Kapitola 6

Podporujte ty, které podporuje Pán

Naše vedoucí vybral Pán a On od nás očekává, že je budeme podporovat slovem i skutkem.

Ze života George Alberta Smitha

Na generální konferenci v říjnu 1945 byla Georgi Albertu Smithovi vyjádřena podpora jako presidentovi Církve. V závěru konference president Smith vyjádřil vděčnost za podporu, kterou mu Svatí vyjádřili. „Děkuji vám za důvěru, která mi byla projevena, bratři a sestry, s přáním, abych uspěl a se slibem, který někteří z vás dali, že mi pomůžete uspět, protože jsem pouhým člověkem, jedním z nejmenších z vás, ale byl jsem povolán do této služby – a nebyl bych zde, kdybych nevěděl, že jsem byl povolán – pravomocí našeho Nebeského Otce.“

Poté vznesl tuto žádost: „Budu potřebovat pomoc každého muže, každé ženy a každého dítěte, ne kvůli svému požehnání, ale kvůli vašemu požehnání, a kvůli požehnání dětí lidských, ať již jsou kdekoli. Toto není moje zodpovědnost, toto je naše zodpovědnost.“¹

Jak ukazuje učení uvedené v této kapitole, George Albert Smith rozuměl onomu těžkému břemenu, které nese První předsednictvo, dokonce ještě předtím, než se stal presidentem Církve. Učil Svaté, že jejich oddanost a věrnost mu toto břímě mohou pomoci ulehčit, a byl příkladem této zásady během své služby v Kvoru Dvanácti apoštolů.

V roce 1946, při vedení zasedání generální konference, president Smith zahájil vyjádření podpory úředníkům Církve tím, že vysvětlil, že toto vyjádření je něco více než jen nějaký pasivní úkon: „Nyní máme na programu bod, který je na těchto konferencích obvyklý; totiž představení autorit Církve, aby jim mohla být vyjádřena podpora hlasem lidu. Doufám, že si každý z vás uvědomíte, že toto je posvátná výsada. … Nebude to pouze symbolický úkon, ale bude to znamení, že s pomocí Páně ponesete svůj díl práce.“² [Viz námět č. 1 na straně 59.]

Učení George Alberta Smitha

Ti, kteří Církvi předsedají, jsou připravováni, vybíráni a inspirováni Pánem.

Této veliké Církvi předsedali a předsedají muži, kteří byli speciálně připravováni, speciálně školeni a speciálně vybaveni pro toto vysoké čestné postavení, které bylo každému z nich předáno, když zaujal své místo. Náš Nebeský Otec ve své moudrosti obklopil tyto vedoucí Izraele dalšími lidmi, kteří, podobně jako oni, mají víru a neklanějí se člověku kvůli jeho osobě nebo osobnosti jakožto presidenta Církve, ale kteří ho uznávají jako mluvčího našeho Nebeského Otce a podporují ho, podpírají ho a modlí se za něho a mají ho rádi, aby i oni mohli obdržet požehnání od Nebeského Otce.

Na světě neexistuje organizace, která by se podobala této. Neexistuje lid, [který by byl] veden tak, jako je veden lid tento. Je pravdivě řečeno, že ti, kteří předsedají, jsou muži spravedlní. Právě skrze ně náš Nebeský Otec vykoná své dílo. Právě skrze ně musí být vyučováno evangeliu. … Onen muž, který nám dnes předsedá, nepředsedá díky svým vrozeným schopnostem. Nepředsedá kvůli tomu, že je synem nějakého vysoce postaveného mocnáře, ale své postavení zastává proto, že náš Otec v nebi zná bezúhonnost jeho duše. Uvědomoval si, jaké odhodlání bude muset mít, aby nesl toto poselství všem národům země, a proto ho připravoval pro toto vysoké povolání, které mu bylo předáno. Předsedá jako zástupce našeho Nebeského Otce.³

