Kapitola 8
Chrámová požehnání pro nás i pro naše předky
Účelem chrámů je zajistit místo, kde se vykonávají svaté obřady pro žijící i pro mrtvé.
Ze života George Alberta Smitha
V roce 1905 George Albert Smith jako nový apoštol navštívil společně s presidentem Josephem F. Smithem a dalšími členy Kvora Dvanácti několik významných míst z hlediska historie Církve. Jedním z míst, které navštívili, byl i Kirtland ve státě Ohio, kde prvotní Svatí postavili první chrám v této dispensaci. „Když jsme přijížděli na dohled městu,“ vzpomínal starší Smith, „to první, co jsme viděli, byl nádherný chrám Kirtland. … Právě zde Prorok Joseph Smith a [Oliver Cowdery] spatřili Spasitele na hrazení kazatelnice. Právě zde jim Mojžíš svěřil klíče shromažďování Izraele; a Elias a Eliáš přišli v moci a majestátnosti svého velikého povolání a předali klíče, které jim byly svěřeny do péče ve dnech jejich služby na zemi.“
Když skupina procházela chrámem, starší Smith myslel na oddané Svaté, kteří chrám postavili. „Když jsme si uvědomili, že tuto budovu postavili lidé v nesmírné nouzi, že odvážní muži pracovali během dne, aby pokládali základy a stavěli zdi této stavby, a pak ji v noci vestoje chránili se zbraní před těmi, kteří přísahali, že tato budova nebude nikdy dostavěna, nemohli jsme nepocítit, že není divu, že Pán přijal jejich oběti a požehnal jim tak, jak bylo na zemi požehnáno jen málokomu.“1
President Smith o řadu let později, když byl ustanoven presidentem Církve, zasvětil chrám Idaho Falls v Idahu. V zasvěcovací modlitbě vyjádřil díky za spásnou práci, která se v chrámu vykonává pro žijící i zemřelé:
„Děkujeme Ti, ó Bože, za to, že jsi seslal Eliáše, dávného proroka, kterému byly svěřeny ,… klíče moci k obrácení srdce otců k dětem a srdce dětí k otcům, aby celá země nemusela býti stižena prokletím‘. [NaS 27:9.] Děkujeme Ti, že byl seslán k Tvému služebníkovi Josephu Smithovi, aby předal klíče a pravomoc práce za mrtvé a aby zjevil, že plán spasení zahrnuje celou lidskou rodinu, že evangelium má universální dosah a že Ty sám nikomu nestraníš a že jsi umožnil, aby evangelium spasení bylo kázáno žijícím i mrtvým. Jsme Ti nanejvýš vděčni za to, že spasení je zajištěno pro všechny ty, kteří touží být spaseni ve Tvém království.
Kéž je pro Tvůj lid potěšující bádat v genealogii svých předků, aby se mohli stát spasiteli na hoře Sionu skrze vykonávání obřadů za zemřelé příbuzné ve Tvých chrámech. Také se modlíme o to, aby duch Eliášův mocně spočinul na všech lidech po celém světě, aby byli pohnuti k tomu, že budou shromažďovat a dávat k dispozici genealogii svých předků; a aby Tvé věrné děti mohly využívat Tvé svaté chrámy, v nichž budou v zastoupení za mrtvé vykonávat všechny obřady přináležející jejich věčnému oslavení.“
President Smith ve své modlitbě také potvrdil, že chrám je vskutku domem Páně a místem, kde lze pociťovat přítomnost Boží:
„Dnes jsme zde a nyní Ti zasvěcujeme tento chrám se vším, co k němu náleží, aby byl v Tvých očích svatý; aby to mohl být dům modlitby, dům chvály a uctívání, aby Tvá sláva na něm spočívala a Tvá svatá přítomnost v něm neustále přebývala; aby mohl být přijatelným příbytkem pro Tvého velmi milovaného Syna Ježíše Krista, našeho Spasitele; aby mohl být posvěcen i zasvěcen se všemi svými částmi, které jsou Tobě posvátné, a modlíme se o to, aby na všechny ty, kteří překročí práh tohoto Tvého domu, zapůsobila jeho svatost. …
Prosíme Tě, náš Nebeský Otče, aby zde bylo možné vždy pociťovat Tvou přítomnost, aby si všichni ti, kteří se zde budou shromažďovat, uvědomovali, že jsou Tvými hosty a že toto je Tvůj dům.“2 [Viz námět č. 1 na straně 84.]
