Kapitola 15

Neste dílo Páně kupředu

Bůh řídí své dílo a vyzývá každého člena Církve, aby pomáhal nést toto dílo kupředu.

Ze života George Alberta Smitha

Když byl George Albert Smith v roce 1903 povolán do Kvora Dvanácti apoštolů, počet členů Církve čítal něco málo přes 300 000. Na konci jeho služby v povolání presidenta Církve překročil tento počet 1 milion. President Smith se z tohoto růstu radoval, protože to znamenalo, že poselství spasení se dostává k více a více lidem. „Měli bychom být velmi šťastni,“ řekl posluchačům na generální konferenci v roce 1950, „ne kvůli tomu, že jsme zvýšili náš počet v organizaci, k níž patříme, ale proto, že více dětí našeho Otce, více Jeho synů a dcer, je přiváděno k porozumění pravdy a přicházejí do Jeho organizace, kterou připravil proto, aby nás učil tomu, jak žít, a aby nás vedl po stezce věčného štěstí.“¹

V období od roku 1903 do roku 1951, kdy president Smith zemřel, Církev čelila mnoha problémům, pokud jde o její celosvětový růst. Události jako 1. světová válka, 2. světová válka a Velká hospodářská krize výrazně omezily počet misionářů, kteří mohli být vysláni do zahraničí. Navzdory těmto těžkostem zůstával George Albert Smith přesvědčen, že Církev bude dál růst a uskuteční své poslání naplnit celou zemi. (Viz Daniel 2:35.) V roce 1917, kdy vrcholila 1. světová válka, řekl Svatým: „Nejsem zklamaný kvůli tomu, že si tato pravda nenachází cestu rychleji. Naopak vidím v dnešních událostech osobní zásah všemoudrého Otce, aby byla připravena cesta pro šíření evangelia, které znovuzřídil na zemi v naší době.“²

I když byla první polovina 20. století poznamenána značnými problémy, přinesla také nové technologie, které podle přesvědčení presidenta Smitha napomohly růstu Pánova díla. Byl horlivým zastáncem leteckého průmyslu a považoval ho za způsob, díky němuž může jako generální autorita efektivněji plnit své úkoly vyžadující cestování. Také podporoval církevní využití rozhlasu a televize, aby se slovo Páně mohlo dostat k širšímu publiku. „Měli bychom tyto [vynálezy] považovat za požehnání od Pána,“ řekl. „Významným způsobem rozšiřují naše schopnosti. Mohou se vskutku stát požehnáním, pokud je budeme používat ve spravedlivosti k šíření pravdy a k podpoře díla Páně mezi lidmi. Ona velká výzva, které nyní svět čelí, spočívá v tom, jak tyto mnohé vynálezy budeme používat. Můžeme je použít k tomu, abychom ničili, jak jsme to občas v minulosti již dělali, nebo je můžeme použít k tomu, abychom byli světlem a požehnáním pro lidstvo, jak by si to přál Nebeský Otec.“³

V proslovu na generální konferenci v roce 1946 president Smith prorokoval o využití těchto technologií: „Nebude to dlouho trvat a služebníci Páně budou schopni od tohoto řečnického pultu i z jiných míst předávat poselství izolovaným skupinám, které jsou tak daleko, že se k nim nelze dostat. Tímto způsobem i dalšími způsoby budou evangelium Ježíše Krista, našeho Pána – jedinou moc Boží ke spasení v přípravě na celestiální království – slyšet lidé ve všech částech světa a mnozí z vás, kteří jste zde, se onoho dne dožijí.“⁴ [Viz náměty č. 1 a 4 na stranách 156–157.]

President Smith si uvědomoval, že dílo Církve je úspěšné díky tomu, že to je dílo Páně, a učil Svaté, že příležitost se na tomto díle podílet, je požehnání, které Pán nabízí každému členovi své Církve. Během své první generální konference, poté, co byl ustanoven presidentem Církve, řekl: „Pociťuji velikou zodpovědnost, která spočívá na mých bedrech. Vím, že bez pomoci Nebeského Otce by tato organizace, k níž patříme, nemohla být úspěšná. Nemůže být úspěšná díky žádnému člověku ani skupině lidí, ale pokud členové této Církve budou nadále dodržovat přikázání Boží, žít podle svého náboženství, být příkladem pro svět [a] budou mít rádi své bližní tak jako sebe, půjdeme kupředu a poplyne k nám stále větší štěstí.“⁵

Učení George Alberta Smitha

Každý člen má mnoho příležitostí zapojit se do díla Páně.