Přemýšlel jsem dnes o oněch prostých, avšak úžasných mužích, kteří vedli tuto Církev již od jejího zorganizování. … Znal jsem dobře [mnohé] presidenty [Církve] a věřím, že to všechno byli muži Boží. Je nemyslitelné, aby si náš Nebeský Otec vybral nějakého jiného, aby předsedal Jeho Církvi.⁴

Co se stalo, když [Joseph Smith] zemřel? … [Svatí] neuspořádali konkláve, nezvolili předáka, ani nevybrali nového vedoucího. Onoho vedoucího již vybral Pán. Brigham Young byl služebně nejstarším členem Kvora Dvanácti. … Církev, jakožto členstvo, mu na všech zasedáních vyjádřila podporu jako presidentovi. Když zemřel, jeho rádcové neřekli, že oni jsou nyní presidentem, ale Kvorum Dvanácti dlouhou dobu předsedalo a poté byla služebně nejstaršímu členovi tohoto kvora vyjádřena podpora jako presidentovi Církve. Zvítězil dokonalý řád. …

Popsal jsem některé tyto věci v určitém pořádku, aby nemohlo dojít k mýlce. Joseph Smith nevybral sám sebe, aby byl presidentem Církve. Neudělal to ani nikdo jiný, kdo přišel po něm. … Pověření pochází od našeho Nebeského Otce skrze Jeho inspiraci a muži pak získávají veškerou moc, která s daným pověřením přichází.⁵

Měli bychom být velmi vděčni za to, že toto dílo není dílem člověka, ale že je to dílo Páně; že tuto Církev, která nese jméno Ježíše Krista, Pán řídí a nedovolí žádnému člověku ani skupině lidí, aby ji zničili. Nedovolí mužům, kteří Jeho Církvi předsedají, aby svedli lid do omylu, ale bude je podpírat svou všemohoucí mocí. Zvelebí je v očích dobrých a velkých mužů a žen. Požehná jejich službu, která bude přinášet plody úspěchu. Ti, kteří se protiví a kteří nacházejí chyby, nenajdou ve svém odporu radost. Ti, kteří kritizují a snaží se zahubit vliv vedoucích Církve, zakusí důsledky vlastního špatného jednání.⁶

Je třeba, abychom v srdci pociťovali díkůvzdání za to, že jsme vedeni svatými muži, kteří jsou inspirováni naším Otcem v nebi, aby nás den za dnem učili.⁷ [Viz námět č. 2 na straně 59.]

Pán nás skrze své služebníky učí cestě vedoucí ke štěstí a bezpečí.

Od doby otce Adama až do současnosti Pán nabádá lid skrze své služebníky. Když Mu naslouchali, inspiroval je k lepšímu životu, a čas od času, jak to Jeho děti potřebovaly, vysílal do světa svaté muže, aby jim dali ponaučení, jež napomáhá k získání štěstí, a inspiroval je, aby učili vznešeným pravdám, které zušlechťují a obohacují lidstvo.⁸

Nevím o ničem, co by mělo velkou důležitost a co se ve světě stalo, o čem by Pán, skrze své proroky, neinformoval svůj lid předem, aby tak nezůstali v nevědomosti ohledně toho, co se má stát, ale aby mohli plánovat svůj život, budou-li chtít, ke svému užitku. …

Příkladem je případ Noéma. Pán mu přikázal, aby postavil archu, v níž by mohli být spravedliví zachráněni před potopou, která měla nastat. Noé archu postavil a kázal pokání svému pokolení po dobu sto dvaceti let, čímž je v plné míře varoval. Lidé ale byli tak zlovolní, že na varování nedbali. Měli svobodu jednání a zvolili si raději zlo než spravedlivost. Spustil se déšť a přišla potopa a pouze Noé a jeho rodina čítající osm duší byli zachráněni. Všichni byli v plné míře varováni, ale kvůli své tvrdohlavosti a kvůli tomu, že odmítli činit pokání, se utopili. [Viz Mojžíš 8:13–30.]⁹