Učení George Alberta Smitha
V chrámu přijímáme posvátné obřady, včetně těch, které spojují rodiny na věčnost.
Abychom mohli být připraveni na [celestiální] království, Pán, ve své milosti, v těchto posledních dnech, znovuzřídil evangelium Ježíše Krista a vložil do něho božskou pravomoc a pak dal svým dětem poznání toho, že je možné obdržet a vykonávat určité obřady. Za tímto účelem byly budovány chrámy a ti, kteří touží po místě v celestiálním království, mají příležitost do těchto chrámů vstoupit a přijmout chrámová požehnání, aby se jejich život obohatil a aby je to připravilo na ono království.3
Jsme jediným lidem na světě, který ví, na co chrámy jsou.4
Každý [chrám] je postaven kvůli jednomu velikému a věčnému účelu: aby sloužil jako dům Páně, aby poskytl posvátné a vhodné místo pro vykonávání svatých obřadů, které svazují na zemi i v nebi – obřadů za mrtvé i pro žijící, které zaručují těm, kteří je přijímají a kteří jsou věrni svým smlouvám, že budou mít svou rodinu a budou s ní spojeny, světy bez konce, a že s ní budou oslaveni v celestiálním království našeho Otce.5
Měli bychom být vděčni za znalost věčného charakteru manželské smlouvy. Kdybychom jen v tomto životě měli naději, byli bychom vskutku nejbídnější ze všech lidí. [Viz 1. Korintským 15:19.] Ujištění o tom, že náš zdejší vztah jako rodičů a dětí, jako manžela a manželky, bude pokračovat v nebi, a že toto je jen počátek velkého a vznešeného království, které nám Otec určil zdědit na druhé straně, nás naplňuje nadějí a radostí.6
Kdybych se měl domnívat, jako se domnívá tolik lidí, že nyní, když má milovaná manželka a moji milovaní rodiče odešli, že odešli z mého života na věky a že je již nikdy neuvidím, připravilo by mě to o jednu z největších radostí, které v životě mám – o myšlenku na to, jak se s nimi znovu setkám, jak se s nimi přivítám a pocítím jejich náklonnost a jak jim z hloubi vděčného srdce poděkuji za vše, co pro mě udělali.
Je však mnoho, mnoho milionů dětí našeho Otce, které nevědí o tom, že skrze přijetí určitých obřadů stanovených Nebeským Otcem mohou být manžel a manželka spojeni na čas a věčnost a mohou se na věky těšit ze společenství svých dětí. Jak vděčni bychom měli být za toto poznání!7
Na světě je jen málo míst, kde můžeme uzavřít sňatek na věčnost – jsou to chrámy Boží. … Je také mnoho našich bratrů a sester, kteří jsou všichni dětmi Nebeského Otce, kterým je tato výsada … z důvodů, kterým se nemohou vyhnout, odepřena. Pokud ale žijí způsobile a pokud by využili oné výsady, kdyby mohli, neztratí kvůli těmto dočasně nepříznivým okolnostem nic. Pomyslete však na to, oč větší zodpovědnost mají ti, kteří žijí tam, kde muži a ženy mohou být spojeny na věčnost, a kam mohou jít a vykonávat práci za své mrtvé! Lidé světa toto požehnání nemají. Kladu si otázku, zda si toho vážíme. …
Poučujme naše mladé členy v těchto věcech již od nejútlejšího mládí, aby, až dosáhnou věku k uzavření manželství, neměli v mysli žádné pochybnosti o tom, kde nebo jak nebo kým má být tento posvátný obřad vykonán – a jediné místo, kde ho lze vykonat na čas a na věčnost, je v chrámu.8
Děkuji [Pánu] za všechny obřady domu Páně, které jsem obdržel, přičemž každý z nich nebyl určen jen mně, ale bylo mi umožněno přijmout část toho, co je určeno pro všechny Jeho děti, ať již jsou kdekoli, jsou-li ochotny přijmout to, co jim nabízí, bez peněz a bez ceny.9
Všechny … chrámy, které byly postaveny nebo které ještě budou zasvěceny, se stanou nesmírným požehnáním pro všechny ty, kteří způsobile využijí výsady používat je jak pro sebe, tak pro své zemřelé příbuzné.10 [Viz námět č. 2 na straně 84.]