Zodpovědnost za vedení tohoto díla nespočívá jen na [presidentovi Církve], ani na jeho rádcích, ani na kvoru apoštolů; ale spočívá také na každém muži a ženě, který byl pokřtěn služebníkem Božím, a stal se tak členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. … I kdybychom chtěli, nemůžeme tuto zodpovědnost přesunout na jiné; Otec ji vložil na naše bedra a my se musíme napřímit a pomoci ji vítězně naplnit.⁶

Věřím vám, bratří a sestry. Mám důvěru ve vaši víru a ve vaši bezúhonnost. … Každý z vás [je] také zodpovědný [Pánu] za prosazování tohoto díla, stejně jako jsou zodpovědni ti, kteří vám předsedají. Nemohu říci: „Jsem já strážným bratra svého?“ Nemohu přesunout tuto zodpovědnost na druhé …, musím stát mezi dětmi našeho Otce a nést svůj díl, musím nést onu část břemene, které na mě Pán vkládá, a pokud se tomu budu stranit, zjistím, že přicházím o ona požehnání, kterých by se mi dostalo, kdybych byl poslušen přikázání našeho Otce.⁷

Máme dychtivě konat dobro. Jen nedbalý služebník čeká, dokud mu není přikázáno ve všech věcech. [Viz NaS 58:26–27.] Nebeský Otec od nás očekává, že budeme zvelebovat své povolání, bez ohledu na to, kde působíme, bez ohledu na to, jak prostý může být náš životní úděl.⁸

Má-li člověk obdržet ta největší požehnání v království Nebeského Otce, není nutné, aby byl členem Kvora Dvanácti nebo Předsednictva Církve. Toto jsou jen úřady požadované v Církvi, ale je mnoho věrných a oddaných mužů, kteří jsou hodni toho, aby tyto úřady zastávali, a jejichž času a talentů je zapotřebí všude po celé Církvi. … Pamatujte na to, že mezi řadovými členy i všude v Církvi má každý muž a každá žena mnoho příležitostí udělat něco pro požehnání bližních a pro to, aby dílo Páně spělo kupředu.⁹

Někteří z těch, kteří jsou držiteli kněžství, a někteří z těch, kteří zastávají v Církvi určité funkce, mají sklon zanedbávat shromáždění svátosti a další důležité povinnosti a omezovat své působení jen na určité mimořádné povolání. Mohou to být úředníci a učitelé v Nedělní škole, kteří když vykonají svou práci v Nedělní škole, považují to za dostatečné; nebo to mohou být ti, kteří pracují [v Mladých mužích nebo v Mladých ženách] nebo v Primárkách nebo v oblasti genealogie nebo sociální péče nebo v nějakém jiném pověření, a když vykonají své zodpovědnosti v tomto pověření, mají za to, že všechny jejich povinnosti jsou splněny.

Jakkoli máme všechny takové členy rádi a velebíme je za onu velkou službu, kterou poskytují, musíme si připomínat, že po každém z nás se požaduje, aby žil každým slovem, jež vychází z úst našeho Otce v nebi [viz NaS 84:44]. Všeobecně řečeno, zvláštní pověření nás nezprošťují našich dalších povinností; a zvláštní schůzky či shromáždění obvykle nenahrazují všeobecná shromáždění Církve, ani jim nejsou nadřazeny. A nad rámec našich zvláštních povinností a pověření se od nás očekává, že se budeme každý den chovat jako Svatí posledních dnů v tom nejširším významu těchto slov, takže když vidíme nějaké neštěstí nebo nějakou nouzi či potřebu poradit v jakékoli situaci, máme neprodleně jednat jako skuteční služebníci Páně.

