Izrael
Ve Starém zákoně dal Pán jméno Izrael Jákobovi, synu Izákovu a vnuku Abrahamovu (Gen. 32:28; 35:10). Jméno Izrael se může týkati Jákoba samotného, jeho potomků, nebo království, které kdysi ve starozákonních dobách tito potomci vlastnili (2. Sam. 1:24; 23:3). Poté, co Mojžíš vyvedl děti Izraele z egyptského zajetí (Ex. 3–14), více než tři sta let jim vládli soudci. Králové, počínaje králem Saulem, vládli společnému Izraeli až do smrti Šalomounovy, kdy se deset kmenů vzbouřilo proti Roboámovi, aby vytvořilo samostatný národ. Poté, co království izraelské bylo rozděleno, severní kmeny, protože zaujímaly větší část, si podržely jméno Izrael, zatímco jižní království se nazývalo Juda. Země kananejská se dnes také nazývá Izrael. V jiném smyslu Izrael znamená pravý věřící v Krista (Řím. 10:1; 11:7; Gal. 6:16; Efez. 2:12).
Dvanáct kmenů Izraele
Abrahamův vnuk Jákob, jehož jméno bylo změněno na Izrael, měl dvanáct synů. Jejich potomci se stali známými jako dvanáct kmenů Izraele neboli děti Izraele. Toto je oněch dvanáct kmenů: Ruben, Simeon, Léví, Juda, Izachar a Zabulon (synové Jákoba a Líi); Dan a Neftalím (synové Jákoba a Bály); Gád a Asser (synové Jákoba a Zelfy); Jozef a Beniamin (synové Jákoba a Ráchel) (Gen. 29:32–30:24; 35:16–18).
Jákob dal před svou smrtí každému vedoucímu kmene požehnání (Gen. 49:1–28). Další informace – viz jména jednotlivých synů Jákobových.
Ruben, prvorozený syn Jákobovy první manželky Líi, ztratil své požehnání prvorozeného a dvojnásobný díl dědictví kvůli nemravnosti (Gen. 49:3–4). Prvorozenství pak přešlo na Jozefa, který byl prvorozeným synem Jákobovy druhé manželky Ráchel (1. Par. 5:1–2). Léví, jehož kmen Pán vyvolil, aby sloužili jako jeho kněžští služebníci, neobdržel dědictví kvůli svému zvláštnímu povolání sloužiti mezi všemi kmeny. O Jozefův dvojnásobný podíl se podělili Jozefovi synové, Efraim a Manasses (1. Par. 5:1; Jer. 31:9), kteří byli počítáni jako samostatné kmeny Izraele (PJS, Gen. 48:5–6).
Členové kmene Judova měli zodpovědnost býti vládci, dokud nepřišel Mesiáš (Gen. 49:10; PJS, Gen. 50:24). V posledních dnech má kmen Efraimův výsadu nésti poselství znovuzřízení evangelia světu a shromažďovati rozptýlený Izrael (Deut. 33:13–17). Přijde čas, kdy Efraim skrze evangelium Ježíše Krista bude míti vedoucí úlohu při sjednocování všech kmenů Izraele (Iz. 11:12–13; NaS 133:26–34).
Rozptýlení Izraele
Pán rozptýlil a sužoval dvanáct kmenů Izraele pro jejich nespravedlivost a vzpouru. Avšak Pán také využil tohoto rozptýlení svého vyvoleného lidu mezi národy světa, aby těmto národům požehnal.
Shromáždění Izraele
Dům Izraele bude shromážděn v posledních dnech před příchodem Kristovým, (Čl. v. 1:10). Pán shromažďuje lid svůj Izrael, když ho přijímají a zachovávají jeho přikázání.
Deset ztracených kmenů Izraele
Deset kmenů Izraele utvořilo severní království izraelské a byly odvedeny v r. 721 př. Kr. do Assyrie do zajetí. V oné době odešly do „severních zemí“ a vědomost ostatních o nich se vytratila. V posledních dnech se vrátí.