Chrámovou prací umožňujeme zesnulým předkům obdržet věčná požehnání.
Genealogická společnost strávila mnoho let shromažďováním informací [o rodinné historii] a jiní již mnoho let chodí do domu Páně, aby se dávali křtít za mrtvé, aby pečetili manžele a manželky a děti mezi sebou, aby spojovali rodiny, jak nám to Nebeský Otec nařídil. Bylo by vhodné, kdyby si každý z nás položil otázku: Co pro to dělám já? Konám svůj díl práce? Nebeský Otec řekl skrze Josepha Smitha lidem, že pokud nebudeme vykonávat práci za naše mrtvé, ztratíme svá vlastní požehnání a budeme odříznuti, a jednou z posledních věcí, kterou se Prorok snažil vykonat, bylo dokončit chrám, do něhož by lidé mohli vstoupit a vykonávat práci za své zemřelé. Tak moc je to důležité. Někdo to vykonat musí.11
Vzpomínám si nyní na příběh o dvou bratrech, kteří žili v jednom městě v severním Utahu: starší bratr, Henry, byl bankéřem a obchodníkem, a měl hojnost prostředků. Druhý bratr, George, byl farmářem a kromě zajištění svých potřeb toho neměl moc nazbyt, ale měl touhu vykonávat chrámovou práci za své zemřelé. Vyhledával jejich genealogické údaje a chodil do chrámu a pracoval pro ty, kteří již odešli.
Jednoho dne George řekl Henrymu: „Myslím, že bys měl jít do chrámu a pomáhat.“
Henry ale odvětil: „Na nic podobného nemám čas. Všechen čas mi zabírá starost o podnikání.“ …
Asi rok poté se Henry zastavil u George a řekl: „Georgi, zdál se mi takový sen, a dělá mi to starosti. Dokázal bys mi říci, co to znamená?“
George se zeptal: „O čem se ti zdálo, Henry?“
Henry řekl: „Zdálo se mi, že ty i já jsme odešli z tohoto života a byli jsme na druhé straně závoje. Jak jsme tak šli, dorazili jsme do nádherného města. Lidé tam byli na mnoha místech shromážděni do skupinek a kamkoli jsme šli, podávali ti ruku nebo tě objali a blahořečili ti a říkali, jak vděčni jsou, že tě vidí, ale mně,“ dodal, „nevěnovali ani trochu pozornosti; téměř se nechovali přátelsky. Co to znamená?“
George se zeptal: „Takže tobě se zdálo, že jsme byli na druhé straně závoje?“
„Ano.“
„Právě o tom jsem ti stále říkal. Snažil jsem se tě přimět k tomu, abys něco dělal pro ty, kteří jsou na onom světě. Já jsem toho pro ně již vykonal hodně, ale ještě je potřeba vykonat práci pro mnoho dalších. … Měl by sis pospíšit, protože jsi okusil něco z toho, co tě může čekat, až se dostaneš na onen svět, pokud bys pro ně nevykonal svůj díl této práce.“ [Viz námět č. 3 na straně 84.]
O tomto příběhu ze života dvou bratrů jsem přemýšlel mnohokrát. Mnozí nerozumí závažnosti a posvátnosti života; nerozumí posvátnosti věčného manželství. I někteří naši členové nemají žádný zájem o svou genealogii. Nijak jim na jejich předcích nezáleží; přinejmenším z toho, jak se chovají, máte ten dojem. Nechodí do chrámu, aby vykonávali práci za své zemřelé. …
… Poté, co jsme byli v domě Páně pro vlastní požehnání, přemýšlejme o své zodpovědnosti vůči svým předkům. Jak vás přivítají, až přejdete na druhou stranu? Budete tím, komu budou podávat ruku a komu budou blahořečit na věky věků, nebo budete jako onen bratr, který zde sobecky řešil jen své problémy a nechal ty, kteří si nemohli pomoci sami, bez pomoci?12
Jistě víte, že jsme všichni spojeni v onom velikém díle, které probíhá v chrámech našeho Otce, kde rodiny, které nebyly dříve spojeny, jsou spojovány mocí svatého kněžství. Pán má v úmyslu, aby každý Jeho syn a dcera měli příležitost být požehnáni, nejen zde na zemi, ale aby se těšili z věčných požehnání.
