přináší zprávy o pohromách, ke kterým dochází všude – o rozbouřeném moři, na němž lidé přicházejí o život, o zemětřeseních a velkých tornádech, k nimž, jak je nám řečeno, má docházet v posledních dnech – a zdá se mi, bratří a sestry, že pokud se lidé vážně zamýšlejí, pokud čtou písma, musejí vědět, že to, o čem Pán pravil, že v posledních dnech nastane, se nyní děje. Fíkovník začíná vskutku vyrážet listy [viz Joseph Smith–Matouš 1:38–39], a ti, kteří jsou přemýšliví, musejí vědět, že léto je blízko, že to, co Pán předpověděl a co má předcházet Jeho Druhému příchodu, se nyní uskutečňuje.⁶

Ještě z toho nejsme venku. Tento svět čeká velký úklid, ledaže synové a dcery Nebeského Otce budou činit pokání z hříchů a obrátí se k Němu. A to se týká, kromě všech ostatních, i Svatých posledních dnů neboli členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů – ale my bychom měli být těmi prvními, kdo má být příkladem pro druhé.⁷ [Viz námět č. 2 na straně 249.]

Jediná cesta k dosažení pokoje a míru je evangelium Ježíše Krista.

Existuje jen jeden léčebný prostředek na všeobecné strasti – všelék na nemoci tohoto světa. A tím je evangelium Ježíše Krista; dokonalý zákon života a svobody, který byl opět znovuzřízen, čímž se naplnila písma.⁸

„Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.)

Toto jsou uklidňující slova Knížete pokoje určená Jeho věrným následovníkům. Lidé dozajista nepotřebují nic více než požehnání pokoje a štěstí a srdce bez obav. A toto je k dispozici nám všem, pokud to jen přijmeme.

Když bylo evangelium znovuzřízeno na zemi v této dispensaci, Pán zopakoval to, co řekl mnohokrát již ve Starém a v Novém zákoně – že cenou za pokoj a štěstí je spravedlivost. Bez ohledu na tuto znalost existují mnozí, kteří se, jak se zdá, domnívají, že štěstí můžeme dosáhnout i nějakým jiným způsobem, ale všichni bychom již nyní měli vědět, že žádný jiný způsob neexistuje. Satan však přesto svou úskočnou lstivostí přesvědčuje většinu lidstva k tomu, aby nekráčela po cestě, která jim zajistí štěstí, a stále má napilno. Protivník spravedlivosti nikdy nespí.

Když ale budeme následovat učení Páně, když se k Němu obrátíme a budeme činit pokání z hříchů, když budeme konat dobro, můžeme najít pokoj, štěstí a prosperitu. Pokud se budou mít lidé navzájem rádi, nenávist a nelaskavost, která ve světě ve velké míře panuje, zanikne.⁹

V těchto nejistých dnech, kdy lidé běhají sem a tam a hledají nějaký nový plán, jakým by se do světa mohl vnést pokoj, vězte toto: jediný způsob, jak lze tomuto světu zajistit pokoj, je stezka evangelia Ježíše Krista, našeho Pána. Žádný jiný způsob neexistuje. … Mít poznání pravdy stojí za veškeré bohatství světa, vědět, že když kráčíme po stezce povinnosti, kterou určil Nebeský Otec, jsme na bezpečné cestě, a vědět, že po ní můžeme kráčet i nadále, bez ohledu na vlivy a lákadla, které nám mohou nabízet ti, kteří nebyli určeni, aby byli našimi vedoucími, je požehnání, které je k nezaplacení.¹⁰

Žijeme v době, kdy se mezi národy naplňuje verš z písem, v němž Pán skrze jednoho svého proroka pravil, že v posledních dnech zahyne moudrost jejich moudrých a porozumění jejich rozumných bude skryto. (Viz Izaiáš 29:14.) Navzdory veškeré moudrosti světa nebyla až dosud žádná skupina lidí schopna ukázat cestu pro dosažení pokoje s jistotou, že to je skutečně ona cesta. My máme … to štěstí, že víme, že existuje cesta pro dosažení pokoje, která jako jediná bude mít výsledky, a touto cestou je dodržování přikázání Božích, která byla zjevena dětem lidským v dávných dobách i v době dnešní. Budeme-li po této cestě kráčet, všechny závažné problémy ve světě bude možné vyřešit, a na této nešťastné zemi zavládne pokoj.¹¹

Ačkoli svět může být naplněn strastmi, nebe se může zatemnit, oslnivé blesky mohou blýskat a země se může třást od středu až po okraj, pokud víme, že Bůh žije, a žijeme spravedlivě, budeme šťastní, budeme pociťovat nevýslovný pokoj, protože budeme vědět, že Otec náš život schvaluje.¹² [Viz námět č. 3 na straně 250.]

Pokud děláme to, o co nás Pán žádá, není třeba se ničeho obávat.

