Kapitola 7

Nesmrtelnost duše

Náš život je věčný a toto poznání nám pomáhá správně se rozhodovat a utěšuje nás v dobách truchlení.

Ze života George Alberta Smitha

George Albert Smith byl požehnán nezlomným poznáním účelu života, a to mu umožnilo dodávat odvahu ostatním, kteří čelili protivenství. Často připomínal Svatým, že „vedeme věčný život“ – že věčnost nezačíná až po tomto životě, ale že smrtelnost je klíčovou součástí věčnosti. „Někdy jsem řekl svým přátelům, když se zdálo, že stáli na křižovatce a nebyli si jisti tím, jakou cestou se chtějí vydat: ‚Dnešek je pro tebe začátkem buď věčného štěstí, nebo věčného zklamání.‘“¹

President Smith svědčil o těchto pravdách na pohřbu Hyruma G. Smitha, patriarchy Církve, který zemřel v poměrně mladém věku a zanechal po sobě manželku a osm dětí:

„Od chvíle, kdy jsem byl požádán promluvit na tomto pohřbu, jsem měl pocit, že toho možná nebudu schopen. Mé city byly rozjitřené a já jsem zjistil, že nejsem schopen je ovládat, ale když jsem vstoupil do této budovy, do duše mi vstoupil nádherný a sladký pokojný vliv. …

Namísto truchlení pociťuji touhu děkovat našemu Otci v nebi za evangelium Jeho Milovaného Syna, které bylo znovu zjeveno v naší době. … Vědět, že život je věčný, je úžasné požehnání – vědět, že požehnání, pro která tento dobrý muž žil, budou po celou věčnost jeho. Jeho smrtelný život skončil, ale toto je jen část věčného života. Položil hluboké a bezpečné základy, na nichž stavěl a bude nadále stavět po celou věčnost. Radost, kterou prožíval zde na zemi, bude rozhojněna. …

Když při příležitostech, jako je tato, myslím na to, co prožívají lidé ve světě, žasnu nad tím, jak moc jsme požehnáni. Nepochybuji o věčném životě a o nesmrtelnosti duše o nic méně, než že slunce svítí v poledne. … Je smutné rozloučit se se svými milovanými, byť jen dočasně. Vysíláme je na misii nebo odcházejí žít do jiných částí světa, a my je postrádáme. Když nastane tato událost, zdá se, že jsou od nás vzdálenější, ale ve skutečnosti nejsou, pokud tomu jen porozumíme. … Namísto projevů soustrasti, které možná někdy věnujeme těm, kteří truchlí, mám dnes spíše pocit radosti z toho, že vím, že toto není konec. …

… A tak dnes, když stojím ve vaší přítomnosti, kdy by mi asi měly téci slzy, mou duši naplňuje útěcha a spokojenost. Modlím se o to, aby tato útěcha naplnila každého z těch, kteří truchlí.“² [Viz námět č. 1 na straně 72.]

Učení George Alberta Smitha

Než jsme přišli na zem, žili jsme jako duchové a náš duch bude žít dál i poté, co zemřeme.

Tento život chápeme tak, že je to život věčný – že i dnes žijeme ve věčnosti právě tak, jako budeme ve věčnosti žít navždy. Věříme tomu, že jsme žili předtím, než jsme přišli sem; že to, co je inteligence, to, co je duch, nemělo počátek v tomto životě. Věříme tomu, že jsme obdrželi duchovní schránku předtím, než jsme přišli na tento svět. Toto duchovní tělo bylo posláno na svět a zde obdrželo fyzickou schránku – tělo, které vidíme. Fyzická část toho, co vidíme, pochází ze země, je zemská [viz 1. Korintským 15:47], ale ta část, která odchází z těla, když náš život vyhasne, je to, co je duchovní, a to nikdy nezemře. Fyzická schránka spočívá v hrobě – je to součást země a vrací se k matce zemi – ale inteligence, kterou do ní Bůh vložil, to, co má schopnost uvažovat a přemýšlet, to, co má schopnost zpívat a mluvit, smrt nepozná; jednoduše odchází z této sféry věčného života a čeká na očištění fyzické schránky, do doby, kdy bude znovu spojena s touto schránkou, která bude oslavena právě tak, jako bylo oslaveno tělo našeho vzkříšeného Pána, pokud jsme žili tak, abychom toho byli hodni.³

Slovy básníka: „Život je skutečný, život je opravdový“ a „hrob není cílem“. [Henry Wadsworth Longfellow, „A Psalm of Life“.] Duch, který obývá tuto schránku, je nesmrtelný. Žije i po smrti. Tělo se rozpadne a vrátí se zemi, ale duch žije dál.⁴

Jsem vděčný za to, že v těchto posledních dnech nám bylo zjeveno a jednoduše vysvětleno, že tento život neznamená konec, že je to jen část věčnosti a že když využijeme svých výsad zde, je to jen odrazový můstek k vznešenějším a žádoucnějším stavům.⁵ [Viz námět č. 2 na straně 72.]