A pak jsou zde ti, kteří jsou členy Církve jen podle jména, ale kteří, jak se zdá, mají pocit, že jsou zproštěni povinnosti poskytovat jakoukoli službu. Dříve či později se ale v nitru začnou cítit nepříjemně a začnou pochybovat v myšlenkách, jako se to stává každému z nás, když neděláme to, o čem víme, že je naší plnou povinností. Ten, kdo žije v souladu s evangeliem Ježíše Krista, nikdy nepochybuje o úspěchu Církve; ale ten, kdo zanedbává svou povinnost, kdo nedodržuje své smlouvy, ztrácí Ducha Páně a pak začíná pochybovat o tom, co se se Sionem stane. …

Kdykoli konáte svou povinnost naplno, budete vědět – stejně jako víte, že žijete, že toto je dílo našeho Otce a že ho vítězně naplní.¹⁰

Což nevidíte, jak podivuhodné dílo a div kráčí kupředu? Což nevidíte, jak jsme my, jako jednotlivci, přispěli jen svým šartem, ale zástupy se spojily a slovo Páně se šíří mezi dětmi lidskými; nikoli bojovným způsobem, ale s laskavostí a s láskou, s touhou žehnat celému lidstvu?¹¹ [Viz námět č. 2 na straně 156.]

Protivenství nezastaví pokrok Církve, protože je to dílo Boží, nikoli lidské.

Církev měla na začátku jen šest členů. A roste den za dnem, navzdory odporu protivníka. Kdyby nebylo mocného rámě spravedlivosti, kdyby nebylo bdělé péče Nebeského Otce, tato Církev by byla již dávno rozdrcena jako skořápka. Nicméně Pán pravil, že nás bude střežit, a slíbil nám ochranu, pokud Ho budeme ctít a budeme dodržovat Jeho přikázání.¹²

K růstu této Církve nedochází proto, že by byla nějak oblíbená. Dochází k němu navzdory odporu moudrých lidí světa; dochází k němu navzdory odporu náboženských učitelů, a Církev dál tu a tam shromažďuje vybrané duchy, kteří žijí takovým způsobem, že dokáží pochopit pravdu.¹³

Občas si čtu deník svého dědečka George A. Smitha. … Četl jsem o jeho osobních zážitcích, některých nanejvýš bolestných a jiných zázračných. V mládí byl vyslán kázat evangelium našeho Pána. Prožil to, co prožili i ostatní, kteří byli povoláni ke službě. Lidé se zlými úmysly proti němu a jeho společníkům vznášeli falešná obvinění, ale on pokračoval věrně dál a Pán je ospravedlnil a zvelebil v očích lidí a dal jim svědectví o božskosti tohoto díla, které bylo tak přesvědčivé, že pro ně žádný úkol, kterého se při šíření pravdy ujali, nebyl příliš těžký.

Dědeček byl jedním z těch, kteří byli v roce 1839 vysláni kázat evangelium do Anglie. Protivník se je snažil všemožně zastrašit. Deníky, které si tehdy psali, vypovídají o tom, že je hanobili zlí lidé a útočili na ně zlí duchové, ale Pán je ochránil a oni vykonali veliké dílo. Bylo tam tehdy osm členů Kvora Dvanácti. Mezi těmi, kteří byli povoláni do Anglie, byli muži, kteří neměli prostředky na zaplacení cesty, ale vyrazili z domova pěšky. Jeden z těchto mužů byl kvůli dlouhodobé nemoci příliš slabý, než aby ušel tři kilometry k dostavníku, a tak mu jeho přítel pomohl tuto vzdálenost překonat. Měli víru v Boha; věděli, že toto je Jeho Církev, a tak se vydali na cestu a přátelé, kteří nebyli členy Církve, byli inspirováni k tomu, aby jim dali peníze a zaplatili jim plavbu na druhou stranu oceánu, kde tito misionáři předali své poselství, a mnoho vírou naplněných lidí přijalo díky jejich službě pravdu.¹⁴

Toto je Boží dílo. Není to dílo žádného člověka. Žádný člověk ani skupina lidí by ho nemohli nést kupředu a uspět s ním tváří v tvář nepřátelství světa. Mnohokrát se ti, [kteří se tomuto dílu staví na odpor,] domnívali, že nadešel konec Církve, a pokaždé ji Pán skrze svou vznešenou moc pozvedl, a tato Církev se šíří od města k městu, od vesnice k vesnici, od národa k národu.¹⁵