Pokud děláme to, o co nás Pán žádá, není třeba se ničeho obávat. Toto je Jeho svět. Všichni muži a ženy jsou Mu podrobeni. Veškeré mocnosti zla budou potlačeny ve prospěch Jeho lidu, pokud Ho tento lid bude ctít a bude dodržovat Jeho přikázání.¹³

Máme-li důvěru v Nebeského Otce, máme-li Jeho lásku, jsme-li hodni Jeho požehnání, ani všechny armády světa nás nemohou zahubit, nemohou zničit naši víru a nemohou přemoci Církev, která je pojmenována po Synu Božím.

Přečtěte si devatenáctou kapitolu z 2. knihy Královské o tom, jak se Senacherib, král Assyrský, snažil dobýt Jeruzalém. Král Ezechiáš, který zastupoval Izrael, prosil Pána o to, aby je vysvobodil, zatímco Senacherib se mu vysmíval řka: „Nemysli si, že modlitby k tvému Bohu ti mohou pomoci. V každém místě, kde jsem byl a které jsem již obsadil, se také modlili. Jsi bezmocný.“ A druhý den ráno byla velká část asyrského vojska nalezena na zemi mrtvá a Pán Jeruzalém ochránil. [Viz 2. Královská 19:10–20, 35.] On je naší silou, … váš Otec i Otec můj, Otec všech; pokud jen budeme způsobilí, ochrání nás, tak jako ochránil Helamanovy syny [viz Alma 57:24–27] a tak jako ochránil Daniela před lvy [viz Daniel 6] a tři hebrejské děti před rozpálenou pecí [viz Daniel 3] a šest set tisíc Abrahamových potomků, když je vyvedl z Egypta pod Mojžíšovým vedením a utopil Faraonovo vojsko v Rudém moři [viz Exodus 14:21–30]. On je Bohem tohoto vesmíru. Je Otcem nás všech. Je všemocný a slibuje nám ochranu, budeme-li žít tak, že jí budeme hodni.¹⁴

Bez ohledu na to, zda se stáhnou mračna, bez ohledu na to, jak může znít válečné bubnování, bez ohledu na to, jaké okolnosti ve světě nastanou, pokud zde, v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, ať již jsme kdekoli, ctíme a dodržujeme přikázání Boží, budeme ochráněni před mocnostmi zla, a mužům a ženám bude umožněno žít na této zemi, dokud jejich život neskončí ve cti a slávě, pokud budou dodržovat přikázání Nebeského Otce.¹⁵ [Viz námět č. 4 na straně 250.]

Náš domov může být naplněn pokojem a může být svatým místem i uprostřed pohrom.

Myslím, že vzhledem ke strastem, které jsou všude kolem nás, vzhledem k Pánově předpovědi v prvním oddíle Nauky a smluv, že „mír bude odňat ze země“ [NaS 1:35], musíme mít pocit, že ten čas již nastal. Určitě bychom měli zhodnotit sami sebe, a náš domov by měl být místem, kde vládne modlitba, vděčnost a díkůvzdání. Manžel má být laskavý k manželce a manželka má být ohleduplná k manželovi. Rodiče si mají získat lásku svých dětí spravedlivým životem. Náš domov by pak byl nejen místem, kde vládne modlitba a díkůvzdání, ale byl by také místem, kde by nám Otec, díky naší způsobilosti, mohl udílet svá nejvybranější požehnání.¹⁶

Modlím se o to, aby náš domov mohl být posvěcen spravedlivostí našeho života, aby protivník neměl žádnou moc tam přijít a zničit naše děti nebo ty, kteří přebývají pod naší střechou. Budeme-li ctít Boha a dodržovat Jeho přikázání, náš domov bude posvátný, protivník nebude mít žádný vliv a my budeme žít šťastně a pokojně až do závěrečné scény smrtelnosti, a pak půjdeme přijmout svou odměnu v nesmrtelnosti.¹⁷

Uveďte svůj život do souladu s učením evangelia Ježíše Krista, a když budou hrozit pohromy, budete pociťovat oporu Jeho všemocného rámě. Vytvořte ze svého domova místo, kde přebývá Duch Páně; nechť je to svaté místo, kam protivník nemůže přijít; naslouchejte onomu tichému a jemnému hlasu, který vás nabádá ke spravedlivým skutkům. Modlím se za každého i za všechny z vás, abyste se neodchylovali od stezky, která vede k poznání Boha a k Jeho moci, k dědictví věrných, ba k nekonečnému životu.¹⁸

Modlím se o to, aby v našem srdci i v našem domově mohl přebývat onen duch lásky, trpělivosti, laskavosti, pravé lásky a vstřícnosti, který obohacuje náš život a díky němuž je svět krásnější a lepší.¹⁹ [Viz námět č. 5 na straně 250.]

Můžeme být pozitivním vlivem ve světě.