Pán si přeje, abychom byli šťastní. Právě proto nám dal evangelium Ježíše Krista. Právě proto nám předal kněžství. Chce, abychom se radovali. Právě proto zorganizoval tuto Církev a v ní zřídil různé úřady, a všechno má svůj řád. … Budete-li následovat vedoucí Páně a ty, které Pán podporuje, neodpadnete do temnoty, neztratíte světlo, nepřestoupíte zákony Boží a nepřijdete o výsady, které si Pán tak dychtivě přeje, abychom je my všichni získali.¹⁰

Pro mě v této době existuje jen jedna bezpečná cesta, a to jest následovat ty, které Pán pověřil vedením. Mohu mít vlastní myšlenky a názory, mohu mít ohledně něčeho vlastní úsudek, ale vím, že když je můj úsudek v rozporu s učením těch, které nám Pán dal, aby ukazovali cestu, měl bych změnit svůj směr. Pokud si přeji získat spasení, budu následovat vedoucí, které nám Nebeský Otec dal, dokud je On sám podporuje.¹¹ [Viz námět č. 3 na straně 59.]

Ti, kteří jsou pokorní a věrní, podporují a brání Pánovy služebníky.

Poznal jsem tisíce řadových členů této veliké Církve, mužů a žen z mnoha národů, kteří v pokoře a s věrností přijali evangelium a přidali se k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. … Modlili se za své vedoucí a podporovali je …, a během svého působení v Církvi jsem dosud nepoznal jediného člověka, který by dodržoval přikázání Páně a který by vznesl hlas proti těm, kteří byli povoláni předsedat této Církvi. To je vskutku pozoruhodné. …

Pro mě je jedním z největších svědectví o božskosti tohoto díla to, že zástupy lidí, … kteří mají na konferenci kůlu příležitost … vyjádřit hlasováním, že buď podporují, nebo odmítají podporovat ty, kteří jim předsedají (přičemž každý z nich uplatňuje svobodu jednání), nadále své vedoucí podporují. Duch Páně dozajista nabádá věrné a pokorné členy, aby podporovali Pánovy vyvolené služebníky.¹²

Když Mojžíš vedl Izrael z Egypta pustinou do zaslíbené země, byl Izrael napaden Amalechem v Rafidim. Mojžíš nařídil Jozuovi, aby vybral bojovníky, kteří by bránili Izrael. Mojžíš, Aron a Hur se vydali na vrchol pahorku, který se tyčil nad bitevním polem. Když Mojžíš držel hůl Boží nad hlavou, Izrael vítězil, ale když byl zesláblý a spustil ruce dolů, vítězil Amalech. Aron a Hur mu postavili kamenné sedátko a drželi mu ruce nahoře, aby požehnání Boží mohlo plynout na Izrael, aby jejich bojovníci mohli zvítězit, a bitvu vyhráli. Moc Boží spočívala na Mojžíšovi a byla s ním, dokud nedokončil svou práci. [Viz Exodus 17:8–13.] Když měl podporu od ostatních, byli i oni požehnáni, a totéž platilo a platí pro každého služebníka Páně, který předsedá Izraeli. …

… Dokud bude [president] předsedat této Církvi, a nezáleží na tom, kolik let, Nebeský Otec mu dá sílu, moc, moudrost, úsudek a inspiraci, aby říkal Izraeli to, co potřebují, aby jim říkal. Když následujeme jeho vedení, musíme být jako Aron a Hur v dávných dobách; musíme mu podpírat ruce, aby skrze něho Pán snesl požehnání nebes na nás a na tento lid.¹³

Vím, že tito muži [generální autority] jsou služebníci Páně, a vím, že se snaží žehnat lidstvu. Doufám, že nikdo z vás … je nepřestane podporovat, nejen svou vírou a modlitbami, ale pokud by byli překrucováni a jejich postoje by byly překrucovány, že budete ochotni je horlivě bránit, bude-li to potřeba, protože přichází čas, kdy budou vaši obranu potřebovat. Protivník na ně nezapomněl a jedním z důkazů o božském povolání těchto mužů je to, že zlí lidé jim zlořečí a dobří muži a ženy jim dobrořečí.¹⁴ [Viz námět č. 4 na straně 59.]

