Kapitola 16

„Budeš přinášeti svátosti své v můj svatý den“

Svěcení dne sabatu a způsobilé přijímání svátosti nám přináší větší duchovní sílu.

Ze života George Alberta Smitha

George Albert Smith se již jako dítě učil tomu, jak důležité je zachovávat den sabatu. Často se v neděli stávalo, že chlapci ze sousedství za ním zašli po Nedělní škole a zvali ho, aby si s nimi šel hrát s míčem. „Byl jsem jako ti chlapci,“ řekl. „Hru s míčem nebo jiné hry jsem považoval za skvělou zábavu. Ale měl jsem úžasnou matku. Neřekla: ‚Nemůžeš si jít hrát,‘ ale řekla: ‚Synu, budeš šťastnější, když nepůjdeš. …‘Chtěl bych vám říci, že jsem za tuto výchovu v rodině moc vděčný.“¹Vliv toho, čemu presidenta Smitha učila jeho matka, lze vidět v tom, že Svatým často připomínal, že svěcení dne sabatu přináší veliká požehnání.

George Albert Smith měl jako generální autorita možnost účastnit se nedělních bohoslužeb Církve na mnoha různých místech. Když sledoval Svaté, jak během sabatu společně uctívají Boha, měl radost z jejich uctivého postoje ke svátosti: „Mám pocit, že pochopení posvátnosti svátosti večeře Páně je pro členy Církve důležité. … Mám radost, když vidím, jak naši bratří a sestry přicházejí do kaple a přijímají způsobile … tyto symboly.“² [Viz námět č. 1 na straně 166.]

Učení George Alberta Smitha

Boží přikázání, abychom světili den sabatu, není břímě, ale požehnání.

[Pán] nás učí, že musíme zachovávat den sabatu a světit ho. Jeden den ze sedmi oddělil jako svůj den a když uvážím všechna Jeho požehnání, která nám udílí v oněch zbývajících dnech, zdá se mi, že bychom měli nacházet radost v konání toho, o co nás žádá ve svůj svatý den, a jsem přesvědčen o tom, že dokud to nebudeme dělat, žádné štěstí nenajdeme. … On chce, abychom byli šťastní, a řekl nám, jak tohoto štěstí můžeme dosáhnout.³

Máme myslet na účel dne [Páně] a vnímat účinek uctívání Boha. Co by svět získal, kdyby všechny děti Nebeského Otce – a my jsme všichni Jeho děti – respektovaly Jeho přání, aby sabat byl dnem uctívání? Nelze odhadnout, jakých prospěšných změn by bylo možné dosáhnout, nejen v našem národě, ale i ve všech národech světa, kdybychom dodržovali den sabatu a světili jej.⁴

Sabat se stal volným dnem … – dnem, který si tisíce lidí vyhrazují k tomu, aby porušovaly přikázání, které Bůh dal před dávnou, dávnou dobou, a já jsem přesvědčen o tom, že mnoho zármutku a starostí, které postihují a i nadále budou postihovat lidstvo, lze vysledovat až ke skutečnosti, že lidé ignorují Jeho nabádání světit den sabatu.⁵ [Viz námět č. 2 na straně 166.]

Jedním z prvních kázání, které bylo proneseno v tomto údolí [Solného jezera], bylo kázání pronesené presidentem Brighamem Youngem, který členy upozorňoval na to, aby zachovávali den sabatu a světili ho, a aby nehledě na to, jak obtížná je jejich situace, během dne sabatu neodcházeli vykonávat manuální práci. … Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů povzbuzuje své členy, aby pamatovali na den sabatu a světili ho, protože toto konání těší Nebeského Otce.⁶

Učme tyto chlapce a dívky [v Církvi], zatímco dospívají, aby dělali to, co by Pán chtěl, aby dělali během dne sabatu, a vliv, který mohou mít v obci, v níž žijí, bude překvapivý. Dokud svět nebude činit pokání ze své nedbalosti a lhostejnosti, dokud Svatí posledních dnů nebudou v mnoha případech činit pokání ze svého lhostejného postoje vůči svatému dnu našeho Nebeského Otce, nedostane se nám veškeré radosti a štěstí, které si přejeme mít zde, a nebude s námi ani na věčnosti.⁷