Vím, že existuje mnoho problémů a že tak, jak dny poplynou, nastanou ještě větší problémy, ale tentýž Otec v nebi, který vedl děti Izraele, který zachránil Daniela a tři hebrejské děti před záhubou, tentýž Nebeský Otec, který zachoval naše předky, kteří přišli do [údolí Solného jezera] a který je zde usadil a požehnal jim a umožnil lidem v jejich chudobě, aby měli tento velkolepý chrám [Salt Lake] a další velkolepé chrámy, … tentýž Otec, váš Otec i Otec můj, je připraven vylít na nás svá požehnání i dnes.¹⁶

Není důvod, abychom byli sklíčeni. Evangelium Ježíše Krista se dál šíří kupředu. Máme zaslíbení od Nebeského Otce, že se bude šířit kupředu i nadále. Žádná jiná dispensace neměla takové ujištění, jaké máme my. V minulých dispensacích bylo evangelium ze země odňato. Když bylo znovuzřízeno v naší době, bylo tak učiněno se zaslíbením, že již nikdy nebude vzato ze země ani dáno jinému lidu. A tak vás, kteří jste přiložili ruku na pluh, naléhavě prosím, abyste se neobraceli zpět. Služte Bohu a dodržujte Jeho přikázání.¹⁷

Není třeba, abychom si o pokrok Sionu dělali starosti, neboť tato stará dobrá loď popluje hrdě dál a ti, kteří jsou věrní a upřímní, s ní bezpečně doplují do přístavu Božího, korunováni slávou, nesmrtelností a věčným životem. Nebojím se o tyto věkem sehnuté muže a ženy, kteří si uchovali víru. Nebojím se o chlapce a dívky, kteří kráčejí v poslušnosti přikázání Páně. … Ale obávám se, že Svatí posledních dnů, kteří znají vůli našeho Otce, a přesto ji nekonají, ti, kteří čas od času vyslechnou učení Páně, a obracejí se k němu zády, svého cíle nedosáhnou, pokud se neobrátí a nebudou celým svým srdcem činit pokání.¹⁸

Dílo Boží postupuje kupředu – musíme být činorodí, chceme-li s ním udržet krok. Církev je každý uplynulý rok od svého zorganizování silnější než v roce předešlém. Dnes je vyhlídka na pokračující úspěch lepší než kdy jindy. Více lidí se dozvídá pravdu o nás a o našem postoji vůči nim. Tak, jak se světlo šíří mezi lidem, předsudky způsobené neznalostí mizí. …

Mělo by být každému zřejmé, a jednou tomu tak bude, že odpor vůči tomuto dílu by toto dílo přemohl již dávno, kdyby nemělo božský původ. Nechť celý svět ví, že nemůže být přemoženo, neboť je to „moc Boží ke spasení všem těm, kteří věří“. [Viz Římanům 1:16.]¹⁹ [Viz námět č. 3 na straně 157.]

Bůh upravuje podmínky ve světě tak, aby se Jeho dílo mohlo šířit po celé zemi.

[Bůh] stanovil, že toto poselství, které bylo hlásáno Jeho služebníky v dobách minulých a které bylo obnoveno a prohlašováno skrze služebníky v posledních dnech, si lidé vyslechnou, a Bůh silou své moci upraví podmínky na tomto světě a způsobí, že děti lidské se pokoří, dokud nebudou kajícnými a ochotnými naslouchat. Pravdy, kterým učíme, neboli pravdy, které po nás Bůh požaduje, abychom ve světě učili, si nacházejí svou cestu.²⁰

Pán jednomu ze svých proroků zjevil, že při příchodu Knihy Mormonovy započne své dílo mezi národy, aby znovuzřídil svůj lid. [Viz 2. Nefi 30:3–8; 3. Nefi 21:1–14; 29:1–2.] Když si uvědomíme, jakou rychlostí se může dnes, v porovnání s rokem 1830, šířit evangelium Ježíše Krista, můžeme vidět, že Pán již vztáhl ruku a lidé mají příležitost tuto pravdu poznat. Nebude to dlouho trvat a v každé části tohoto světa se lidé budou moci doslechnout o evangeliu od služebníků Páně, kteří ho budou hlásat s mocí. Nebeský Otec upraví podmínky ve světě tak, aby mohlo být evangelium kázáno.²¹