Když kritizujeme své vedoucí nebo nedbáme jejich rad, umožňujeme protivníkovi, aby nás svedl na scestí.

Mezi námi jsou takoví, … kteří jsou zaslepeni lidskými filosofiemi a pošetilostmi. Jsou zde takoví, kteří odmítají rady a pokyny muže, kterého Bůh postavil do čela této Církve. …

Ti, kteří nemají moc informací, najednou přicházejí s nějakým chytrým nápadem a navrhují, že „to má být tak“ či „onak“, a i když to je v rozporu s radou Páně, přesvědčí některé, aby to vyzkoušeli. Pán dává spolehlivé rady a pověřuje presidenta Církve, aby tyto rady vykládal. Pokud nedbáme rad, které nám jako president Církve dává, můžeme zjistit, že jsme udělali velkou chybu.¹⁵

Členové předsednictva Církve … jsou zástupci našeho Nebeského Otce, nejen pro tento lid, ale zastupují Ho i ve vztahu ke všem lidem na zemi. Uděláme dobře, když budeme zvelebovat a ctít tyto muže, které nám postavil do čela. Jsou to muži s lidskými slabostmi, budou dělat chyby, ale pokud budeme k chybám, které dělají, tak shovívaví, jako jsme k selháním a chybám svým, poznáme jejich ctnosti, právě tak jako známe ty své.

Stojím zde, bratři a sestry, a snažně vás prosím, abyste z úst nevypouštěli kritická nebo nelaskavá slova o těch, které Pán povolal, aby nás vedli. Nedopusťte, abyste se ocitli ve společnosti těch, kteří je znevažují nebo oslabují jejich vliv mezi dětmi lidskými. Pokud se mezi nimi ocitnete, mohu vám říci, že se ocitnete v moci protivníka. Bude na vás působit, abyste odešli co nejdál od cesty pravdy, a pokud nebudete činit pokání, můžete zjistit, že už je příliš pozdě, že jste ztratili „drahocennou perlu“. Kvůli své sobeckosti a své slepotě jste byli svedeni a vaši blízcí … budou truchlit na druhé straně závoje kvůli vaší slabosti a pošetilosti.¹⁶ [Viz námět č. 5 na straně 59.]

Protivník nespí. Oklamává mnohé a svádí je k hříchu. … Někteří učí falešné nauce; a jiní se snaží přesvědčovat muže a ženy, aby porušovali přikázání našeho Nebeského Otce. … Pokud by se členové této Církve, kteří nacházejí chyby na vedoucích Církve a kritizují ty, kteří obětují život tomu, aby nám žehnali a pomáhali, jen na chvíli zastavili, aby se s modlitbou zeptali: „Kterého z těchto učitelů mohu bezpečně následovat?“, neměli by potíže najít správný směr a podporovali by ty, které podporuje i Pán.¹⁷

Když vyjadřujeme podporu svým vedoucím, zavazujeme se, že budeme následovat jejich rady a že budeme zvelebovat svá povolání.

Pro presidenta této Církve musí být zdrojem posily, když se dívá do tváře tisícům poctivých mužů a žen a vidí, jak zvedají ruku na znamení smlouvy s naším Otcem v nebi a jak mu vyjadřují podporu v úřadu, do něhož byl jako president této úžasné Církve povolán. Závazek, který činíme, když za těchto okolností pozvedáme svou ruku, je nanejvýš posvátný. To neznamená, že se potichu vydáme vlastní cestou a že souhlasíme s tím, aby prorok Páně řídil toto dílo, ale znamená to – pokud rozumím závazku, který na sebe beru, když zvedám ruku – že za ním budeme stát; že se za něj budeme modlit; že budeme hájit jeho dobré jméno a že se budeme snažit plnit jeho pokyny podle toho, jak mu Pán bude nařizovat, aby nám je předkládal, zatímco zastává toto postavení.¹⁸