Účelem našeho života zde na zemi je připravit se na život s Nebeským Otcem.

Někteří se domnívají, že když odejdeme z této sféry existence, znamená to konec. Zdá se mi to neuvěřitelné, když se díváme na výtvory přírody, když zkoumáme lidský organismus, dokonalost lidského těla, tep srdce, růst a vývoj od dětství do dospělosti a poté postupné slábnutí až do chvíle, kdy tento život skončí – že je možné, že některé z dětí našeho Otce může věřit tomu, že lidské bytosti se rodí na svět jen proto, aby se dožily věku dospělého muže a ženy, zestárly a zemřely, aniž by jejich zdejší život měl nějaký účel.⁶

Tento život nám není dán pro zábavu. Naše stvoření, život, který nám Bůh dal, mělo posvátný účel. Zkoumejme, co tímto účelem je, abychom mohli postupovat vpřed a obdržet věčný život.⁷

V mysli Svatého posledních dnů není pochyb o účelu našeho pozemského života. Jsme zde, abychom se připravili a abychom se rozvíjeli a zasloužili se o to, abychom byli způsobilí přebývat v přítomnosti našeho Nebeského Otce.⁸

Věříme, že jsme zde díky tomu, že jsme zachovali svůj první stav a získali výsadu přijít na tuto zem. Věříme, že samotná naše existence je odměnou za naši věrnost, než jsme přišli sem, a že se zde na zemi těšíme z plodů našeho úsilí v duchovním světě. Také věříme, že dnes zaséváme seménka úrody, kterou budeme sklízet, až odsud odejdeme. Věčný život je podle nás souhrnem preexistence, současné existence a pokračováním života v nesmrtelnosti, který nám nabízí schopnost nekonečného pokroku a růstu. S tímto přesvědčením a s tímto ujištěním věříme tomu, že „jakým je člověk nyní, Bůh kdysi byl, a jakým Bůh je, člověk se může stát“. [Viz Lorenzo Snow, „The Grand Destiny of Man“, Deseret Evening News, July 20, 1901, 22.] A protože jsme stvořeni k obrazu Božímu, věříme, že není nevhodné, že není nespravedlivé doufat v to, že nám může být dovoleno být podílníky na božských vlastnostech, a jsme-li věrní, stát se podobnými Bohu; neboť když přijímáme a dodržujeme přírodní zákony našeho Otce, které řídí tento život, stáváme se více takovými, jako je On; a když využíváme příležitostí, které jsou nám nabízeny, připravujeme se přijmout větší zodpovědnosti v tomto životě i v životě, který přijde. …

Jak šťastnými lidmi bychom měli být díky poznání, že tato zkušební doba nás nemá připravovat na to, abychom zemřeli, ale abychom žili; že Otec si přeje, abychom se vyvarovali každé chyby a přijali každou pravdu a abychom se díky používání pravdy v životě stali více takovými, jako je On, a abychom se stali způsobilými přebývat s Ním!⁹

Bratří a sestry, toto je vážná věc. Měli bychom o tom vážně přemýšlet. Měli bychom zpytovat svůj život a zjistit, pokud bychom byli zítra z tohoto místa odvoláni, zda jsme připraveni na onen vznešený budoucí život, zda bychom byli připraveni zodpovídat se ze svých pozemských skutků; zda se můžeme domnívat, že bychom od svého Nebeského Otce uslyšeli ono souhlasné přivítání: „To dobře, služebníče dobrý a věrný.“¹⁰ [Viz námět č. 3 na straně 72.]

Během tohoto života máme usilovat o to, co má věčnou hodnotu.