Zdá se, že někteří lidé si myslejí, že pokud se zúčastnili náboženského shromáždění nebo vykonali nějakou část služby, která se od nich v neděli požaduje, mohou se pak svobodně věnovat zálibám a zabývat se činnostmi, které jsou neslučitelné s duchem sabatu, a přesto si i nadále uchovávat přízeň našeho Otce. Pravím vám, že pokud budou členové Církve, kteří vědí, co mají dělat, setrvávat v znesvěcování dne sabatu tím, že se budou věnovat světským zálibám, ztratí víru; a Duch našeho Nebeského Otce se od nich vzdálí.⁸

Znesvěcovat den sabatu není nic nevýznamného. Chci vám říci, že pokaždé, když znesvěcujete den sabatu, něco ztrácíte – ztrácíte toho více, než kolik získáváte, nehledě na to, co si můžete myslet, že získáte.⁹

Zapomínat na to, že [den sabatu] je dnem Páně, jak se zdá, že někteří z nás zapomínají, je nevděčné. Bůh oddělil jeden den ze sedmi nikoli proto, aby z něj udělal břímě, ale aby nám do života vnesl radost a aby způsobil, že náš domov bude místem rodinného shromáždění, aby se rodiče a děti mohli sejít kolem rodinného krbu a mohli prohlubovat lásku jednoho ke druhému. …

Svatí posledních dnů, zachovávejte den sabatu a svěťte jej, a přinese vám to velikou radost a Nebeský Otce vám bude udílet požehnání, která budou vyplývat z poslušnosti Jeho rad a pokynů.¹⁰

Důležitou součástí svěcení dne sabatu je účast na církevním shromáždění.

Chceme-li činit to, co by si Nebeský Otec přál, abychom činili, budeme v den sabatu chodit do Jeho svatého domu a přijímat tam svátost na památku oběti, kterou pro nás vykonal Vykupitel lidstva.¹¹

Toto [den sabatu] je Pánův svatý den; toto je den, který oddělil stranou a během něhož Ho máme uctívat, a v těchto posledních dnech nám dal dodatečné přikázání – abychom v Jeho svatý den chodili do domu modlitby a půstu a vyznávali tam své chyby a vydávali svědectví mezi sebou [viz NaS 59:9–12]. …

V této zázračné době, kdy lidé mohou sedět pohodlně doma a naslouchat hudbě světa a poslouchat veřejné proslovy a kázání, zůstávají u svého krbu a možná mají pocit, že získávají vše, co by mohli získat, kdyby šli na místo určené pro náboženské bohoslužby.

Není třeba, aby Svatí posledních dnů byli v tomto ohledu oklamáni. To, co přináší užitek, není jen ono slovo, které slyšíme, ale zásadní je i vliv, který prostupuje naše domy uctívání a který pochází od našeho Nebeského Otce. Můžeme mít doma rozhlasový přijímač, ale ten nám nepřinese takový duchovní užitek, jaký by nám přineslo to, kdybychom šli v Pánův svatý den do Jeho domu, kde je nám umožněno přijmout svátost a kde se modlíme a prosíme o požehnání od Nebeského Otce a získáváme svědectví o pravdě, jejímž záměrem je spasit lidstvo.¹² [Viz námět č. 3 na straně 166.]

Přijímání svátosti v den sabatu je posvátnou výsadou.

Myslím, že snad většina z nás si uvědomuje, jakého daru se nám dostává při oněch příležitostech, kdy je nám umožněno sejít se v pokoji a v tichosti, shromáždit se a přijmout symboly zlomeného těla a prolité krve Mistrovy. V mysli každého z nás to má být – a předpokládám, že je – tou nejposvátnější a nejslavnostnější událostí, kdy si uvědomujeme, že obnovujeme smlouvy s Tím, kdo dal svůj život proto, abychom mohli být vzkříšeni a oslaveni. Jsem si jist, že když tyto symboly přijímáme, všichni si uvědomujeme, že svátost, kterou Pán zavedl před svou smrtí, má pro nás být povzbuzením, inspirací a požehnáním po celou věčnost.¹³