Pomyslete na oddanost a věrnost těch, kteří den za dnem chodí do těchto chrámů a vykonávají obřady za ty, kteří již odešli na druhou stranu, a vězte, že ti, kteří jsou na druhé straně, mají právě tak velkou starost i o nás. Modlí se za nás a za to, aby se nám dařilo. Svým vlastním způsobem naléhavě prosí za své potomky, za své potomstvo, které žije na zemi.13
Pán nám bude při vyhledávání našich zemřelých příbuzných pomáhat.
Jednou před lety v Chicagu jsem během výstavy Století pokroku zašel do stánku naší Církve a zeptal jsem se misionářů, kdo měl na starosti onu vynikající kulturní a vědeckou výstavu.
Řekli mi, že onen muž se jmenuje Dawes, a já jsem se zeptal: „Jedná se o bratra Charlese G. Dawese, který byl vicepresidentem Spojených států a také velvyslancem ve Velké Británii?“
Oni odpověděli: „Ano.“
„Nuže,“ řekl jsem, „jsem rád, že to vím. Náhodou tohoto muže znám.“
A tak jsem si řekl: „Asi mu zavolám. Bude to určitě Henry Dawes.“ Znal jsem Henryho Dawese, a tak jsem zašel k telefonu a zavolal do jeho kanceláře. Jeho sekretářka … řekla panu Dawesovi, že George Albert Smith ze Salt Lake City se s ním chce setkat a on jí řekl, abych přišel. A tak místo toho, abych čekal v zástupu asi stovky lidí, až na mě přijde řada, mě vzala bočním vchodem, a tam přede mnou stál vysoký muž, kterého jsem v životě neviděl.
„Jsem pan Dawes,“ pronesl.
Byl velmi sympatický, ale asi si dokážete představit, v jakých jsem byl rozpacích. Vskutku to byl pan Dawes, ale byl to bratr velvyslance Dawese, Rufus Dawes. Netušil jsem, že na světě existuje nějaký Rufus Dawes.
„Přišel jsem vám říci, že to je úžasná výstava, a chtěl jsem vám vyjádřit uznání za to, jak jste ji zorganizoval a zajistil, aby se uskutečnila,“ řekl jsem. „Je pozoruhodné, čeho se dosáhlo, a je to ohromná osvěta pro mnoho lidí. Chápu, že jste velmi zaneprázdněný a to je vše, co jsem vám chtěl říci, chtěl jsem vám poblahopřát a poděkovat.“
„To jsou velmi uznalá slova,“ řekl. „Pojďte dál.“
„Ne, to je vše, co jsem vám přišel říci,“ odpověděl jsem.
On ale řekl: „Jen pojďte dál.“
Řekl jsem: „Ne, vždyť je tady sto lidí, kteří čekají na to, aby se s vámi setkali.“
„Nikdo z nich neřekne nic tak pěkného, jako to, co jste právě řekl vy.“
A tak jsem šel dál, bez ponětí, co řeknu, a téměř bez dechu. Trval na tom, abych se posadil, a pak jsem hned řekl: „Mimochodem, pane Dawesi, odkud pochází vaše rodina?“
„Myslíte v Americe?“ zeptal se.
„Myslím kdekoli.“
„Zajímáte se o genealogii?“ otázal se.
„Zcela určitě,“ odpověděl jsem. „V Salt Lake City máme jednu z nejlepších genealogických knihoven.“
„Omluvte mě na okamžik,“ řekl a odešel z kanceláře a pak se vrátil s papírovou krabicí o velikosti staré rodinné Bible. Vzal nůž, krabici otevřel a vyndal balíček zabalený do bílého hedvábného papíru. Odstranil papír a položil na stůl jednu z nejkrásněji vázaných knih, které jsem kdy viděl. Byla pěkně vytištěna a bohatě ilustrována a desky knihy byly elegantně zdobeny zlatem.
Když jsem si ji prohlédl, řekl jsem: „Pane Dawesi, to je vskutku nádherné dílo.“
„To také je. Stálo mě pětadvacet tisíc dolarů.“
„Stojí určitě za to,“ řekl jsem.