Možná nám v tomto životě bylo dáno několik věcí, které nám dočasně přinášejí uspokojení; ale věci, které jsou věčné, věci, které „za něco stojí“, jsou ony věci věčné, o něž máme usilovat, a máme se připravovat je přijmout a máme je získat úsilím, které osobně vynakládáme.¹¹

Není pozoruhodné, že toho, o co svět od počátku usiluje, bohatství, moc, všechno to, co člověku přináší pohodlí, je dnes v hojnosti – více lepšího oblečení než kdy předtím, více jídla, než kolik ho lze spotřebovat, více bohatství všeho druhu, než kolik na světě kdy bylo? Naše domovy jsou pohodlnější. Vymoženosti života se zázračně rozhojnily od doby, kdy evangelium přišlo na zem, a dnes máme vše, o co jsme usilovali. Vzdělání dosáhlo svého vrcholu. Lidé mají více poznání o věcech této země než kdy předtím. Vše, o co lidstvo usilovalo od počátku a co je považováno za nanejvýš žádoucí, je dnes na zemi; a přesto existují pochybnosti a strach z toho, co nás v budoucnu čeká.

V čem spočívá náš problém? V tom, že usilujeme o tělesné pohodlí, že usilujeme o pocty lidské, že usilujeme o to, co nám do duše vkládá sobeckost. Usilujeme o to, abychom se starali jen o sebe, a dáváme přednost sobě před ostatními dětmi našeho Otce.¹²

Nebuďme ukolébáni k spánku, nebuďme oklamáni hojností dobrých věcí tohoto světa; neboť co prospěje člověku, kdyby celý svět získal, a svou vlastní duši ztratil? [Viz Marek 8:36.] Neopomíjejme účel svého stvoření; ale pracujme na spasení své duše.¹³

Jednou z nejžalostnějších věcí v životě je vidět muže či ženu, jak uléhají do matky země s vědomím, že odmítli větší požehnání, která jim náš Otec nabízel, a že se hnali za bublinou, která se sama rozplynula. Když pomýšlím na miliony Božích dětí na tomto světě a uvědomuji si, jak málo usilují o to, co má opravdu nějakou hodnotu, jsem z toho smutný.¹⁴

Pamatujte na to, že inteligence, kterou nabydete, je věčná, pravda, kterou poznáte zde a kterou v životě používáte, znalosti a zkušenosti, které získáte a které vám přinášejí užitek – toto si s sebou odnesete, až půjdete domů.¹⁵

Poklady, které najdeme, až odejdeme na druhou stranu, budou poklady, které jsme si tam uložili tím, že jsme sloužili ostatním synům a dcerám našeho Otce, s nimiž jsme se zde znali. Toto náš Otec umožňuje každému z nás, a během svého zdejšího pobytu budeme pociťovat více štěstí ze služby svým bližním, než bychom to vůbec byli schopni pociťovat nějakým jiným způsobem.¹⁶

Není tak důležité, kolik cenností můžete mít, kolik nemovitostí můžete vlastnit, kolik lidských poct můžete získat a všeho toho, co je ve světě tak žádoucí. To, co vám Bůh dal a co má větší hodnotu než všechno ostatní, je příležitost získat věčný život v celestiálním království a mít po celé věky věčnosti jako své společníky a společnice syny a dcery, manžela a manželku, s nimiž jste žili zde na zemi.¹⁷ [Viz námět č. 4 na straně 72.]

Díky Ježíši Kristu budeme vzkříšeni.

Spasitelův spravedlivý život je pro všechny dokonalým příkladem a Jeho Vzkříšení bylo prvním ujištěním lidstvu, že i my z hrobu vyjdeme.¹⁸

Když byl Ježíš vzkříšen z mrtvých, stal se prvotinou vzkříšení. Duch počatý Otcem (ona část Jeho duše tvořená inteligencí) znovu oblékl svou pozemskou schránku, která byla pročištěna, a stal se oslavenou celestiální bytostí a zaujal své místo po pravici Otce, jako jeden z členů Božstva. Měl moc překonat smrt, protože žil v souladu se všemi zákony svého Otce, které ji řídí; a tím, že si smrt podmanil, otočil klíčem, díky němuž může být vzkříšeno celé lidstvo, a všichni mohou být také oslaveni skrze poslušnost Jeho učení, které je tak jednoduché, že se jím mohou řídit všichni, pokud chtějí.¹⁹

Ježíš Kristus byl mužem bez hříchu. Díky své čistotě, své bezúhonnosti a své ctnosti byl schopen odemknout dveře vězení, překonat smrt a hrob a být průkopníkem cesty … do nebe, po níž očekáváme, že půjdeme.²⁰