Když myslím na břemena, která nesou president této Církve a jeho rádci, a uvědomuji si, jaké zodpovědnosti jsou vloženy na jejich bedra, přeji si z celého srdce jim pomáhat, abych nebyl přítěží, ale abych v postavení, k němuž jsem povolán, a spolu s vámi, bratři a sestry, abychom každý zaujali své místo a nesli svůj díl břemene a zvelebovali své povolání ke cti a slávě Boží.¹⁹ [Viz námět č. 4 na straně 59.]

Kéž Bůh dá, abychom my, kterým bylo tak hojně požehnáno, drželi ruce služebníku Páně, který nám předsedá; abychom mu pomáhali nejen svou vírou a modlitbami, ale láskyplnou dobrotivostí, podle toho, jak se naskytne příležitost; abychom mohli kráčet pod korouhví, kterou nese ve výši, zatímco ho Bůh podporuje jako presidenta Církve, jako proroka Páně v těchto posledních dnech.²⁰

Podporujme tyto muže, které Bůh povolal, aby nám předsedali. Žehnejme jim nejen ústy, ale i tím, že jim budeme všemožně pomáhat nést ono břímě, které tak těžce spočívá na jejich bedrech. … Modlete se za ně, žehnejte jim a pomáhejte jim.²¹

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–vii.

Přečtěte si poslední odstavec oddílu „Ze života George Alberta Smitha“ (strany 51–53). V čem spočívá váš „díl práce“? Zatímco studujete tuto kapitolu, zamyslete se nad tím, jak můžete vyjadřovat slovy i skutky, že podporujete vedoucí Církve.
Projděte si první oddíl učení (strany 53–54), zvláště druhý a čtvrtý odstavec. Jak se liší Pánův způsob vybírání vedoucích od způsobu světa? Jaké zážitky posílily vaši víru v to, že naši vedoucí jsou vyvoleni Pánem?
Prostudujte si oddíl, který začíná na straně 54 a přečtěte si Nauku a smlouvy 21:4–7. Jaké konkrétní rady Pán poskytl skrze současného presidenta Církve, skrze presidenta vašeho kůlu nebo okrsku a skrze vašeho biskupa nebo presidenta odbočky? Jaká požehnání jste obdrželi, když jste se těmito radami řídili?
Projděte si oddíl, který začíná na straně 55 a přečtěte si první dva úplné odstavce na straně 58. Co pro vás znamená podporovat církevní vedoucí? Jak podporování církevních vedoucích posiluje naši rodinu a domov?
Přečtěte si první úplný odstavec na straně 58. Proč je nebezpečné kritizovat vedoucí Církve? Jak by bylo vhodné zareagovat, když někdo poukazuje na chybu některého vašeho místního vedoucího?

Související verše z písem: Amos 3:7; Efezským 4:11–14; Židům 5:4; Nauka a smlouvy 84:109–110; 107:22; 112:20

Pomůcka k výuce: Jedním ze způsobů jak povzbuzovat k pilnému studiu je pozorně naslouchat, když někdo pokládá otázku nebo něco říká. „Naslouchání je vyjádřením lásky. Často vyžaduje oběť. Když skutečně nasloucháme druhým, často se vzdáváme toho, co chceme říci my, ve prospěch toho, aby se mohli vyjádřit oni.“ (Učení – není většího povolání, 66.)

„Jsem pouhým člověkem, jedním z nejmenších z vás, ale byl jsem povolán do této služby … pravomocí našeho Nebeského Otce.“

„Musíme být jako Aron a Hur v dávných dobách; musíme [prorokovi] podpírat ruce.“

Své vedoucí podporujeme tím, že neseme „svůj díl břemene a [zvelebujeme] své povolání ke cti a slávě Boží“.