Naléhavě vás žádám, … abyste v obci, v níž žijete, byli jako kotva, abyste přitahovali druhé, a oni se cítili v bezpečí. Nechť vaše světlo září, aby druzí viděli vaše dobré skutky a měli v srdci přání stát se takovými, jako jste vy.²⁰

Je naší povinností být příkladem; je naší povinností držet prapor pravdy vysoko. Je naší povinností povzbuzovat ostatní děti našeho Otce k tomu, aby naslouchaly Jeho pokynům a radám, a změnit věci tak, abychom, ať jsme kdekoli, mohli pociťovat, jak nám v nitru plane Duch Boží, a abychom mohli druhé ovlivňovat k dobrému.²¹

Pán nepožaduje něco, co je nemožné. Naopak, dává nám přikázání, pokyny a rady, které můžeme v této době a v tomto věku, v němž žijeme, všichni dodržovat. …

… Bratří a sestry, měli bychom být věrní. Země, v níž žijeme, má být posvěcena naším spravedlivým životem. … To jediné, co potřebujeme, je činit pokání z hříchů, odvrátit se od svých mylných cest, očistit svůj život od nečistot a poté konat dobro. Není nutné, abychom k tomuto účelu museli být nějak ustanoveni. Každý muž, každá žena i každé dítě v Církvi Ježíše Krista mohou konat dobro a získávat požehnání, které z toho vyplývá. [Viz námět č. 6 na straně 250.]

… Přiložme ruku k dílu, které svěřil do naší péče, žehnejme dětem našeho Otce, ať již jsou kdekoli, a náš život bude obohacen a tento svět bude šťastnější. Toto je ono poslání, které nám bylo vloženo na bedra. Nebeský Otec nás bude volat k zodpovědnosti za to, jakým způsobem ho naplňujeme. Kéž Bůh dá, abychom v pokoře své duše vyšli s přáním konat dobro všem lidem, ať již jsou kdekoli, a přivádět je k radosti, kterou lze získat jedině skrze zachovávání Jeho zákonů a dodržování Jeho přikázání. Pokorně se modlím o to, aby v našem srdci i v našem domově mohl přebývat pokoj, abychom mohli vyzařovat světlo a radost, ať již jdeme kamkoli, abychom tím, jak žijeme, mohli světu dokázat, že opravdu víme, že Bůh žije, a abychom díky tomu mohli obdržet Jeho požehnání.²²

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Přečtěte si příběh o tom, jak Belle S. Spaffordová obdržela radu od presidenta Smitha (strany 243–244). Jakým způsobem mohou ostatní „[pocítit] váš vliv“?
V prvním oddíle učení (strana 244) president Smith vypráví o těžkostech, které, jak bylo předpověděno, budou předcházet Druhému příchodu (viz také 2. Timoteovi 3:1–7; NaS 45:26–35). Proč je podle vás důležité vědět, že tyto těžkosti byly předpověděny v písmech?
Projděte si oddíl, který začíná na straně 244 dole. Jaké problémy ve světě by bylo možné vyřešit poslušností znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista? Jak evangelium vnáší pokoj do vašeho osobního života, do života vaší rodiny i do vašich vztahů s druhými?
Na stranách 246–247 president Smith uvádí příklady z písem, které se týkají toho, jak Pán chrání svůj lid. Jak Pán chrání vás a vaši rodinu? Jak nám poslušnost pomáhá překonávat obavy?
Jaká nebezpečí v dnešní době ohrožují duchovní bezpečí našeho domova? Co můžeme dělat pro to, abychom ze svého domova vytvořili „svaté místo, kam protivník nemůže přijít“? (Některé náměty lze najít v oddíle, který začíná na straně 247.)
Přečtěte si předposlední odstavec na straně 248 a třetí odstavec na straně 249. V jakém smyslu jsou věrní Svatí posledních dnů ve svých obcích podobni „kotvám“? Proč, když očistíme svůj život od nečistot, jsme lépe schopni konat dobro? S modlitbou se zamyslete nad tím, jak byste měli očistit vlastní život od nečistot.

Související verše z písem: Izaiáš 54:13–17; Matouš 5:13–16; Jan 16:33; 2. Nefi 14:5–6; Nauka a smlouvy 87:6–8; 97:24–25; Joseph Smith–Matouš 1:22–23, 29–30

Pomůcka k výuce: Zvažte možnost vyzvat členy třídy k tomu, aby si přečetli nadpisy v oddíle „Učení George Alberta Smitha“ a vybrali oddíl, který má pro ně nebo pro jejich rodinu určitý význam. Požádejte je, aby si prostudovali to, čemu president Smith v daném oddílu učí, včetně odpovídajících otázek na konci kapitoly. Poté požádejte členy třídy, aby se podělili o to, čemu se naučili.

„Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.)

„Vytvořte ze svého domova místo, kde přebývá Duch Páně; nechť je to svaté místo.“