Můžeme si nalistovat 88. oddíl Nauky a smluv a zjistit, co Pán řekl o našem vzkříšení, nejen o Vzkříšení Spasitele, ale říká nám, co se může stát i nám. … V tomto oddíle je nám sděleno, že naše tělo, nikoli nějaké jiné tělo, bude pozvednuto z hrobu, a že duch, který vlastnil tuto schránku, bude pak obývat tutéž schránku, až bude učiněna čistou, ryzí a nesmrtelnou. [Viz NaS 88:14–17, 28–33.]²¹

Docela dost lidí ve světě neví, co vzkříšení znamená. Učíte své děti a své známé tomu, co to znamená? … [Spasitelovo] Vzkříšení je pro Svaté posledních dnů, kteří evangeliu rozumí, srozumitelné, ale je mnoho těch, kteří nechápou, co to znamená. … Účelem evangelia Ježíše Krista je připravit každého muže, ženu a dítě na onen čas, kdy všichni ti, kteří zemřeli, budou vyvedeni z hrobu, a kdy náš Nebeský Otec založí své království na této zemi a spravedliví tam budou přebývat a Ježíš Kristus bude naším Králem a Zákonodárcem.²² [Viz námět č. 5 na straně 72.]

Naše znalost o nesmrtelnosti duše nás inspiruje, povzbuzuje a utěšuje.

V Jobovi čteme: „Ale Duch Boží [je] v člověku a [inspirace] Všemohoucího činí lidi rozumné.“ [Job 32:8.] Ti, kteří tuto inspiraci nepřijali, neporozumí významu vzkříšení z mrtvých, a zdá se mi, že bez tohoto porozumění by byli jen málo šťastni ti, kteří dosáhli zralého věku a čekají na onu dobu, kdy duch opustí tělo a oni odejdou neznámo kam.²³

Jak smutné by bylo, kdybychom si mysleli, že smrt ukončí naši životní dráhu! Pokud bychom neměli žádnou příležitost se dál rozvíjet, až naše životní dílo na zemi skončí, byli bychom jen málo inspirováni k tomu, abychom zde žili tak, jak máme. Znalost toho, že vše dobré, co zde uskutečníme, a veškerý rozvoj, kterého dosáhneme, obohatí naše štěstí z hlediska věčnosti, nás povzbuzuje k tomu, abychom dělali to nejlepší, co můžeme.²⁴

My všichni kvapně spějeme ke chvíli, kdy odsud budeme odvoláni. Pokud bychom nechápali, že existuje budoucí život, pokud bychom nevěděli, že existuje něco víc, než jen vlivy, které na nás dosud působily, pokud bychom nežili pro nic jiného než jen pro marnosti a útrapy života, zdá se mi, že by mnozí byli znaveni úsilím, které je nutné pro zdejší existenci vynaložit. Avšak Nebeský Otec nám v milosrdenství udělil ty nanejvýš úžasné dary, kterých se lidstvu dostalo.²⁵

Pán nám požehnal poznáním, že žije a že má tělo a že jsme stvořeni podle Jeho obrazu. Nevěříme, že je jakousi esencí nebo že je nepochopitelný. Pokud jste získali svědectví, které jsem obdržel i já, a víte, jako vím já, že náš Nebeský Otec se zjevil dětem lidským, že je osobním Bohem, že jsme byli stvořeni podle Jeho obrazu, že počal našeho ducha, že nám poskytl příležitost přebývat na této zemi, abychom obdrželi fyzickou schránku, abychom se tak připravili na návrat do Jeho přítomnosti a mohli žít na věky s Ním, pravím, že máte-li toto ujištění, pak máte základ, na němž můžete budovat svou víru. Odejměte si poznání, že Bůh skutečně žije, ujištění o tom, že Ježíš Kristus byl projevem Boha v těle, odejměte si ujištění o tom, že nastane doslovné vzkříšení z mrtvých a ocitnete se ve stavu, v němž jsou děti našeho Otce po celém světě – a já se vás ptám, jaká útěcha vám pak zbývá? Toto jsou pravdy, které jsou naprosto základní.²⁶

Mých blízkých je více na oné druhé straně než zde a v přirozeném běhu událostí to nebude dlouho trvat, až i já obdržím své povolání k odchodu. Nevyhlížím onu chvíli s úzkostí a zármutkem, ale s nadějí a s ujištěním, že tato změna, až nastane, přinese větší štěstí a výhody, které ve smrtelnosti nemůžeme pochopit.²⁷