Svátost je velmi důležitá. Sám Pán určil, že máme tyto symboly přijímat. Je mnoho těch, kteří věří, že je nutné, aby byli pokřtěni a aby v jejich prospěch byly vykonány i další obřady evangelia, a přesto se stávají lhostejnými a nedbalými, pokud jde o svátost večeře Páně. Náš Otec v nebi toto považoval za tak důležité, že skrze Jeho milovaného Syna a apoštoly a proroky byli Svatí, jak je zaznamenáno v písmech, nabádáni k tomu, aby svátost přijímali pravidelně. Zmiňují se o tom tři evangelisté [viz Matouš 26:26–28; Marek 14:22–24; Lukáš 22:19–20] a my shledáváme, že písma na mnoha místech učí tomu, jak je to důležité, stejně jako tomu učil sám Pán, když přebýval v těle. Otec v nebi nám nedává žádná přikázání ani žádné rady, které nejsou důležité. Učí nás, abychom byli pozvednuti, abychom rostli a rozvíjeli se, a budeme-li Jeho rady následovat, připraví nás to na to, abychom se mohli vrátit do Jeho přítomnosti. … Každý sabatní den se od nás očekává, že se budeme scházet a že budeme přijímat symboly těla a krve našeho vzkříšeného Vykupitele. …

Zmínku o tom nacházíme také v 18. kapitole 3. Nefiho, kde Spasitel učí lid na tomto [americkém] kontinentu zachovávat svátost, stejně jako to učil své učedníky ve starém světě. Píše se zde:

„A když zástup pojedl a byl naplněn, on pravil učedníkům: Vizte, bude mezi vámi vysvěcen jeden a tomu dám moc, aby lámal chléb a žehnal ho a dával ho lidu církve mé, všem těm, kteří uvěří a budou pokřtěni ve jménu mém.

A to budete vždy hleděti, abyste činili, stejně jako jsem činil já, stejně jako jsem já lámal chléb a žehnal ho a dal ho vám.“

… V dalším verši se píše toto:

„A to budete činiti na památku těla mého, které jsem vám ukázal. A bude to svědectvím Otci, že na mne vždy pamatujete. A budete-li na mne vždy pamatovati, budete míti Ducha mého, aby byl s vámi.“ [3. Nefi 18:5–7.]

… Kromě toho shledáváme, že v naší době nám Pán dal na toto téma zjevení. Ve 20. oddíle Nauky a smluv nám Pán dává ohledně této záležitosti určité pokyny. V tomto zjevení, počínaje 75. veršem, říká:

„Je nutné, aby se církev scházela často, aby přijímala chléb a víno na památku Pána Ježíše;

A starší nebo kněz ho bude žehnati; a tímto způsobem ho bude žehnati – poklekne s církví a bude vzývati Otce ve vážné modlitbě řka –“

Všimněte si té nádherné modlitby, která následuje …:

„Ó Bože, Věčný Otče, prosíme tě ve jménu tvého Syna, Ježíše Krista, abys požehnal a posvětil tento chléb duším všech těch, kteří jej přijímají, aby jej mohli jísti na památku těla tvého Syna a tobě dosvědčiti, ó Bože, Věčný Otče, že jsou ochotni vzíti na sebe jméno tvého Syna a vždy na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání, jež jim dal; aby mohli vždy míti jeho Ducha, aby byl s nimi. Amen.“ [NaS 20:75–77.]

Modlitba a požehnání vody je do určité míry podobné [viz NaS 20:78–79].

Jak posvátné, jak nesmírně posvátné jsou myšlenky vyjádřené v modlitbě svátosti! Nabádám vás, bratří, abychom když vykonáváme obřad svátosti, opakovali … přesně ona slova daná zjevením, a abychom tak činili s Duchem Páně. Když tyto modlitby opakujeme, máme pociťovat význam toho, co vyjadřují slova, jež pronášíme.¹⁴

Někdy se obávám, že když se na některém našem shromáždění vykonává obřad svátosti, nepanuje tam ona posvátná atmosféra, která tam panovat má. Je to tak posvátná výsada! … Ti, kteří svátost [přijímají], mají pamatovat na závazek, který je v modlitbě vyjádřen.¹⁵ [Viz námět č. 4 na straně 166.]

Způsobilé přijímání svátosti obnovuje naši duchovní sílu.

K výživě fyzického těla přijímáme fyzickou potravu – neboli přijímáme chléb a vodu atd. Právě tak je nezbytné, abychom přijímali symboly těla a krve našeho vzkříšeného Pána, abychom prohlubovali i svou duchovní sílu. Lze vysledovat, že muži a ženy, kteří rok od roku nepřijímají Večeři Páně, postupně ztrácejí Ducha našeho Nebeského Otce; když mají příležitost podílet se na tomto požehnání, ale nevyužívají toho, ztrácejí Jeho společenství. …

Nalistoval jsem si jednu pasáž v písmech, v 11. kapitole 1. Korintským, počínaje 23. veršem, kde se píše toto:

„Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,

a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.

Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.

Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.

A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.

Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.

Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.

Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí.“ [1. Korintským 11:23–30.]

… Rád bych vás upozornil na to, že pokud [přijímáme svátost] nezpůsobile, skrývá se v tom určité nebezpečí. Před přijímáním této svátosti má být naše srdce neposkvrněné; naše ruce mají být čisté; máme být prosti veškerého nepřátelství vůči těm, s nimiž se stýkáme; máme být smířeni s bližními; a máme mít v srdci touhu činit vůli našeho Otce a dodržovat všechna Jeho přikázání. Budeme-li tak činit, bude pro nás přijímání svátosti požehnáním a obnoví to naši duchovní sílu. …

… Smlouvy, které uzavíráme se svým Otcem, bychom měli brát vážně. Věnujme těmto smlouvám bedlivou pozornost a dbejme na to, abychom jedli a pili způsobile, aby naše duše získala požehnání a aby se naše duchovní síla prohloubila. Tato požehnání jsou určena vám, bratří a sestry, kteří jste domácími ve víře. Buďme za ně vděčni a žijme tak, abychom jich byli hodni, abychom svým životem mohli být příkladem toho, čemu věříme. Nechť nikdo z nás na sebe neuvede odsouzení tím, že bude přijímat svátost nehodně, čímž by mu bylo odepřeno společenství Ducha našeho Otce.¹⁶

[Svátost] máme přijímat s pokorou, s připravenýma čistýma rukama a neposkvrněným srdcem a s přáním, aby to bylo přijatelné pro našeho Otce; pak ji budeme přijímat způsobile a budeme se radovat z požehnání, kterého se nám dostane.¹⁷

Kéž nám Pán žehná; kéž je Jeho Duch na nás i nadále vyléván. Kéž máme jeden druhého rádi, jak nám to přikázal Otec. Můžeme-li přijímat svátost způsobile, můžeme mít i jeden druhého rádi, tak jako to náš Otec stanovil; a přitom budeme pamatovat na to, co nám řekl: „Nejste-li jedno, nejste moji.“ [NaS 38:27.]¹⁸ [Viz námět č. 5 níže.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Přečtěte si druhý odstavec na straně 159. Kdyby se měl president Církve zúčastnit vašeho shromáždění svátosti, jak by to podle vás na něj zapůsobilo? Co můžete osobně dělat pro to, abyste projevovali větší uctivost vůči Pánu a svátosti?
Přemítejte o slovech presidenta Smitha uvedených v druhém a třetím odstavci na straně 160. Jaký užitek by obecně přineslo společnosti to, kdyby více lidí ctilo den sabatu? Jakými vhodnými způsoby můžeme pomoci rodině i ostatním porozumět tomu, že zachovávání dne sabatu je spíše požehnání než břímě?
Co nám přináší společné nedělní uctívání Boha v porovnání s tím, kdybychom evangelium studovali jen sami doma? (Některé příklady najdete na stranách 161–162; viz také NaS 59:9–12.)
Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 162 a přemítejte o tom, co můžete dělat pro to, aby se obřad svátosti stal smysluplnější součástí vašeho života. Jak lze efektivně pomáhat dětem připravit se na svátost a přistupovat k ní s úctou?
Přečtěte si poslední čtyři odstavce učení (strany 165–166) a zaměřte se přitom na to, co nás podle presidenta Smitha činí způsobilými přijímat svátost. Proč podle vás přispívá způsobilé přijímání svátosti k růstu naší duchovní síly?

Související verše z písem: Exodus 20:8–11; Izaiáš 58:13–14; Matouš 18:20; 3. Nefi 18:1–12; 20:8–9; Moroni 6:5–6

Pomůcka k výuce: „Zkušený učitel nepřemýšlí: ‚Co bych měl dnes ve třídě udělat?‘, ale ptá se: ‚Co budou dnes moji studenti ve třídě dělat?‘; neptá se: ‚Čemu dnes budu učit?‘, ale spíše: ‚Jak pomohu studentům odhalit to, co potřebují znát?‘ (Virginia H. Pearceová, Učení – není většího povolání, 61.)

„Svatí posledních dnů, zachovávejte den sabatu a svěťte jej, a přinese vám to velikou radost.“

„Svátost, kterou Pán zavedl před svou smrtí, má pro nás být povzbuzením, inspirací a požehnáním po celou věčnost.“