Spasitel pravil, že toto evangelium království bude kázáno po celém světě jako svědectví všem národům, a potom přijde konec! [Viz Joseph Smith–Matouš 1:31.] Pán by nepožadoval něco nemožného. Odstraňuje překážky a evangelium „bude kázáno“.²²

Sion bude vykoupen a svět, který nyní dílu „mormonismu“ nerozumí, se dožije poznání, že toto je moc Boží ke spasení všem těm, kteří budou dodržovat přikázání našeho Otce. Mám svědectví o tom, že dílo se šíří rychle a že děti lidské přijímají „mormonismus“ do svého nitra; toto je dílo našeho Otce. Sami o sobě jsme možná maličcí a slabí, ale budeme-li v životě ctnostní a čistí, budeme-li činit to, o čem víme, že je správné, budou muži i ženy povoláváni k tomu, aby pokračovali v díle Páně, dokud dílo našeho Otce nebude vykonáno tak, jak si to On přeje. Ti, kteří nás nyní chápou nesprávně, nás poznají lépe. Ti, kteří se domnívají, že máme sobecké motivy, budou zbaveni klamu, a naši bratři a sestry ze světa, kteří touží po pravdě a přejí si poznat, co od nich Pán požaduje, budou v srdci zasaženi a přijmou evangelium. Sion povstane a bude zářit a stane se slávou celé země – Pán Bůh Izraelský tak stanovil.²³ [Viz námět č. 4 na straně 157.]

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

President Smith prorokoval, že „evangelium Ježíše Krista, našeho Pána … [budou] slyšet lidé ve všech částech světa“ (strana 150). Jaké technologie toto umožňují? V jakém smyslu přispívají nové technologie nebo vědecké vymoženosti k naplňování Pánova díla?
Přečtěte si první oddíl učení (strany 150–152) a přemýšlejte přitom o svém současném povolání nebo pověření v Církvi. Jak vám naplňování vašeho povolání umožňuje podílet se na tom, „aby dílo Páně spělo kupředu“? Jak tomuto dílu pomáhá vaše úsilí coby domácího učitele nebo navštěvující učitelky? Jak se můžeme všichni podílet na tomto díle i nad rámec svého oficiálního povolání nebo pověření?
Na stranách 152–155 vydává president Smith svědectví o tom, že Pán řídí práci své Církve. Jaké vaše osobní zážitky dokládají pravdivost tohoto svědectví? Jak naše snaha učit evangeliu v rodině a žít podle něj dokazuje naši víru v Pánovo dílo?
Na stranách 150 a 155–156 se zaměřte na to, co podle presidenta Smitha Pán udělá, aby připravil cestu pro to, aby mohlo být kázáno Jeho evangelium. Jaké vidíte důkazy toho, že se to dělo nebo děje v dnešním světě?

Související verše z písem: Daniel 2:44–45; Joel 2:27–28; Mosiáš 27:13; Nauka a smlouvy 64:33–34; 65:1–6; 107:99–100; Mojžíš 1:39

Pomůcka k výuce: „Mohou nastat situace, kdy nebudete znát odpověď na otázku. Pokud toto nastane, prostě řekněte, že nevíte. Možná byste mohli říci, že se pokusíte nalézt odpověď. Nebo můžete vyzvat studenty, aby nalezli odpověď, a během příští lekce jim poskytnout čas k tomu, aby přednesli, co zjistili.“ (Učení – není většího povolání, 64).

President Smith byl přesvědčen o tom, že technologické vymoženosti se „mohou … vskutku stát požehnáním, pokud je budeme používat ve spravedlivosti k šíření pravdy a k podpoře díla Páně mezi lidmi“.

„Všude v Církvi má každý muž a každá žena mnoho příležitostí udělat něco pro požehnání bližních a pro to, aby dílo Páně spělo kupředu.“