Když si uvědomíme, že smrt je pouze jedním z kroků, které děti Boží podniknou v průběhu věčnosti, a že je to podle Jeho plánu, olupuje to smrt o její osten a přivádí nás to tváří v tvář k realitě věčného života. Mnohé rodiny byly vyzvány, aby se dočasně rozloučily s těmi, které mají rády. Když k takovému úmrtí dojde, zneklidní nás to, pokud to dopustíme, a tak nám to do života přinese velký zármutek. Kdybychom však dokázali otevřít své duchovní oči a dokázali vidět, jsem si jist, že bychom našli útěchu díky tomu, co by náš zrak viděl. Pán nás nezanechal bez naděje. Naopak, dává nám veškerá ujištění o věčném štěstí, pokud přijmeme Jeho pokyny a rady, zatímco jsme zde, ve smrtelnosti.

Toto není planý sen. Toto je skutečnost. Pro vás, kteří jste členy Církve Ježíše Krista, je tento příběh prostý, ale pravdivý. Existují posvátné knihy písma, které nám dal Nebeský Otec nadosah a které nás učí, že žijeme věčně. … Pán nám podal tyto informace velmi srozumitelně a z hloubi srdce Mu děkuji za poznání, které nám dal, aby ti, kteří truchlí, mohli být utěšeni, a abychom my sami mohli porozumět účelu své zdejší existence. Kdyby ti, kteří již odešli, k nám mohli promluvit, řekli by: „Jděte dál, jděte dál, za cílem, který nám přinese společné věčné štěstí.“ Dělejte to, co by si Pán přál, abyste dělali, a nepřijdete o nic, co má nějakou hodnotu; naopak si budete dál skládat poklady v nebi, kde mol ani rez nekazí a kde zloději nevykopávají ani nekradou. [Viz Matouš 6:19–20.]

Zanechávám vám své svědectví, že vím, že žijeme věčně a že dočasné odloučení kvůli smrti … je jen jedním z kroků na cestě věčného pokroku a jeho výsledkem bude nakonec štěstí, budeme-li věrní.²⁸ [Viz námět č. 6 na straně 72.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Přečtěte si oddíl „Ze života George Alberta Smitha“ (strany 63–64) a přemýšlejte přitom o nějaké situaci, kdy jste se snažili dodat útěchu někomu jinému po úmrtí blízké osoby. Co přineslo útěchu presidentu Smithovi?
President Smith učil, že tento život „je … jen část věčnosti“ (strana 65). Co to podle vás znamená? Jak porozumění této zásadě ovlivňuje to, jak se rozhodujeme?
Prostudujte si oddíl, který začíná na straně 65. Jak se nauky v tomto oddíle liší od toho, čemu se o účelu života učí ve světě? Jaké zážitky, které během smrtelnosti prožíváme, nám mohou pomoci „být podílníky na božských vlastnostech“?
Projděte si oddíl, který začíná na straně 66, zvláště poslední čtyři odstavce tohoto oddílu. Proč se usilování o světské věci podobá snaze hnát se „za bublinou, která se sama rozplynula“?
Na straně 69 se president Smith odkazuje na informace týkající se vzkříšení, které jsou uvedeny v Nauce a smlouvách 88. Co se z veršů 14–17 a 28–33 z tohoto oddílu dozvídáte o vzkříšení? Jakými účinnými způsoby lze učit děti o vzkříšení?
Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 69. Jaké životní zkoušky jsou snesitelnější díky tomu, že máte svědectví o zásadách uvedených v tomto oddíle?

Související verše z písem: 1. Korintským 15:12–26, 35–42, 53–58; 2. Nefi 9:6–13; Alma 12:24; 28:12; Nauka a smlouvy 93:19–20, 29–34; 130:18–19; Abraham 3:24–26

Pomůcka k výuce: „Požádejte členy třídy, aby si vybrali oddíl, který je zajímá, a aby si ho v tichosti přečetli. Vyzvěte je, aby vytvořili skupinky po dvou nebo třech členech, kteří si vybrali tentýž oddíl, a aby diskutovali o tom, co se dozvěděli.“ (Ze strany vii této knihy.)

„Jsem vděčný za to, že v těchto posledních dnech nám bylo zjeveno a jednoduše vysvětleno, že tento život neznamená konec, že je to jen část věčnosti.“

„To, co … má větší hodnotu než všechno ostatní, je příležitost získat věčný život [se svými] syny a [dcerami, manželem a manželkou].“

Spasitelovo „Vzkříšení bylo prvním ujištěním lidstvu, že i my z hrobu vyjdeme“.