On na to: „Má nějakou hodnotu pro vás?“
Odvětil jsem: „Mělo by, kdybych tu knihu měl.“
„Dobře, máte ji mít!“ řekl – muž, se kterým jsem se poznal před pouhými pěti minutami, mi vložil do ruky genealogii v hodnotě pětadvaceti tisíc dolarů! Byl jsem ohromen. Naše první setkání dál pokračovalo jen chvíli. Řekl jsem mu, jak moc mě těší, že tuto knihu mám, a že ji dám do genealogické knihovny v Salt Lake City.
Než jsem odešel, řekl: „Pane Smithe, toto je genealogie mé matky, genealogie Gatesů. Sestavujeme také genealogii mého otce – rodiny Dawesových. Bude to stejná kniha, jako je tato. Až bude hotová, rád bych vám poslal i tento výtisk.“
Genealogie v hodnotě padesáti tisíc dolarů! – a jen proto, že jsem se snažil být k někomu zdvořilý. Nemyslím, že to byla náhoda. …
Pán nám pomáhá; je úžasné, jak se otevírají možnosti a jak jsou lidé často inspirováni k tomu, aby sestavovali svou genealogii. Někdy ale nevyužíváme příležitostí připravit svou genealogii, třebaže Pán velmi přímočaře pravil, že pokud se nepostaráme o chrámovou práci, budeme se svými mrtvými zavrženi. [Viz NaS 124:32.] Je to velmi závažná věc. Je to něco, co nemůžeme změnit, pokud jsme promarnili příležitosti až do chvíle, když život skončí. … Nemůžeme od ostatních očekávat, že tuto práci vykonají za nás.
A tak nás Pán, tím či oním způsobem, povzbuzuje a upozorňuje, abychom konali svou práci, a radí nám s ní. Některé rodiny, které nemohou tuto práci dělat samy, mají někoho jiného, kdo neustále pracuje na jejich chrámové genealogii a záznamech.
Budeme-li konat svůj díl práce, naše genealogie se před námi otevře – někdy jedním způsobem, jindy zase jiným. A tak vám doporučuji, bratří a sestry: konejme svůj díl práce.14 [Viz námět č. 4 na straně 84.]
Doporučení ke studiu a k výuce
Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.
-
Přečtěte si výňatky ze zasvěcovací modlitby chrámu Idaho Falls v Idahu na straně 76 a přečtěte si NaS 109:1–5, 10–13 (ze zasvěcovací modlitby chrámu Kirtland). Přemítejte o pocitech, které máte při návštěvě chrámu, a vzpomeňte si na zážitky, které posílily vaše svědectví o tom, že chrám je dům Páně.
-
Z jakých důvodů se podle presidenta Smitha stavějí chrámy? (Viz strany 77–78.) Co můžeme dělat, abychom povzbuzovali mladé lidi k tomu, aby se připravovali na sňatek v chrámu?
-
Přečtěte si příběh na stranách 79–80. Jakými jednoduchými způsoby se někdo, kdo má mnoho dalších zodpovědností, může podílet na práci na rodinné historii? Co mohou dělat kněžská kvora a Pomocné sdružení, aby se do této práce zapojily?
-
Projděte si oddíl, který začíná na straně 81. Jak vám Pán pomohl, když jste se snažili najít informace o svých předcích? Jaká další požehnání jste získali při práci na rodinné historii?
Související verše z písem: Malachiáš 4:5–6; Nauka a smlouvy 97:15–16; 110; 124:39–41; 128:9, 15–24.
Pomůcka k výuce: Zatímco jeden člen čte nahlas z učení presidenta Smitha, požádejte ostatní členy třídy, aby „vyhledali konkrétní zásady nebo myšlenky. Pokud nějaká pasáž obsahuje neobvyklá nebo obtížná slova nebo výrazy, vysvětlete je předtím, než se pasáž bude číst. Pokud by někdo ve skupině mohl mít problémy se čtením, požádejte raději dobrovolníky, než abyste se střídali ve čtení.“ (Učení – není většího povolání, 56.)
Interiér chrámu Kirtland, kde se dávný prorok Eliáš zjevil Josephu Smithovi a předal mu pečeticí moc a klíče práce za zemřelé.
„Na světě je jen málo míst, kde můžeme uzavřít sňatek na věčnost – jsou to chrámy Boží.“
„Pomyslete na oddanost a věrnost těch, kteří den za dnem chodí do těchto chrámů a vykonávají obřady za ty, kteří již odešli na druhou stranu.“